Zpracování bioodpadu ve vyhnívacích nádržích čistíren - 3.

Otázka:
    Na naši čistírnu odpadních vod, která má kompletní kalové hospodářství s termofilním vyhníváním, dovážíme také malé množství biologicky rozložitelných odpadů autocisternami. Na využití odpadů máme vydaný souhlas příslušného úřadu, a to podle § 14 odstavec 1 zákona o odpadech. Způsob využití je v pravomocném rozhodnutí stanoven podle Přílohy č. 3 zákona o odpadech jako R1 - využití odpadu způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie. Vyskytly se hlasy, že s ohledem na způsob využívání odpadů a na jejich charakter se na náš provoz vztahuje vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Je takový názor správný?

    Biologicky rozložitelné odpady, dále jen bioodpady, byly do zákona o odpadech vsunuty jako samostatná komodita s vlastním speciálním režimem pomocí ustanovení § 33a a 33b. V odstavci 3 § 33b zákona je zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky, kterou se stanoví podrobnosti a omezení, jak je s těmito odpady třeba nakládat.
    Předem je třeba upozornit na to, že prováděcí předpis k zákonu, kterým naše vyhláška bezesporu je, slouží k tomu, aby ustanovení zákona, která tvoří rámec právní úpravy a stanoví obvykle jen její principy, rozpracoval, konkretizoval, případně doplnil či vysvětlil. Taková doplnění či vysvětlení však nemohou opustit rámec zákona.
    Předmětem úpravy (§ 1 vyhlášky) jsou "podrobnosti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady". Tato formulace je podle mne správná a vrací se k obvyklému výrazu "nakládání", který je na počátku zákona definován - na rozdíl od výrazu "zpracování", uvedeném v nadpise § 33b zákona, který definován není a je zde zaveden nově. Nelze tedy uvedené výrazy pro potřeby této pasáže o bioodpadech než považovat za synonymum a tím konstatovat, že předmět úpravy respektuje nadpis § 33b zákona, ve kterém je zmocňovací ustanovení.
    Zmocnění v zákoně, tedy § 33b odstavec 3, stanovuje obsah vyhlášky. Tento obsah ve vlastní vyhlášce může být pochopitelně naplněn jen částečně (z různých důvodů), nemůže však být překročen nebo změněn. A to se v našem případě sice nestalo, ale byla zvolena taková grafická podoba vyhlášky, která může vést, a zdá se, že i vede, k vadným závěrům.
    V odstavci 3 bodě a) zákona je uveden "seznam biologicky rozložitelných odpadů" a v bodě f) "požadavky na kvalitu odpadů vstupujících do technologie materiálového využití odpadů". Bod a) je tedy zcela obecný, stejně jako následující body b) až e), které se zjevně týkají všech bioodpadů. Ale body další, tedy f) a g) odstavce 3 zákona jsou již body týkající se stanovení podmínek jen při materiálovém využití odpadů. V zákoně je tedy předpokládaná konstrukce vyhlášky správná a logická - postupováno od obecného ke zvláštnímu.
    Vyhláška toto zmocnění respektuje, ale jde svojí cestou, když ve svém ustanovení § 2 uvedené dva body a) a f) ze zákona spojuje. A to formou Přílohy č. 1, kde jsou pro nás rozhodující body A. - obsáhlá tabulka a C. - v podstatě odkaz na tabulku A. (bod B. se týká malých zařízení). Příloha se jmenuje stejně jako celý § 2 vyhlášky a to "Seznam bioodpadů a požadavky na kvalitu odpadů vstupujících do technologie materiálového využívání bioodpadů". Tímto grafickým spojením jsou ovšem v jedné tabulce uvedeny dvě věci. Jednak seznam všech bioodpadů, připadajících v úvahu (bez ohledu na jejich kvalitu) podle bodu a) odstavce 3 zákona, ale současně i kvalitativní omezení pro případ jejich materiálového využití podle bodu f) odstavce 3 zákona. Kvalita (závazná pro materiálové využití) je v bodě C. stanovena prakticky jen odkazem na bod A., tedy tabulku. Kruh se tím uzavřel a vyhláška proto nemůže, v souladu se zmocněním v zákoně, stanovit požadavky na kvalitu bioodpadů při jakémkoli způsobu nakládání s nimi, ale jen při jejich zpracování některou z technologií materiálového využití. A podle mne to vyhláška ani nedělá. V opačném případě by vyhláška obsahovala povinnosti nad rámec zákona a příslušná pasáž by musela být prohlášena za neplatnou. A protože využití odpadů v našem posuzovaném případě není materiálové, ale energetické (R 3), není jakost materiálů do energetického využití vstupujících vyhláškou regulována.
    Tím je hlavní problém vyřešen, přesto považuji za potřebné ještě k vyhlášce dále uvést toto: Výrazové, tj. některé jazykové a termínové nejasnosti zahájené v této části zákona, například výraz zpracování, se zde dále prohlubují, protože například v ustanovení § 3 jsou uvedeny výrazy "zpracování", "úprava" a "využívání" s tím, že při absenci výrazu "odstraňování", lze tyto výrazy považovat za synonyma. A s ohledem na výraz "nakládání" v § 1 (diskutováno výše) považuji takto pojatý předpis za velmi nepřesný a tím pro praxi dosti nešťastný až matoucí.

Odpověď:
    V případech, kdy zařízení k využívání bioodpadů je provozováno pro jejich energetické a nikoli materiálové využití, není vyhláška č. 341/2008 Sb. předpisem, podle kterého by bylo možno regulovat kvalitu dovážených a využívaných odpadů.

Poznámka 1:
Příslušný úřad, který souhlas s provozem zařízení podle § 14 odstavec 1 zákona o odpadech na využívání odpadů způsobem R1 vydal, měl v době sepsání tohoto pojednání na uvedený dotaz názor zcela opačný.

Poznámka 2:
V případě, že by příslušný úřad svůj názor přiměřenými kroky prosadil, mohlo by to pro provoz ČOV s ohledem na některé typy dovážených odpadů znamenat investici kolem 10 milionů Kč.

Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz