Zodpovědný kolektivní systém pomáhá lidem i přírodě

Drtivé většině české populace nepřijde nic zvláštního na tom, že například papír nebo sklo nosíme do speciálních kontejnerů a nevkládáme je do nádob na směsný odpad. Že by tomu tak mělo být i se žárovkami, zářivkami nebo svítidly, si ale zatím uvědomují spíše firmy nebo obce. Jaký je vlastně mechanismus zpětného odběru elektroodpadu? Co je kolektivní systém a jak poznat ten zodpovědný? Jak by šlo stávající systém zlepšit? To vše a ještě mnohem více se dozvíte v průběhu následujících týdnů v našem malém seriálu na toto téma...

Pojem „elektroodpad“ je velmi široký, a proto si zvolíme jeden příklad, na kterém vysvětlíme širší souvislosti. Jak si možná pamatujete, od září 2012 se v Evropské unii přestaly prodávat klasické wolframové žárovky, a tak postupně všichni začínáme používat ekonomicky a ekologicky šetrnější světelné zdroje. Tedy kompaktní a lineární zářivky či LED žárovky. Pokud taková „úsporka“ dosvítí, neměla by skončit v běžném koši a nepatří ani do tříděného skla. Důvodem je rtuť, kterou zářivky (trubicové i kompaktní úsporné) v malém množství obsahují.

Rozšířená odpovědnost výrobce

Evropská legislativa proto pracuje s tzv. „rozšířenou odpovědností výrobce“ (za „výrobce“ je přitom pro tyto účely považován nejen ten, kdo zboží vyrobil, ale i ten, kdo ho v dané zemi uvedl na trh – tedy např. distributor), která se ovšem netýká jen světelných zařízení, ale také mnoha dalších kategorií elektroodpadu, jako například ledničky, pračky atd. Výrobci takového produktu ukládá i jeho zpětný odběr, recyklaci a závěrečnou likvidaci. Česká legislativa tak musí umožňovat a pomáhat dosažení úrovně sběru požadovaného ve zmíněné směrnici a snižovat množství elektroodpadu, který nebude zpětně odebrán.

Je třeba zdůraznit, že klíčová odpovědnost je tedy na výrobcích. Výrobce se například účastí v kolektivním systému v žádném případě nezbavuje odpovědnosti za správný sběr a recyklaci elektroodpadu. Případné sankce za neplnění povinnosti výrobce tedy kontrolní orgány udělují v první řadě výrobcům a nikoliv kolektivnímu systému. To je velmi dobré opatření, které má zabránit tomu, aby výrobci nerezignovali na kontrolu kolektivního systému, jehož jsou členem. 

K čemu slouží „kolektivní systém“

A co vlastně znamená pojem „kolektivní systém“? Je to soukromá firma, kterou si mohou založit výrobci a dovozci elektrických nebo elektronických zařízení (např. právě osvětlovacích zařízení). Ta pak za ně plní jejich povinnosti týkající se zpětného odběru a recyklace elektrozařízení, jež jim ukládá zákon o odpadech. Kolektivní systém tedy zajišťuje sběr, svoz a recyklaci elektroodpadu od firem i domácností a za tím účelem vytváří síť sběrných míst.

Zakladatelé kolektivních systémů

Společníkem nebo akcionářem kolektivního systému se dnes v České republice může stát každý výrobce (nebo dovozce) elektrozařízení. Pro založení systému se ale musí sejít minimálně 4 výrobci nebo dovozci. Na Slovensku stačí 2 výrobci, v Německu nebo Dánsku si může kolektivní systém založit i 1 výrobce.

Účastníci kolektivních systémů

Kolektivní systém může své služby nabízet i jiným výrobcům než svým zakladatelům (akcionářům). Nicméně musí dodržet jedno základní pravidlo, jednotková cena služby musí být pro všechny stejná. To proto, aby malí výrobci nebyli cenově diskriminováni ze strany velkých výrobců nebo akcionářů kolektivních systémů. Takto by totiž mohlo docházet k zneužívání dominantního postavení na trhu, což je v rozporu s antimonopolními pravidly.

Kolektivní a individuální plnění povinnosti výrobce

Účast výrobce v kolektivním systému není povinná, výrobce si může své povinnosti sběru a recyklace plnit sám. To je tzv. individuální plnění povinnosti výrobce. V ČR je cca 4000 výrobců, kteří jsou účastníci kolektivních systémů a cca 170 individuálně plnících výrobců. Účast v kolektivním systém je pro výrobce zpravidla levnější a pohodlnější.

Po tomto obecnějším úvodu se příště podíváme na jeden důležitý a u nás málo diskutovaný aspekt zpětného odběru – problematiku elektroodpadu s pozitivní a negativní ekonomickou hodnotou.

Autor: Petr Číhal, obchodním ředitelem společnosti Ekolamp