Zelené střechy a stěny pomáhají při tropických vedrech

Když Česko zasáhnou tropická vedra, až polovina obytných budov se přehřívá, teplota v interiéru může vystoupat i na více než 30 stupňů Celsia. Může za to nefunkční izolace plášťů a střech či špatný systém odvětrávání. Nejhorší situace je přitom ve velkoměstech – v Praze, ale také v Brně, Olomouci nebo Ostravě. Až 10 stupňů Celsia dosahuje teplotní rozdíl mezi velkoměsty a venkovem. Jednou z možností, jak velkoměsta ochladit, mohou být i zelené střechy a stěny.

Jana Novotná bydlí s manželem a dvěma dětmi ve starším rodinném domě ve Středočeském kraji. Ložnici a dětský pokoj mají v podkroví. Ačkoli dům prošel rekonstrukcí, v tropických dnech je podkroví prakticky neobyvatelné a celá rodina se na spaní stěhuje do přízemí. Podobně je na tom i paní Ludmila Vacková z pražského sídliště. Panelák z roku 1967 je sice zateplený, ale střecha ne, a tak se její byt v posledním, sedmém patře v létě přehřívá, a vloni dokonce kvůli vedru strávila několik nocí na lodžii*.

Problém s přehříváním se týká všech nedostatečně zaizolovaných obytných, ale i veřejných budov (například školky, nemocnice, domovy seniorů), kterým chybí kvalitní zateplení plášťů, ale také střech a systém odvětrání, jež by obyvatele chránily před výkyvy vnějších teplot. Dobře tepelně izolovaný dům se v létě nepřehřívá a nepotřebuje chlazení.

„Teplota v obytných budovách by neměla překročit hranici 27 stupňů Celsia, v tropických dnech však stoupají teploty v interiéru bez klimatizace i na více než 30 stupňů. Kvůli špatné tepelné izolaci se v Česku přehřívá až polovina bytových jednotek,“ říká Marcela Kubů, ředitelka Asociace výrobců minerální izolace (AVMI).

Nejhorší situace panuje v horkých letních dnech především ve velkoměstech. Přirozené povrchy (louka, les, pole) ve městech nahradily ty umělé (asfalt, beton, sklo), které mnohem více zadržují teplo. Současně případná srážková voda téměř ihned steče do kanalizace, a nestihne tak povrch ochladit. Přehřívání napomáhá také lidská činnost, teplo produkuje klimatizace, průmysl či doprava.

„Kvůli husté zástavbě, zalidnění a menšímu podílu zeleně velkoměsta trpí efektem takzvaných městských tepelných ostrovů – tedy vykazují vyšší teploty než okolní, méně zastavěné lokality (viz ilustrační obrázek níže). Například v Praze je celoroční průměrná teplota vyšší o 2,5 stupně Celsia oproti okolní přírodě,“ vysvětluje Marcela Kubů.

Teplotní rozdíl však může ve velkoměstech ve srovnání s příměstskými a venkovskými oblastmi dosáhnout až 10 stupňů Celsia. Kromě Prahy je možné městské tepelné ostrovy v České republice pozorovat také v Brně, Plzni, Olomouci nebo Ostravě.

Navíc vzduch se v tropických dnech ve městech neochladí ani v noci, jejich obyvatelé jsou tak horku vystaveni dlouhodobě. „Pokud je vnější teplota vzduchu ve dne i v noci prakticky totožná jako vnitřní, vzduch není možné ochladit ani průvanem,“ konstatuje Marcela Kubů. Pobyt v přehřátém a nedostatečně větraném interiéru má přitom prokazatelně negativní dopad na lidské zdraví. Nejohroženější skupinou obyvatel jsou tradičně senioři, děti a chronicky nemocní.

Teplota vzduchu podle typu lokality

Zdroj: Studie vědců z CO2 Science, rok vydání 2012 (data sbíraná v letech 1965 až 2006)

Jednou z možností, jak velkoměsta ochladit, mohou být i zelené střechy a stěny. Kromě toho, že dobře vypadají, zároveň fungují jako přírodní ekologická klimatizace a také narušují vznik zmiňovaných městských tepelných ostrovů. „Zelené střechy vsakují a odpařují zpět do ovzduší velké množství srážkové vody a výrazně tím přispívají k ochlazování budov, zvlhčování vzduchu a snížení prašnosti,“ vypočítává Marcela Kubů.

„Teplota střechy pod vegetačním krytem v letních měsících obvykle nepřesáhne 25 stupňů Celsia, a je tak až o 55 stupňů nižší než teplota povrchu vystaveného přímému slunci, který se v parnech může rozpálit i na 80 stupňů Celsia,“ říká Jitka Dostálová, předsedkyně Sekce Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně (SZÚZ).

Vlhké vegetační souvrství udržuje v interiéru příjemný chládek, v suchém stavu zase střechu dobře tepelně izoluje a celoročně tak přispívá k tepelné stabilitě budovy. Například v rakouském Linci, Torontu nebo Paříži dokonce platí nařízení, že v určitých zónách musí být ploché střechy nových budov pokryty zelení.

Největší nedostatek zelených střech představuje jejich vysoká hmotnost, potažmo zvýšené nároky na statiku střechy. Řešením je použití speciální vysoce nasákavé minerální izolace (jiné než pro stavební účely), která je v suchém stavu 8krát až 10krát lehčí než běžná zemina a i za vlhka zůstává lehčí než běžné substráty. „S minerální izolací by bylo možné dodatečně ozelenit přes 20 procent budov v řadě českých měst, prakticky jakoukoli stavbu s plochou střechou nebo se sklonem střechy do 15 stupňů,“ uzavírá Marcela Kubů.