Zdravotní rizika odpadů obsahujících azbest

Působení azbestu na naši současnou populaci pochází většinou z nakládání s odpady obsahujícími azbest. V souladu s klasifikací IARC jsou všechny typy azbestu hodnoceny jako „Kategorie 1: karcinogeny“ a musí být označeny větou „Mohou způsobit rakovinu“ (směrnice Rady 67/548/EHS). Vlákna azbestu se uvolňují během přestavby a demolice budov, zdrojem azbestu bývá také údržba budov, které azbest obsahují.

Původci odpadů jsou povinni odpady obsahující azbest zařadit podle § 6 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech do kategorie nebezpečný odpad. V demoličních a stavebních odpadech se vyskytují především následující odpady:
• 17 06 01 Izolační materiál s obsahem azbestu
• 17 06 05 Stavební materiály obsahující azbest
Z hlediska charakteristiky nebezpečných vlastností uvedených odpadů jde především o nebezpečnou vlastnost karcinogenitu, pokud ovšem odpad neobsahuje i jiné nebezpečné látky, které by mohly být příčinou ještě jiné nebezpečné vlastnosti odpadu.

Zdravotní rizika při nakládání s odpady obsahujícími azbest
Vdechování všech typů azbestových vláken je příčinně spojeno se třemi hlavními zdravotními obtížemi: azbestózou, rakovinou plic a mesotheliomem. U exponovaných skupin se objevila také rakovina zažívacího traktu a bylo pozorováno zvýšení výskytu rakoviny hrtanu.
Nejdůležitější charakteristikou azbestových vláken vztahující se k četnosti a závažnosti nemocí souvisejících s azbestem je velikost (průměr a délka) a typ vláken a jejich schopnost ukládat se ve tkáních. Zdravotní riziko závisí na technologickém procesu. Stejný typ vlákna může být spojen s různým rizikem v různých průmyslových odvětvích. Pouze vlákna tenčí než 3 µm, která mají aerodynamický průměr okolo 10 µm, mohou prostoupit do dýchacích cest a způsobit tak dýchací obtíže. Je známo, že delší azbestová vlákna jsou nebezpečnější než kratší; nejriskantnější vlákna jsou delší než 5 – 8 µm a tenčí než 1,5 µm.
Azbestóza vzniká v důsledku vdechování malých azbestových vláken, která jsou zachycována v plicích, kde způsobují fibrózu a zesílení poplicnice. Fibróza plic vede k postižení dýchání a dokonce k smrti. Azbestóza se vyskytuje většinou u pracovníků s delší a vysokou expozicí azbestovému prachu. Byla též pozorována u populace žijící v blízkosti silného nekontrolovaného zdroje azbestové emise.
Rakovina plic byla prvně popsána ve 30. letech 20. století u pacientů s azbestózou. Období mezi expozicí azbestovým vláknům a nástupem onemocnění je dlouhé 20 až 40 let. Kuřáci vystavení působení azbestu mají podstatně vyšší riziko rakoviny plic než stejně exponovaní nekuřáci. Azbest a chemické látky v cigaretovém kouři spolupůsobí při vývoji rakoviny plic. Kombinovaná expozice způsobuje vyšší riziko než součet rizik při působení azbestu a cigaretového kouře samostatně.
Mesotheliom je rakovinou výstelky plic a hrudníku či břišní dutiny. Většina mesotheliomů je způsobena přítomností azbestu v poplicnici. Vývoj této formy smrtelného typu rakoviny trvá více než 30 a často i více než 50 let. Zvýšená incidence byla zjištěna kromě lidí exponovaných v zaměstnání též u jedinců žijících ve stejné domácnosti s „azbestovými pracovníky“ nebo v blízkosti zdrojů azbestové emise, jako například u loděnic či továren produkujících azbestové izolace. Četnost mesotheliomů je v mnoha zemích na vzestupu v důsledku zvýšení používání azbestu ve 40. a 50. letech minulého století. Kouření neovlivňuje vývoj mesotheliomu.

Legislativa Evropské unie zabývající se azbestem
Počátkem 80. let začalo být jasné, že zákony týkající se azbestu je třeba formulovat na evropské úrovni. V roce 1983 byla zavedena směrnice Rady 83/477/EHS na ochranu zaměstnanců proti riziku expozice azbestu. Zakázána byla aplikace azbestu stříkáním, byly stanoveny maximální limity pro expozici a byla zavedena další preventivní opatření. V roce 1991 snížila nová směrnice Rady 91/382/EHS maximální hladiny expozice na 0,6 f/ml (vláken/ml) pro chrysotil a 0,3 f/ml pro všechny ostatní formy azbestu.
V roce 1983 byla zveřejněna první omezení týkající se trhu s azbestem (směrnice Rady 83/478/EHS). Předpisy zakazují (s několika výjimkami) prodej a používání krocidolitu a zavádějí povinné výstražné označení pro všechny produkty obsahující azbest. V roce 1985 a 1991 (směrnice Rady 85/610/EHS a směrnice Komise 91/659/ES) byl tento zákaz rozšířen o použití všech ostatních amfibolů a 14 specifických případů chrysotilu.
Nakonec rozhodla Evropská komise v roce 1999 (směrnice Komise 99/77/EHS) o postupném odstranění veškerého využití azbestu a úplném zákazu všech jeho typů, tedy o postupu, který několik členských zemí přijalo již dříve. Jedinou výjimkou ve všeobecném zákazu je chrysotil, jehož použití je povoleno v membránách stávajících chlorových elektrolyzačních aparatur (nové instalace chrysotilových membrán nejsou povoleny), a chrysotil vyskytující se přirozeně ve skalách či půdě, vzhledem k tomu, že nejde o „záměrné přidání“; vojenské použití chrysotilu je též povoleno.
V souladu s klasifikací IARC jsou všechny typy azbestu hodnoceny jako „Kategorie 1: karcinogeny“ a musí být označeny větou „Mohou způsobit rakovinu“ (směrnice Rady 97/548/EHS).
Rada Evropského společenství zavedla v roce 1987 směrnici týkající se prevence a omezení znečištění životního prostředí, která zahrnuje i kontrolu odpadu obsahujícího azbest (směrnice Rady 87/217/EHS). Rozhodnutím Rady 2003/33/ES se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II. V kapitole 2.3.3. Azbestový odpad jsou stanoveny podmínky, za kterých je možné ukládat odpady s azbestem i na jiných skládkách než pouze skládkách nebezpečného odpadu. Stavební materiály, které obsahují azbest, a další vhodné azbestové odpady mohou být ukládány na skládkách odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné. Skládky, které přijímají stavební materiály s obsahem azbestu a další vhodné azbestové odpady, musí však splňovat specifické požadavky.

Právní úprava v České republice
Česká republika zařadila azbest mezi prokázané karcinogeny pro člověka v roce 1984 (Směrnice MZ ČR – hlavního hygienika č. 64/1984 Sb.). Používání azbestových (i pouze chrysotilových) výrobků bylo omezeno pouze na případy, kdy nelze užít jiných materiálů. Byla zakázána aplikace azbestu nástřikem. Od roku 1997 již nebyla povolována výroba azbestových materiálů, takže v nově stavěných budovách by se již azbest neměl vyskytovat (ani v azbesto-cementových a jiných směsích).
V roce 1999 vstoupil v platnost zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů. Součástí tohoto zákona byla příloha č. 2, která definovala látky, jejichž dovoz, výroba a distribuce jsou v ČR zakázány. Sem byla zařazena amfibolová vlákna krocidolit, amosit, antofylit, aktinolit a tremolit. Dnem vstupu ČR do Evropské unie byl zákon č. 157/1998 Sb. zrušen a nahrazen zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška MŽP č. 221/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů stanovuje seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno. V Seznamu nebezpečných látek a přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno, jsou zařazena amfibolová vlákna krocidolit, amosit, antofylit, aktinolit a tremolit.
V příloze č. 2 vyhlášky je uveden Seznam nebezpečných látek a přípravků, jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno. Zde je mimo jiné uvedeno, že uvádění na trh, do oběhu nebo používání vláken (krocidolitu, amositu, antofylitu, aktinolitu a tremolitu) a výrobků, do nichž jsou tato vlákna záměrně přidávána, je zakázáno. Uvádění na trh, do oběhu nebo používání vláken chrysotilu a výrobků, do nichž jsou tato vlákna záměrně přidávána, je zakázáno. Vlákna (chrysotilu) je však možno používat do 1. ledna 2008 pro membrány stávajících zařízení pro elektrolýzu do ukončení jejich životnosti nebo dokud nebude k dispozici vhodná náhrada neobsahující tato vlákna. Výrobky obsahující azbestová vlákna krocidolit, amosit, antofylit, aktinolit, tremolit a chrysotil ve stávajících zařízeních je možno používat až do doby jejich odstranění nebo ukončení jejich životnosti.
Vyhláška MPO č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků ve znění pozdějších předpisů, se zabývá označováním výrobků obsahujících azbest. Výrobky obsahující azbest nebo jejich obaly musí být označeny podle obrázku uvedeného v této příloze včetně balení odpadů.
V zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů v dílu 6 (Odpady z azbestu), § 35 (Povinnosti při nakládání s odpady z azbestu) je řečeno:
• Původce odpadů obsahujících azbest a oprávněná osoba, která nakládá s odpady obsahujícími azbest, jsou povinni zajistit, aby při tomto nakládání nebyla z odpadů do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna.
• Odpady obsahující azbestová vlákna nebo azbestový prach lze ukládat pouze na skládky k tomu určené. Odpady musí být upraveny, zabaleny, případně po uložení na skládku okamžitě zakryty. Provozovatel skládky je povinen zajistit, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do ovzduší.
• Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů z azbestu na skládky.
Ministerstvo životního prostředí vydalo v roce 2005 vyhlášku č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Vyhláška v § 2 stanovuje odpady z azbestu včetně jejich katalogových čísel 06 13 04, 10 13 09, 16 01 11, 16 02 12, 16 02 15, 16 11 01, 16 11 03, 16 11 05, 17 06 01, 17 06 05, 17 09 03, pokud nebezpečnou látkou, kterou obsahují, je azbest.
Dále pak stanovuje technické požadavky na ukládání odpadů z azbestu na skládky:
(1) Odpady z azbestu mohou být ukládány na skládkách kategorie S-OO a S-NO pouze při splnění následujících požadavků:
a) budou dodrženy obecné požadavky § 4 odst. 3 a požadavky zvláštních právních předpisů,
b) odpad přijímaný na skládku skupiny S-OO do vyhrazených sektorů nesmí obsahovat jiné nebezpečné látky než vázaný azbest (vlákna vázaná pojivem nebo odpad z azbestu zabalený v utěsněných obalech,
c) plocha pro ukládání odpadů musí být denně před jejím hutněním překryta vhodným materiálem, a pokud odpad není zabalený, musí být pravidelně zkrápěna,
d) na skládce se nesmí provádět žádné práce, které by mohly vést k uvolnění vláken azbestu (např. vrtné a výkopové práce),
e) musí být přijata vhodná opatření, aby se zabránilo jakémukoliv kontaktu lidí s odpadem obsahujícím azbest po dobu provozu i po uzavření skládky.
(2) Na provozovatele skládky, na kterou je ukládán odpad z azbestu, se vztahují dále podmínky stanovené zvláštním právním předpisem,
(3) Po uzavření skládky se uchová dokumentace s plánkem umístění odpadu z azbestu na skládce po dobu 30 let.
Zvláštními právními předpisy, na které se vyhláška odkazuje, jsou předpisy týkající se ochrany zdraví, a to :
• § 40 a § 41 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
• § 19 a § 21 nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Tento předpis byl nahrazen od letošního roku nařízením vlády č. 361/2007 Sb.;
• § 5 vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli;

Odpady obsahujícími azbest se také zabývá Metodický pokyn odboru MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb. Tento pokyn se v současné době novelizuje (viz informace na jiném místě časopisu, pozn. redakce) vzhledem ke změně právních předpisů v oblasti odpadového hospodářství a ochrany zdraví. V citovaném metodickém pokynu je přehled stavebních materiálů s obsahem azbestu, které byly v České republice (dříve ČSR, ČSSR, ČSFR, Č-SFR) vyráběny.

Ochrana zdraví a hlášení prací s azbestem
Práce při nakládání s odpady je nutné kategorizovat podle vyhlášky MZ č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Tato vyhláška obsahuje náležitosti hlášení prací s azbestem a jiných prací, které mohou být zdrojem expozice azbestu. Hlášení musí obsahovat:
a) obchodní firmu nebo název, identifikační číslo, u právnické osoby a u fyzické osoby podnikající podle zvláštních právních předpisů její jméno, příjmení, popřípadě obchodní firmu a místo podnikání,
b) počet exponovaných osob,
c) místo výkonu prací, jejich povahu, termín započetí prací a pravděpodobnou dobu jejich trvání, druh a množství azbestu, vymezení kontrolovaného pásma a způsob zajištění místa výkonu prací proti vstupu nepovolaných osob,
d) technologické postupy, které budou používány v zájmu omezení expozice osob prachu azbestu,
e) technická a organizační opatření k zajištění ochrany zdraví osob vykonávajících práci s azbestem a materiály obsahujícími azbest a jiných osob přítomných na pracovišti a v blízkosti pracoviště, kde dochází nebo může docházet k expozici azbestu,
f) vybavení osob pracujících v kontrolovaném pásmu ochranným pracovním oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím, místo a způsob jejich ukládání, zajištění jejich čištění, praní a kontroly jejich funkčnosti po použití, popřípadě způsob jejich likvidace,
g) rozsah a způsob uplatňování režimových opatření, zejména zákazu jídla, pití a kouření v prostorech, kde je nebezpečí expozice azbestu,
h) způsob manipulace s odpady obsahujícími azbest, popis určených prostředků a způsob technologie jejich sbírání a odstraňování z pracoviště,
i) název a sídlo zdravotnického zařízení poskytujícího závodní preventivní péči a jméno a příjmení lékaře, který ji zajišťuje,
j) jméno a příjmení a kvalifikace osoby odpovědné za plnění úkolů zaměstnavatele v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
k) způsob zajištění kontroly koncentrace azbestu v pracovním ovzduší a způsob zajištění dokumentace o evidenci expozice jednotlivých osob azbestu.

Opatření k ochraně zdraví
Minimální opatření nutná k ochraně zdraví řeší nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Tento předpis nahrazuje nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Uvedené nařízení pro práci s azbestem, tedy i pro práce, které souvisí s nakládáním z odpady, stanovuje v § 21 speciální požadavky, které by měly vést k ochraně zdraví především zaměstnanců, kteří s odpady s azbestem nakládají.
Pro zaměstnance, který může být exponován azbestu nebo prachu z materiálů obsahujících azbest, musí být zajištěno v pravidelných intervalech školení, které umožní získávání znalostí a dovedností k uplatnění správné prevence ohrožení zdraví. Školení musí obsahovat zejména informace o vlastnostech azbestu a jeho účincích na zdraví včetně vlivu kouření, typech materiálů, tedy i odpadů, které mohou obsahovat azbest a činnostech, u nichž se může předpokládat expozice azbestu. Dále by školení mělo pojednávat o významu kontroly, bezpečných pracovních postupech, ochranných opatřeních a především nutnosti jejich dodržování.
Samostatnou částí školení by mělo být seznámí s vhodnými osobními ochrannými pomůckami, včetně jejich údržby a dekontaminace, dále správné postupy při haváriích spojené s únikem azbestu nebo prachu, dekontaminace prostor, ukládání a odstranění prachu a rozsah závodní preventivní péče.
Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se stanoví další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy se také zabývá problematikou rizikových faktorů pracovních podmínek a kontrolovaných pásmech, ve vztahu práce s azbestem.
Vyhláška č. 394/2006 Sb., kterou se stanoví práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu a postup při určení ojedinělé a krátkodobé expozice těchto prací je základním postupem pro hodnocení práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu.

Preventivní opatření při nakládání s odpady obsahujícími azbest
Evropská komise vydala podrobnou Praktickou příručku o osvědčených postupech pro prevenci a minimalizaci rizik azbestu při práci (potenciálně) zahrnující kontakt s azbestem (2006). Tato příručka se zabývá praktickými postupy při odstraňování azbestu, prevenci zdraví i nakládání s odpady obsahujícími azbest.

Odstraňování odpadu s azbestem
Pro odpad obsahující azbest se musí používat pytle s barevným označením a štítkem určené pro azbestový odpad. Pytle s odpadem by se neměly plnit po okraj a jejich obsah by měl být vlhký. Pytle by měly být pečlivě uzavřeny tak, aby v nich nezůstával přebytečný vzduch, a utěsněny.
Odpad v pytlích nebo obalech se z uzavřeného prostoru vyjímá jinou přechodovou komorou, než která je určena pro vstup a odchod pracovníků. Přechodová komora na odpad, která se často nazývá „komora na pytle“, se obvykle skládá ze tří částí.
Uzavřené pytle s odpadem (nebo zabalené předměty) se postříkají (ručním rozprašovačem) a otřou ve vnitřní části třídílné komory na pytle. Očištěné pytle se přemístí do střední části a uloží do vnějšího průhledného pytle, který se pak utěsní. Odpad ve dvou pytlích se následně přesune do vnější části komory na pytle. Odtud jej vybírá jeden nebo více dělníků pracujících vně uzavřeného prostoru, kteří používají vhodné respirátory (dimenzované na azbest). Následně se odpad přepravuje přímo do bezpečného úložiště (např. uzamykatelného kontejneru). Je nutné věnovat pozornost konstrukci komory na pytle. Komora by neměla mít žádné ostré rohy ani hroty, protože ostré hrany by mohly protrhnout pytel (nebo obal) s odpadem.

Prevence vysypání odpadu
Zabalený odpad vynášený z uzavřeného prostoru musí být neustále zabezpečen tak, aby se zabránilo vysypání odpadu, ať již v důsledku náhodného poškození nebo vandalismu. Jakmile je vyjmut z komory na pytle, zabalený odpad by
• nikdy neměl zůstávat bez dozoru, dokud není v bezpečném kontejneru,
• měl být po nejkratší možné trase přepraven do bezpečného úložiště (např. uzamykatelný kontejner nebo vozidlo) a tato trasa by měla být jasně určena (aby ji po skončení práce bylo možné prohlédnout).
Pozornost je třeba věnovat prevenci protržení nebo poškození pytlů:
• nepřeplňovat pytle,
• nedávat do kontejneru ostré předměty,
• nemanipulovat se zabaleným odpadem hrubě (např. pytle do kontejneru neházet).

Osobní ochrana při odstraňování odpadu
Zabalený odpad může z komory na pytle do bezpečného úložiště přenášet dělník pracující vně uzavřeného prostoru. Tento dělník by měl nosit vhodné osobní ochranné prostředky a prostředky na ochranu dýchacích orgánů, uvedené v „posouzení rizik“ a plánu práce.

Ukládání odpadu z azbestem
Zabalený odpad obsahující azbest se musí ukládat v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Přepravu je třeba zorganizovat v souladu s vnitrostátními předpisy o přepravě nebezpečných věcí, které mohou obsahovat požadavky týkající se zajištění nákladu, označení vozidla, předchozí písemné dohody se schváleným zařízením na likvidaci odpadu, nouzové postupy pro případ úniku (např. u zabaleného odpadu v kontejneru), školení řidiče a využívání kvalifikovaného poradce pro přepravu nebezpečných věcí.
V současné době se v České republice odpad s azbestem odstraňuje ukládáním na skládky; v některých státech EU se upravuje jeho vitrifikací. V některých členských státech lze odpad s azbestem ukládat do dolů.

Závěr
Pro nakládání s odpady obsahujícími azbest je nezbytné pro ochranu zdraví a životního prostředí vždy provést analýzu rizik, zpracovat provozní řád v souladu s platnými právními předpisy, proškolit zaměstnance o rizicích, provádět pravidelné zhodnocení pracovního prostředí ve smyslu § 16 zákona o odpadech, v případě potřeby provádět monitoring pracovního prostředí a plnit jiné povinnosti ze zákona o odpadech týkající se nakládání s touto komoditou odpadu.
Stále není dostatečně zajištěn dohled nad odstraněním materiálu obsahujícím azbest před demolicí a zajištěna kontrola odpadu před jeho recyklací. Problémem je odpad od občanů při rekonstrukcích bytů a domů. Není věnována dostatečná pozornost odpadům s azbestem mimo stavebnictví.

M. Zimová, Z. Podolská
Národní referenční laboratoř a oddělení pro hygienu půdy a odpadů
Státní zdravotní ústav Praha
E-mail: mzimova@szu.cz

Zdroj: odpadové fórum 3/2008