Zavedení nejlepších dostupných technik ovzduší v ČR významně nezlepší

Snaha omezit výjimky pro velká spalovací zařízení je s ohledem na uvedené skutečnosti velmi pro­ble­ma­tická a především nemůže ovzduší v Česku významně zlepšit, nehledě na chybějící analýzu dopadů na ener­ge­tickou soběstačnost a bezpečnost státu a samozřejmě i cenu energií pro občany. S druhým návrhem umožnit obcím, aby na svém území zakázaly spalovat nekvalitní uhlí, lze jen souhlasit, stejně jako s jeho zdůvodněním, píše v článku Martin Hájek z Teplárenského sdružení ČR. Celý, článek, který právě vyšel v 3T - teplo, technika, teplárenství číslo 1/2018 uvádíme níže. Doporučujeme i příspěvek Jiřího Vecky na téma Snižování emisí SO₂ v energetice a průmyslu v kontextu přírodních zdrojů, kde autor poukazuje na to, že masivní investice do ekologizace provozů vyvolané zpřísněním evropské legislativy (IED) se rázem negují erupcí jediné sopky.

Poslankyně za Pirátskou stranu Dana Balcarová přišla v rámci projednávání zákona o ochraně ovzduší ve výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny, jehož je předsedkyní, se dvěma návrhy, které mají podle ní zlepšit ovzduší.

První návrh má zamezit udělování výjimek z limitů pro znečištění ovzduší velkým uhelným elektrárnám. Druhý pozměňovací návrh dává obcím pravomoc zakázat spalování nekvalitního hnědého uhlí v malých kotlích.

Jakkoliv se návrh paní poslankyně Dany Balcarové podle jejího tvrzení netýká tepláren, ale pouze 11 největších elektráren, a její návrh na novou pravomoc obcí Teplárenské sdružení ČR plně podporuje, pokládáme za nezbytné vysvětlit institut udělování výjimek z nejlepších dostupných technik a současně uvést na pravou míru některé dezinformace či polopravdy ve vyjádření paní poslankyně, která v tiskové zprávě mimo jiné uvedla: „Pro běžného občana výjimky neexistují, ale jakmile jde o velký průmysl, kde se točí velké peníze, nic není problém. Přitom jsou české limity nastaveny velmi mírně a v některých parametrech jsou benevolentnější než v Číně. Výjimky z limitů odnášíme na svém zdraví všichni.“

Tady je třeba v první řadě říci, že energetika a teplárenství jsou skutečně ve velmi odlišné situaci než běžní občané. A to nikoliv ve smyslu privilegovanosti těch prvních, je tomu právě naopak. Osobní auta musí sice plnit emisní normy bez výjimky, ale ty, které byly platné v době, kdy bylo vozidlo vyrobené, nikoliv nejnovější požadavky pro nová auta. Domácnosti mohou stále topit v kotlích první emisní třídy, ačkoliv jsou již delší dobu na trhu kotle páté emisní třídy s podstatně nižšími emisemi škodlivých látek. Je tedy zjevné, že příměr paní poslankyně je zcela zavádějící. Běžní občané žádné výjimky nepotřebují prostě proto, že se na ně žádné požadavky na přizpůsobení nejlepším dostupným technikám ani v přeneseném smyslu slova nevztahují.

Oblíbený bonmot ekologických organizací o tom, že jsou emisní limity v EU nastavené mírněji než v Číně, je ve skutečnosti také nepravdivý. Srovnává totiž limity pro nová zařízení v Číně s limity pro stávající zařízení v EU. Limity pro nová zařízení jsou v EU samozřejmě nastaveny přísněji než v Číně.

A konečně není ani pravdou, že výjimky z limitů odnášíme na svém zdraví. Nové požadavky na nejlepší dostupné technologie začnou platit až za čtyři roky a teprve v té době budou mít případné výjimky z jejich aplikace nějaký efekt pro životní prostředí. Tady se ale musíme zastavit a vysvětlit, jak to s těmi limity je, protože situace je pro běžného občana skutečně poněkud nepřehledná.

Již v roce 2010 přijaly Evropský parlament a Rada směrnici o průmyslových emisích s tím, že v ní obsažené emisní limity musí plnit velké elektrárny a teplárny nejpozději do poloviny roku 2020. Na tyto limity se české elektrárny a teplárny důsledně připravovaly a jen teplárny investovaly do jejich splnění za posledních pět let více než 20 miliard korun. Z pohledu životního prostředí jde o významný přínos, protože směrnice snížila emisní limity pro velká spalovací zařízení přibližně na polovinu. Kvůli zpřísnění emisního limitu bude navíc odstavena část uhelných elektráren, konzervativně je v souladu se zprávou provozovatele přenosové soustavy ve výpočtu přínosu směrnice předpokládáno odstavení 2200 MW instalovaného výkonu. Snížení emisí oxidu siřičitého lze potom do roku 2020 odhadovat na 76 tisíc tun a snížení emisí oxidů dusíku na necelých 26 tisíc tun ročně. V porovnání s celkovými emisemi oxidu siřičitého v ČR v roce 2015 jde o snížení o 62 %, v případě oxidů dusíku pak o 16 %.

Na základě uvedené směrnice o průmyslových emisích vydala Evropská komise v srpnu loňského roku Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442, kterým se stanoví závěry o BAT pro velká spalovací zařízení. Tímto rozhodnutím dochází k dalšímu zpřísnění emisních limitů oproti směrnici o průmyslových emisích uprostřed lhůty jejich zpřísňování a provozovatelé zařízení mají na jejich splnění pouhé 4 roky. Přijetí rozhodnutí bylo značně kontroverzní, v příslušném výboru zástupců členských států ho Evropská komise protlačila o pouhých 0,14 % hlasů, když na poslední chvíli uplatila zcela nesystémovou výjimkou Řecko. Proti přitom nehlasovaly pouze tzv. nové země EU, ale také Německo a Finsko. Polsko kvůli nedodržení procesních požadavků a nepřiměřenosti některých limitů podalo na Evropskou komisi žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, v níž se domáhá zrušení Prováděcího rozhodnutí. Další žalobu požadující jeho zrušení podaly rovněž německé společnosti a svazy.

Z pohledu životního prostředí ovšem kontroverzní Rozhodnutí Komise stanovující závěry o BAT pro velká spalovací zařízení další významné zlepšení nepřináší. Změna emisních limitů pro oxidy dusíku a oxid siřičitý je uvedená v tabulce č. 1. V případě plné aplikace Rozhodnutí by došlo dle dopočtů Teplárenského sdružení ČR ke snížení emisí oxidu siřičitého o dalších téměř 17 tisíc tun a v případě oxidů dusíku o 4 tisíce tun. Vztaženo k celkovým emisím roku 2015 lze odhadovat celkové snížení emisí oxidu siřičitého o 14 % a v případě oxidů dusíku pak o pouhá 3 %. Jde o teoretické snížení emisí, skutečnost bude významně nižší, protože zařízení se po provedení investic obvykle pohybují pod emisními limity požadovanými směrnicí. Porovnání přínosů obou klíčových předpisů pro snižování emisí z velkých spalovacích zdrojů je uvedeno v tabulce č. 2. Dodatečný přínos zavedení požadavků na nejlepší dostupné techniky je přibližně čtyřikrát nižší ve srovnání s přínosem směrnice o průmyslových emisích.

Emisemi prachu, u nichž směrnice také přináší významné zpřísnění limitů, se vůbec nezabýváme, protože emise ze sektoru veřejné energetiky a výroby tepla představovaly podle ČHMÚ již v roce 2015 pouhých 6,5 % celkových emisí prachu PM10 v ČR, v případě jemných částic PM2,5 pak 7,1 %. Navíc do roku 2020 na základě požadavků směrnice dojde ke snížení emisí primárního prachu i jeho prekurzorů (SO2 a NOx) ze sektoru veřejné energetiky a výroby tepla o více než 2 třetiny. Je tedy zjevné, že jakékoliv dodatečné zpřísnění limitů pro velká spalovací zařízení vyvolané novým rozhodnutím o závěrech o BAT již nemůže imisní zátěž prachovými částicemi, která je příčinou pravidelného vyhlašování smogových situací zejména v Moravskoslezském kraji, nijak významně ovlivnit. Ostatně porovnání imisního limitu na prach pro teplárny s obvyklými emisemi kotle na tuhá paliva v rodinném domku vypuštěnými při výrobě stejného množství tepla hovoří samo za sebe.

Hlavní problém se zpřísněnými emisními limity podle Rozhodnutí Komise spočívá v tom, že se je nemusí podařit splnit se zařízeními, která si již teplárny a elektrárny pod vlivem platné regulace emisí pořídily. Právě pro případ nepřiměřené tvrdosti obsahuje evropská směrnice i český zákon o integrované prevenci institut výjimek z nejlepších dostupných technologií. Rozhodně však nejde o nějaké jejich paušální bezdůvodné rozdávání. O každé žádosti o výjimku bude rozhodovat příslušný krajský úřad ve správním řízení za účasti veřejnosti, tedy i ekologických organizací. Zařízení musí samozřejmě plnit přísné emisní limity dle směrnice o průmyslových emisích i při udělení výjimky, která se vztahuje jen na dodatečné snížení vyvolané novým rozhodnutím o závěrech o BAT.

Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění stanoví, že může krajský úřad udělit výjimku z použití nejlepších dostupných technologií pouze, pokud odborné posouzení předložené provozovatelem prokáže, že v jejím důsledku „nedojde k závažnému znečištění životního prostředí, celkově bude dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí a že by dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v závěrech o nejlepších dostupných technikách vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí a to z důvodů zeměpisné polohy daného zařízení nebo místních podmínek životního prostředí, nebo technické charakteristiky daného zařízení.“

Snaha „pirátky“ Balcarové omezit výjimky pro velká spalovací zařízení je s ohledem na výše uvedené skutečnosti velmi problematická a především nemůže ovzduší v Česku významně zlepšit, nehledě na chybějící analýzu dopadů na energetickou soběstačnost a bezpečnost státu a samozřejmě i cenu energií pro občany, kterou požaduje ministr životního prostředí Richard Brabec. Ostatně Hnutí DUHA, které je ve skutečnosti iniciátorem návrhu, jak ve své reakci naznačil ministr životního prostředí, nejspíš ani nedoufá, že legislativní paskvil novelizující zákon o integrované prevenci a omezování znečištění v zákonu o ochraně ovzduší Poslaneckou sněmovnou projde. Cílem je vytvořit atmosféru „společenské objednávky“, v níž budou potom krajské úřady a následně možná i soudy o případných výjimkách rozhodovat.

Naopak s druhým návrhem poslankyně Dany Balcarové umožnit obcím, aby na svém území zakázaly spalovat nekvalitní uhlí, lze jen souhlasit, stejně jako s jeho zdůvodněním: „Myslíme si, že pravomoc rozhodovat o tom, co se má na území obcí spalovat, obcím jednoznačně patří.“ Ostatně jak si všimly už i ekologické organizace, podobnou možnost omezit spalování uhlí v lokálních topeništích mají obce v Polsku a příklad Krakova ukazuje, že ho umí využít a že to pro kvalitu ovzduší přináší konkrétní výsledky. Návrh, který byl podle něj v minulosti několikrát diskutován, podpořil také ministr životního prostředí Richard Brabec. Nezbývá tedy než doufat, že nakonec Poslaneckou sněmovnou projde, protože cílí na skutečné původce smogu, kterými jsou domácí kotle na pevná paliva.

Autor: Martin Hájek

Zdroj: 3T - teplo, technika, teplárenství číslo 1/2018 (Teplárenské sdružení ČR)