Zákon o odpadech: Dva v jednom

Po neúspěšném pokusu předložit návrh nového zákona o odpadech ve funkčním období ministra Martina Bursíka zahájilo Ministerstvo životního prostředí v loňském roce práce na nové legislativě odpadového hospodářství postupnými kroky. Bylo rozhodnuto zpracovat určitý koncepční rámec, a to za účasti odborné veřejnosti.

Pro informaci byly vládě na podzim roku 2009 předloženy Teze rozvoje odpadového hospodářství, které byly letos rozpracovány do Rozšířených
tezí rozvoje odpadového hospodářství. Práce probíhaly v pracovních skupinách ustavených ze zástupců ministerstev, klíčových stakeholderů a dalších významných subjektů odpadového hospodářství. Koncem srpna vláda tento materiál projednala a schválila. Dokument představuje určitý konsenzus
napříč spektrem zájmů odpadového hospodářství a měl by pomoci při dalších legislativních pracích na nové právní úpravě odpadového hospodářství v ČR.

Zákon na podzim 2011
Rozšířené teze budou sloužit jako základ pro tvorbu věcného záměru zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností. Zákony mají být vládě předloženy na podzim příštího roku. Některé oblasti však přes intenzivní jednání zůstaly otevřené a při přípravě věcného záměru zákona je bude nutné znovu projednat. Jde především o výjimky ze zpoplatnění při ukládání odpadů na skládky, a to pro odpady používané pro technologické
zabezpečení skládek, a zvažována je i možnost osvobození od poplatků u vybraných odpadů, jako například u odpadů z azbestu. Jako podstatné vidím rozdělení dosavadní koncepce jednoho odpadového zákona na zákon o odpadech a zákon o výrobcích s ukončenou životností. Co se týče
zákona o obalech, ten bude muset být novelizován nejméně u stanovení cílů pro využití a recyklaci jednotlivých obalových toků od roku 2013, neboť stávající limity jsou nastaveny pouze do roku 2012.

Samostatný zpětný odběr
Chci zdůraznit, že nejde jen o oddělení zpětného odběru elektropřístrojů a elektrozařízení, ale o celou problematiku zpětného odběru výrobků s ukončenou životností, tedy o vozidla s ukončenou životností, o baterie a akumulátory, pneumatiky. Pro oddělení problematiky zpětného odběru
výrobků s ukončenou životností do samostatného zákona jsme se rozhodli z několika důvodů, ale těmi hlavními byly dva. Jedním je dosažení celkové přehlednosti obou zákonů a druhým zásadním důvodem jsou velmi časté novelizace té části zákona, která transponuje směrnice upravující zpětný
odběr vybraných výrobků. Důležitá je i povinnost převzetí dalších prováděcích předpisů a novel směrnic Evropského společenství, které se průběžně projednávají na evropské úrovni. Odpadové hospodářství patří bohužel mezi oblasti s vysokou mírou pokrytí evropskými předpisy.

Řešení pro všechny úrovně

Transpozice jednotlivých předpisů do národní legislativy znamenaly diferencovaný přístup právního prostředí pro etablování jednotlivých systémů. Každý přístup, ať už jde o autorizaci ve smyslu obalového zákona nebo bateriové novely, nebo o liberální přístup podle části zákona o elektrozařízení, měl ve své době jistě své opodstatnění. Soubor smluvních vztahů a fi nančních toků, které vedou k zajištění povinností výrobce konkrétní komodity, nepředstavuje jednoduché řešení. V této oblasti bylo a vždy bude nutné hledat cestu jak na regionální, tak především
na celostátní úrovni. Princip kolektivních systémů je napříč Evropou shledáván jako nejčastěji volené řešení, s různými specifiky v závislosti na geopolitické situaci, nastavení stávajícího systému sběru komunálního odpadu a dalších podmínkách. Východiskem pro budoucnost jsou v první
řadě nastavení jasných podmínek na vstupu, důrazné prosazení principu neziskovosti na úrovni kolektivního systému, k čemuž by měl vést fakt, že za systémy stojí skuteční výrobci dané komodity, rovněž pak vyšší dohled nad činností ze strany státu a mechanismy kontroly fi nančních toků
a jasné stanovení odpovědnosti výrobce a kolektivního systému. Veškeré otázky včetně návaznosti na stávající řešení jsou diskutovány v rámci pracovních skupin při vzniku nového zákona.

Idea zákona o odpadech
Ministerstvo bude vycházet především z pětistupňové hierarchie nakládání s odpady – předcházení vzniku odpadů, příprava odpadů k opětovnému použití, recyklace odpadů, energetické využití odpadů a nejméně výhodné odstranění odpadů. Důležité je také vědět, že odpady, a to zejména
komunální, lze vnímat i jako obnovitelný energetický zdroj. Jejich energetické využití má – spolu s materiálovým využitím – rovněž své místo v hierarchii nakládání s odpady, deklarované ve směrnici EU o odpadech i v českém zákoně o odpadech, přičemž oba jmenované způsoby využití odpadů jsou předřazeny jejich odstranění. V souladu s tím je i můj postoj k problematice energetického využívání odpadů. Mechanickobiologická
úprava odpadů (MBÚ) a následné spoluspálení získané výhřevné složky jsou doplňkovou cestou nakládání s komunálními odpady. Ministerstvo životního prostředí se rozhodlo podpořit výstavbu zařízení k mechanickobiologické úpravě odpadů (spolu s výstavbou zařízení k energetickému
využití) z prostředků Operačního programu Životní prostředí. Důvodem je to, že v ČR poptávka po takovémto typu zařízení existuje a že jsou tu také lokality, které splňují specifi cké podmínky pro funkčnost MBÚ, jako je například dostupnost vhodného spoluspalovacího zařízení.