Zákon o ekologické újmě jako nový nástroj k ochraně a nápravě životního prostředí

V rámci tématu Systémy environmentálního managementu se v úvodním článku uvádějí jako jeden z podpůrných argumentů pro zavádění EMS v podniku jisté výhody plynoucí ze zákona o ekologické újmě. Proto jsme požádali o podrobnější výklad k tomuto zákonu.
Redakce

V loňském roce byl přijat zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. S výjimkou nakládání s těžebním materiálem a § 14 nabyl účinnosti dnem 17. 8. 2008. Tímto zákonem byla transponována směrnice EP a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí s ohledem na prevenci a nápravu škod na životním prostředí (Environmental Liability Directive).
Filozofií zákona je předcházení a náprava ekologických škod na životním prostředí nastavením systému preventivních a nápravných opatření, které bude hradit provozovatel, jehož povinností je daná preventivní nebo nápravná opatření provést.
Zákon definoval nastavení dalších právních norem. V prvé řadě to bude dle § 2 písmeno b) bod 3 zákona vyhláška MŽP stanovující volně žijící druhy živočichů a planě rostoucích rostlin, dále to je již v současnosti platná vyhláška č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě. Provozovatele však bude asi nejvíce zajímat připravované nařízení vlády o způsobu hodnocení rizik a kritériích posuzovaní dostatečného finančního zajištění k provedení preventivních a nápravných opatřeních (§ 14 zákona).

Základní pojmy a oblast působnosti
Základní pojmy zákona jsou definovány v § 2. V prvé řadě je to samotná definice ekologické újmy jako nepříznivé měřitelné změny přírodního zdroje nebo měřitelného zhoršení jeho funkcí, které se může projevit přímo nebo nepřímo na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlinách nebo přírodních stanovištích, na podzemních nebo povrchových vodách, včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, a na půdě znečištěním, které představuje závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj.
Zákon lze uplatnit v případech havárií průmyslových podniků nebo znečištění životního prostředí nebezpečnými látkami nebo odpady pocházejícími z jasně identifikovatelného zdroje. Nelze ho uplatnit u plošného znečištění, kdy nelze zjistit příčinnou souvislost (např. umírání lesů jako důsledek kyselých dešťů, znečištění ovzduší způsobené dopravou, plošné použití schváleného herbicidu). Nevztahuje se na škody, ke kterým došlo před nabytím účinnosti zákona (tj. před 17. 8. 2008).

Jakých provozovatelů se zákon týká?
V prvé řadě jsou to všichni provozovatelé vykonávající činnost uvedenou v příloze č. 1 zákona. Týká se na prvním místě všech provozovatelů, kteří spadají pod zákon o integrované prevenci (č. 76/2002 Sb.). Mezi další provozní činnosti spadající pod zákon patří:
• provozování zařízení k nakládání s odpady podléhající souhlasu podle zákona o odpadech (č. 185/2001 Sb., v platném znění),
• vypouštění odpadních vod do povrchových nebo podzemních vod podléhající schválení podle zákona o vodách (č. 254/2001 Sb., v platném znění),
• čerpání podzemních vod a jejich následné odvádění do vod povrchových nebo podzemních podléhající povolení podle zákona o vodách, včetně čerpání za účelem získání tepelné energie,
• odběr povrchových a podzemních vod povolený podle zákona o vodách,
• vzdouvání či akumulace povrchových nebo podzemních vod podléhající povolení podle vodního zákona,
• zacházení se závadnými látkami podle zákona o vodách,
• nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky (zákon č. 356/2003 Sb.), přípravky na ochranu rostlin (zákon č. 326/2004 Sb.) nebo biocidními přípravky (zákon č. 120/2002 Sb.) podle zákona o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.),
• přeprava nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků,
• přeshraniční přeprava odpadů podle zákona o odpadech,
• provozování stacionárních zdrojů znečištění ovzduší podléhající povolení podle zákona o ovzduší (č. 86/2002 Sb.)
• nakládání s GMO a genetickými produkty podle zákona č. 78/2004 Sb.,
• nakládání s těžebním odpadem podle zákona o nakládání s těžebním odpadem.
Provozovatelé s činnostmi neuvedenými v příloze č. 1 mohou způsobit ekologickou újmu na chráněných druzích volně žijících živočichů, na chráněných planě rostoucích rostlinách a přírodních stanovištích, ale netýká se jich ekologická újma na vodě a půdě.

Kdy dochází k ekologické újmě?
Z definice ekologické újmy vyplývají tyto znaky (§ 2): je to měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí a zároveň musí být splněn znak závažného nepříznivého účinku na dosahování nebo udržování příznivého stavu pro přírodu (ekologický, chemický nebo množstevní stav vody), případně pro půdu (závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků).
Uvedené znaky musí být splněny současně, jinak nejde o ekologickou újmu. Z toho vyplývá, že jako ekologickou újmu je nutno posoudit ty případy, kdy jsou naplněny výše uvedené znaky, tj. zejména případy širšího dopadu, nikoli pouze úzce lokální zhoršení, které neovlivní funkce vod, půdy v širším měřítku (výjimkou může být stav ochrany druhů nebo stanovišť).

Jakou má roli ČIŽP?
Dle §16 odst. 3 Česká inspekce životního prostředí:
• přijímá sdělení o bezprostřední hrozbě ekologické újmy,
• kontroluje dodržování povinností stanovených tímto zákonem nebo rozhodnutím či opatřením vydaným na jeho základě a je oprávněna kontrolovat údaje poskytnuté provozovatelem, včetně údajů o rozsahu znečištění,
• zjišťuje a eviduje případy ekologické újmy,
• vydává rozhodnutí o uložení preventivních nebo nápravných opatření,
• rozhoduje o náhradě nákladů (§ 12 odst.1),
• ukládá pokyny nebo jiná opatření na základě tohoto zákona,
• vede přehledy informací o případech ekologické újmy nebo její bezprostřední hrozby a o projednávaných nebo uložených preventivních a nápravných opatřeních,
• ukládá pokuty za správní delikty, případně plní další úkoly příslušného orgánu vyplývající z tohoto zákona.
Na území národních parků a chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem jsou příslušným orgánem v rozsahu působnosti inspekce správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí a stejně tak to jsou újezdní úřady pro území vojenských újezdů.
Může ČIŽP uložit preventivní nebo nápravná opatření dle jiných zákonů? Ano, je to možné. Mechanismus nápravných opatření byl v naší legislativě nastaven řadou složkových zákonů (tabulka). Pokud se týká možnosti prevence ve složkové legislativě, lze za preventivní opatření považovat možnost omezení nebo zastavení činnosti poškozující životní prostředí, případně v zákoně o integrované prevenci lze považovat za prevenci zpřísnění podmínek nad rámec složkové legislativy nebo nastavit prevenci konkrétně vydefinovanou podmínkou v integrovaném povolení.
V budoucnu při volbě správného postupu inspekce pro uplatnění zákona o ekologické újmě nebo příslušného složkového zákona bude tedy vždy stěžejní posouzení, zda havárie a její následky je ekologickou újmou či nikoli. Pro bezprostřední opatření k odstranění příčin a následků havarijních stavů bude postupováno dle složkových zákonů.
Tento postup bude zachován vždy, bez ohledu na to, zda havárie má za následek ekologickou újmu či nikoli. Následně bude postupováno dle zhodnocení, zda se jedná o ekologickou újmu, tzn. jsou-li splněny podmínky vydefinované pro ekologickou újmu, či nikoliv.

Finanční zajištění
Jaké musí mít provozovatel s činností uvedenou v příloze č. 1 zákona finanční zajištění pro případné preventivní nebo nápravné opatření? Toto je definováno v § 14 odst. 1 až 4 zákona, a to s účinností od 1. ledna 2013. V prvé řadě každý provozovatel, který je uveden v příloze č. 1 zákona, je povinen provést hodnocení rizik a hodnocení průběžně aktualizovat v případě významných změn provozní činnosti (např. u provozovatelů s integrovaným povolením při podstatné změně integrovaného povolení, která by mohla mít zásadní vliv na životní prostředí).
Způsob hodnocení rizik a kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění budou stanovena nařízením vlády. Od 1. ledna 2013 bez finančního zajištění nelze vykonávat činnost. Finanční zajištění není povinen zabezpečit provozovatel, který prokáže dle analýzy rizik, že nemůže způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava bude ve výši do 20 mil. Kč nebo pokud při nákladech vyšších než 20 mil. Kč bude součastně registrován v Programu EMAS či ISO 14000 nebo zahájil činnost potřebnou pro zaregistrování, respektive zahájil činnost k jejímu získání.

Co zákon přináší nového v ochraně životního prostředí? Význam tohoto zákona je v jeho „přessložkovém“ a integračním pohledu na ochranu životního prostředí a v jeho principu prevence a nápravy stavu životního prostředí provozovatelem.
 

Tabulka č. 1 Nápravná opatření ukládaná ČIŽP podle složkových zákonů a zákona o ekologické újmě

Ing. Milena Drašťáková
Česká inspekce životního prostředí
E-mail: drastakova@cizp.cz

Zdroj: OF 6/2009