Zahájení a ukončení provozu zařízení

Otázka:
    Krajský úřad jedním správním rozhodnutím zrušil své vlastní rozhodnutí, kterým v minulosti vydal souhlas k provozu zařízení, a současně vydal souhlas k provozu prakticky stejného zařízení na stejné adrese stejnému provozovateli.
    Jde v takovém případě o zánik zařízení, kterému byl udělen původní souhlas, a vzniká zařízení nové, jehož provoz je současně povolován, nebo lze na celou záležitost pohlížet jako na jakési kontinuálně provozované zařízení, u kterého se pouze změnily podmínky provozu? Jaké povinnosti, jako právní důsledky takového rozhodnutí, vyplývají pro provozovatele takového zařízení v souvislosti s § 39 odstavec 3 a 6 zákona o odpadech.

    Po stránce procesní mi především nepřipadá příliš šikovné, praktické či elegantní vydat dvě správní rozhodnutí jedním úředním aktem. A to ani v případě, že se na věc budu dívat z hlediska žádoucí úspornosti úřednické práce. Pokud se to ale takto stalo, tak to podle mne může být i vyjádřením názoru povolujícího úřadu, že jde o velmi formální akt. Předmětné správní rozhodnutí jsem neviděl a neznám ani konkrétní provoz, takže dále uvedená odpověď může být jen dosti obecná.
    Uvedená ustanovení § 39 (Evidence a ohlašování odpadů a zařízení) dávají provozovatelům zařízení povinnosti podat hlášení při zahájení a ukončení provozu v závazně stanovených termínech a úvodní otázku lze tedy chápat také tak, zda je nutné v našem případě takové hlášení podávat. Zda tedy nastal případ ukončení a současně případ zahájení provozu, či nikoli.
    Pro přesnou odpověď na takovou otázku by bylo třeba znát důvody, pro které se příslušný krajský úřad k takovému kroku rozhodl. Lze předpokládat, že důvody nebyla zcela marginální a byť je to zařízení "stejné", tak změny, například úprava či doplnění technologie, seznam přijímaných odpadů apod., byly zřejmě toho rázu, že je nebylo podle názoru úřadu možno zhojit třeba jen úpravou provozního řádu. Proto se přikláním k názoru, že v tomto případě došlo skutečně ke zrušení souhlasu jako jednoho právního aktu a současně k udělení souhlasu jako druhého právního aktu.
    Tento názor mám podepřen i pohledem procesním, spočívajícím v možnosti odvolání a jeho následcích. Proti takto vydanému rozhodnutí je možno podat odvolání jako proti celku nebo proti každé jeho části zvlášť. (Předpokládám, že šlo ve výrokové části o dva samostatné výroky, umožňující parciální odvolání.) Pokud je naše zařízení například dosud provozováno k nelibosti některého účastníka řízení, potom si umím představit situaci, kdy proti zrušení souhlasu námitek nebude, takže se v této části rozhodnutí stane pravomocné, ale proti udělení souhlasu se zvedne odpor a dojde k odvolání - viz rovněž ustanovení § 14 odst. 6 zákona, které dává postavení účastníka řízení u některých typů nakládání s odpady i obci. A je lhostejné, zda se odpor zvedne jen proto, že nespokojenci dostali tímto rozhodnutím šanci, nebo proto, že nové podmínky provozu jsou pro někoho nepřijatelné. Tím nastane přechodné období, kdy provozovatel zařízení nebude mít potřebný souhlas a bude muset zařízení na nějakou dobu odstavit z provozu. A tato doba nemusí být nijak krátká a takto napadené rozhodnutí nemusí ve své povolovací části nikdy nabýt právní moci. Navíc může být takové rozhodnutí, i při neúspěchu odvolatele, napadeno správní žalobou s velmi nejistým výsledkem (byť taková žaloba nemá na právní moc rozhodnutí odkladný účinek).
    Jsem zásadním odpůrcem zbytečného úřadování, ale v tomto případě jsem toho názoru, že považovat provoz zařízení za kontinuální proces nelze. A že je tedy potřebné plně respektovat povinnosti uvedené v ustanovení § 39 odstavec 3 a 6 zákona o odpadech. Považuji proto za důležité, aby se k takovým krokům odhodlal příslušný krajský úřad jen v případech, kdy je to skutečně pro kvalitní dozor nad provozem zařízení nezbytné.

Odpověď:
    Podle mého názoru došlo v našem případě jedním správním rozhodnutím ke zrušení souhlasu s provozem zařízení a současně k udělení nového souhlasu. Jde tedy o nové zařízení a je třeba ve smyslu § 39 odstavce 3 a 6 zákona podat příslušná hlášení pro ukončení i zahájení provozu, jež tam jsou specifikována.

Poznámka:
Tentokráte nebyla otázka položena jako obvykle podnikatelskou sférou, ale městským úřadem. Věcně tento příspěvek navazuje na články z předchozích dvou měsíců a je třetím na téma zpracování bioodpadů na ČOV.

Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz