VÝZVA ÚŘADU PŘI INTEGROVANÉM POVOLENÍ

Otázka: Naše společnost se zabývá výrobou, která dle našeho názoru nespadá pod žádný z bodů přílohy k zákonu č.76/2002 Sb. o integrovaném povolování. Proto jsme si nepodali ve stanovené lhůtě žádost a jsme za to nyní úřady, které mají opačný názor, sankcionováni. Jde konkrétně o sankci od ČIŽP, která s námi zahájila správní řízení o uložení pokuty. Je to ovšem v době, kdy nám ještě neuplynula lhůta stanovená příslušným úřadem k tomu, abychom si žádost o vydání integrovaného povolení dodatečně podali. Je postup inspekce správný?

Otázce jsem původně rozuměl jen zčásti. Teprve ze spisu vyplynul následující vývoj kauzy.

Společnost důsledně a dlouhodobě odmítá, že by její výroba spadala pod zákon o integrovaném povolování, za což s ní bylo zavedeno příslušným (krajským) úřadem správní řízení, které bylo zakončeno rozhodnutím o uložení pokuty. Současně bylo vydáno tímtéž prvoinstančním úřadem usnesení, kterým vyzval naši společnost, aby si podala řádnou žádost o vydání integrovaného povolení a k tomu jí stanovil lhůtu. 

Společnost se jak proti uložení pokuty, tak proti usnesení odvolala a to k územně příslušnému odboru výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí. V odvolání se hájila především tím, že nemá povinnost mít integrované povolení a dokládala své tvrzení různými expertními posudky. Tento odvolací orgán v odvolacím řízení pokutu potvrdil (částku snížil) a rovněž potvrdil oprávněnost požadavku krajského úřadu, kterým vyzval společnost k podání žádosti. S ohledem na dlouhý průběh řízení však lhůtu, stanovenou původním rozhodnutím, posunul o několik měsíců.

V době trvání odvolacího správního řízení proběhla ve výrobním závodě kontrola České inspekce životního prostředí, která v souladu s právním názorem krajského úřadu (který zjevně nebyl v rozporu ani s názorem jejím) konstatovala, že byl porušen zákon, neboť společnost nemá integrované povolení, přestože ho podle přílohy č.1 zákona míti musí. A v kontrolním protokolu proto uvedla, že s ní bude zahájeno z moci úřední správní řízení směřující k uložení pokuty. S ohledem na to, že však nebylo ještě pravomocně rozhodnuto v odvolacím řízení o námitkách společnosti, počkala Inspekce se zahájením tohoto řízení až do doby právní moci odvolacího rozhodnutí.

Jakmile nabylo právní moci, řízení zahájila a po jeho provedení uložila společnosti pokutu a to vše ještě v době, kdy neuplynula lhůta pro podání žádosti odvolacím orgánem posunutá.

Než posoudím postup Inspekce, budu se věnovat usnesením jak prvoinstančního, tak odvolacího orgánu. Těmito usneseními byla dána pod názvem „výzva“ společnosti možnost si podat jakousi dodatečnou žádost. Ani v jednom usnesení nebyl odkaz na ustanovení zákona o odpadech, podle kterého byla společnost k podání žádosti vyzvána. O možnosti vyzvat provozovatele zařízení se v zákoně hovoří na dvou místech. Prvním je ustanovení § 19, odst. (1), kde s o tom hovoří v písmenu b) a dále v ustanovení § 19a odstavec (1). V obou případech však v souvislosti se zjištěními, ke kterým došel úřad v rámci přezkumu plnění závazných podmínek integrovaného povolení podle ustanovení § 18 zákona. A to v případě, že bylo přezkumem zjištěno, že v průběhu času, tedy od doby vydání integrovaného povolení, došlo ve výrobě, která je IP povolena, k tak závažným změnám, že je třeba přiměřeně změnit i integrované povolení.

To ovšem není náš případ. Naše společnost integrované povolení nemá, protože je přesvědčena, že ho mít nemusí a snaží se všemi dostupnými prostředky, včetně podání ke správnímu soudu,  proti opačnému právnímu názoru úřadů bránit. A protože nikde jinde v zákoně se o možnosti „vyzývat“ nehovoří, je postup použitý oběma úřady podle mého přesvědčení nezákonný – v rozporu s právními předpisy. Jsem toho názoru, že absence takové možnosti je v souladu s duchem zákona. Navíc v našem případě by stejně k novému pohledu na věc ani u jedné strany nedošlo.

Inspekce vstoupila zahájením správního řízení do věci v okamžiku, kdy bylo jasné, že ústřední orgán státní správy, zde reprezentovaný místně příslušným odborem výkonu státní správy, má na zařazení výroby naší společnosti stejný názor jako pracovníci Inspekce a uložila pokutu. A otevřená lhůta, která na základě „výzvy“ pro naši společnost stále běžela, ji skutečně zajímat nemusela, dokonce ani nesměla. Jak uvedeno výše, jsem přesvědčen, že výzva byla učiněna bez právní opory. Ale i kdyby takovou možnost zákon obsahoval, potom není důvod, aby se jí dozorový orgán řídil, neboť bylo objektivní skutečností, že společnosti skutečně IP vydáno nebylo. To by pochopitelně neplatilo v okamžiku, kdy by zákonodárce v zákoně stanovil, že v době běhu této náhradní lhůty se na společnost pohlíží jako na účastníka řízení, který předpis neporušil. Nic takového ovšem v zákoně nalézt nelze.

Odpověď: Inspekce vedla správní řízení v souladu se správním řádem i zákonem o integrovaném povolování, neboť „náhradní lhůta“, daná usnesením OVSS MŽP,  nemá oporu v zákoně. Obě usnesení jsou podle mého přesvědčení zmatečná.

Poznámka.

Po prostudování relevantních odborných podkladů jsem přesvědčen, že naše společnost provozuje výrobu, která nespadá povinně pod integrované povolování a její obrana je plně na místě.  Veškerá správní řízení proti ní jsou z tohoto pohledu vedena v rozporu se zákonem.

Ing. Michael Barchánek