Více času na podstatné
Výzkum: Češi kladně hodnotí životní prostředí, většina třídí odpad a je spokojena s kvalitou pitné vody
PODROBNÉ VÝSLEDKY CVVM Většina Čechů je spokojena se stavem životního prostředí. Okolí svého bydliště hodnotí pozitivně tři čtvrtiny lidí a životní prostředí v celé republice téměř dvě třetiny Čechů. Vyplývá to z květnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR. Kromě celkového hodnocení stavu životního prostředí výzkum hodnotil podrobněji i názory na některé jeho dílčí aspekty. Z tohoto pohledu nejlépe hodnocenou oblastí je kvalita pitné vody. Z výzkumu také vyplývá, že nejrozšířenější formou environmentálně šetrného chování občanů je třídění odpadu. Lidé se také sami zajímají o informace týkající se životního prostředí.
V rámci květnového šetření se Centrum pro výzkum veřejného mínění AV ČR zabývalo problematikou životního prostředí. Respondenti byli dotazováni na to, jak jsou spokojeni či nespokojeni se stavem životního prostředí v České republice a v místě svého bydliště, kde kromě celkového stavu hodnotili i některé dílčí aspekty, jako čistotu okolní přírody, dostupnost volné přírody, čistotu ovzduší, čistotu povrchových vod, kvalitu pitné vody, úroveň hluku nebo hustotu silničního provozu. Kromě toho šetření zjišťovalo, zda se lidé zajímají o informace o stavu životního prostředí a zda se v chování českých domácností objevují určité aktivity směřující k ochraně životního prostředí.
Jak ukazují výsledky většina obyvatel ČR je se stavem životního prostředí spokojena jak v místě, kde žije, tak i v zemi jako celku. Životní prostředí v místě svého bydliště vnímají bezmála tři čtvrtiny Čechů (74 %) příznivě, když 18 % z nich je s ním „velmi spokojeno“ a 56 % „spíše spokojeno“. Opačné hodnocení vyjádřila o málo více než čtvrtina dotázaných (26 %), z nichž 18 % je podle vlastních slov s životním prostředím v místě bydliště „spíše nespokojeno“ a 8 % pak dokonce „velmi nespokojeno“.
Již tradičně horší než hodnocení životního prostředí v místě vlastního bydliště je mínění o životním prostředí v České republice jako celku. Přesto i zde spokojenost vyjadřuje zřetelná, více než třípětinová většina (62 %) občanů, mezi kterými je 55 % „spíše spokojených“ a 7 % „velmi spokojených“. Opačný názor v šetření vyjádřilo 36 % dotázaných, z toho 32 % občanů je „spíše nespokojeno“ a 4 % jsou „velmi nespokojena“.
Stav životního prostředí v celé České republice hodnotí o něco pozitivněji lidé, kteří považují svoji životní úroveň za dobrou, a obyvatelé kraje Jihomoravského, Olomouckého a kraje Vysočina. Kritičtěji se pak k životnímu prostředí v ČR staví obyvatelé Středočeského a Moravskoslezského kraje a dotázaní označující svoji životní úroveň jako špatnou.
Spokojenost se stavem životního prostředí v místě bydliště vyjádřili častěji obyvatelé menších obcí a vesnic (do 2000 obyvatel) a lidé žijící v Jihočeském, Královehradeckém, Pardubickém, Jihomoravském, Olomouckém a Zlínském kraji a v kraji Vysočina. Spokojenější byli také respondenti označující svoji životní úroveň jako dobrou. Nespokojenost naopak častěji pociťují obyvatelé Moravskoslezského a Ústeckého kraje, lidé žijící ve městech o velikosti od 30 do 80 tisíc obyvatel a dotázaní považující životní úroveň své domácnosti za špatnou.
Při srovnání aktuálních výsledků s posledním výzkumem realizovaným v květnu 2014 vidíme, že hodnocení životního prostředí v České republice se nijak nezměnilo, v místě svého bydliště ho však občané vnímají o něco kritičtěji (pokles pozitivního hodnocení o 4 procentní body). Z dlouhodobého hlediska je zřejmé, že v průběhu posledního desetiletí se hodnocení stavu životního prostředí v ČR zřetelně zlepšilo a výrazně se přiblížilo zatím vždy podstatně lepšímu hodnocení stavu životního prostředí v místě bydliště dotázaného. Spokojenost se stavem životního prostředí v celé ČR postupně v letech 2002 až 2004 rostla. Poté se v letech 2004 až 2006 pohybovala kolem polovičního podílu spokojených občanů. V roce 2007 došlo ke zřetelnému nárůstu spokojenosti českých občanů s životním prostředím v ČR a podíl spokojených se pohyboval mírně pod hranicí 60 %. V aktuálním výzkumu svoji spokojenost s životním prostředním v ČR vyjádřilo 62 % oslovených, což je potvrzením loňského maxima.
Pokud jde o hodnocení stavu životního prostředí v místě bydliště, kromě celkového pohledu na něj šetření podrobněji zjišťovalo i názory na některé jeho dílčí aspekty.
Jak ukazují výsledky zachycené v grafu 3, s výjimkou jediné položky – hustoty silničního provozu – ve všech zkoumaných aspektech životního prostředí v místě bydliště převažuje spokojenost. Nejlépe hodnocenými oblastmi v tomto směru jsou kvalita pitné vody (86 % spokojeno, z toho 33 % „velmi“, proti 13 % nespokojených) a dostupnost volné přírody (84 % spokojených, z toho 37 % „velmi“, proti 16 % nespokojených). Tři čtvrtiny (75 %) lidí hodnotí pozitivně čistotu okolní přírody, necelé dvě třetiny (64 %) jsou spokojeny s čistotou ovzduší a přibližně tři pětiny vnímají pozitivně i úroveň hluku (60 %) a čistotu povrchových vod (58 %). V případě hustoty silničního provozu, jak bylo poznamenáno výše, spokojení tvořili menšinu (40 %), zatímco nespokojenost v tomto ohledu vyjádřily téměř tři pětiny dotázaných (59 %), když přitom pětina (20 %) je podle vlastních slov „velmi nespokojena“.
Se všemi sledovanými aspekty životního prostředí v místě bydliště jsou častěji spokojeni lidé s dobrou životní úrovní, nespokojenost naopak častěji vyjádřili lidé hodnotící svou životní úroveň jako špatnou.
Velké rozdíly v názorech dále panovaly mezi obyvateli různě velkých obcí a různých krajů. Spokojenost s čistotou okolní přírody a ovzduší častěji vyjadřovali obyvatelé obcí do 2 tisíc obyvatel. Lidé žijící v obcích větších než 800 obyvatel, ale menších než 2 tisíce obyvatel jsou častěji spokojeni s dostupností přírody, čistotou povrchových vod i kvalitou pitné vody. Obyvatelé obcí a měst větších než 800 obyvatel, ale menších než 15 tisíc pak v místě svého bydliště příznivěji vnímají úroveň hluku. S hustotou silničního provozu jsou pak spokojenější lidé z obcí do 5 tisíc obyvatel. Nespokojenost s dostupností okolní přírody, čistotou ovzduší, úrovní hluku a hustotou silničního provozu byla častější ve velkých městech, zejména pak v Praze.
Čistotu okolní přírody a její dostupnost častěji pozitivně hodnotili obyvatelé kraje Jihočeského, Libereckého, Královéhradeckého, Jihomoravského a Vysočina. Obyvatelé těchto krajů a současně lidé žijící v kraji Pardubickém a Zlínském lépe hodnotí čistotu ovzduší. Čistotu povrchových vod více ocenili lidé žijící v kraji Plzeňském, Libereckém, Královéhradeckém, Pardubickém a Vysočina. Obyvatelé Vysočiny jsou rovněž častěji spokojeni s úrovní hluku a spolu s obyvateli Zlínského kraje také s hustotou silničního provozu. Ve všech sledovaných oblastech s výjimkou kvality pitné vody vyjadřovali nespokojenost častěji lidé žijící v Ústeckém a Moravskoslezském kraji.
Oproti situaci z května 2014, kdy proběhlo srovnatelné šetření naposledy, zůstalo hodnocení většiny sledovaných oblastí beze změny, případně byla změna statisticky nevýznamná. K mírnému nárůstu nespokojenosti došlo v oblasti čistoty ovzduší (nárůst podílu nespokojených o 4 procentní body) a čistoty okolní přírody (pokles podílu spokojených o 4 procentní body a odpovídající nárůst podílu nespokojených).
Z dlouhodobého hlediska je pak patrné zejména postupné zlepšování mínění veřejnosti o kvalitě pitné vody. Mírné zlepšení z dlouhodobého hlediska pozorujeme také v případě čistoty povrchových vod. Poměrně stabilní se po celou dobu sledování, tj. od roku 2004, jeví spokojenost s čistou okolní přírody a dostupností volné přírody.
Stav životního prostředí
Kromě otázek zaměřených na samotný stav životního prostředí šetření zjišťovalo i to, nakolik se lidé sami zajímají o informace týkající se životního prostředí v České republice.
Jak ukazují výsledky zájem o informace o stavu životního prostředí v ČR mají podle vlastního vyjádření přibližně tři pětiny (59 %) občanů, v tom 8 % se o tyto informace podle svých slov „rozhodně zajímá“ a 51 % se „spíše zajímá“. Dvě pětiny respondentů (40 %) naopak připustily, že se o tyto informace nezajímají, když 36 % zvolilo variantu odpovědi „spíše se nezajímám“ a 4 % „rozhodně se nezajímám“. Oproti roku 2014, kdy byla tato otázka v květnovém výzkumu respondentům položena naposledy, se celkový deklarovaný zájem o informace o stavu životního prostředí statisticky významně nezměnil.
Zájem o informace týkající se životního prostředí roste se stupněm dokončeného vzdělání respondenta nebo se zlepšujícím se hodnocením životní úrovně vlastní domácnosti. Informace o životním prostředí více zajímají ženy a lidi starší 60 let. Větší zájem dále projevují ti, kdo jsou nespokojeni se stavem životního prostředí v České republice jako celku.
Každodenní provoz domácnosti
CVVM se zajímalo o čtyři kategorie environmentálně šetrných aktivit: třídění odpadů, šetření vodou a energiemi, nákupní chování a omezování jízd autem.
Jak vyplývá z grafu 6, nejrozšířenější formou environmentálně šetrného chování je třídění odpadu, běžný odpad třídí vždy nebo alespoň často 87 % respondentů, nadpoloviční většina občanů (52 %) tak dokonce činí vždy. Čtyři pětiny oslovených (81 %) dále uvedly, že vždy nebo často třídí nebezpečný odpad, 45 % přitom takovýto odpad třídí vždy. Dohromady zhruba polovina populace (53 %) deklaruje, že s ohledem na životní prostředí vždy nebo často šetří energiemi a vodou (vždy tak ale činí jen 15 % občanů). Ostatní formy environmentálně šetrného chování jsou relativně méně časté. Téměř čtvrtina lidí (24 %) se hlásí k tomu, že nakupuje výrobky šetrné k životnímu prostředí, necelá pětina (18 %) uvádí, že vždy či často omezuje jízdy autem. Nákup biopotravin je rozšířen asi u 15 % populace.
Podrobnější analýza dat ukazuje, že četnost chování šetrného k životnímu prostředí se zvyšuje s rostoucím stupněm dosaženého vzdělání, všechny tyto aktivity se také častěji objevují u lidí s dobrou životní úrovní a s výjimkou omezování jízd autem také u žen. Respondenti starší 60 let výrazně méně často uváděli, že nakupují biopotraviny.
Od roku 2002 stoupal počet lidí, kteří třídí běžný a nebezpečný odpad, tento růst se ale zhruba v roce 2008 zastavil a zůstával až do roku 2014 víceméně stabilní. V aktuálním výzkumu došlo opět k mírnému nárůstu u obou zmíněných aktivit (o 4 procentní body). Naopak podíl dotázaných, kteří uvádí, že se při svých nákupech řídí tím, nakolik jsou výrobky šetrné k životnímu prostředí, spíše klesá, i když pokles oproti poslednímu šetření zde není statisticky významný. V porovnání s květnem 2014 došlo rovněž k mírnému poklesu (o 4 procentní body) podílu těch, kteří uvádí, že z důvodu ochrany životního prostředí vždy nebo často omezují jízdy autem. Podíl občanů, kteří se hlásí k nákupu biopotravin, zůstává od roku 2008, kdy byla tato položka do výzkumu zařazena poprvé, víceméně stabilní.
Čtěte také: