Vládní nařízení o ochraně před účinky hluku zůstane beze změn

Vládní nařízení o ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací zůstane beze změn. Ústavní soud zamítl návrh deseti senátorů na zrušení několika pasáží. Napadená ustanovení zejména stanovují povolené hranice hluku v různých situacích a podmínkách, a to včetně výjimek pro pozemní a leteckou dopravu.

Podle Ústavního soudu je nesporné, že hluk má negativní vliv na lidské zdraví. Stejně očividná je ale také skutečnost, že moderní lidská společnost není schopná zabezpečit svou existenci bez vytváření hluku. Jako příklad soud uvedl hluk z osobní nebo nákladní dopravy. Úkolem veřejné moci je proto hledat rovnováhu. Důvod ke zrušení nynější úpravy limitů soud nenašel.

"Ústavní soud má za to, že napadená ustanovení nařízení sledují legitimní cíl a prostředky zvolené k jeho dosažení lze považovat za rozumné," uvedl v nálezu soudce Vojtěch Šimíček. Zároveň soud konstatoval, že jde o vysoce odbornou problematiku a že česká úprava je v Evropě ojedinělá - některé státy podobné limity vůbec nemají, obecně se úroveň ochrany před hlukem v jednotlivých zemích velmi liší.

V Česku se lidé mohou domáhat dodržování limitů, někdy ale vznikají patové situace, kdy soudy sice rozhodnou o protiprávním překročení limitů, ale zároveň konstatují, že nelze bezprostředně zjednat nápravu, podobně jako se to v minulosti stalo v případě hluku z pražské magistrály.

Odstranění výjimek a korekcí by podle soudu automaticky nevedlo k reálnému snížení hlukových imisí. Spíše by přibylo pokut pro majitele komunikací, čímž by přicházeli o peníze použitelné jinak třeba na protihluková opatření, anebo by bylo nutné komunikace rovnou uzavírat ke škodě jejich uživatelů.

Soud zároveň připomněl další právní nástroje využitelné v souvislosti s hlukem. Při plánování staveb je nutné zohledňovat takzvanou pohodu bydlení. U existujících staveb lze využívat ustanovení o sousedských imisích v občanském zákoníku.

Kromě části vládního nařízení senátoři neúspěšně navrhli zrušit také metodický návod pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí. V návrhu zmiňovali právo na ochranu zdraví i právo na příznivé životní prostředí a odkazovali také na text evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Navíc senátoři tvrdili, že vládní nařízení i metodika překračují meze zákona, nedostatečně zohledňují unijní právo a byly přijaty netransparentním způsobem. Poukazovali také na to, že ústavně zaručená práva je možné blíže specifikovat zákonem, ale nelze je omezovat podzákonnými předpisy, metodickými návody a technickými normami.

Podle ústavních soudců ale vláda nepřekročila své pravomoci. Je prý logické, že zákon stanovuje obecný rámec, zatímco vládní nařízení obsahuje bližší podrobnosti, například konkrétní hodnoty limitů. Změna nařízení je totiž snazší než změna zákona.