Vláda projedná novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Vláda dne 16. 11. 2011 projedná Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vypracovalo návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPV“).

Prioritním cílem předkládaného návrhu je zajištění plné kompatibility české právní úpravy s ustanovením čl. 10a směrnice Rady 85/337/EHS o posuzování vlivů určitých veřejných a soukromých projektů na životní prostředí (tzv. EIA směrnice), v platném znění, a to tak, aby se Česká republika vyhnula opětovnému podání žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze strany Evropské komise (dále jen „Komise), což za současné situace reálně hrozí.

Ve snaze zamezit soudnímu řízení u SDEU byl již koncem roku 2009 vložen do ZPV zákonem č. 436/2009 Sb. nový § 23 odst. 10, který s účinností od 11. prosince 2009 zavedl aktivní žalobní legitimaci, tj. možnost napadnout žalobou rozhodnutí správního orgánu. Žalovat mohou v zákoně vyjmenované subjekty, pokud podaly ve stanovených lhůtách písemné vyjádření k dokumentaci či posudku v rámci procesu EIA.

Přesto byl dne 10. června 2010 vynesen rozsudek SDEU ve výše zmiňovaném řízení proti České republice. SDEU svým rozhodnutím přisvědčil návrhu Evropské komise a Česká republika byla odsouzena za nesplnění ustanovení čl. 10a odst. 1, 2 a 3 EIA směrnice. Rozsudkem nebyla uložena České republice žádná finanční sankce. SDEU v minulosti již několikrát judikoval, že rozhodným pro konstatování porušení práva EU je stav ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, v předmětném případě 29. srpna 2007. Soudní dvůr tak rozhodl v souladu se svou judikaturou a nezohlednil vývoj, který se udál po tomto datu (dne 11. prosince 2009 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 436/2009 Sb., jehož hlavním cílem bylo právě naplnění povinností, které pro Českou republiku z ustanovení čl. 10a odst. 1, 2 a 3 směrnice EIA plynou).

Nadto Komise zahájila dopisem ze dne 24. listopadu 2010 proti České republice v souladu s čl. 260 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) tzv. sankční část řízení o porušení Smlouvy. Podle názoru Komise stávající platná právní úprava (zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 436/2009 Sb.) stále není v souladu s ustanovením čl. 10a EIA směrnice z důvodu znění přechodných ustanovení zákona č. 436/2009 Sb. Podstata kritiky Komise spočívá v tom, že v důsledku přechodných ustanovení zákona č. 436/2009 Sb. nelze ve vtahu k záměrům, u nichž proces posuzování vlivů na životní prostředí začal před nabytím účinnosti zákona č. 436/2009 Sb. (11. prosinec 2009), použít ustanovení § 23 odst. 10 ZPV, který přístup k soudní ochraně nově upravuje a je tedy v obecné rovině nápravou nedostatku konstatovaného v rozsudku SDEU z června loňského roku.

Tento názor byl Komisi několikrát vyvracen výkladem, podle kterého má § 23 odst. 10 ZPV povahu čistě procesního ustanovení - takové ustanovení je pak ze své podstaty použitelné okamžitě po nabytí účinnosti příslušné normy, která ho zakotvuje. Tento výklad ovšem Komise nesdílí.

Z těchto důvodů se navrhuje novelou ZPV explicitně stanovit, že možnost podat žalobu podle § 23 odst. 10 ZPV není přechodnými ustanoveními zákona č. 436/2009 Sb. nikterak omezena. To znamená, že všechny subjekty v § 23 odst. 10 uvedené, pokud podaly ve lhůtách stanovených zákonem vyjádření k dokumentaci nebo posudku, se mohou již od účinnosti zákona č. 436/2009 Sb., tj. od 11. prosince 2009, domáhat žalobou zrušení navazujícího rozhodnutí. Budou tak odstraněny veškeré pochybnosti a postaveno najisto, že v rámci žaloby proti navazujícímu rozhodnutí je možné napadnout též procesy posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), které proběhly (resp. byly zahájeny) před nabytím účinnosti zákona č. 436/2009 Sb.

Toto řešení bylo v průběhu měsíců června až září 2011 hned několikrát projednáváno se zástupci Komise. Výsledkem těchto konzultací je závěr, že Komise spatřuje v navrhované novele nápravu tvrzeného nesouladu ZPV s EIA směrnicí. Přijetí předložené novely by tak mělo bezprostředně vést k zastavení řízení o porušení Smlouvy před SDEU.

Výsledek jednání vlády ze dne 16. 11. 2011: neprojednáno z důvodu nepřiítomnosti ministra MŽP

Zdroj: předkládácí zpráva k návrhu zákona