|
Vyšší ochrana životního prostředí vyžaduje použití moderních technologií. Chudší společnosti odpady sládkují, zatímco bohatší je využívají. Proto je třeba získat dotace, které umožňují instalovat vyspělé technologie tam, kde by stoprocentní úhrada nákladů z vlastních zdrojů byla problémem. Vyplynulo to ze semináře Odpady 2011 a jak dál?, který se uskutečnil v rámci veletrhu WATENVI.
To znamená, že poplatky za odpady hrazené občany by překračovaly 1,5 procenta průměrného příjmu domácností. Při 7000 korunách měsíčního příjmu je tato hranice 1 260 korun za rok. Cena za odpad v nově postavené spalovně financované pouze z úvěru a bez dotace, však v současnosti v každém případě překročí 2 000 korun. Složitý je výběr místa pro spalovny, proto je třeba dobře pracovat s veřejností, která se těmto stavbám brání.
Od začátku projektu je nezbytné vystupovat vůči veřejnosti maximálně otevřeně. Všechny důležité kroky předkládat médiím formou tiskových zpráv a tiskových konferencí, vytvořit webové stránky projektu s možností diskuse, organizovat setkání s občany, účastnit se akcí odpůrců projektu. Jednou možností práce s veřejností je vytvoření „občanské komise“ nebo též „projektové rady“ sestavené z odborníků a zástupců neziskových organizací a občanů, která by pracovala vedle řídící rady projektu, měla všechny informace a mohla připomínkovat jednotlivé kroky před jejich schválením.
.Důležité je připravit soubor kompenzačních opatření pro obyvatele lokality, která bude vybrána pro umístění zařízení na EVO. Bývá pravidlem, že zde zafunguje tzv. NIMBY efekt – „zařízení na energetické využívání odpadů je dobrá věc, ale nemělo by stát u nás“. Veřejnost musí od začátku být o záměru informována – není-li tomu tak, evokuje to pocit nedůvěry. Nejdůležitější je však úplně na začátku zajistit shodu na úrovni místních (tedy většiny obecních a městských zastupitelstev v území kraje či regionu) a krajského zastupitelstva a většiny politického spektra v daném území. Je nezbytné optimálně zajistit dohodu, že tento čistě věcný problém – řešení odpadového hospodářství – nebude v dalších fázích politizován a zneužíván ekologickými aktivisty. Obecně platí, že běžná veřejnost na rozumné argumenty podané rozumnou formou přistoupí a na druhou stranu programové odpůrce stejně nepřesvědčí nic a nikdo.
Nejčastěji se veřejnost samozřejmě obává produkce škodlivých látek a znečištění ovzduší. To je logické a nutno říci, že přes složitý proces čištění, odlučování a filtrace určité minimální množství škodlivých látek do ovzduší uniká. Zároveň je ovšem nutné vysvětlovat, že moderní zařízení na energetické využití odpadů je tvořeno nejenom vlastní spalovací částí, ale především je to „továrna“ na čištění zplodin. Bohužel se veřejnost v tomto ohledu spaloven bojí neodůvodněně, neboť největšími „přispěvateli“ škodlivin do životního prostředí jsou silniční doprava a lokální topeniště. Je jasnou skutečností, že koncentrace emisí prachových částic ze spaloven do ovzduší se pohybují na jedné desetině povolených limitů, a TOC a PCDD/F spalovny do ovzduší vypouštějí méně než do nich s odpadem nebo spalovacím vzduchem vstupuje. I ostatní emise spaloven jsou nižší, než při výrobě stejného množství energie v klasických spalovacích zdrojích.
|
