Vedlejší produkt

Časté dotazy na školeních, v e-mailech i při konzultacích nás opakovaně vedou k přesvědčení, že definice vedlejšího produktu, jeho vznik a použití, není stále jasná. Dokonce ani ve státní správě. Proto se zde pokusíme tuto problematiku vysvětlit.

Vedlejší produkt je definován v zákoně o odpadech č. 185/2001 Sb. § 3 odst. 5.
Pozn.: V novém zákoně se jeho definice zásadně nezmění.

Definice vedlejšího produktu:

Movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, se nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud

a) vzniká jako nedílná součást výroby,

b) její další využití je zajištěno,

c) její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe, a

d) její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

První a zřejmě nejdůležitější část definice nás již v samotném ustanovení upozorňuje na to, že budeme-li chtít prohlásit materiál (potencionální odpad) vedlejším produktem, musí vzniknout při výrobě jako její nedílná součást. Tím rozumíme vznik při výrobě primárního výrobku, při kterém tento přebytečný materiál přímo vzniká. Jedná se tak vlastně o zbylou část materiálu ze zpracovávané vstupní suroviny (polotovaru), která již nelze použít pro výrobu primárního výrobku.

Další důležitou podmínkou je, že vedlejší produkt se nevytváří cíleně, tzn. je to vlastně nechtěná součást výroby.

Pro lepší pochopení uvedeme konkrétní příklad z praxe. Lze demolici nějakého objektu považovat za výrobu a vzniklé odpady za vedlejší produkt? Odpověď zní, že nikoliv, protože při takové činnosti nedochází přímo k výrobě. Při demolici tedy jednoznačně vznikají buď odpady, nebo materiály pro opětovné použití (cihly, traverzy, trámy, prkna, …).

Avšak pokud se již bude jednat o výstavbu např. rodinného domu, kdy mezi jednotlivé činnosti patří i výkopové práce pro zhotovení základové desky, pak vytěžená zemina, kamení, jíly a ostatní materiály můžeme považovat za vedlejší produkt, protože vznikají jako nedílná součást výroby. Rovněž ale musí být splněny další podmínky zákona, takové materiály nesmí být nebezpečné pro životní prostředí a zdraví lidí a stavebník musí mít dopředu zajištěno další využití bez nutnosti nestandardních úprav takového materiálu (např. dekontaminace).

Dalším příkladem může být kovovýroba nebo dřevovýroba, kde se nakupuje normovaný materiál. Zbytky z takového materiálu (např. odřezky) mohou být stejně jako materiály vzniklé při stavební činnosti prohlášeny za vedlejší produkt, pokud jsou samozřejmě zároveň splněny i další podmínky zákona.

Pro takové zbytky materiálů musí mít tedy výrobce dopředu smluvně zajištěný odbyt. Odběratel musí zároveň splnit podmínku, že takové materiály jím budou zpracovány způsobem stejným, jako je jeho běžná výrobní praxe – to znamená, jako by si koupil primární materiál do výroby. Neznamená to, že by mu z tohoto vedlejšího produktu již nevznikaly žádné odpady. To mohou, stejně jako u běžně nakoupených surovin, jen jejich část musí vést ke zpracování do výrobku, který je dále uváděn na trh.

Dále upozorňujeme na chybný výklad a použití institutu vedlejšího produktu. Tím nemůže být odpad v podobě druhotné suroviny, ze které vzniká přepracováním primární materiál. To není využití zbylého polotovaru jako alternativní náhrady za nakoupení primární suroviny pro výrobu.

Nakonec ještě nesmíme zapomenout na poslední důležitou podmínku. Další využití musí být v souladu se zvláštními právními předpisy. Asi nejsnadnějším vysvětlením je, že vedlejší produkt musí splňovat stejné parametry, jako primární surovina, neměl by mít negativní vliv na zdraví člověka, nebo na životní prostředí. Příkladem může být vyhláška č. 130/2019 Sb. o znovuzískané asfaltové směsi. I taková surovina, která slouží pro vznik původní suroviny je nazvána vedlejším produktem. Vznikne totiž při výrobě nové nebo opravené silnice. A nikoliv každá asfaltová směs, ale pouze ta, která se dostane zpět do procesu výroby a opětovného použití způsobem stejným, jako nakoupený výrobek a při splnění stanovených kvalitativních podmínek.

Protože vedlejší produkt „stojí“ mimo režim odpadů, nepodléhá povinnosti vedení průběžné evidence. Pro případné kontroly jí však doporučujeme vést, alespoň zjednodušenou formou (datum, množství, popis, partner, připojená dokumentace) a to včetně uzavřených smluvních vztahů s odběratelem.

Na závěr bychom doplnili informace k vedlejšímu produktu související se zněním připravovaného nového zákona o odpadech. V něm se podmínky a definice pro vedlejší produkt sice nezmění, ale vyhláškou bude možné stanovit kritéria k posouzení splnění podmínek a to pro konkrétní materiály včetně účelu jejich použití a postupu zpracování. Ke každému vedlejšímu produktu pak nově bude také muset existovat průvodní dokumentace.

 
Ing. Václav Kuncl, Petr Grusman a Ing. Markéta Miklasová
Kolektiv autorů INISOFT Consulting s.r.o.