Vědci: Krize s plasty vyžaduje zásadní systémové změny

Expertní rada pro vědu evropských akademií (EASAC – European Academies Science Advisory Council) varuje, že dosavadní snahy vyřešit krizi související s používáním plastových obalů jsou neúčinné a nesprávné. Politikové a výrobci se musejí zaměřit na problémy s plasty v celém systému, od jejich výroby přes využívání až likvidaci. Jen tak se dají zpomalit a napravit škody, které způsobují na životním prostředí, biodiverzitě, a tím potenciálně i na lidském zdraví.

EASAC ve své zprávě zveřejněné 10. března a nazvané Plastové obaly v oběhovém hospodářství (Packaging Plastics in a Circular Economy) připomíná, že výroba plastů se v celosvětovém měřítku zvýšila od šedesátých let 20. století do dneška z 1,5 milionu na zhruba 400 milionů tun ročně. Podle Michaela Nortona, ředitele programu EASAC pro životní prostředí, narážejí snahy zredukovat pronikání milionů tun plastového odpadu do přírodního prostředí na stále rostoucí využívání plastů.

Jak podpořit oběhové hospodářství

Na rozdíl od tradiční lineární ekonomiky založené na principu „vyrobit, použít a vyhodit“ souvisí myšlenka oběhového hospodářství neboli cirkulární ekonomiky s udržitelným rozvojem. Cílem tohoto systému je zlepšovat kvalitu životního prostředí i lidského života zvyšováním efektivity produkce, odstraněním plýtvání a vyhazování a nepřetržitým využíváním odpadů. V cirkulární ekonomice by se mj. veškeré odpady z jednoho procesu měly stát zdrojem vstupujícím do procesů dalších, ať už průmyslových, nebo zemědělských. Cirkulární systémy zahrnují recyklaci, opětovné použití produktů a látek, přepracovávání, renovaci, modernizaci a další postupy tak, aby vznikla uzavřená smyčka, do níž by vstupovalo minimum nových zdrojů a zároveň se minimalizoval vznik odpadu, znečišťujících látek a emisí oxidu uhličitého. Právě tyto principy se odrážejí i v nejnovější zprávě EASAC.

„Bylo již na čase, aby v Evropě vznikl dostupný dokument založený na objektivních informacích vycházejících z relevantních odborných studií,“ říká ředitel Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Jiří Kotek, který se na vzniku zprávy podílel. „Při přehodnocování našeho přístupu k plastovým obalům si však musíme uvědomit, že plast v současné době nemá v řadě aplikací jinou rovnocennou alternativu. Základem by proto mělo být jejich efektivní využívání a zdokonalení recyklačních technik včetně rozkladu pomocí pyrolýzy, která probíhá za zvýšené teploty bez přístupu kyslíku.“

Pyrolýzní produkty lze podle Jiřího Kotka následně využít pro další výrobu plastů. „Pokud plastový odpad nelze žádným způsobem recyklovat, určitě nepatří na skládku. V takovém případě je na místě z něj získat alespoň energii spalováním v zařízeních na energetické využití odpadů.“

Recyklace na prvním místě

„Makroplasty i mikroplasty jsou dnes všudypřítomné na souši, v oceánech a dokonce v ovzduší,“ vysvětluje Michael Norton. Pro mnoho živočišných druhů jsou smrtící, přenášejí se i potravním řetězcem. EASAC nezpochybňuje zásadní roli plastů v našem životě, přináší však varování opírající se o vědecké poznatky. „Evropští zákonodárci by měli přijmout směrnice a pobídky, které by urychlily postup směrem k ekonomice založené na oběhu plastového odpadu. Musíme opětovně využívat plastové zboží a obaly, dramaticky zlepšit recyklaci a především zajistit, aby se žádný odpad nedostával do životního prostředí,“ dodává Michael Norton v tiskové zprávě EASAC (v angličtině).

Dokument upozorňuje, že z ekologického hlediska a z pohledu zdrojů není řešením sázet na stále větší využívání tzv. biomateriálů, protože by to u spotřebitelů mohlo vyvolat falešný dojem udržitelnosti a prodloužit současný životní styl založený na plýtvání a vyhazování těchto materiálů.

Jak změnit systém nakládání s plasty

Přední vědci z národních akademií věd 28 evropských zemí vůbec poprvé spojili síly a do hloubky prozkoumali celý řetězec činností spojených s nakládáním s plasty. Na základě jejich poznatků vydává EASAC sedm doporučení politikům Evropské unie, jak celý systém transformovat.

Stručný výtah ze sedmi doporučení zákonodárcům EU:

• Zakázat vývoz plastového odpadu: Podle EASAC se v současnosti většina plastového odpadu z EU nerecykluje v Evropě, ale obrovské množství kontaminovaného a obtížně recyklovatelného odpadu se vyváží mimo kontinent, kde často končí v ilegálních továrnách a uniká do životního prostředí.

• Stanovit za cíl nulové skládkování plastového odpadu, minimalizovat spotřebu plastů a používání jednorázových výrobků z nich: Jako jedno z řady důležitých opatření ke snížení jednorázově používaných plastů vědci doporučují rozšířit sběr vratných nápojových obalů o další typy.

• Rozšířit zodpovědnost výrobců: EASAC žádá, aby i výrobci plastů a prodejci platili poplatky za znečištění životního prostředí, např. za velkoobjemové plastové obaly, a aby se snížily poplatky za recyklované plasty. Výše poplatků by měla také zohledňovat výrobní charakteristiky plastů, spojené s finálním nakládáním s nimi a s jejich dopadem na životní prostředí, včetně toxicity, trvanlivosti, recyklovatelnosti atp.

• Skoncovat se zavádějící orientací na bio-alternativy: Biologicky rozložitelné plasty mají podle vědců v současnosti pouze značně omezený potenciál. Střetávají se u nich totiž dva protichůdné požadavky, které jsou zatím obtížně dosažitelné: na jedné straně potřeba jejich delší trvanlivosti jakožto obalů potravin či spotřebního zboží, na druhé straně jejich schopnost se přirozenou cestou rychle rozkládat ve vodě či v půdě. „Bio“ také nemusí vždy znamenat menší dopad na životní prostředí z hlediska emisí skleníkových plynů či využití půdy.

• Pokročilé technologie recyklování a přepracovávání: Vědci EASAC upozorňují, že účinná recyklace většiny plastového odpadu, zejména smíšeného, je velmi obtížná. Je proto třeba vyvinout integrované recyklační systémy, které by si poradily s veškerým plastovým odpadem, aby se nemusel skládkovat či vyvážet mimo Evropu.

• Omezení aditiv a používaných druhů plastů k usnadnění recyklace: Recyklace by byla po technické a ekonomické stránce daleko schůdnější, kdyby se omezilo používání určitých aditiv a snížil se počet druhů plastů, které lze použít pro konkrétní aplikace. Nejnovější technologický pokrok například už dovoluje nahradit dokonce i vícevrstvéobaly sestávající z několika různých materiálů, kvůli čemuž se dají jen obtížně recyklovat, a zaměnit je materiály s více vrstvami založenými pouze na jednom druhu plastů. 

• Regulace cen a kvóty na recyklovaný obsah: Cena je velmi účinným prostředkem k dosažení změny v chování spotřebitelů. EASAC však má za to, že nestačí jen ovlivnit motivaci jednotlivců. Politikové by zároveň měli urychleně vytvořit odpovídající regulační a finanční rámec, který by odrážel environmentální dopad výroby a využívání plastů. Zpráva EASAC tak podporuje opatření, o nichž se už diskutuje v EU a některých evropských státech, zahrnující například daň z plastů nebo požadovaný minimální objem recyklovaných plastů.

EASAC: EASAC tvoří zástupci národních akademií věd členských států Evropské unie, Norska a Švýcarska a slouží jako poradní orgán politickým činitelům EU. Představuje těleso, díky němuž je evropská věda slyšet. Úkolem zástupců národních akademií je poskytovat nezávislé, expertní a na důkazech založené poradenství k vědeckým aspektům evropských politik všem, kteří vytvářejí nebo mají vliv na politiku institucí Evropské unie.

Připravila: Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, ve spolupráci se Zuzanou Plecitou, Ústav makromolekulární chemie AV ČR