Užití rybničního sedimentu v lese

Otázka:  Po vykácení části lesa jsem povinen plochu opět zalesnit. Půda je velmi kamenitá a málo úživná a chci ji zlepšit rybničním bahnem z rybníka, který se bude v příštím roce odbahňovat. Evidovat sedimenty jako odpad a podstoupit všechny nutné administrativní povinnosti nám připadá zbytečné a chceme při akci využít § 2 zákona o odpadech, který některé komodity z působnosti zákona vyjímá. Nejsme si však jisti, zda se na náš případ dá toto ustanovení použít.

    O sedimentech z koryt vodních toků a vodních nádrží hovoří ustanovení § 2 odstavce h) a i). Našeho případu se týká písmeno h), které umožňuje za podmínek tam uvedených nakládat se sedimenty mimo režim zákona o odpadech. Zákon poskytuje tuto "výjimku" ve dvou případech.
    První možností je situace, kdy bude sedimentu použito jako "zásypového" materiálu a to buď do podzemních prostor nebo do terénních nerovností na povrchu. Jde tedy o využití především kubatury, tedy kvantity materiálu v případech vyplnění prázdných prostor. Aby nebylo ohroženo životní prostředí, je stanovena nutná jakost takového materiálu a to formou maximálních koncentračních limitů u 18 škodlivých látek - prvků, chemických individuí i skupin látek. Limitní nejvýše přípustné koncentrace a metody jejich stanovení jsou uvedeny v příloze č. 9 k odpadovému zákonu.
    Druhou možností je použití říčních a rybničních sedimentů v zemědělství, kdy půjde především o využití jejich hnojivých účinků, tedy příznivé působení organických látek na půdní strukturu zemědělské půdy. V tomto případě je možný vliv případných škodlivin na životní prostředí regulován zákonem z působnosti resortu zemědělství - zákonem č. 156/1998 Sb., o hnojivech. Ve druhé části věty ustanovení § 2 písmeno h) je však doslova uvedeno, na zemědělském půdním fondu podle zvláštních právních předpisů".
    Jinou možnost pro vyjmutí sedimentů z působnosti zákona o odpadech zákon nedává, takže vzniká otázka, jak se při takto "rozdaných kartách" k úmyslu tazatele postavit.
    Použít první možnost a tvářit se, že navezením sedimentů do lesa upravujeme povrch terénu je snad možné, ale s ohledem na výše řečené mi to nepřipadá příliš poctivé, protože skutečným záměrem je vylepšení půdy, tedy zvýšení její kvality nikoli vyrovnání terénu. A využít druhou možnost, tedy sedimentem chudou lesní půdu pohnojit, naráží na striktní omezení v zákonu, kterým je jeho užití pouze na zemědělském, nikoli lesním půdním fondu.
    Takže striktně podle litery zákona takový úmysl možný není. Podle ducha zákona se ale domnívám, že zákonodárce neměl úmysl takový postup zavrhovat a ten lesní půdní fond mu snad ani nepřišel na mysl. V obou popsaných možnostech je přece vždy uvedena cesta, jak zabránit ohrožení životního prostředí (jednou stanovením koncentračních mezí, podruhé prostřednictvím jiného regulačního předpisu) a proto jsem toho názoru, že prioritní je splnění právě této podmínky. A pokud náš tazatel při případné diskusi s úřady prokáže, že použitím sedimentů k ohrožení životního prostředí nedošlo, potom nevidím důvod, proč by jeho počínání nemělo být považováno za legitimní nakládání se sedimenty mimo působnost zákona o odpadech.
    Tuto obecně formulovanou radu bych konkretizoval asi takto. Zákon o hnojivech je koncipován tak, aby se zemědělská půda a jejím prostřednictvím i zemědělské výrobky, které slouží většinou pro lidskou výživu (přímo nebo zprostředkovaně přes hospodářská zvířata) udržela bez škodlivých látek v koncentracích, které už mohou lidskému zdraví vadit. To u lesní půdy, je-li využívána "k plnění funkce lesa", prakticky nehrozí. A pokud jsou předpisem stanoveny limitní koncentrace škodlivin při obecném použití, tedy uplatnění sedimentů na povrchu půdy, potom z logiky věci tyto limity jistě vyhoví i v našem speciálním případě, tedy na půdě lesní. Za kritérium bych tedy považoval splnění požadavků přílohy č. 9 zákona o odpadech (byť je nastaven k něčemu trochu jinému) a pokud vytěžený sediment uvedeným požadavkům vyhoví, potom nevidím důvod, proč bych považoval takovou činnost za porušování zákona.

Odpověď:
    Jsem přesvědčen, že užití rybničních sedimentů pro zlepšení kvality lesní půdy před výsadbou nového lesa mimo režim zákona o odpadech s využitím ustanovení § 2 odstavec h) je možné. A to přesto, že taková možnost v zákoně explicitně uvedená není.

Poznámka,
(která však nijak nemění předchozí závěr).
    Pro úplnost je třeba se zmínit o ustanovení § 9 zákona č. 9/2009 (novela výše uvedeného zákona č. 156/1998 Sb.), který se o lesní půdě, ovšem více než cudně, zmiňuje. Jde o odstavec 2, který řeší podmínky pro užití "hnojiv a pomocných látek" na "zemědělské půdě a lesních pozemcích". O sedimentech však tento odstavec 2 nehovoří a to přesto, že předchozí odstavec 1 hovoří taxativně o "hnojivech, pomocných látkách, upravených kalech a sedimentech". Z toho nelze než dovodit, že se odstavec 2 týká jen hnojiv a pomocných prostředků, nikoli upravených kalů a sedimentů a proto také nikoli našeho případu.
    Určitou nejistotu do toho ovšem vnáší následující odstavec 3, kde je uvedeno, že odstavec 2 se použije obdobně i pro "upravené kaly a sedimenty". Pokud se však přečte přesně, potom zjistíme, že jen na zemědělské půdě (lesní uvedena není), takže ustanovení je opět mimo regulaci našeho případu.
    Dalším důvodem, snad nejpodstatnějším, pro nepoužitelnost výše uvedených ustanovení je to, že zákonodárce jimi upravuje jen činnosti "zemědělských podnikatelů", což náš tazatel bezesporu není.

Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz