Užití odpadů na povrchu terénu

Otázka:
    Při stavbě komunikací chceme použít jako podkladový materiál nikoli klasické lomové kamenivo, ale rozdrcenou stavební suť, kterou jako stavební firma získáme na jiné stavbě, kterou provádíme nedaleko. Technické vlastnosti tohoto náhradního materiálu vyhoví projektovým požadavkům. Vyskytly se názory, že uvedené použití suti je jejím užitím na povrchu terénu a bude proto nutné dokladovat její kvalitu podle vyhlášky č. 294/2005 Sb., která se týká odpadů. Byl by takový požadavek úřadů oprávněný?

    Při podrobnějším dotazu bylo zjištěno, že jde o reakci na ustanovení § 3 odstavce (5), ve kterém novela zákona o odpadech zavádí institut vedlejšího produktu a odstavce (7), kde stanoví podmínky jeho užívání. Pokud otázku shora uvedenou poněkud zjednodušíme, potom je sporné, zda výstavba komunikace, přesněji zda spodní vrstva stavebního složení vozovky technicky je či není užitím odpadů na povrchu terénu.
    Definice toho, co zákonodárce považuje za využívání na povrchu terénu, je uvedena ve vyhlášce č.294/2005 Sb., a to v ustanovení § 2, písmeno j), kde se praví:
    " j) využíváním odpadů na povrchu terénu, uvedeným v příloze č.3 zákona pod kódem R10 vyjma aplikace na zemědělskou půdu - rekultivace povrchu terénu, vyrovnávání terénních nerovností a jiné úpravy terénu, vytváření uzavíracích vrstev skládky, rekultivace uzavřených skládek, zavážení vytěžených povrchových dolů, lomů, pískoven" .
    Definice se zdá být správná a logická jen do doby, než ji porovnáme s odkazem na kód R10. Ten totiž zní, že využíváním odpadu je rovněž "Aplikace do půdy, která je přínosem pro zemědělství nebo zlepšuje ekologii." Považuji za jisté, že využívání R10 je myšleno, v souladu s textem, jako zlepšení půdních vlastností, čemuž také jednoznačně svědčí výraz "do půdy" a nikoli snad "na půdu". Pokud budu tedy důsledný, potom musím konstatovat, že odkaz na R10 z Přílohy č.3 zákona je ve vyhlášce uveden neoprávněně, protože způsob využití na povrchu terénu podle této přílohy vůbec neexistuje. Zmocňovací ustanovení k vydání této vyhlášky, uvedené v ustanovení § 19 odstavec 3, sice bylo naplněno, je ale právně nejisté, zda je možno vyhláškou stanovit podmínky něčeho, co není v zákoně, přesněji v jedné z jeho příloh. Podle mého názoru nikoli, ale není úkolem této stati zpochybňovat vyhlášku, ale zodpovědět konkrétní dotaz.
    Považuji-li tedy vyhlášku za platnou a vrátím-li se zpět k našemu případu, potom jsem z vyžádaných dokumentů zjistil, že stavební suť, jejíž užití je předmětem možného sporu, je vedlejším produktem podle ustanovení § 3 odstavec (5), neboť splňuje všechna 4 kritéria zde uvedená. Vzniká při výrobě, jejímž primárním cílem je odstranění starých nemovitostí, její další využití je zajištěno, neboť je získávána stavebníkem komunikací, který s jejím využitím počítá, podrcení, tedy úprava zrnitosti materiálu, je bezesporu běžnou výrobní praxí. Čtvrté kritérium, tedy soulad jejího využití se zvláštními právními předpisy, je řešeno v projektové dokumentaci, která využití takového materiálu nevylučuje. S ohledem na to, že jde o stavební suť bez příměsí nebezpečných látek (zjištěno v dokumentaci), není na místě obava z nepříznivého vlivu na lidské zdraví nebo životní prostředí.
    Posuneme-li se nyní k výše uvedené definici využívání odpadů na povrchu terénu, zbývá z nabízených možností snad jen "vyrovnávání terénních nerovností a jiné úpravy terénu", ostatní způsoby se našeho případu zjevně netýkají. Musíme si tedy položit otázku, k čemu podsypová vrstva při stavbě komunikace vlastně slouží, což je otázka ryze stavebně - technická. A ta musí být řešena v projektové dokumentaci, jež řeší složení tělesa komunikace, tedy jednotlivé vrstvy. Přiznám se, že z technické zprávy jednoznačná odpověď na tuto otázku nevyplynula a dotazem na projektanta jsem se rovněž příliš neposunul.
    Součástí spisové dokumentace však bylo i stavební povolení na stavbu "terénní úpravy na parcelách XYZ", což jsou parcely, na kterých budou na základě jiného stavebního povolení budovány (mimo jiné) i předmětné komunikace. Tím jsem došel k názoru, že terénní úpravy již byly provedeny a nejsou tedy součástí stavby komunikace, potažmo, že použití podsypového materiálu není součástí terénních úprav, ale aplikací konkrétního stavebního materiálu pro těleso komunikace. A z této úvahy nemůže vyplynout nic jiného, než že v našem případě nejde o použití vedlejšího produktu na povrchu terénu a protože já neznám jiný obecně závazný právní předpis, který by stanovoval "kritéria pro využití odpadů, pokud jsou stanovena", jak požaduje ustanovení § 3 odstavec (7) zákona, potom si dovolím tvrdit, že pro použití drcené stavební suti není v našem případě třeba ji analyzovat a výsledky porovnávat s přílohou č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb. Na rozdíl například od stavebně povolených terénních úprav, pokud by se tento materiál na ně také používal.
    Pro úplnost je třeba odpovědět na otázku, jak by situace vypadala v případě, že by stavební pozemek pro zamýšlenou stavbu komunikace nebyl prokazatelně předem podroben terénním úpravám, jak tomu bylo v našem případě. Odpověď musí vyplynout z projektové dokumentace, kde musí být uvedeno, zda podsypová vrstva slouží pro vyrovnání či jinou úpravu terénu (a to třeba jen zčásti, tedy "také") a potom je třeba jakostní kritéria podle uvedené vyhlášky aplikovat, nebo zda jde o stavební materiál, který je užit jako jedna vrstva ze stavebně-konstrukčních důvodů. A pokud to ve stavební dokumentaci uvedeno není, je třeba pro správné a objektivní rozhodnutí úřadů vyžádat v tomto smyslu její doplnění.

Odpověď:
    Použití vedlejšího produktu - stavební suti jako podsypového materiálu pro stavbu komunikací je hraničním případem, na který je možno mít, a to oprávněně, více odborných názorů. S ohledem na okolnosti popsané výše jsem v našem případě došel k názoru, že aplikovat § 3 odstavec (7) zákona a tím i vyhlášku č. 294/2005Sb. není nutné.

Poznámka:
    Setkal jsem se s odborným názorem, který výše popsanou diskusi zužuje na velmi praktický přístup tím, že tvrdí - pokud je vedlejší produkt aplikován na přírodní terén, potom to je využívání na povrchu terénu, ve všech ostatních případech tomu tak není. S takto koncipovaným názorem nemohu souhlasit, neboť zjednodušení, byť je mám z principu rád, se mi zdá přílišné.

Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz