Umělé zasněžování – ano či ne?

Umělé zasněžování je v posledních letech nedílnou a nezbytnou součástí lyžařských středisek. Spolu s touto skutečností se začínají ozývat hlasy expertů, které varují před zatěžováním přírody a nadměrnou spotřebou vody. Negativních vlivů si především všímají botanici a ekologové, kteří tvrdí, že umělý sníh neizoluje a na loukách se drží déle než přirozený sníh. Na druhou stranu provozovatelé skiareálů se tvrdí, že vodu nespotřebovávají, ale naopak ji zadržují v krajině.
Jaký dopad má umělé zasněžování na horskou přírodu?

Radek Drahný: Vliv technického sněhu na přírodu je kumulativní
Je třeba si uvědomit, že technický sníh se svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi (např. vyšší hustotou, tvrdostí a obsahem vody) výrazně liší od sněhu přírodního a již sám o sobě, bez použití jakýchkoliv aditiv, nepříznivě ovlivňuje vodní poměry a přírodní prostředí v dotčeném území (podstatným způsobem mění druhové složení vegetace a půdní fauny, snižuje biologickou rozmanitost organizmů a produktivitu ovlivněného stanoviště apod.).

Odborné studie z Alp navíc uvádějí, že jeho vliv na přírodu je kumulativní. Jedním z dopadů je vliv na vegetaci. Sněhová pokrývka z technického sněhu leží na sjezdovkách (vzhledem k výše uvedeným vlastnostem) o 2 – 6 týdnů déle než přirozený sníh a postupem času mění vegetaci od „nesněhomilných“ směrem ke sněhomilným druhům rostlin, což jsou často trávy. Rostlinná společenstva se tudíž mohou měnit od pestrých květnatých luk ke druhově chudým loukám. Dalším příspěvkem ke změně vegetace je používání eutrofizované vody z nižších poloh (na živiny a minerály bohatší než je voda z běžných dešťových/sněhových srážek), používané při zasněžování vyšších, na živiny přirozeně chudších poloh. Na svazích s delším trváním sněhové pokrývky navíc dochází k rychlejšímu rozkladu organické hmoty a tím opět ke zvýšenému přísunu živin do ekosystému.

Významným aspektem je pro nás také to, která lokalita má být technicky zasněžována. Čím výše do hor, tím horší dopady lze očekávat (zjednodušeně řečeno, výše v horách lze očekávat přirozenější a na živiny chudší společenstva a tím větší riziko jejich ovlivnění a vývoje nežádoucím směrem). Čím původnější luční (nelesní) porost, tím horší dopady na vegetaci a její druhovou pestrost. Čím méně vodnaté toky, ze kterých je odebírána voda pro zasněžování, tím větší riziko negativních dopadů technického zasněžování na život v nich (ale i na další funkce/faktory/činnosti s dostatkem vody v tocích související). V každém případě je potenciální nedostatek vody velmi citlivou otázkou, protože její neúměrné a nekontrolovatelné odběry během suchých let mohou mít výrazné dopady na zmíněný život v tocích, ale i na zásobování regionu užitnou či pitnou vodou.

Radek Drahný
Správa Krkonošského národního parku
rdrahny@krnap.cz

Libor Knot: Dopady jsou minimální
Dopady umělého zasněžování na horskou přírodu jsou naprosto minimální, a to zejména z toho důvodu, že ovlivnění přírody je malé a zároveň se jedná o naprosto zanedbatelně velké plochy. Například Krkonošský národní park má celkem 55 tis. ha, přičemž uměle zasněžovaná plocha v Krkonoších je necelých 500 ha, čili hovoříme o ploše menší, než 1 %! Podle našich odhadů jsou celkové zasněžované plochy v ČR okolo 2 tis. ha, což je plocha velká přibližně jako polovina přehrady Lipno – to jsou poměry, které nemohou znamenat žádný globálnější problém.

Stejně tak je to i s celkovou spotřebou vody – opět je v celkovém pohledu naprosto minimální. Z ročního průtoku potoků, či řek odebereme naprosto mizivou část objemu vody – v řádu jednotek procent. Například při srovnání se zaléváním zahrady zjistíme, že na 1 m2 zahrady se za léto spotřebuje cca 500 l vody, přičemž na výrobu 1 m2 sněhu (35 cm vrstva) se spotřebuje 100 l vody, tedy 5x méně!

Navíc je třeba vnímat, že pro zasněžování odebírají skiareály výhradně povrchovou vodu, kterou nespotřebovávají, ale jen ji načas v krajině zadrží, což je obecně pozitivní jev. A především všichni odběratelé povrchové vody musí mít úřední povolení a řídit se pravidly, která jsou mu pro dané místo nastavena, a to včetně zachování povinného zbytkového průtoku.

Zdá se, že odpůrci umělého zasněžování používají některá čísla a argumentace vytržené z kontextu. Pokud chceme posuzovat činnost v lyžařských areálech a dělat z toho širší závěry, tak to musíme udělat z určitého nadhledu a komplexně.

Jeden z nezanedbatelných aspektů je například obecné fungování horských regionů, jakožto oblastí, kde žijí a pracují místní lidé, a to především v oblasti cestovního ruchu. Nejedná se totiž jen o zábavu několika lyžařů, ale skiareál má zásadní vliv i na fungování celého horského střediska – tedy obce, obyvatel a podnikatelů.
Každá lidská činnost zanechává nějakou ekologickou stopu. Zimní cestovní ruch na horách je ale činnost, která je obecně k přírodě velmi šetrná.

Libor Knot
Asociace horských středisek ČR, o. s.
libor.knot@ahscr.cz

Ministerstvo zemědělství: Provozovatelé skiareálů vodu spotřebovávají
Bez umělého zasněžování by byla ohrožena existence řady horských středisek, což by mělo velký nežádoucí vliv na spokojenost milovníků zimních sportů i na ekonomické aktivity v těchto oblastech. Umělé zasněžování je tedy v současných klimatických podmínkách nevyhnutelné.
Z vodohospodářského hlediska nelze tak úplně souhlasit s tím, že provozovatelé skiareálů vodu nespotřebovávají. Pro zasněžování je voda odebírána na nějakou dobu ze systému a způsobem využití se mění její chemické a fyzikální vlastnosti.

V období dobré vodnosti to problém většinou nepředstavuje, ale v méně vodném období mohou tyto odběry mít negativní vliv na hydrologickou situaci v lokalitě. Proto je velmi důležité, aby bylo v rámci povolování k odběru vody pečlivě posouzeno a podmíněno odkud, kdy a jaké množství vody lze odebírat. Jde zejména o to, že voda je často odebírána v pramenných oblastech vodních toků, které jsou výrazně ovlivňovány momentální srážkovou situací a odběry v době srážkového deficitu mohou způsobovat snížení průtoků pod mez akceptovatelnosti.

Často jsou pro odběry vody k zasněžování budovány malé nádrže, které umožňují vyšší intenzitu zasněžování v době, kdy je to vhodné. Tyto nádrže svou kapacitou ovšem umožní pouze krátkodobé zasněžování, poté je nutné nádrž opět napustit. A tyto nádrže jsou většinou napouštěné právě z pramenných úseků, kde je nutné velmi pečlivě řešit, za jakých podmínek může k napouštění těchto nádrží docházet.

Dále je nutné brát v úvahu to, že sjezdové tratě, kde dochází k zasněžování, prošly terénními a povrchovými úpravami, které ovlivňují způsob, jakým se voda z umělého sněhu po roztání dostává zpět do systému. Sjezdové tratě mají převážně vysoký sklon, jsou odlesněné a mají výrazně zpevněný povrch. Proto při tání dochází k rychlému povrchovému odtoku, kdy voda se dostává velmi rychle a ve velkém množství zpět do toku, kde může způsobovat lokální znečištění a krátkodobé zvýšení průtoků. Toto je ovšem věcí zejména stavebního povolení, ve kterém by měl být odtokový režim sjezdové tratě zohledněn.

Ministerstvo zemědělství
Sekce vodního hospodářství

Josef Fuksa: Prodloužení zimy a zkrácení léta
Prodloužení „zimy“ a zkrácení „léta“ (vegetační doby) na zasněžovaných plochách vede ke snížení možnosti regenerace porostů a ke zvýhodnění nepůvodních druhů. Pokud se vedle strmých sjezdových svahů budou zasněžovat také běžkařské trasy, riziko ovlivnění vegetace významně stoupne – trasy vedou v relativních rovinách a jejich celkové plochy mohou být velké. Provoz zasněžovacích strojů (zejména noční) ruší horské živočichy, nejen chráněné.

Zasněžuje se relativně mineralizovanou povrchovou vodou odebranou z toků, ne srážkovou vodou jako je přírodní sníh. V zimě je relativní sucho, takže toky jsou odběrem výrazně zatěžovány, malé toky mohou vymrznout atd. Ve větších tocích (Labe, Úpa, Jizera v horských úsecích) je úbytek průtoku daný zasněžováním v zimních měsících dnes na úrovni 5 – 10 %, s rozvojem zasněžování a klimatické změny se bude zvyšovat. Základní „dávka“ zasněžení 500 ha dnešních krkonošských sjezdovek na 25 cm umělého sněhu představuje cca 500 000 m3 vody. Pokud se tento půlmilión kubíků aplikuje na začátku sezóny, byl by odběr cca 2 m3/s po celé tři dny, čili významná zátěž pro vodní toky.

Argumentace „nic se neděje“ s přepočty na celý rok apod. je dezinformační, musí se počítat s aktuálními stavy. Oblíbená představa, že umělým zasněžováním se na horách vytvoří „zásoba vody“, je nesmyslná. Podíl plochy sjezdovek je malý a umělý sníh nekontrolovatelně odtaje cca o měsíc později. Základní problém je v tom, že vodní zákon osvobozuje výrobu sněhu vodními děly od poplatků za odběry vody z toků, takže nevzniká primární potřeba měření spotřeby na jednotlivých zasněžovacích systémech.

V situacích kolem bodu mrazu a vysoké vlhkosti vzduchu se po celém světě do vody sprejované z vodních děl přidávají aditiva podporující její mrznutí. SnoMax je preparát z bakterie Pseudomonas syringae, který způsobuje rychlé mrznutí, novější DRIFT obsahuje 84 % heptametyltrisiloxanu působícího jako detergent. DRIFT doporučuje koncentraci 3 – 5 mg preparátu na litr, takže by (kdyby byl použit!) pro uvedenou základní vrstvu 25 cm už leželo pod m2 nejméně 0,2 g trisiloxanu, čili 2 kg/ha. Ten by s tajícím sněhem rychle dotekl do nejbližšího vodního toku a bez problémů do moře. Fakticky ovšem nelze data o použití takových preparátů získat, protože všichni dotázaní provozovatelé sjezdovek aditiva neznají, i když obchod celkem kvete a fyzikální podmínky v našich nadmořských výškách si o aditiva často přímo říkají.

Josef K. Fuksa
Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M., v.v.i.
josef_fuksa@vuv.cz