Uhlíková stopa odpadů

Odpady, produkce surovin a nakládání s odpadem, mají výraznou uhlíkovou stopu. Až 85 % je spojeno s jejich produkcí. Proto je nejdůležitější vzniku odpadů předcházet. Každý den jich můžeme produkovat méně.

Klimatická změna a její projevy, jako důsledek emisí fosilních skleníkových plynů, patří v současnosti k nejvíce sledovaným tématům. Rozhodnout, co s tím, již řadu let ovlivňuje dění na celé planetě. V přepočtu na 1 obyvatele ČR produkuje asi 12 tun CO₂.

V tomto článku se budeme věnovat tomu, jaký vliv na emise skleníkových plynů má produkce a nakládání s komunálními odpady. Vliv není vůbec zanedbatelný. Analyzovali jsme situaci v Praze, kde se odpad energeticky využívá, a přes to zde na 1 obyvatel připadá uhlíková stopa produkce a nakládání s odpady 1200 kg CO2. Domácnosti se na této hodnotě podílí 750 kg.

Hlavním důvodem vysoké uhlíkové stopy souvisí s vysokou produkcí komunálních odpadů, až 85 % uvedené uhlíkové stopy souvisí s jeho produkcí, současně však i s tím, že ho málo recyklujeme.

Komunální odpad je směs různých materiálů, každý z nich má jinou uhlíkovou stopu a u každého z nich se liší dopady, v závislosti na tom, jak s nimi nakládáme. Výpočet ovlivňuje i používaná metodika. Jde hlavně o to, že do vykazovaných emisí se nezapočítávají emise CO2 biologického původu, protože u nich se předpokládá jejich trvalý koloběh v životním prostředí.

Přehledně udáváme orientační hodnoty příspěvku jednotlivých materiálů v následující tabulce. Celkový příspěvek je součtem produkce a toho, jak je s daným materiálem naloženo (součet hodnot ve sloupci produkce + recyklace, spalovna či skládka).

Tabulka: Uhlíková stopa pro vybrané materiálové toky odpadů

U papíru je nejhorší jeho skládkování, recyklace i jeho energetické využití emise snižuje. Třídit ho ale má smysl, protože tím snižujeme tlak na lesy, což nám umožňuje v nich šetrněji hospodařit a vázat v nich více uhlíku.

U plastů vidíme, že kromě produkce má vysoký dopad i jejich energetické využití (plasty se podílí na výhřevnosti komunálních odpadů z 50 až 60 %). Uvolníme tak fosilní uhlík. A nezáleží na tom, zda ve spalovně či cementárně. Klíčové je spotřebu plastů snížit. Recyklace přináší úsporu především tehdy, když dochází k náhradě primárních surovin.

U skla má největší význam jeho recyklace. Sníží se tím jeho dopad na polovinu. Nízký dopad mají vratné skleněné obaly. Jednorázové obaly mají naopak dopad vyšší než plasty.

O vysoké uhlíkové stopě hliníku už asi většina lidí slyšela. Omezení produkce tohoto materiálu by mohlo ušetřit hodně energie (recyklací masivních kusů hliníku lze ušetřit až 90-95 % vložené energie, u tenkostěnného hliníku (plechovky) to však je jen 75 %. Výhodou hliníku je, že jde dobře recyklovat.

Velmi vysokou uhlíkovou stopu má produkce textilu. Nejde jen o vstupní suroviny, náročně je i zpracování vláken a celý výrobní proces. Když uvážíte, že i v EU za posledních 10 let spotřeba textilu vzrostla asi o 40 %, je to na pováženou. Jen část textilu lze znovupoužít.

Hodnota uhlíkové stopy produkce směsného odpadu je odvozena od jeho složení a uhlíkové stopy jednotlivých materiálů, který směsný odpad obsahuje. S časem se vyvíjí. Nejdůležitější je odpadům předcházet.

Další podrobnosti naleznete v publikaci „Moje uhlíková stopa“, kde vydal spolek Arnika (https://arnika.org/moje-uhlikova-stopa).

Zdroj: ARNIKA