U Vintířova vyrostla moderní bioplynová stanice. Její výroba pomůže vyrovnat výkyvy cen zemědělských komodit produkovaných na pozemcích Sokolovské uhelné. Do zkušebního provozu začne v následujících týdnech postupně najíždět bioplynová stanice Sokolovské uhelné ve Vintířově. Technologie za téměř 120 milionů korun patří k nejmodernějším svého druhu u nás. Výrobou energie z biomasy vznikající na pozemcích společnosti by měla od příštího roku vyrovnávat výkyvy v zemědělské výrobě na těchto plochách v důsledku nepřízně počasí i výkyvy ve výkupních cenách rostlinné i živočišné produkce.
"Typickým příkladem je letošní rok. V důsledku sucha jsme přišli o podstatnou část úrody," poukazuje Milan Štrudl, člen představenstva společnosti Golf Sokolov, která zajišťuje zemědělskou výrobu na pozemcích vlastněných Sokolovskou uhelnou. Například z původně osetých 68 hektarů ozimé pšenice se dalo sklidit jen 25 hektarů s výnosem ani ne tunu na hektar. Běžný průměr je přitom až pětkrát vyšší. Obdobná situace je letos také u ozimé řepky, kde si sice sklidilo 14 z původně osetých 18 hektarů plochy, ale s výnosem 0,65 tuny z hektaru, oproti běžným 2,5 tunám.
"Nejsme ale jediní koho tato situace postihla, obdobně jsou na tom i ostatní zemědělci v republice a nejspíš v Evropě," vysvětluje Štrudl s tím, že příčinou jsou podzimní sucha, následné holomrazy a poté opět suché jaro a léto. "Většina ozimých plodin má odolnost zhruba do mínus 16 stupňů, kdy odolají několik dní. Při teplotách přes mínus 20, navíc bez sněhové pokrývky, ale vymrzají už za jeden nebo dva dni. A co nezmrzlo, tomu chyběla následně vláha, nebo bylo zdevastováno černou zvěří."
Výsledkem jsou rozsáhlé ekonomické ztráty. A právě těm by nová bioplynová stanice měla do jisté míry zamezit. Část pozemků vlastněných Sokolovskou uhelnou se totiž bude nově osévat plodinami, které jsou pro černou zvěř málo atraktivní a zároveň dobře využitelné pro výrobu bioplynu.
"Příkladem jsou nově vyšlechtěné odrůdy žita a chceme i na menší výměře vyzkoušet čirok jako potenciální náhradu kukuřice. Obojí nechutná zvěři která se v posledních letech stahuje na naše pole v důsledku toho, že okolní zemědělci přestali v poslední době kvůli výkyvům počasí i cen pěstovat obilí úplně," říká Štrudl.
Stanice, která bude tyto plodiny zpracovávat na bioplyn a poté na elektřinu, vyrostla v lokalitě U Spálenky poblíž Vintířova. Ta byla vybrána hned z několika důvodů. Tím prvním je, že jde o nevyužívané pozemky vlastněné Sokolovskou uhelnou. Druhým fakt, že leží mimo intravilán obce a obyvatele Vintířova tak nebude obtěžovat doprava biomasy ke stanici a následně vývoz digestátu na pole a pastviny.
"V současné době je stavba dokončena včetně technologie, a kolem 20. září začne probíhat navážení základních surovin," konstatuje Štrudl. V první fázi jde o kejdu, která je nutná na začátek jednak jako nosič potřebných bakterií, jednak kvůli zajištění potřebné konzistence směsi. Poté bude většinu vstupu činit travní nebo kukuřičná senáž, částečně hovězí hnůj a pro ředění se bude používat zpětně z koncového skladu zpracovaný digestát. Ten už neprodukuje žádný plyn, ale zato obsahuje bakterie potřebné pro vyvíjení bioplynu.
"Samotné navážení startovacího materiálu může trvat až tři týdny a pak se začne vše ohřívat. Zahřívání ale musí běžet velmi pomalu, aby se stihly bakterie adaptovat na teplotu a nezlikvidovaly se. Žádoucí je tedy nárůst maximálně o 1,5 až dva stupně denně, od teploty cca 25-28 °C jen o jeden stupeň," popisuje najíždění technologie Štrudl. Při teplotě okolo 35 stupňů Celsia se pak může začít do základního substrátu pomalu přidávat hnůj a od teploty 40°C kukuřice.
Když obsah metanu dosáhne ve vyrobené směsi 45 procent, lze ho začít jímat a spalovat na fléře. "Až při 50 procentech se dá spouštět motor. Plný výkon se tedy dá očekávat až v průběhu prvního čtvrtletí příštího roku" dodává Štrudl.
Fotogalerie:
Bioplynová stanice Vintířov
