Toman: Zadržení vody v krajině je pro nas životní nutností

Ministr zemědělství Miroslav Toman  chce po letošním suchu výrazně zlepšit zadržování vody v krajině. K tomu mají přispět pozemkové úpravy, budování mokřadů či revitalizace vodních toků, ale i výstavba nových vodních nádrží. Hlavní prioritou resortu zůstává zabezpečení obyvatel dostatkem kvalitní pitné vody.

Letošní sucho poškodilo v Česku asi nejvíce zemědělce. Jak vysoké jsou škody?

Škody se odhadují na 11 až 12 miliard korun. K největším škodám došlo na krmných plodinách, což může mít velmi negativní důsledky pro živočišnou výrobu. Zvířata musela být stažena mnohem dříve z pastvy a je velmi obtížné jim obstarat krmení. Například balík sena stojí dnes tři až pětkrát více než obvykle. Mnozí chovatelé zvažují porážku zvířat, což ale není pro budoucnost živočišné výroby dobré řešení. Proto se snažíme sečtení škod co nejvíce urychlit a byl bych velmi rád, kdyby se s výplatami náhrad začalo již v prosinci. Chceme, aby při kompenzacích byly první na řadě právě škody na krmných plodinách.

Sucho se opakuje s větší či menší intenzitou již řadu let. Byl letošní rok skutečně tak extrémní?

Byl. A myslím si, že o tom dostatečně jasně hovoří čísla. Na více než polovině vodních toků v České republice panovalo na konci srpna hydrologické sucho. Ve sledovaných profilech vodních toků protékalo jen pět až 40 procent obvyklého množství vody. V řadě ze stávajících 165 přehradních nádrží postupně klesly zásobní objemy až na historickou úroveň, tedy pod 60 procent celkové kapacity. Přitom padesát z těchto nádrží je vodárenských a pokrýváme jimi polovinu vyrobené pitné vody. Samozřejmě že v této situaci vzrůstaly i obavy lidí o dostatečné zásobování pitnou vodou.

Dá se problémům s nedostatkem vody předcházet nebo mu zabránit?

Rozhodně nikdo nechce a ani nemůže připustit ohrožení obyvatel kvůli nedostatku pitné vody. Nemůžeme ale připustit ani ohrožení zemědělské výroby, protože by to Českou republiku dostalo do nevýhodného závislého postavení. Prakticky nejde jen o sucho jako takové, ale obecně o zadržení vody v krajině. Musíme si uvědomit jednu zásadní skutečnost. Jsme střechou Evropy a voda z našeho území pouze odtéká, žádná nepřitéká. Proto je pro nás takřka životní nutností zadržení vody v krajině. To ale v praxi znamená změnu obhospodařování některých zemědělských pozemků, aby se zabránilo erozi a voda se více vsakovala. Dále se musíme soustředit na pozemkové úpravy, zmenšení půdních bloků, budování mokřadů, revitalizaci vodních toků, ale i budování nových vodních děl. Prioritou je tedy jednoznačně zabezpečení pitné vody pro obyvatele, vody pro energetiku a průmysl, ale i pro závlahy a zemědělský sektor.

Budování vodních děl se ale netěší příliš velké oblibě nejen u veřejnosti, ale i u ochránců přírody...

Jsem přesvědčen, že právě počasí posledních let tento názor začíná postupně měnit. Aspoň v to doufám. Svědčí o tom i vyjádření renomovaných odborníků, že přehradní nádrže jsou pro udržení vodních zdrojů nezbytné. Myslím, že bychom si měli uvědomit, že především díky vodním nádržím nebyly některé řeky takzvaně na suchu. Jen pro ilustraci: od dubna do konce srpna jsme z významných nádrží ve všech pěti povodích vypustili do řek pro nadlepšení průtoku o téměř 400 miliónů kubíků vody více, než do nich přiteklo. To je prakticky polovina objemu nádrže Orlík. Ukazuje se, že právě vodní nádrže jsou pro zadržování vody v krajině a zásobování obyvatel pitnou vodou jedním z významných zdrojů.

Znamená to, že se v lokalitách nejvíce ohrožených suchem již s výstavbou počítá?

Připravujeme výstavbu vodní nádrže Vlachovice se zásobní kapacitou 29 miliónů kubíků, která pomůže zajistit dostatek vody na Zlínsku. Na Rakovnicku se připravují nádrže Senomaty a Šanov s kapacitou 1,2 miliónu kubíků a Kryry, které pojmou sedm miliónů kubíků vody. Ministerstvo zemědělství připravuje i navýšení zásobního prostoru Novomlýnských nádrží o devět miliónů kubíků vody. Chceme zvýšit maximální hladinu ve střední a dolní nádrži o 35 centimetrů. Technické řešení obou nádrží to umožňuje bez dalších nákladů a díky tomu budeme moci zahájit i navazující projekt závlahové soustavy pro pět tisíc hektarů vinic a sadů.

Ministerstvo životního prostředí se ale k mnoha projektům vodních nádrží stavělo poměrně odmítavě. Znamená to, že současné vedení resortu změnilo názor?

Letošní sucho zřejmě změnilo i některé postoje ministerstva životního prostředí. Je to vidět třeba u generelu lokalit pro akumulaci povrchové vody. Míst, která jsou v Česku chráněna pro možnou stavbu budoucích přehrad, jsme měli ještě v roce 2006 téměř dvě stovky. Po nátlaku obcí, a právě i ministerstva životního prostředí, jich v současnosti máme jen 65. Nyní se ukazuje, že možná bude potřeba seznam ještě rozšířit, a ministerstvo životního prostředí už není proti, což vítám. Každý problém je třeba řešit na základě odborných argumentů a tady se jasně ukazuje, že pro budoucí generace musíme hájit více lokalit. Neznamená to ale, že hned začneme stavět desítky nových přehrad, jen chceme mít pro potřeby budoucích generací dostatek vhodných lokalit. Odborníci říkají, že vltavskou kaskádu, která zachránila mnoho majetků i životů před povodněmi a také zabezpečuje dostatek vody v období sucha, by za dnešních dnů právě kvůli odporu ochránců přírody a životního prostředí už nikdo nepostavil.

Velké vodní nádrže ale asi nejsou jediným opatřením v boji proti suchu.

Velké vodní nádrže nejsou samospasitelné. Samozřejmě že chceme v boji proti suchu pomoci také obcím. Proto jsme vyhlásili program na výstavbu vodovodů a kanalizací pro obce a svazky obcí. Rozdělí se v něm 800 miliónů korun. Obce si za ně mohou postavit například vodovody, kanalizace, čistírny odpadních vod, úpravny pitných vod, vodojemy a zejména napojení (přivaděče) na dostatečně kapacitní vodárenské soustavy. Peníze mohou využít i na zkapacitnění stávajících čistíren a úpraven. Státní příspěvek dosáhne 55 až 75 procent vynaložených nákladů a žadatel může získat až 50 miliónů korun. Chystá se také téměř 500 projektů malých nádrží v obcích, což jsou převážně požární nádrže a podobné stavby. Obce nebo jejich svazky můžou využít i podporu na rekonstrukce, odbahnění, obnovu obecních rybníků, případně jejich výstavbu. Obec může na stavbu rybníka získat příspěvek až 10 miliónů, na jeho rekonstrukci až dva milióny korun. Jsme připraveni celkem poskytnout až 400 miliónů korun. Jsem přesvědčen, že ministerstvo už nabízí dostatek možností i podpor na zadržení vody v krajině, přesto je chceme ještě posílit a hledat další možnosti, jak zvýšit retenci krajiny.

Uvažujete i o pomoci zemědělcům a občanům?

Zemědělcům a vlastníkům pozemků chceme ulehčit například výstavbu malých nádrží do plochy dvou hektarů s výškou hráze pod 1,5 metru. A to výrazným urychlením projednávání stavby formou „na ohlášení“. Další možností je i využití terénních úprav k posílení zadržení vody v krajině s rozsahem do dvou hektarů, opět ve zjednodušeném řízení „na ohlášení“. Dále je to i budování jednoúčelových závlahových nádrží plněných z vodních zdrojů v období dostatku vody. Máme už vytipováno šest pilotních lokalit - Chrášťany, Líšno na Rakovnicku, dvě nádrže v Podyjí (u Podhradí) a dvě nádrže u Hustopečí na převáděnou vodu z Novomlýnských nádrží.

Většinu lidí trápí nejen sucho, ale i vysoké ceny vodného a stočného. Kdo vlastně na tyto záležitosti dozírá, ministerstvo zemědělství?

Ministerstvo zemědělství, přesněji řečeno odbor dozoru a regulace vodárenství, který vznikl v roce 2015 právě pro posílení vodohospodářské regulace, což nám doporučovala i Evropská komise. Posílení regulace bylo i jedním z úkolů v programovém prohlášení tehdejší vlády. Na základě nezávislé studie RIA pak vláda rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a současně o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření zcela nového regulačního úřadu, ale tento postup označila v podstatě za velmi rizikový a nákladný i proto, že pod ministerstvo zemědělství spadá osmdesát procent činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací. S tím plně souhlasila i Evropská komise.

Co je tedy úkolem tohoto „regulátora“?

Odbor plní roli regulátora již čtvrtým rokem. Byly zahájeny pravidelné kontroly vlastníků a provozovatelů vodáren a kanalizací. Zpracovává se benchmarking, tedy nepřetržité porovnávání a měření vlastníků a provozovatelů vodárenských zařízení s důrazem na zajištění finančních zdrojů na obnovu infrastruktury. Ministerstvo vytvořilo webovou aplikaci, ve které se může kdokoli podívat na strukturu vodného a stočného v každé obci. Díky tomu máme poměrně ucelený přehled o struktuře vodovodů a kanalizací včetně cen.

Regulace vodárenství je tedy podle vás dostatečná. Ministr životního prostředí Richard Brabec, jak potvrdil i Právu, chce ale založit zcela nový vodoprávní úřad. Inspiraci nachází v Izraeli. Co si o tom myslíte?

Je potřeba rozlišit několik věcí. Zásadní je, že v Izraeli patří rozvodné sítě vodovodů a kanalizací státu, kdežto v ČR jsou vlastníky jednotlivá města, obce a částečně i soukromé firmy. V Izraeli je tak jedna cena vodného a stočného, v České republice je těchto cen přes 2200. K tomu, aby i v Česku existovala jednotná cena vodného a stočného, se asi v dohledné době nedobereme. Druhá věc je, proč ve chvíli, kdy máme relativně novou instituci plnící požadované národní i evropské úkoly, bychom se měli zabývat vznikem dalšího úřadu za nemalých nákladů, a to i personálních. Nevěřím, že by nový úřad vystačil se čtrnácti úředníky, kteří tvoří dosavadní odbor na ministerstvu zemědělství. Jejich počet by byl nepochybně několikanásobně vyšší. Navíc, dosud nikde nezaznělo, jaká by vlastně byla náplň tohoto nového úřadu a jestli by vzhledem k tomu, že drtivou většinu vodohospodářských činností včetně vodovodů a kanalizací má v gesci ministerstvo zemědělství, nedocházelo ke zbytečnému tříštění kompetencí. Ve vodním hospodářství potřebujeme naléhavě peníze na zcela jiné činnosti, například na zabezpečení pitné vody nebo zadržení vody v krajině, ne na další úřad a úředníky.

Zdroj: Právo, Jan Holý