Teplárníci bijí na poplach

Za hlavního viníka označil na konferenci Dny teplárenství a energetiky Mirek Topolánek, šéf Teplárenského sdružení, Evropskou komisi. Směrnice a nařízení, které produkuje Evropská unie, především tzv. zimní energetický balíček, označil za mnohdy až nesmyslné. Daleko mimo ekonomickou realitu a mnohdy likvidující celý obor.

Pozastavil se také nad tím, že tato vláda nebyla schopna přijmout zákon o odpadech, který by umožnil tuto komoditu energeticky využívat, a vypořádat se s neblahým tlakem zelených organizací a některých skládkařských firem. Situaci v teplárenství označil Topolánek za velice obtížnou. „Kdo nehospodaří v  červených číslech, toho by měli akcionáři velebit,“ řekl Mirek Topolánek.

Dále se rozhovořil o tom, že by se mohlo podařit dotáhnout ke zdárnému konci stavební zákon a zákon o EIA. „A bylo by dobré, kdyby se nám podařilo pohnout s velkou diskriminací velkých zdrojů v úhradách za emise znečišťujících látek, například CO2 a další,“ uzavřel Mirek Topolánek.

„Energetické využití odpadů je  moderní a efektivní způsob, jaks vyprodukovanými odpady nakládat, mají s ním zejména pozitivní zkušenosti v zahraničí, například Rakousko, Německo, Francie, Nizozemsko či Švýcarsko. Představuje stabilní a partnerské řešení pro vyřešení jedné z klíčových otázek v odpadovém hospodářství, kam s ním‘ za 15–20 let poté, co skončí životnost skládek, anebo bude jejich kapacita velmi omezena,“ podpořil spalování odpadu místopředseda Svazu měst a obcí Pavel Drahovzal. Evropská unie ale tento způsob likvidace odpadu odmítá podporovat, dává přednost recyklaci a opětovnému využití odpadu, tzv. oběhovému hospodářství.

Konec teplárenství?

Šéf Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela to vidí ještě pochmurněji. Svou přednášku, v níž představil výsledky analýzy ekonomičnosti tepelných zdrojů, nazval „Konec teplárenství v Čechách“. Za morové rány pro tento obor označil ceny emisních povolenek, nízké velkoobchodní ceny elektřiny, velmi přísné emisní limity, hlavně na uhlí, zimní balíček Evropské komise, levný zemní plyn a nezatížení malých plynových zdrojů emisními povolenkami. „Teplárenství v současných podmínkách nemá na růžích ustláno. Klasické teplárenské zdroje na domácí hnědé uhlí se potýkají s ekonomickým přežíváním na „trhu“. Doba lokálních monopolů tepláren ve městech je nenávratně pryč a je potřeba narovnat podmínky dodávek tepla pro všechny výrobce. Pokud nedojde k narovnání podmínek pro všechny potenciální dodavatele tepla, hrozí kolaps českého teplárenství jako oboru a decentralizace teplárenských soustav,“ nastiňuje problém Tomáš Drápela.

Nový byznys na obzoru

Jako možnosti ke zlepšení situace vidí Drápela například zvýšení podpory kombinované podpory tepla a elektřiny, obnovení podpory spoluspalování biomasy v kotelnách, snížení sazby DPH na teplo, zrušení poplatků za emise oxidu siřičitého a uhličitého či regulaci ceny uhlí.

Jiří Feist, místopředseda představenstva EP Power Europe, vidí pak velkou obchodní příležitost pro teplárny uplatnit se při regulaci decentralizovaných „chytrých“ energetických soustav jako  oskytovatelé tzv. podpůrných služeb, které pomáhají udržovat soustavu v rovnováze.

Některé teplárny tyto služby už poskytují. Příkladem může být třeba společnost ŠKO-ENERGO, která odstartovala projekt ukládání elektrické energie prostřednictvím elektrokotle. Projekt  značovaný v zahraničí jako Power to Heat je prvním v průmyslové energetice v České republice a je další inovací společnosti ŠKO-ENERGO, která se nyní díky němu bude podílet na zajištění stability rozvodné sítě pro firmu ČEPS.

Elektrokotel napojený na teplárnu  umožňuje akumulaci přebytečné elektrické energie tím, že ji přemění na teplo. „Ten kotel slouží, řekněme, jako záložní zdroj. V okamžiku, kdy je v síti nadbytek elektřiny, je tento kotel schopen přebytečnou energii akumulovat a v potřebném čase opět vypustit do média, v tomto případě do vody a přeměnit na teplo,“ vysvětlil Vladimír Vácha, mluvčí společnosti E.ON, která projekt zafinancovala. Kotel stál podle Váchy jeden milion eur.

Masivní odpojování od tepelných soustav

Dalším problémem tepláren je masivní odpojování od centrálních zdrojů tepla. Tento problém podle šéfky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové v poslední době ještě zhoršují tzv. šmejdi, kteří vedle levnější elektřiny a plynu začali nabízet i levnější teplo. To je však často levnější jen podle jednoduché
kalkulace, která nezahrnuje náklady na údržbu vlastního tepelného zdroje, většinou tepelného čerpadla, a také náklady na jeho obsluhu.

Co mohou teplárny dělat, aby k odpojování nedocházelo? „Teplárny by měly vnímat zájmy zákazníka – mít kvalitní a cenově uspokojivé zabezpečení tepelné energie je i zájmem tepláren. Zákazníkům nemůžeme mít za zlé, že hledají optimální variantu uspokojování svých tepelných potřeb. Teplárny by měly v tomto snažení být aktivní a nabízet zákazníkům celou řadu doplňkových služeb s cílem snižovat jejich spotřebu tepla,“ říká místopředseda představenstva Teplárny Otrokovice František Foltýn. Jako příklady uvedl odbornou a případně i finanční pomoc při návrhu a realizaci úsporných opatření (zateplování, výměna oken, výměna termoventilů, osvětlení atd.), snímkování domů termokamerou před rekonstrukcí a po rekonstrukci, převzetí vyúčtování tepla u  jednotlivých SVJ a družstev včetně dodávky a financování osazení poměrových měřidel apod.

Zdroj: E15, Alena Adámková