Telička: Z ekodesignu profitují i spotřebitelé. Přesto pořád slyšíme, že se jedná jen o další diktát z Bruselu

Poslanci Evropského parlamentu probírali během svého květnového plenárního zasedání ve Štrasburku zprávu o provádění směrnice o ekodesignu. Během debaty vystoupil rovněž místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička.

“Nejprve bych chtěl pogratulovat zpravodajce Frédérique Ries. Ne kvůli tomu, že je členkou mé frakce, ale protože si myslím, že vytvořila skutečně dobrou zprávu. Samozřejmě jsem si vědom také toho, že přispěli i všichni stínoví zpravodajové,” zahájil svou řeč Pavel Telička, “myslím si, že ekodesign dokázal, že je užitečným nástrojem. Pokrok můžeme vidět u snižování spotřeby energie a samozřejmě rovněž pozitivně ovlivňuje dovoz paliva a snižování emisí.” 

Ekodesignem se rozumí soubor parametrů, které musí dodržovat dodavatel výrobků spojených se spotřebou energie, jež jsou uváděny na trh EU. Jeho záměrem je podpořit rozšíření nejúčinnějších technologií a snížit tak spotřebu energie ve fázi používání výrobku. Celých 80 procent škodlivých vlivů na životní prostředí a 90 procent nákladů výrobce vzniká právě ve fázi designu výrobku. Jelikož EU usiluje o přechod evropské ekonomiky k nízkouhlíkovému, udržitelnějšímu hospodářství, cílem směrnice o ekodesignu je zvyšování energetické účinnosti a míry ochrany životního prostředí, a to prostřednictvím harmonizovaných požadavků, které zajišťují fungování vnitřního trhu a podporují soustavné snižování celkového environmentálního dopadu výrobků spojených se spotřebou energie.

“Kritéria ekodesignu by měly být podle mého názoru ještě rozšířena. Doposud se ekodesign zaměřoval především na spotřebu energie, ale to by nemělo být jediným kritériem. Řekl bych, že se musíme soustředit na efektivitu zdrojů, a proto musíme brát v úvahu i záležitosti, jako je recyklovatelnost, modernizace, trvanlivosti i opravitelnost,” vysvětlil Telička, “zároveň by měl být rozšířen i rozsah ekodesignu. Směrnice se vztahuje na eneretické a energeticky významné výrobky. Ale co s ostatními skupinami výrobků, například s produkty informačních a kominikačních technologií, nebo s nábytkem, který tvoří velkou část na našich skládkách? Přednost by měla být dána těm skupinám výrobků, které mají největší potenciál.” Telička tak reagoval mimo jiné na fakt, že Komise odložila opatření pro informační a komunikační technologie, jako jsou mobilní a chytré telefony. Probíraná zpráva přitom upozorňuje na to, že se tyto výrobky prodávají ve velkých množstvích a jsou často nahrazovány, proto by se i na ně měla v nejbližší době vztahovat kritéria pro ekodesign.

Směrnice o ekodesignu je prospěšným nástrojem pro zlepšení energenitcké účinnosti. Tím přispívá k významnému snížení emisí skleníkových plynů, ale znamená rovněž také přínos pro úspory spotřebitelů. “Spotřebitelé také profitují, a právě to by mělo být také zdůrazňováno, ačkoliv jsme po celou dobu slyšeli, že se jedná jen o další diktát z Bruselu,” narážel Telička mimo jiné i na poplašné články třeba o zákazech výkonných vysavačů, “tato situace zároveň ukazuje, že máme stále problém s nastavením našeho smýšlení. Slyšíme to i v politických debatách, v kampaních. Myslím, že bychom měli trochu posílit naši komunikaci.”

“Složení výrobků má podle mého názoru stejný význam jako spotřeba energie, a proto by měl být ekodesign považován za součást oběhového hospodářství, a to by mělo být zdůrazněno,” uvedl v závěru své řeči Telička. To totiž výrazně přispívá k politikám EU v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství. Cílem je snížit dopad na životní prostředí během životního cyklu výrobků spojených se spotřebou energie. Směrnice o ekodesignu ale zároveň zlepšuje fungování vnitřního trhu prostřednictvím definování společných norem pro konkrétní výrobky.

Evropská komise před pár dny představila rovněž nová pravidla pro omezení množství odpadků v mořích. Reaguje tak na množství škodlivého plastového odpadu v oceánech a mořích, které se neustále zvyšuje. Opatření se zaměří na deset druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí ve světových mořích a oceánech. Mezi nimi třeba plastové vatové tyčinky, plastové příbory, talíře, brčka, míchátka, tyčky k balonkům či nápojové obaly. Tyto předměty tvoří až 70 procent odpadků v mořích. Na jednotlivé výrobky budou uplatňována rozdílná opatření. U produktů, u nichž existují cenově dostupné alternativy, bude prodej těchto plastových výrobků na jedno použití úplně zakázán.