Více času na podstatné
Telička předložil pozměňovací návrhy ke směrnici o jednorázových plastových výrobcích
Místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička předložil pozměňovací návrhy ke směrnici o omezení některých plastových výrobků na životní prostředí, u níž je stínovým zpravodajem. Klade v nich důraz na sdílenou odpovědnost výrobců i spotřebitelů a varuje před polovičatými řešeními, která by mohla mít ještě horší dopad na životní prostředí i ekonomiku. Upozornil zároveň, že by se měla EU stát inspirátorem pro třetí země, kde je stav alarmující.
Pavel Telička klade spolu s dalšími svými kolegy v předložených pozměňovacích návrzích důraz na to, aby veškeré další snahy a aktivity vycházely a byly slučitelné s nedávno přijatou legislativou EU o oběhové ekonomice a zapadaly do systému, který nastavila. Směrnice o jednorázových plastech by také neměla chtít nahrazovat schémata již vytvořena legislativou o odpadu, ale měla by vytvořit nástroje pro specifickou problematiku mořského odpadu. Upozorňuje zároveň, že přijetí nových cílů na velmi limitovaný rozměr produktů, jako jsou nápojové lahve, může negativně ovlivnit již existující a fungující schémata sběru.
Telička chce v textu legislativy také zdůraznit, že přestože se EU v oblasti klimatické diplomacie a mezinárodní kooperace snaží, situace ve třetích zemích je stále alarmující. EU však musí podle něj posílit svou snahu v ochraně životního prostředí a chopit se role průkopníka a inspirátora v oblasti nakládání s odpady, který bude usilovat o šíření a výměnu zkušeností, know how a technologií. Co se týče produktů samotných, evropští výrobci by měli při tvorbě plastových obalů brát v úvahu celý jejich koloběh - nejen fázi produkce, ale rovněž recyklaci a možnost znovupoužití produktů.
Legislativa by podle Teličky měla pracovat s takzvanou sdílenou zodpovědností, která by mohla vést k lepší kooperaci mezi relevantními sektory - výrobci, spotřebiteli i veřejnou sférou. “Producenti by neměli být zodpovědní za to, že konzumenti budou s jejich výrobky špatně zacházet,” vysvětluje Telička, “spotřebitelé by měli být také motivováni nebo naopak pokutováni za jejich chování.” Podle něj by pak mělo být na samotných členských státech, aby samy zvolily nejefektivnější opatření k tomu, aby dosáhly svých recyklačních cílů.
Telička zdůrazňuje zároveň potřebu spolupráci v rámci průmyslu. Odpad z jednoho průmyslového odvětví může být totiž cennou surovinou pro jinou průmyslovou oblast. Také chce přidat text, který by vyzdvihl, že opatření přijata byznysem samotným na dobrovolné bázi jsou žádoucí a měly by být prioritizovány a podporovány.
Zároveň ale upozorňuje, že by se měla navrhovaná opatření vyhnout polovičatým řešením, která by mohla mít ještě horší dopad na jiné oblasti životního prostředí a ekonomiky. Příkladem může být nahrazování plastů podobným materiálem vytvářeným z biomateriálu bez toho, aniž by byly známy jasné dopady jeho rozkladu. V této souvislostí se hovoří například o takzvaných oxo plastech, které nemají žádoucí vlastnosti ve smyslu biologické rozložitelnosti, protože se rozkládají na mikroplasty, jejichž rostoucí množství v životním prostředí je považováno za vážnou ekologickou hrozbu pro blízkou budoucnost.
O strategii pro plasty, jíž je směrnice součástí, budou diskutovat poslanci Evropského parlamentu během svého zářijového plenárního zasedání, a to ve středu 12. září.