Systém managementu hospodaření s energiemi

Ministerstvo životního prostředí si uvědomuje význam a důležitost efektivního hospodaření se zdroji energie jak při těžbě energetických zdrojů, tak při samotné spotřebě  energie. V oblasti energetiky jsou vedle využívání potenciálu obnovitelných zdrojů pro MŽP zásadní prioritou energetické úspory. Podstatným problémem, který mj. zmiňuje tzv. Pačesova komise ve své zprávě z roku 2008, kde posuzuje energetické potřeby České republiky v dlouhodobém časovém horizontu, je vysoká energetická náročnost českého hospodářství.

Evropská norma pro hospodaření s energiemi

Rychlý ekonomický růst ČR v období po roce 2000 byl hlavním faktorem, který vedl k růstu spotřeby primárních zdrojů energie, konečné spotřeby energie a spotřeby elektřiny. Velmi významným způsobem se na spotřebě energie podílí sektor průmyslu – spotřebovává v současnosti v České republice cca 41% konečné spotřeby energie. Jednu z cest, jak mohou průmyslové (ale i další) podniky snižovat spotřebu energie a šetřit tak i své provozní náklady, nabízí tým odborníků z Evropského výboru pro normalizaci (známého pod označením CEN). Přichází se standardem, který má motivovat organizace k lepšímu hospodaření s energiemi. Tento standard se jmenuje Systém managementu hospodaření s energiemi a nese označení EN 16001. Cílem této evropské normy je pomoci organizacím při vytváření systémů managementu a procesů nezbytných pro  zvyšování energetické účinnosti. To by mělo vést ke snižování nákladů a emisí skleníkových plynů prostřednictvím systémového přístupu k managementu energií. Norma specifikuje požadavky na systém energetického managementu tak, aby bylo organizacím umožněno vytváření takových politik a cílů, které berou v úvahu legislativní požadavky a informace týkající se významných energetických aspektů. Norma je určena pro všechny druhy a velikosti organizací, bez ohledu na jejich geografické, kulturní a společenské podmínky, tzn. že ji můžeme aplikovat jak v těžkém průmyslu, tak třeba v pohostinství nebo ve státní správě. Norma EN 16001 je členěna do kapitol, přičemž jejich struktura je obdobná jako v normě ČSN EN ISO 14001. Proto pro organizace, které mají zavedený systém environmentálního managementu, představuje tato skutečnost podstatné zjednodušení při její implementaci. Zároveň však může být norma v organizaci zavedena i samostatně s jinými systémy managementů a může být použita také pro účely certifikace.

Požadavky na systém managementu

Nyní si pojďme přiblížit jednotlivé požadavky normy. Požadavky na systém energetického managementu organizací jsou stanoveny v kapitole 3. Stejně, jako je tomu u jiných norem pro systémy managementu, i zde musí organizace vytvořit, dokumentovat, implementovat a udržovat systémenergetického managementu, tak aby dosahovala neustálého zvyšování své energetické účinnosti. Kapitola 3.2 se věnuje Energetické politice, která mimo jiné musí stanovovat závazky organizace k dosahování zvýšené energetické výkonnosti. V další kapitole 3.3 jsou definovány požadavky na plánování. Plánování je prováděno na základě identifikace analýzy energetických aspektů, podobně jako je tomu v normě ČSN EN ISO 14001. Tyto aspekty musí organizace pravidelně přezkoumávat a musí je v předem stanovených intervalech aktualizovat. Toto přezkoumání energetických aspektů musí zahrnovat například:

• minulou a současnou spotřebu energie a energetické faktory založené na měření;
• identifikaci oblastí, ve kterých existuje významná spotřeba energie, zejména pak těch oblastí, ve kterých došlo v minulém období k významné změně využití energie;
• odhad očekávané spotřeby energie v průběhu následujícího období;
• identifikaci všech osob pracujících pro organizaci, nebo jejím jménem, jejichž činnosti mohou vést k významným změnám ve spotřebě energie;
• identifikaci a prioritní seřazení příležitostí pro zvyšování energetické účinnosti.
I v této normě musí organizace identifikovat a zajistit přístup k aplikovatelným legislativním požadavkům a určit, jak tyto požadavky bude aplikovat.

Energetické cíle, odpovědnosti, pravomoci

Kapitola 3.3.3 je věnována Energetickým cílům, cílovým hodnotám a programům. Cíle a cílové hodnoty musí být v souladu s energetickou politikou, včetně závazků ke zvyšování energetické účinnosti a v souladu s aplikovanými legislativními povinnostmi a požadavky, k jejichž dodržování se organizace zavázala. Organizace musí specifikovat cílové hodnoty
těch kontrolovatelných parametrů, které mají významný dopad na energetickou účinnost. Energetické cíle a cílové hodnoty musí být měřitelné a dokumentované a musí být stanoven časový rámec pro jejich dosažení. Při stanovování cílů musí organizace brát v úvahu významné energetické aspekty identifikované v rámci přezkoumání, stejně jako své technologické možnosti, finanční, provozní a podnikatelské podmínky, legislativní požadavky a názory zainteresovaných stran. Zdroje, role, odpovědnosti a pravomoci jsou popsány v kapitole 3.4.1. Vrcholové vedení musí zajistit dostupnost zdrojů nezbytných pro vytváření, implementaci, udržování a zlepšování systému energetického managementu. Role, odpovědnosti a pravomoci musí být určeny, dokumentovány a sdělovány tak, aby byla umožněna efektivita energetického managementu. I tato norma obsahuje požadavek, aby vrcholové vedení jmenovalo představitele managementu. Představitel managementu musí být přiměřeně kompetentní a kvalifikovaný v oblasti energie a zvyšování energetické účinnosti. Velký důraz je kladen také na vzdělávání a kompetenci pracovníků. Organizace proto musí identifikovat potřeby výcviku vztahující se k řízení
jejích významných energetických aspektů a k provozu jejího systému energetického managementu.

Zdroj: zpravodaj MŽP 12/2009