Sucho v ČR - čím je způsobené a co proti němu můžeme dělat?

Dne 17. 6. jsme si připomněli Světový den boje proti desertifikaci a suchu. Den se slaví na celém světě již od roku 1995 a byl vyhlášen OSN při příležitosti přijetí Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem a/nebo desertifikací, zejména v Africe (UNCCD). Česká republika ratifikovala tuto úmluvu 24. 4. 2000 a zařadila se mezi jejích celkem 196 signatářů.

Ve smyslu Úmluvy nepatří ČR mezi země postižené desertifikací a jejím úkolem je společně s dalšími vyspělými zeměmi poskytovat své kapacity pro realizaci projektů na omezování desertifikace v postižených regionech. Vzhledem k měnícím se klimatickým podmínkám začíná však sucho představovat důležité téma i na území našeho státu. Během minulého týdne CENIA prostřednictvím facebookového profilu přinášela informace o problematice boje se suchem v ČR.

Sucho představuje pro ČR významnou hrozbu, neboť jeho výskyt a intenzita se  v souvislosti s globální změnou klimatu zvyšuje a škody způsobené suchem mohou být vysoké a zasahující rozsáhlé území.  Spouštěcím impulzem pro vznik sucha je nedostatek srážek, není to však zdaleka faktor jediný. Dalším významným je teplota vzduchu. Sucho totiž vzniká, když množství srážek ve sledovaném území je nižší než výpar a tzv. vláhová bilance je záporná. Výpar se zvyšuje s rostoucí teplotou vzduchu, v letních měsících může krajina ztratit výparem i okolo 100 litrů vody na m2 za měsíc, což je mnohdy víc, než naprší. Proto nedostatek srážek v létě sucho rychle způsobí, ovšem třeba v listopadu nikoliv. Pokud nastanou uvedené podmínky, tzv. klimatické sucho, dojde po určité době k rozvoji dalších projevů sucha, mezi které patří pokles průtoků v řekách a snižování stavu podzemních vod (tzv. hydrologické sucho) a dále pokles půdní vlhkosti (půdní, zemědělské sucho).

Roční průměrná teplota na území ČR stoupá, výrazně se otepluje letní sezona (období červen-srpen, viz obrázek), což indikuje růst nebezpečí výskytu sucha. Celkové roční úhrny srážek neklesají, zvyšuje se však jejich územní a časová proměnlivost. Některé regiony tak dostávají méně vláhy a jsou suchem více ohroženy. Dlouhodobě je nejhorší situace v Jihomoravském kraji, kde období leden-srpen roku 2017 bylo druhé nejsušší od roku 1961 a vážná situace sucha tam pokračuje i letos.

Jedním z klíčových aspektů předcházení negativním dopadům sucha je odpovědné nakládání s krajinou, krajinný management. Krajina ztrácí vodu i povrchovým odtokem, a  když je jí nedostatek, je třeba vodu v krajině zadržet. Lesní ekosystémy dokáží zachytit 5-9x více vody než bezlesá krajina, což je činí účinnými zásobárnami vody v krajině. V současnosti lesy pokrývají 34 % České republiky. Na druhou stranu využívání krajiny člověkem v podobě intenzivního zemědělství, zástavby a dalších zásahů do krajiny odtok vody urychluje. V období 2000–2017 bylo zabráno zástavbou (města, silnice a další umělé plochy) celkem 338 km2 původně jiných kategorií využití území (viz obrázek). Je to více než polovina plochy Hl. m. Prahy. Celkově zastavěné a ostatní plochy v roce 2017 pokrývaly cca 8,4 tis. km2, což je o něco více než představuje rozloha Plzeňského kraje.

Zdroj: CENIA