Staré neekologické kotle musí lidé vyměnit nejpozději do roku 2022. Jak upravuje pravidla provozování kotlů zákon o ovzduší?

České domácnosti hromadně začaly s výměnou starých kotlů. Potvrzují to statistiky ministerstva životního prostředí. Resort na obměnu nevyhovujících zařízení vypsal letos v létě dotace. Ministerstvo životního prostředí požaduje, aby do devíti let všechny české domácnosti používaly ekologické kotle. Povinnost vyměnit starý kotel za nový, ekologický, se vztahuje k roku 2022. Týká se tepelných zdrojů spalujících pevná paliva. Domácnosti mohou i nadále používat zařízení, která třeba spalují uhlí. Podmínkou ale je, aby byl kotel nízkoemisní. Výměnu starých kotlů za nové ekologické podporuje stát. Ministerstvo životního prostředí od letošního léta dotuje obměnu desítkami milionů korun, zatím jenom ve třech krajích. Více reportáž ČRo ZDE

Jak upravuje pravidla provozování kotlů zákon o ovzduší?

Zákon o ochraně ovzduší stanovuje:

• minimální emisní požadavky pro spalovací zařízení, která budou od 1. ledna. 2014 uváděna na trh,
• nově stanovuje minimální emisní požadavky na spalovací zařízení na pevná paliva, která budou moci být provozována v domácnostech,
• též nově stanovuje pravidelné kontroly technického stavu spalovacího zařízení na pevná paliva,
• poskytuje možnost stanovení tzv. nízkoemisních zón pro obce.

První nově stanovená povinnost znamená, že od 1. ledna 2014 se budou moci na trh uvádět pouze kotle, které splní přísnější emisní požadavky (přičemž tyto požadavky budou od roku 2018 dále zpřísněny). Tato povinnost je zákonem dána výrobcům resp. dodavatelům těchto zařízení na trh a běžného občana se tato povinnost týká pouze do té míry, že jim nově zakoupený kotel bude ekologičtější, než ty v současnosti prodávané. Díky tomuto opatření se tak sníží množství vypouštěných emisí znečišťujících látek do ovzduší.

Zákon též od 1. září 2022 (od 10 let po vstupu v platnost zákona) zavádí povinnost pro provozovatele kotlů na pevná paliva (10 - 300 kW), v našem případě například pro domácnosti, provozovat pouze takové kotle, které splní zákonem definované přísnější emisní parametry (množství vypouštěných znečišťujících látek). Tyto minimální emisní parametry se týkají pouze těch zařízení, která slouží jako zdroj tepla pro ústřední vytápění. Tato podmínka znamená, že bude umožněno používat jen ty spalovací zdroje, které budou vypouštět méně znečišťujících látek. Vzhledem k tomu, že tuto povinnost budou muset splňovat pouze spalovací zařízení připojená k systému ústředního vytápění, nebude se tedy tato povinnost týkat spalovacích zdrojů sálavých či jiných, kde dochází k přímému přechodu tepla do okolí (kamna, krby aj.). Minimální emisní požadavky, které tato zařízení budou muset splňovat, jsou uvedené v tab. I, přílohy č. I. Jak zjistit, kterou emisní třídu mnou provozované spalovací zařízení má najdete dále v bodě 7.3.

Maximální povolené hodnoty emisí byly stanoveny ve shodě s normou ČSN EN 303-5 (Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční nebo samočinnou dodávkou, o jmenovitém výkonu nejvýše 300 kW).  Tato norma definuje u spalovacích zařízení emisní třídy, ve kterých je stanoveno maximální možné množství emisí znečišťujících látek (konkrétně se jedná o množství vypouštěných organických látek, oxidu uhelnatého a množství prachových částic). Dále zavádí hodnoty minimální účinnosti spalovacího procesu, které nicméně nebyly do zákona zavedeny. Pro informaci lze uvést, že každé emisní třídě (viz tab. II) je dána minimální hodnota účinnosti spalovacího zařízení, přičemž bližší informace najdete v příloze č. II.

Povinnosti provozovatelů kotlů pro ústřední vytápění aneb na co bychom neměli zapomínat:

Provozovatelům spalovacích zdrojů na pevná paliva, které slouží pro ústřední vytápění, je dále zákonem o ochraně ovzduší stanovena povinnost pravidelných kontrol těchto zařízení. První kontrola spalovacího zařízení musí být provedena od vstupu zákona v platnost (1. 9. 2012) avšak nejpozději do konce roku 2016, přičemž následující kontroly by se měly pravidelně opakovat každé dva roky. Kontroly by měly provádět odborně způsobilé osoby a budou zaměřeny především na:

• kontroly přívodu spalovacího vzduchu a regulace spalovacího vzduchu,
• čištění spalovacího zdroje,
• druh spalovaného paliva,
• funkčnosti všech pohyblivých částí spalovacího zařízení,
• funkčnosti zatápěcí klapky,
• izolace kotle,
• připojení spalovacího zařízení na teplovodní soustavu a ke spalinovým cestám,
• způsobu ovládání a provozování,
• zanesení teplosměnných ploch aj.

Odborně způsobilá osoba aneb na koho se obrátit

Odborně způsobilou osobou bude osoba určená výrobcem daného spalovacího zařízení. V případě, že již nebude existovat výrobce spalovacího zdroje (u starších typů), měl by se provozovatel s žádostí o kontrolu obrátit na ostatní výrobce (resp. určené odborně způsobilé osoby, které budou těmito výrobci jmenovány). Dále může odborně způsobilá osoba provozovateli sdělit, zda jeho spalovací zdroj splňuje výše uvedenou podmínku, tedy zda splňuje maximální hodnoty emisí, které budou muset spalovací zdroje splňovat od 1. 9. 2022 (mezní hodnoty uvedené v tab. I – přílohy č. I – jedná se o 3. emisní třídu dle uvedené normy ČSN EN 303-5). Dle této normy musí být každé spalovací zařízení opatřeno identifikačním štítkem, na kterém mimo jiné musí být uvedeno, jakou emisní třídu splňuje. Z údajů na štítku lze tedy zjistit, zda provozované spalovací zařízení splňuje podmínku 3. emisní třídy a jestli ho bude moci provozovatel využívat i po 1. 9. 2022. V případě, že spalovací zařízení není štítkem opatřeno, lze se obrátit na výrobce příp. je možné provést měření emisí a uchovat si protokol o provedeném měření. Podmínku 3. emisní třídy splňují některá zplynovací spalovací zařízení (pevné palivo se nejdříve zplyní a až pak je spalováno) a všechny spalovací zařízení s automatickým podavačem paliva. Pokud tedy někdo využívá kotel s ručním přikládáním, bude si muset s největší pravděpodobností do 30. 8. 2022 pořídit nový spalovací zařízení, které splní 3. emisní třídu! (viz tab. č. I či emisní třída uvedena v tab. č. II)

K čemu jsou vlastně nová ustanovení zákona o ovzduší dobrá?

Důvodem pravidelných kontrol je snížení negativních dopadů na životní prostředí a i na kvalitu ovzduší a potažmo na zdraví spoluobčanů. V zimních obdobích (při inverzích) dochází na některých místech České republiky k překročení imisních limitů pro prachové částice (Moravskoslezský kraj, Středočeský či Ústecký kraj). Na základě překračování těchto imisních limitů hrozí ČR sankce ze strany EU.  Ministerstvo životního prostředí odhaduje, že emise prachových částic v ovzduší jsou z 38 % tvořeny právě ze spalování tuhých paliv v domácnostech. Druhý největší podíl na množství prachových částic má doprava (přičemž průmysl se podílí jen 10 - 11 %). Doprava se podílí na vzniku prachových částic nejen spalováním paliva, ale i např. zvířením již usazeného prachu či uvolňováním drobných částí při otěru pneumatik.