Stanovisko EIA k záměru "Modernizace spalovny průmyslových odpadů, provozovna Pardubice"

Ministerstvo životního prostředí právě vydalo stanovisko posuzování vlivů na životní prostředí k záměru "Modernizace spalovny průmyslových odpadů, provozovna Pardubice".

"Po dlouhém a složitém procesu a zvážení všech vyjádřených připomínek, dospělo ministerstvo životního prostředí k vydání nesouhlasného stanoviska posuzování vlivů na životní prostředí k záměru "Modernizace spalovny průmyslových odpadů, provozovna Pardubice". Ač je stanovisko nesouhlasné k předloženým variantám, ministerstvo upozorňuje na nezbytnost řešení nakládání s nebezpečnými odpady v regionu," komentuje dnešní vydání stanoviska posuzování vlivů na životní prostředí záměru "Modernizace spalovny průmyslových odpadů, provozovna Pardubice" náměstek ministra životního prostředí Karel Bláha.

Stanovisko_EIA_Modernizace spalovny průmyslových odpadů, provozovna Pardubice (PDF, 392 kB)

Průběh procesu (dokumenty) ZDE

Odůvodnění (str. 38 stanoviska):

Proces posuzování vlivů na životní prostředí k předmětnému záměru byl zahájen již v roce 2007 s tím, že dokumentace k záměru byla příslušným úřadem dvakrát vrácena k dopracování. Následně byla dopracovaná dokumentace společně s doručenými vyjádřeními předána zpracovateli posudku, který navrhl k realizaci záměru souhlasné stanovisko pro příslušný úřad ve vazbě na variantu č. 3, tj. variantu 4 500 provozních hodin – 12 000 t (při maximální kapacitě rotační pece – 2,66 t/hod.), variantu č. 1 a č. 2 k realizaci
nedoporučil. Po zpracování a zveřejnění posudku byla na MŽP doručena celá řada vyjádření, jak ze strany dotčených správních úřadů, dotčených územních samosprávných celků, tak zejména ze strany veřejnosti. Všechna vyjádření dotčených územních samosprávných celků a naprostá většina vyjádření veřejnosti byla negativních, a to vůči záměru jako celku i návrhu zpracovatele posudku. MŽP obdrželo po uplynutí zákonných termínů nesouhlasnou petici, kterou podepsalo na 48 tisíc občanů regionu. Na veřejném projednání byl vyjádřen většinový nesouhlas se záměrem, a to jak ze strany veřejnosti, samospráv dotčených obcí a kraje a měst Hradce Králové a Chrudimi. Lze tedy konstatovat, že proces posuzování vlivů na životní prostředí byl provázen zásadním a masivním odporem veřejnosti i místních dotčených samospráv, včetně krajské a města Pardubic, kdy vedení regionálních samospráv zastává jednoznačný názor, že jejich region realizaci tohoto záměru pro odstranění 39 nebezpečných odpadů nepotřebuje, ačkoliv je spalovna v Rybitví součástí platného plánu odpadového hospodářství Pardubického kraje. Jde přímo o odmítnutí obnovy spalovny vedením regionu jako součásti řešení problematiky nakládání s nebezpečnými odpady. V dokumentaci ani v jejich doplněních nebyla oznamovatelem předložena alternativní varianta umístění spalovny nebezpečných odpadů, která by byla dostatečně vzdálena od obytné zástavby. MŽP konstatuje, že tento postup oznamovatele z hlediska umístění spalovny nebezpečných odpadů v regionu není v rámci procesu posuzování vlivů takovýchto záměrů koncepční. Rovněž o skutečně vyprodukovaných nebezpečných odpadech v regionu nejsou k dispozici adekvátní informace s tím, že vyprodukované množství se dle různých zdrojů (získaných v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí) pohybuje mezi cca 10 - 100 tis. tun/rok vyjma nebezpečných odpadů, které jsou součástí starých ekologických zátěží, (např. studie předložená oznamovatelem mapuje produkci spalitelných nebezpečných odpadů na území regionu Pardubice, jako obce s rozšířenou působností, v roce 2007 ve výši 8 965 tun, na území Pardubického kraje pak 30 753 tun). V této souvislosti je proto rovněž nutné zohlednit možnosti spalování vybraných nebezpečných odpadů v cementárnách. Také informace získané v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí o možnostech odstraňování nebezpečných odpadů společností AVE v této spalovně ze starých ekologických zátěží v regionu byly protichůdné s tím, že nebylo jednoznačně zřejmé, zda tyto budou ve spalovně odstraňovány. Tyto aspekty přímo souvisí s požadavkem na kapacitu spalovny nebezpečného odpadu v kraji. Je zřejmé, že tuto problematiku musí vedení regionu uspokojivě vyřešit tak, aby s místně vyprodukovanými nebezpečnými odpady bylo nakládáno optimálně, tzn. nejlépe jejich odstraněním v místě vzniku. Obecně je třeba konstatovat, že převážení nebezpečných odpadů na velké vzdálenosti, které by mohlo být úplnou absencí takovéhoto zařízení v kraji způsobeno, je neúčelné a z hlediska dopadu na životní prostředí i velmi problematické, včetně možného zatížení jiného regionu České republiky, ve kterém již obdobná zařízení existují a jejichž životní prostředí je v mnoha případech již přetížené (např. Moravskoslezský a Ústecký kraj, jde o kraje se zhoršenou kvalitou ovzduší). Současný stav rozmístění pěti největších spaloven nebezpečného odpadu v souvislosti s dopravní vzdáleností z Pardubic lze charakterizovat níže uvedenou tabulkou.

Z tabulky je zjevné, že průměrná kapacita pěti největších zařízení v ČR je cca 12 000 t/rok a dopravní vzdálenost z Pardubic do těchto spaloven činí v průměru 189 km. Tyto aspekty musí být v co nejkratší době, a to i ve vazbě na evropskou legislativu a ve vazbě na velké množství starých ekologických zátěží v regionu, uspokojivě řešeny. Ve snaze výše uvedené problémy vyřešit navrhl zpracovatel posudku příslušnému úřadu vydat souhlasné stanovisko pro variantu spalovny nebezpečných odpadů o kapacitě 12 000 tun/rok – tj. 4 500 provozních hodin ročně. Množství spalovaných nebezpečných odpadů zde není omezeno vlastní kapacitou rotační pece, ale úpravou provozních hodin. Tato kapacita odpovídá průměru kapacity pěti největších spaloven průmyslového odpadu v České republice.
Realizací této varianty – 12 000 tun/rok oproti variantě navržené oznamovatelem – 20 000 tun/rok by podle zpracovatele posudku došlo:

· Ke snížení nároků na dopravu v souvislosti s provozem spalovny (ve srovnání s kapacitou 20 000 t/rok o 40 %) - při kapacitě 20 000 t/rok nároky na dopravu 10,3 nákladních aut denně.
· Ke snížení akustické zátěže vlivem dopravy.
· Ke snížení emisí z dopravy.
· Ke snížení ročních emisí spalovny o 40 % - při kapacitě 20 000 t/rok při platných emisních limitech 60,6 t škodlivin ročně.
· Ke snížení vlivů provozu záměru na zdraví obyvatel.

Omezení kapacity na 12 000 tun/rok však a priori neznamená, že by spalovna nemohla pracovat s plným výkonem, tj. 20 000 tun/rok. Úpravou provozních hodin by mohla být tato kapacita dosažena. Takováto úprava provozních hodin by za podmínek absence navazujících řízení ve smyslu stavebního zákona pak nebyla předmětem dalšího procesu EIA. Varianta navržená zpracovatelem posudku a jím vyhodnocená jako možná z hlediska svých dopadů na životní prostředí, však nebyla oznamovatelem předložena v oznámení ani dokumentaci a jejích doplnění, nebyla tedy předmětem řádného procesu posouzení. S touto variantou oznamovatel pro realizaci nepočítá, neboť jeho záměrem je využití maximální spalovací kapacity rotační pece, tj. 20 000 t/rok, případně 15 800 t/rok, což však zpracovatel posudku k realizaci ve vazbě na výše uvedené nedoporučuje, neboť kromě výše uvedeného nebylo v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí jednoznačně prokázáno, že v regionu je potřeba realizovat zařízení spalovny o kapacitě 20 000 tun/rok nebezpečného odpadu. Návrh na realizaci spalovny o kapacitě 12 000 tun/rok předložený zpracovatelem posudku nemůže MŽP v tomto procesu posuzování vlivů na životní prostředí doporučit k realizaci, neboť celý proces EIA je nezbytné vázat na maximální možnou kapacitu zařízení, tj. maximální výkon rotační pece, což je 20 000 t/rok, nikoliv pouze na kapacitu upravenou počtem pracovních hodin. Kapacita 12 000 tun/rok by za podmínek existence menší spalovací pece, tj. o maximální kapacitě 12 000 tun/rok, musela být posouzena v procesu posuzování vlivů na životní prostředí. Toto stanovisko nenahrazuje vyjádření dotčených orgánů státní správy, ani příslušná
povolení podle zvláštních předpisů. Platnost tohoto stanoviska je 5 let ode dne jeho vydání s tím, že platnost může být na žádost oznamovatele prodloužena v souladu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.