Spalovna Pfafenau a spalovna nebezpečných odpadů Simmering Haide

Ve Vídni je vybudován systém zásobování města teplem, získaným při spalování odpadů. Jsou zde 3 velké spalovny komunálního odpadu (Spittelau, Pfaffenau a Flötzersteig) a dále spalovna nebezpečných odpadů a čistírenských kalů Simmeringer Haide. Podle údajů z r. 2004 v Rakousku vzniklo 3 419 000 t odpadů/rok, z toho se spalovalo 44,69 % (ve spalovně Simmeringer Haide 16,41 % z celkového množství). Rakouská produkce kalů z ČOV činila 880 000 t/rok, z toho bylo spalováno 37,07 % (jen v Simmeringer Haide 25,18 % ). Celková produkce nebezpečných odpadů činila zhruba 1 milion t/rok, z toho bylo spalováno 12,50% (v Simmeringer Haide 9,60 %). Délka tepelných rozvodů v současnosti dosahuje délky srovnatelné se vzdáleností Vídeň – Kodaň. Přebytky tepla do sítě dodávají i menší zdroje (např. rafinérie OMV).

MWA Pfaffenau

Ve Vídni platí od ledna 2009 vyhláška, která zakazuje ukládání směsného odpadu na skládky. Spalovnou Pfaffenau město vyřešilo likvidaci zbytkového směsného komunálního odpadu. Do spalovny jsou sváženy komunální odpad (zbytkový z kontejnerů, bez dotřiďování) a velkoobjemový odpad – obojí pouze z produkce občanů Vídně. Spalovna byla dána do provozu v září 2008 a její kapacita činí 250 000 t odpadů/rok (denně je zpracováno 700 až 800 t odpadu).

Odpady jsou naváženy nákladními vozy (denně přijede 140 až 200 vozů) 5 dní v týdnu (pouze v době od 8 do 18 hodin) do bunkru. Bunkr má celkem 12 vstupů (zakrytých dvířky), 5 z nich je určeno pro velkoobjemový odpad (ten se před dávkováním ještě drtí a namíchává se směsným odpadem) a 7 pro směsný odpad. V bunkru se odpad zdrží cca 2 dny. Je na obsluze drapáku, jak správně namíchá odpady ke spalování. Odpad se do spalovacího prostoru přidává 4krát za hodinu. Bunkr je vybaven hasicím systémem – ten je využíván i pro skrápění odpadů, pokud se při manipulaci s odpadem zvýšeně práší. V bunkru je podtlak, odpadní vzduch se využívá při spalování odpadu jako primární.

Spalování je kontinuální, rošt je přesuvný. Za hodinu se spálí 32 t odpadu. Vedle sebe jsou instalovány 2 identické linky. Odpady jsou spalovány při teplotě nejméně 1000°C, odpad se ve spalovacím prostoru zdrží 1 hodinu. Zbytek po spalování – struska (tj. cca 30 % hm.) se dále upravuje (rozdružování, vibrační síta, magnetická separace). Popílek se přidává do strusky, vytváří se beton, který je deponován. Byly sice provedeny potřebné zkoušky, ale technické normy neumožňují využívat tyto odpady/materiály např. pro výstavbu dálnic.

Plyny jsou ve spalovacím prostoru dopalovány sekundárním vzduchem, teplota kouřových plynů je 850 °C, odcházejí do spalinového kotle, z něhož vystupují při teplotě 250 °C. Prach ze spalinového kotle se získá oklepáváním a převáží se ke spalování do spalovny nebezpečných odpadů.

Čištění spalin probíhá ve čtyřech stupních:

TZL jsou zachycovány elektrofiltry (a následně přidány do strusky).

Dále je provozována dvoustupňová pračka plynů (odstranění těžkých kovů a SO₂) – prací voda je odváděna na ČOV. Sádra se využívá v průmyslovém měřítku.

Dále spaliny procházejí přes aktivní koks z hnědého uhlí (s měrným povrchem 300 – 400 m²/g). Za hodinu projdou plyny 60 kg náplně a znečistí se vrstvička o síle 1 až 1,5 mm – tento koks spadne dolů a je nahrazen novým. Znečištěný koks je klasifikován jako vysoce toxický (a je ukládán v Německu do solných dolů).

Po ohřátí na 180 °C jsou na katalyzátoru odstraňovány ze spalin NO_x – používá se čpavková voda.

Po vyčištění spalin se spojí výstupy z obou linek spalovny a odcházejí společným komínem.

Spalovna zásobuje teplem na 50 000 vídeňských domácností, elektrickou energií 25 000 domácností. Nevyrábí chlad. Lze regulovat poměr vyrobené elektrické energie a teplé vody. Instalována je turbina s protiproudem.

Spalovna Pfaffenau je jednou z nejmodernějších v Evropě. Rozhodující pro její umístění v místě byla lokalizace dalších 2 spaloven odpadů ve Vídni (Spittelau a Flötzersteig), dále blízkost dálničního sjezdu, minimalizace zátěže obyvatelstva hlukem a návaznost na rozvody tepla z největší vídeňské teplárny. V sousedství se nachází městská ČOV a spalovna nebezpečných odpadů. V okolí je průmyslová zóna, včetně největšího přístavu ve Vídni.

Na velínu je ve dvousměnném provozu vždy 5 lidí, řízení spalovny je plně auto automatické.

Výstup z kontinuálního měření znečišťujících látek je propojen s úřadem. V integrovaném povolení jsou uvedeny zákonné emisní limity. Výsledky měření emisí prokazují, že emisní limity TZL jsou výrazně podkračovány.

WIEN ENERGIE

Společnost Fernwärme Wien má za úkol zásobovat teplem město Vídeň a likvidovat nebezpečné odpady a také kaly z ČOV.

Spalovna Simmeringer Haide je držitelem certifikátů EMAS a ISO 14001 a 9001. Byla vybudována v 80. letech minulého století. Z odpadního tepla vyrábí teplo pro domácnosti a veřejné budovy, a také produkuje elektrickou energii. Dnes je teplo dodáváno do 35 % vídeňských domácností a do patnácti let by se měl tento podíl zvýšit na 50 %.

Ve spalovně Simeringer Haide jsou v současnosti instalovány a provozovány 2 rotační pece, 2 pece s fluidním ložem a další 2 fluidní kotle (fluidní kotel č. 4 má samostatný komín), spaliny z ostatních spalovacích zařízení jsou odváděny do společného komína. Pro případ havárie jsou vybudovány nouzové komíny – s filtry. Pokud by nastala havárie, nesmí se přikládat do kotle další odpad, pouze se dokončí spalování již hořícího odpadu. Úřadu je pak třeba ohlásit, jaká opatření provozovatel udělal.

Instalováno je také malé zařízení na spalování malých baterií z domácností.

V areálu spalovny se nachází sklad kapalných odpadů, chemicko-fyzikální čistírny a sklad pro odpady přivezené v sudech (rovněž kapalné).

Spaliny jsou čištěny suchou cestou. Odpadní vody ze spalovny jsou odváděny na městskou ČOV.

Ročně je v Simmeringer Haide je spalováno 203 300 t odvodněných kalů z ČOV. Tento kal je so spalovny přivážen jako tekutý (3 % sušiny), je zde odvodňován. Objem vyráběné elektřiny odpovídá cca 95 % spotřeby elektrické energie ve spalovně.

67 000 t zbytků po spalování je ukládáno na deponii.

Velká pozornost je věnovány přiváženým odpadům – ty pocházejí z průmyslových závodů, dále jsou to kaly z ČOV, odpady z lakoven, rozpouštědla, oleje, stejně jako nemocniční odpady. Z hlediska provozu spalovny jsou nejproblematičtější odpady přivezené v sudech.

Z přijatých odpadů jsou ihned odebírány vzorky, které zpracovává vlastní laboratoř. Sledovány jsou obsah těžkých kovů, halogenů, bod vzplanutí, obsah vody a obsah sušiny, výhřevnost a nespalitelný zbytek, radioaktivita. V laboratoři pracují 4 lidé – denně odebírají vzorky z 50 až 100 dodávek odpadů do spalovny. Povinnost analyzovat přijímané odpady je v Rakousku stanovena právním předpisem (stanoveny jsou jím i výjimky, kdy se odpady analyzovat nemusí).

Vzhledem k vlastnostem přijímaných, shromažďovaných a spalovaných odpadů se provozovatel zabývá požární bezpečností a ochranou zdraví při práci. Mají ovládání systému hašení i z venkovního prostranství. V bunkru na odpady jsou umístěny infračervené kamery.

Snahou je spalovat odpady co nejdříve po jejich přijetí do zařízení a vyhodnocení laboratorních výsledků. V jednom okamžiku lze v zařízení skladovat max. 8 000 ks sudů s odpady (není však stanoven charakter odpadů v těchto sudech). S úřadem existuje dohoda, že nebude překročeno množství dle SEVESO.

Při skladování odpadů je věnována velká pozornost ochraně povrchových a podzemních vod: všechny sklady byly vybudovány se záchytnými jímkami. Pro případ havárie jsou k dispozici ucpávky na kanály. Zaměstnanci spalovny jsou členy hasičů (na každé směně musí být přítomno 50 % takových osob).

Po získání výsledků z laboratoře jsou odpady upravovány: kaly z ČOV na odstředivkách, některé odpady jsou drceny, homogenizovány a anaerobně zpracovávány. Před vlastním zpracováním jsou odpady rozlity do více sudů.

Prázdné sudy a znečištěné palety jsou drceny na šrédru a poté jsou spalovány. Vzduch z prostoru šrédru je odsáván a likviduje se při spalování.

Nemocniční odpad (vč. tkání a tekutin) je přivážen v unifikovaných kontejnerech, v nichž je odpad skladován v klimatizovaném skladu a později i spalován. Radioaktivita těchto odpadů je kontrolována už v nemocnicích a pak v Simmeringer Haide při převzetí odpadů.

Pokud se v zařízení nakládá s nebezpečnými odpady, provádějí úřady v takovém zařízení kontrolu každý rok. Při každé plánované změně na zařízení je vyžadováno posouzení ze strany úřadů – ty provádějí neohlášené kontroly vstupů a výstupů.

Výstupy ze spalovny jsou: popílek, struska. Ze strusky jsou oddělovány magnetické kovy a poté je struska naložena na nákladní vůz. Provozovatel provádí zkoušky denně, povinně jsou dělány 2x/rok. U materiálů/odpadů, které odcházejí ze spalovny, musí být provedeno externím subjektem hodnocení, zda odpad nemá nebezpečné vlastnosti. V Rakousku nelze skládkovat nebezpečné odpady.

Pravidelně je monitorováno složení odpadních vod (jsou stanoveny denně, týdně a měsíčně sledované parametry). Sledování dioxinů je prováděno externí firmou dvakrát ročně.

Kolem skladů odpadů jsou vystrojeny monitorovací vrty (monitoring podzemních vod, kvalita půdního vzduchu). Ve spalinách je kontinuálně měřeno 6 parametrů (CO, SO₂, HCl, NO_x, organický C a prach). Dále dvakrát ročně tytéž parametry měří certifikovaný odborník. Navíc 1x ročně jsou měřeny koncentrace dioxinů, furanů, PCDD....a další parametry, které nejsou předmětem integrovaného povolení. Spalovna není povinna předkládat úřadu, jaké rozbory si sama dělá dobrovolně. Do r. 2002 bylo hodně sledovaných parametrů, ale dnes jsou sjednoceny parametry, sledované u jednotlivých typů zařízení.

Úřady neprovádí specifické kontroly v oblasti životního prostředí, ale souhrnnou kontrolu (požární ochrana, BOZP...).

Vznikající zbytky ze spalování odpadů ve stavu, kdy již dále nereagují, je možné odstraňovat na skládce.

Oproti moderní spalovně Pfaffenau je spalovna Simmering Haide na konci své životnosti, což se příznivě promítá do nákladů na likvidaci odpadů. Přesto provozovatel průběžně provádí vylepšení, která chrání životní prostředí a zdraví lidí.

Zdroj: cestovní zpráva ze zahraniční služební cesty pracovníků ČIŽP, OI Plzeň do Rakouska ze dne 25. dubna 2012