Soudního znalec Ing. Barchánek a skladovací lhůty odpadů

Otázka: Naše společnost podniká v odpadech mimo jiné tím, že některé vytříděné případně i upravené složky odpadu vykupuje a následně skladuje tak, aby využila cenových pohybů na straně dodavatelů i odběratelů pro tvorbu zisku. Délku skladování odpadů nelze předem stanovit. Jednou z novel zákona o odpadech došlo v roce 2010 ke změně v definici skladování odpadů a to tím, že byly stanoveny maximální možné lhůty. Byli jsme upozorněni na to, že tato změna může mít negativní vliv na naše podnikání a prosíme o Váš názor.

Na téma skladování odpadů jako podnikatelského záměru jsem napsal za poslední 3 roky již dva články. Vrátil jsem se nyní k nim a došel k názoru, že na nich nemám co bych příliš měnil.

Tehdy jsem začal citací jednoho z článků preambule (platnost od prosince 2008) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č.98/2008, ze kterého jasně plyne, jaký názor má „Brusel“ na vztah hospodářských nástrojů a nakládání s odpady. Není od věci text zopakovat.

(42) Při dosahování cílů předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi mohou hrát klíčovou úlohu hospodářské nástroje. Odpad má často hodnotu jako zdroj a další uplatňování hospodářských nástrojů může maximalizovat jeho přínos, pokud jde o životní prostředí. Mělo by tedy být prosazováno používání těchto nástrojů na příslušné úrovni, přičemž se zdůrazňuje, že rozhodnutí o používání těchto nástrojů mohou učinit jednotlivé členské státy.

S ohledem na poslední větu citovaného textu je tedy zřejmé, že rozhodující bude právní řád České republiky a tomu se nyní budu věnovat.

Ke zmíněné změně zákona v definici skladování došlo jeho novelou č.154/2010 Sb. s účinností od 1.7.2010.

Původní definice zněla:

g) skladováním odpadů – přechodné umístění odpadů, které byly soustředěny (shromážděny, sesbírány, vykoupeny) do zařízení k tomu určeného a jejich ponechání v něm;  Zde považuji za podstatné zdůraznit, že bývalá definice nijak nepředjímala další nakládání s odpadem, což bylo dle mého názoru velmi rozumné.

Nově je tato činnost definována takto:

h) skladováním odpadů  - přechodné soustřeďování odpadů v zařízení k tomu určeném po dobu nejvýše 3 let před jejich využitím nebo 1 roku před jejich odstraněním;

Nová definice je jazykově dosti jasná, ale při její aplikaci mohou nastat nepříjemné problémy.

Tím, že byla u skladování stanovena časová lhůta, byla vlastně stanovena, a to dosti zakukleně, nová povinnost. Spočívá v tom, že po překročení této lhůty by už nemělo jít o skladování, tedy o jeden typ nakládání (viz ust. písmena e) § 4) s odpady ve smyslu zákona.  Zákon však neříká, co se po uplynutí lhůty stane – půjde i nadále o skladování, ale v rozporu se zákonem? A pokud ano, jak si potom vysvětlit ustanovení § 7 Skladování odpadů Vyhlášky č.383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady v platném znění. Zde je v odstavci (4) zaveden institut dlouhodobého skladování, který nastupuje po uplynutí lhůt, daných zákonem – 1 rok pro odstranění odpadů a 3 roky pro jejich využití.

V době psaní tohoto příspěvku (říjen 2012) jsem zkontroloval oficiální stránky MŽP, kde v segmentu platné právní předpisy je skutečně vedle sebe zákonná definice skladování s omezujícími limity a vyhláška, která to pojímá zcela jinak. A zavádí pojem „dlouhodobé skladování“, který zákon vůbec nezná. Takže jsem nelenil a probral vývoj zákona a vývoj vyhlášky a došel k názoru, že ministerským legislativcům zřejmě ušlo, což není při záplavě novel zákona a množství prováděcích předpisů (včetně jejich novel) žádný velký div, že vyhláška už jakési časové limity obsahuje a že jejich zavedením i do zákona dojde k „uzákonění“ dvou nekompatibilních systémů.

Z výše uvedeného bych dovodil, že před novelou bylo možno odpady skladovat časově bez omezení s tím, že vyhláška jako podzákonný předpis po překročení stanovených limitů posunula činnost do jiného (v zákoně nedefinovaného) režimu, jež kladl jen vyšší nároky na technické vybavení skladů. Po  novele to však již není možné, protože překročením v zákoně uvedených časových limitů nejde o skladování.

Zde je ale nutné se dotknout ještě dvou věcí.

Považuji za nešťastné, aby lhůty, jsou-li již stanoveny, byly rozdílné podle toho, jak bude dále s odpadem nakládáno. Důvod, pro který se takto zákonodárce rozhodl, neznám, ale tato skutečnost problém dosti komplikuje. Konkrétně v případě našeho tazatele je prakticky nemožné předem vědět, co se s odpadem stane, neboť to odporuje samému základnímu principu jeho podnikání. On je obchodníkem, který nakupuje při cenách nízkých a prodává při cenách vysokých. Ale také se mu může stát, že ceny některých komodit nikdy již nedosáhnou požadované úrovně a vykoupený odpad nebude možno realizovat na jeho využití, ale bude muset být odstraněn. Což značí, že v okamžiku, kdy bude dva roky skladovat odpad s cílem jeho využití a potom ho bude muset z obchodních důvodů odstranit, bude v pasti a může se stát, bude-li to důsledně v souhlasu s provozem zařízení uvedeno, že se dostane do formálního rozporu se zákonem.

Druhou nejistotou by se mohla stát časová platnost nové definice.  Pokud by někdo chtěl považovat prosté překročení lhůt za pochybení (porušení zákona), potom je třeba při „počítání času“ vycházet z data účinnosti novely a veškerou předchozí činnost považovat za nerelevantní. Za zmínku stojí i skutečnost, že novela je účinná o něco více než dva roky, což je právě mezi časovými limity pro povolení odpady skladovat před jejich následným odstraněním a před jejich následným využitím – což problém dále komplikuje na hranici toho, co už nemá při dozorové činnosti reálné řešení.

Souběh dvou obecně závazných právních předpisů, které si vlastně protiřečí, je nešťastný a řešení je věcí právního posouzení. Podle mého přesvědčení novelou zákona byla tato část vyhlášky postavena „mimo zákon“ a její ustanovení nelze používat.  

V závěru zopakuji jednu myšlenku, uplatněnou již v předchozích článcích. Totiž, že sklad je zařízením pro nakládání s odpady jako každé jiné a jeho technické vybavení musí odpovídat skladovanému materiálu. V opačném případě se lze nadít nejen ohrožení, ale i přímého znečištění životního prostředí. Povinností a řádnou kontrolou dobrého technického zabezpečení skladu zabráníme tomu, aby jakákoli hromada odpadu, umístěná nedbalým podnikatelem právě tam, kde se mu to hodí, mohla být považována za sklad.

Odpověď: Zavedením nové definice skladování odpadů do zákona bez přiměřené úpravy vyhlášky došlo ke komplikacím, jejichž řešení bude záviset do značné míry na přístupu dozorových orgánů.

Poznámka: Jednou z novel, aplikovaných v posledních letech, byl také zrušen § 11, který hovořil o přednostním využívání odpadů. Jsem toho názoru, že je to škoda, protože zásada, že využití, a to nejlépe materiálové, odpadů má být prioritou, mně nyní v zákoně chybí. A způsob, jakým tazatel podniká, je dle mého přesvědčení naplněním této zásady, tedy činností žádoucí.