Senát schválil novelu zákona o ukládání CO2, projednal energetický balíček a několik ratifikací

SLEDUJEME Dnes byla zahájena 24. schůze Senátu parlamentu ČR. Senátoři projednají také novelu zákona o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur. Novela zákona upřesňuje některá ustanovení zákona tak, aby byla v souladu s evropskou směrnicí. Novela například doplňuje do zákona nové pojmy definice - vodní sloupec, geologická formace, oblak oxidu uhličitého, migrace, uzavřením úložiště, doba po uzavření. Novela nemění ustanovení zákona, které říká, že ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur na území České republiky nelze do 1. ledna 2020 povolit. Senátoři také projednají  evropský energetický balíček a několik mezinárodní dohod. Přehled změn k dohodám najdete níže.

Přehled bodů programu/výsledky:

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 261) - schváleno ve znění postoupeném poslaneckou sněmovnou

• ZPRÁVA(en) Komise Evropskému parlamentu a Radě Zpráva o pokroku v oblasti změny klimatu zahrnující zprávu o fungování evropského trhu s uhlíkem a zprávu o přezkumu směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého (evropský senátní tisk č. K 051/10) - přijato doporučení VEU

• Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu přijatá v Ženevě dne 15. května 2015 /senátní tisk č. 185/ - dán souhlas k ratifikaci
• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh A a C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, přijaté v Ženevě dne 15. května 2015 /senátní tisk č. 188/ - dán souhlas k ratifikaci
• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Protokolu o perzistentních organických polutantech, Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu a Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států /senátní tisk č. 216/ - dán souhlas k ratifikaci
• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, sjednaná v Bonnu dne 23. června 1979, a změny příloh I a II této Úmluvy, přijaté v Quitu dne 9. listopadu 2014 /senátní tisk č. 218/ - dán souhlas k ratifikaci

• Energetický balíček /evropský senátní tisk č. N 072/10,  K 073/10,  K 074/10,  N 075/10/ - přijato doporučení VEU
  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení (EU) č. 994/2010
  • Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o Strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu
  • Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU pro vytápění a chlazení
  • Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 994/2012/EU

Přehled změn - úmluvy:

ST185 - Cílem Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu (dále jen „Úmluva“) je ochrana lidského zdraví a životního prostředí v souvislosti s mezinárodním obchodem s určitými nebezpečnými chemickými látkami a podpora takového jejich používání, které je šetrné k životnímu  prostředí.

7. zasedání konference smluvních stran Úmluvy (4. května - 15. května 2015, Ženeva) přijalo rozhodnutí o zařazení nové chemické látky do přílohy III Úmluvy: methamidofos (pesticid), číslo CAS 10265-92-6. V souladu se směrnicí 91/414/EHS členské státy EU od 30. června 2007 tuto látku nepoužívají. V rámci legislativy EU je tato látka uvedena v příloze I části 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 649/2012 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek, je tedy velmi omezena, při exportu je nutné žádat souhlas dovážející země. V České republice se nepoužívá.

ST188 - Cílem Úmluvy je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před škodlivými vlivy perzistentních organických polutantů (dále jen „POPs“), tedy toxických látek schopných dlouhodobě setrvávat v životním prostředí, přenášet se na velké vzdálenosti a kumulovat se v živých organismech

Nově zařazené látky poškozují lidské zdraví a životní prostředí, tj. jsou vysoce toxické, organismy je velmi těžko odbourávají, prostřednictvím potravních řetězců se pak tyto látky kumulují, a rovněž v prostředí se jen omezeně rozkládají. Jedná se o látky, které podléhají tzv. dálkovému přenosu, neboť jsou detekovány v oblastech (Arktida, Antarktida), kde nebyly nikdy vyráběny či používány. K dosažení účinné ochrany vůči nim je tak potřeba přijmout opatření na mezinárodní úrovni. Zařazení těchto látek do přílohy A a C Úmluvy proto přispívá k ochraně zdraví a životního prostředí ve vztahu k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami.

Česká republika, jakožto smluvní strana Úmluvy, se zavázala plnit závazky, které z ní pro Českou republiku vyplývají. Zařazení nových chemických látek do přílohy A a C je důležitým opatřením pro naplňování cíle Úmluvy. Implementace těchto opatření smluvními stranami přispěje ke zvýšení ochrany lidského zdraví a životního prostředí a tím i k větší účinnosti Úmluvy. Proto je žádoucí, aby zařazení nových látek do přílohy A a C Úmluvy Česká republika podpořila a byla vázána změnami přílohy A a C Úmluvy.

Rozhodnutí SC-7/13 a SC-7/14 zároveň obsahují možnost registrace zvláštních výjimek pro výrobu a použití látek dotčených těmito rozhodnutími. V této souvislosti se nenavrhuje registrace těchto výjimek Českou republikou s ohledem na skutečnosti uvedené v této části a také v části 3.

HCBD se podle dostupných informací již nikde ve světě nevyrábí. V ČR pravděpodobně jeho výroba neprobíhala. O rozsahu jeho používání na území ČR je velmi málo informací. Obecně se používal jako rozpouštědlo, přísada do technických kapalin, při výrobě hliníkových a uhlíkových tyčí, či přípravků na ochranu rostlin. Jedná se o velmi toxickou sloučeninu pro vodní organismy a je rovněž vysoce toxická v případě opakované a chronické expozice. Vysoká toxicita pro ledviny, genotoxicita a karcinogenita vzbuzuje obavu obzvláště v podmínkách expozice o nízké úrovni prostřednictvím stravování v průběhu života.

Hlavním zdrojem HCBD v současnosti je nezamýšlená výroba, hlavně výroba chlorovaných uhlovodíků, výroba hořčíku a spalovací procesy. V ČR je v současnosti evidován vznik HCBD jako jednoho z nežádoucích vedlejších produktů při chemické výrobě a je odstraňován jako odpad. Obecně kontaminace odpadu látkou zařazenou do Úmluvy znamená zákaz jeho recyklace a vede často k nutnosti takovéto odpady spalovat nebo energeticky využívat.

PCP byl do Úmluvy zařazen společně s jeho solemi a estery hlavně z důvodu toho, že PCP sám o sobě nesplňuje jedno kritérium pro zařazení (tj. bioakumulace) a zároveň se tímto zařazením pokryl i transformační produkt pentachlorfenolu - tzv. pentachloranisol (dále jen „PCA“), který vykazuje nebezpečné vlastnosti charakteristické pro perzistentní polutanty, avšak není a nebyl záměrně vyráběn. PCA vzniká v životním prostředí nezamýšleně transformačními reakcemi nejen z PCP, ale také z hexachlorbenzenu, quintozinu a lindanu. Zařazením solí a esterů jsou rovněž pokryty i další perzistentní polutanty jako pentachlorfenolát sodný a pentachlorfenyl laurát, k jejichž výrobě se PCP používá.

PCP i PCA jsou hepatotoxické, karcinogenní, imunotoxické, neurotoxické a reprodukčně toxické sloučeniny a potenciální endokrinní disruptory. Obě tyto látky jsou toxické pro vodní organismy. PCP navíc vykazuje vysokou toxicitu vůči houbám a hmyzu. Pro zařazení těchto látek do Úmluvy rovněž mluví i fakt, že výroba, použití a odstraňování PCP jsou zdrojem dalších extrémně toxických POPs, dioxinů a furanů.

PCP byl dříve hojně používán v biocidních přípravcích, a to i na území ČR. V současné době je použití této sloučeniny v EU zakázáno a ve světě omezeno především k impregnaci dřevěných sloupů rozvodných sítí a železničních pražců. Většina celosvětové spotřeby se připisuje Severní Americe (výroba: Mexiko, použití: USA, Kanada). Hlavní podíl použití v textilu připadá na Indii. V bývalém Československu byla tato látka vyráběna i používána od 70. let 20. století v přípravcích na ochranu dřeva. Tyto přípravky vyráběla Spolana Neratovice a závod Chemika Horné Orešany. Ve Spolaně byly všechny výroby ukončeny v letech 1978 - 1983 a závod Chemika je vyráběl do 90. let 20. století. Kontaminovaná místa z dřívější výroby a používání patří mezi hlavní zdroje těchto látek v současnosti. Sanace objektu Spolany Neratovice již probíhá po etapách několik let, přičemž postup vychází z usnesení vlády ČR ze dne 10. ledna 2001 č. 51, kde byly zpřesněny ”Zásady vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací“. Dalším potenciálním zdrojem PCP mohou být dosud používané výrobky, impregnované těmito látkami a následně odpad. Kolik dřeva či textilu bylo přípravky na bázi PCP ošetřeno, však není známo a bez provedení analýzy nelze poznat. Řada výrobků však vzhledem k relativně krátké životnosti již skončila ve spalovnách či na skládkách. Navíc přípravky, které obsahovaly lehká rozpouštědla, se poměrně lehce vymývaly.

PCN jsou skupina látek s teoreticky možnými 75 kongenery. Svými fyzikálními a chemickými vlastnostmi jsou podobné polychlorovaným bifenylům (dále jen „PCB“) a vykazují obdobné toxické účinky stejně jako dioxiny a furany. Můžou zapříčinit chlorakné, žloutenku, rakovinu či dokonce způsobit smrt. PCN se v ČR používaly velmi málo v meziválečném období. V průběhu 1. světové války se využívaly k ochraně papíru a tkanin. Pak byly aplikovány především jejich komerční technické směsi, a to jako dielektrika kondenzátorů, přísady do motorových olejů, či odlitkových forem. Po 2. světové válce se celosvětově produkce a používání PCN snížila, a to především proto, že byly nahrazovány plasty a PCB. V současné době je jejich používání ukončeno. I přes jejich dřívější omezené použití lze PCN ještě stále detekovat v některých elektronických součástkách. Hlavními zdroji v současnosti je však nezamýšlená výroba, tj. doprava, chemický průmysl a především spalování odpadů, které je považováno za současný největší zdroj těchto látek. PCN jsou rovněž běžné nečistoty nalézané v technických směsích PCB. Náklady v souvislosti se zařazením těchto látek lze předpokládat nízké kvůli minimálnímu záměrnému používání v dávné minulosti a nezamýšlené úniky těchto látek jsou již snižovány v rámci zavedených technologií BAT/BEP (best available techniques /nejlepší dostupné metody/, best environmental practices /nejlepší environmentální praxe/) pro ostatní chlorované uhlovodíky. Zároveň v rámci řešení problematiky k PCB je současně pokryto i správné nakládání s PCN, které výskyt těchto sloučenin doprovází.

ST216 - Úmluva má rámcový charakter a požadavky na omezování znečišťování ovzduší jsou formulovány v jednotlivých protokolech provádějících Úmluvu. V rozmezí let 1984 - 1999 bylo k Úmluvě přijato osm protokolů. Upravují závazky ke snížení, popř. omezování emisí jednotlivých znečišťujících látek nebo jejich toků přes hranice států, konkrétně síry, oxidů dusíku, těkavých organických látek, těžkých kovů a perzistentních organických polutantů a dále upravují závazky směřující k omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu a zásady dlouhodobého financování Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP).

a) Protokol o POP

Změny Protokolu o POP jsou založeny z větší míry na návrzích EU k doplnění stávajícího protokolu a kromě zařazení nových látek a pokrytí nově identifikovaných sektorů, na které se vztahuje požadavek aplikace nejlepších dostupných technik, jsou zaměřeny i na vytvoření předpokladů pro zpřístupnění smlouvy dalším státům, především státům východní Evropy, Kavkazu a střední Asie, které představují významný zdroj přeshraničního znečišťování ovzduší v evropském regionu. Změny se dotýkají textu protokolu a jeho příloh I až VIII. Pokud jde o změny příloh V  a VII, ty byly již ČR ratifikovány a vstoupily pro ČR v platnost dne 11. března 2011 (č. 63/2011 Sb.m.s.). Z tohoto důvodu nejsou součástí předkládaného materiálu.

K jejich urychlené ratifikaci vedla skutečnost, že změny těchto příloh nevyžadují ratifikaci smluvními stranami a vstupují v platnost uplynutím 90 dní po doručení oznámení o jejich přijetí (v tomto případě dnem 13. prosince 2010).

Článek 1 - nově se definuje termín „nový stacionární zdroj“ s ohledem na nově přistupující strany.

Články3 a 13 - dochází k upřesnění formulací v návaznosti na úpravy v ostatních částech smlouvy.

Článek14 - nově se stanoví zásady pro rychlejší vstup v platnost změn vybraných příloh protokolu. Podle nového odstavce 5b, písmena a) tohoto článku vstoupí změny uvedených příloh v platnost pro ty strany protokolu, které do jednoho roku od rozeslání oznámení o přijetí změny písemně neoznámily, že je nemohou schválit. Změny nevstoupí v platnost pro žádnou smluvní stranu v případě, že nejméně šestnáct stran buď podá takové zamítavé prohlášení, nebo nepřijme postup stanovený pro jejich přijetí podle shora citovaného ustanovení a ještě neuložily listiny o ratifikaci podle odstavce 3 tohoto článku.

Článek16 - vkládá se nový odstavec 3, který stanoví, že jakýkoliv stát nebo regionální organizace pro hospodářskou integraci bude moci ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení a přístupu uvést, že nebude vázána postupem pro přijímání změn příloh I až IV, VI a VIII obsaženým v článku 14, odstavci 5b. V článku 14, odstavcích 4 a 5 protokolu se v souvislosti se zrušením přílohy VII protokolu ruší odkazy na tuto přílohu. Změna článku 14, odstavce 3 protokolu odstraňuje právní nejistotu výkladu pojmu „smluvní strany“, které musí schválenou změnu protokolu nebo jeho příloh I až IV, VI a VIII ratifikovat, aby vstoupila v platnost. Podle nové úpravy se pro účely tohoto ustanovení smluvními stranami rozumí smluvní strany protokolu, které jimi byly v době přijetí takové změny.

Změny příloh I, II, IV, VI a VIII protokolu:

Příloha I - látky určené k eliminaci

Ruší se uvedené výjimky pro výrobu a použití DDT a hexachlorbenzenu a jsou zrušeny výjimky pro použití heptachloru. Zařazuje se 8 nových látek resp. skupin látek. Celkový zákaz výroby a použití tak nově platí pro hexachlorbutadien (HCBD), pentachlorbenzen (PeCBz) a polychlorované naftaleny (PCN).

Další látky hexachlorcyklohexany (HCH), včetně lindanu a bromované ethery - tetrabromdifenylether, pentabromdifenylether, hexabromdifenylether, heptabromdifenylether (penta- až heptaBDE) se zařazují s určitými výjimkami pro použití. Další látky perfluoroktansulfonát (PFOS) a chlorované parafíny s krátkým řetězcem (SCCP) se zařazují s možnými výjimkami jak pro výrobu, tak pro použití.
V příloze I je rovněž změněno znění položky k polychlorovaným bifenylům.

Příloha II -látky určené k omezení jejich použití

Odstraňují se položky k DDT, HCH a PCB (polychlorovaným bifenylům). Nově
se zařazují PFOS a SCCP a jsou definovány možnosti a podmínky, za kterých lze tyto látky dále používat.

Příloha III - se rozšiřuje o nezamýšlené emise polychlorovaných bifenylů (PCB). Novým stranám protokolu je dána možnost stanovit individuálně referenční rok (původní rozsah 1985 - 1995 je pro řadu států nevhodný z důvodu neexistujících spolehlivých statistických údajů pro toto období);

PřílohaIV - rozšiřuje se o emisní limity pro polychlorované dioxiny a furany (PCDD/F) pro spalování odpadů, provozy aglomerací a sekundární výrobu železa.

PřílohaVI - mění se tím, že pro státy východní Evropy, Kavkazu a střední Asie se stanoví delší implementační lhůty pro aplikaci emisních limitů stanovených v příloze IV na 8, resp. 15 let pro stávající zdroje a všechny strany protokolu, resp. země přecházející na tržní hospodářství. Tato změna byla jednou z nejdůležitějších cílů celé revize protokolu a má vytvořit lepší předpoklad pro rozšíření okruhu smluvních stran protokolu o dotčené státy.

PřílohaVIII - upřesňuje se stávající text jako u článku 3 a 13 protokolu (viz výše) a doplňuje se seznam kategorií o zvláštní chemické výrobní procesy s nezamýšlenou výrobou POP a termální procesy v metalurgickém průmyslu využívající chlor.

b) Göteborský protokol

Preambule a články1-8, 10a15(definice a cíle protokolu, základní závazky, výměna informací a technologií, informování veřejnosti, strategie, politiky a informace, podávání zpráv, výzkum a monitorování, přezkum plnění) - dochází k dílčímu upřesnění nebo doplnění ustanovení těchto článků (doplnění seznamu definic, upřesnění dosavadních definic pojmů a pravidel ochrany ovzduší apod.). Těmito změnami se reaguje mimo jiné na rozšíření působnosti protokolu o další oblast, kterou je ochrana zdraví před emisemi suspendovaných částic s přesahem do oblasti ochrany klimatu a aktualizaci jeho příloh. Dále jsou provedeny úpravy s ohledem na změnu způsobu stanovení cílů v oblasti snižování emisí z původních národních emisních stropů (absolutní hodnoty) na relativní snížení emisí (redukční závazky) oproti roku 2005. Posíleny jsou požadavky na přípravu a podávání informací o emisích (reporting).

Článek 2 - rozšiřuje se působnost protokolu, který nově stanoví zásady kontroly a snižování také na suspendované částice.

Článek 3a - nový článek protokolu upravuje zásady pro přechodná flexibilní opatření týkající se použití emisních limitů těkavých organických látek ze stacionárních zdrojů a pro nové mobilní zdroje. V době od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2019 smluvní strany mohou při splnění podmínek vymezených v příloze V a VIII protokolu používat odlišné mezní hodnoty (viz dále).

Článek 13- nově se tento článek zabývá pouze „úpravami“ protokolu (adjustments) s tím, že zásady pro přijímání změn protokolu jsou obsahem nového článku 13a (viz níže). Úpravy řeší redukční závazky konkrétních smluvních stran, nevyžadují ratifikaci a vstupují v účinnost dnem, kdy o nich EB rozhodne. Změnou dochází k rozšíření okruhu příloh, u nichž je přípustná úprava, tzn., že za splnění v protokolu stanovených podmínek může smluvní strana, jíž se to týká, navrhnout úpravu nejen u přílohy II, ale nově také u přílohy III protokolu.

Článek 13a - na základě nového článku se zavádí u příloh IV až XI protokolu zrychlená procedura pro vstup jejich změn v platnost. Tyto změny vstoupí v platnost po uplynutí jednoho roku od jejich oznámení smluvním stranám. Pro smluvní strany, které v uvedené jednoroční lhůtě prohlásí, že nemohou změny přijmout, změny v platnost nevstoupí. Cílem přijatého opatření je zjednodušit a urychlit přijímání změn těch příloh protokolu, které jsou předmětem častých úprav a technických aktualizací. U příloh I a III protokolu, u nichž zrychlená procedura pro vstup změn v platnost je již zavedena, byla původní devadesátidenní lhůta pro vstup v platnost prodloužena na 180 dnů.

Článek 15 - do článku se vkládá nový odstavec ukládající regionální organizaci pro ekonomickou integraci sdělit při uložení ratifikační listiny, zda přijme postup pro urychlený vstup v platnost zakotvený v článku 13a.

Článek18a - ukončuje se platnost Protokolu o snížení emisí síry nebo jejich toků přes hranice států nejméně o 30 procent, Protokolu o omezování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států, Protokolu o omezení emisí těkavých organických látek nebo jejich toků přes hranice států a Protokolu o dalším snižování emisí síry.
K ukončení platnosti těchto protokolů dojde za podmínky, že všechny smluvní strany každého z uvedených protokolů ratifikují Göteborský protokol v jeho změněném znění. Důvodem tohoto opatření je skutečnost, že přijaté změny Göteborského protokolu v podstatné míře řeší i otázky, které jsou upraveny v uvedených protokolech.

Změny příloh I - IX a nové přílohy X a XI protokolu:

Příloha I - mění se úprava kritických zátěží síry, dusíku, amoniaku, ozonu a suspendovaných částic ve smyslu zpřesnění a uvedení do souladu s aktuálními vědeckými poznatky.

Příloha II - příloha je nahrazena novou přílohou, která obsahuje redukční emisní závazky pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, amoniak a těkavé organické látky pro období od roku 2010 do roku 2020 (z původní verze protokolu) a stanovuje nové redukční cíle pro tyto látky a suspendované částice PM_2,5 jako  procentuální snížení ve srovnání se základním rokem 2005 s platností k roku 2020.

Příloha III - oblast řízení emisí znečišťujících látek (tzv. PEMA/ Pollutant Emissions Management Area) se rozšiřuje o oblast Kanady a upřesňuje se původní PEMA pro Ruskou federaci.

Příloha IV - upravují se definice emisního limitu síry ze stacionárních zdrojů, zpřísňují se emisní limity pro oxid siřičitý a upřesňují se zásady kontroly jejich dodržování.

Příloha V - dochází k obdobným změnám jako u přílohy IV protokolu, a to ve vztahu k emisím oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů.

Příloha VI - příloha se mění obdobně jako příloha IV, a to ve vztahu k emisím těkavých organických sloučenin.

Příloha VII - mění se časový harmonogram pro emisní limity podle článku 3 protokolu, přičemž stranám, které přistoupí k protokolu do 31. prosince 2020, se umožňuje prodloužení aplikace emisních limitů pro stávající stacionární zdroje až o patnáct let.

Příloha VIII - mění se mezní hodnoty pro paliva a nové mobilní zdroje.

Příloha IX - v rámci opatření pro omezení emisí amoniaku ze zemědělských zdrojů se ruší původní již uplynuté lhůty pro opatření vztahující se na využití a skladování hnoje.

Příloha X-nová příloha vymezuje emisní limity pro tuhé znečišťující látky ze stacionárních zdrojů. Obsahuje také doporučené hodnoty emisních limitů
pro spalovací zdroje o tepelném příkonu nižším než 50 MW.

PřílohaXI - nová příloha upravuje mezní hodnoty pro obsah těkavých organických sloučenin ve výrobcích.

c) Protokol o těžkých kovech

Článek 1 - upřesňuje se definice nových stacionárních zdrojů. Na jejím základě se umožňuje časově omezené zmírnění požadavků u stávajících stacionárních zdrojů znečištění ovzduší. Pokud takový zdroj byl již povolen příslušným orgánem v době vstupu v platnost tohoto protokolu pro dotčenou smluvní stranu, nevyžaduje se k němu přistupovat jako k novému zdroji, pokud jeho stavba nebo podstatné změny byly zahájeny nejpozději 5 let od tohoto data. Cílem je vytvořit předpoklady pro rozšíření okruhu smluvních stran protokolu o státy východní a jižní Evropy, Kavkazu a střední Asie.

Článek 3 (základní povinnosti) - promítá se změna přílohy III protokolu, podle níž zásady pro nejlepší dostupné techniky se budou upravovat pokyny schvalovanými EB. Upřesňují se také zásady pro uplatnění mezních hodnot pro zavádění nových stacionárních zdrojů jako stávajících stacionárních zdrojů, resp. pro pokračování aplikace dosavadních mezních limitů. Současně se nově stanoví, že pokyny pro použití metodologie pro emisní inventarizaci bude připravovat Řídící orgán EMEP a následně je bude schvalovat EB. Dále se doporučuje, aby smluvní strany se zapojovaly do příslušných programů vytvořených při Úmluvě.

Článek 3a -nový článek upravuje podmínky přechodného uspořádání pro státy, které přistoupí k  protokolu v období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2019 při uplatňování nejlepších dostupných technik a mezních hodnot pro stávající stacionární zdroje.

Článek 7- upřesňují se zásady předkládání informací o emisích a uplatňování emisních limitů.

Článek 8 - upravuje se povinnost každoročního předkládání výpočtu přeshraničních toků těžkých kovů, které budou nadále vypracovávány pouze na základě požadavku EB.

Článek 10- dochází k menší změně vypracování pracovního programu pro další redukci emisí těžkých kovů s tím, že nově potřeby vypracování tohoto programu závisí na zvážení smluvních stran.

Článek 13 - upřesňují se podmínky vstupu změny příloh protokolu v platnost (s výjimkou příloh III a VII). Změna vstupuje v platnost po její ratifikaci 2/3 smluvních stran protokolu, které jimi byly v době přijetí změny. Podobně jako u Protokolu o POP a Göteborského protokolu upravuje se zrychlená procedura pro vstup v platnost změn příloh I, II, IV, V a VI protokolu. Schvalují se konsensem smluvních stran a vstupují v platnost po uplynutí jednoho roku po jejich oznámení smluvním stranám. Pro smluvní strany, které v uvedené jednoroční lhůtě prohlásí, že nemohou změny přijmout, změny v platnost nevstoupí. Cílem přijatého opatření je zjednodušit a urychlit přijímání změn těch příloh protokolu, které jsou předmětem častých úprav a technických aktualizací. U příloh III a VII protokolu, u nichž zrychlená procedura pro vstup změn v platnost již je zavedena, byla původní devadesátidenní lhůta pro vstup v platnost prodloužena na 180 dnů.

Článek 15 - do článku se vkládá nový odstavec ukládající regionální organizaci pro ekonomickou integraci sdělit při uložení ratifikační listiny, zda přijme postup pro urychlený vstup v platnost zakotvený v článku 13.

Změny příloh II - VI protokolu:

Příloha II - u popisu hlavní kategorie stacionárních zdrojů číslo 5 se rozšiřuje seznam látek o slitiny silikomanganu a feromanganu.

Příloha III - podrobné zásady o nejlepších dostupných technikách jsou nahrazeny základními pravidly pro uplatňování těchto technik s tím, že podrobnosti schvalují smluvní strany rozhodnutím přijímaným EB.

Příloha IV - mění se lhůty pro uplatnění mezních hodnot a nejlepší dostupné techniky. Státy, které přistoupí k protokolu mezi 1. lednem 2014 a 31. prosincem 2019, mají na základě prohlášení při ratifikaci (přijetí, schválení) tohoto protokolu nebo při přistoupení k němu možnost prodloužit tyto lhůty až o 15 let, přičemž nemohou využít mechanismus zavedený v článku 3a protokolu.

Příloha V- nově se upravují zvláštní emisní limity pro omezování emisí z velkých stacionárních zdrojů, a to emisní limity pro tuhé znečišťující látky u spalovacích stacionárních zdrojů se jmenovitým tepelným příkonem nad 50 MW spalující pevná a kapalná paliva, primární a sekundární výrobu železa, slévárny železa, výrobu vybraných neželezných kovů, výrobu cementu, skla, spalování a spoluspalování odpadu. Dále je stanoven požadavek na nahrazení výroby chloru a hydroxidu sodného amalgámovou elektrolýzou do 31. prosince 2020 metodou bez použití rtuti (do této doby platí emisní limit 1 g na 1 tunu vyrobené rtuti). Část B uvádí emisní limity platné pro USA ve formě odkazů na existující vnitrostátní právní úpravu.

Příloha VI-dochází pouze k dílčím formulačním změnám přílohy.

ST218 – Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů

Příloha I Úmluvy uvádí stěhovavé druhy, které jsou ohroženy v celém areálu svého rozšíření nebo na jeho významné části. Státy, na jejichž území zasahuje areál těchto druhů, musí chránit a tam, kde je to možné, obnovovat ta stanoviště druhů, která jsou významná pro odvrácení nebezpečí jejich vyhynutí. Příloha II uvádí stěhovavé druhy s nepříznivým záchovným statusem, pro jejichž zachování a hospodaření s nimi se vyžadují mezinárodní dohody, a také ty druhy, které mají takový záchovný status, kterému by významně prospěla mezinárodní spolupráce, jíž by se dosáhlo pomocí mezinárodní dohody mající zaručit péči o síť stanovišť vhodně disponovaných vzhledem k tahovým cestám.

Změny přílohy I a II spočívají v zařazení 31 nových druhů do přílohy I a/nebo II. Jedná se o 4 druhy savců, 5 druhů ptáků a 22 druhů ryb. Z nově zařazených druhů se v ČR vyskytují pouze dva druhy (mandelík hajní a úhoř říční), jejichž ochrana je na národní úrovni pokryta stávajícím platným právním řádem ČR a nevyžaduje přijetí nových specifických ochranných opatření.

V případě úhoře, jehož stavy se stále celosvětově snižují vlivem výstavby přehradních hrází a vodních elektráren včetně malých vodních elektráren, které brání přirozené protiproudové migraci mladých úhořů a zabíjejí dospělé úhoře migrující po proudu do trdlišť v Sargasovém moři, bude třeba nadále pokračovat v budování funkčních rybích přechodů a zábran, které by bránily vstupu dospělých ryb do turbín vodních elektráren.

Úhoř je ohrožen také rybolovem, a to jak dospělých jedinců, tak nedospělců tzv. monté. Na komunitární úrovni platí pro jeho ochranu Nařízení Rady (ES) č. 1100/2007 ze dne 18. září 2007, kterým se stanoví opatření pro obnovu populace úhoře říčního
a jednotlivé členské státy (v ČR jde o gesci Ministerstva zemědělství) k jeho ochraně vypracovávají Plány řízení stavu populace (plány managementu), jejichž součástí jsou opatření k zlepšení migrační prostupnosti vodních toků, posilování populací (vysazování monté) atp. V EU je podpora opatření na ochranu úhoře říčního zajištěna v rámci Evropského námořního a rybářského fondu. V ČR jsou opatření k revitalizaci vodních toků, včetně zlepšení migrační prostupnosti podporována v rámci Operačního programu Životní prostředí. Podpora vysazování úhoře zajištěna prostřednictvím Operačního programu Rybářství.