Rozhovor Deníku s ministrem Brabcem o kontrole domácích topenišť, NZÚ a kotlíkových dotací

"Kontrolu toho, čím topíme, připravovaly už minulé vlády. My jsme tu myšlenku vrátili do hry, ale s úpravou. Chceme i po debatě s ústavními právníky nastavit systém jasných podmínek, kdy by při opakovaném porušování kontrola mohla přijít." uvedl ministr životního prostředí Richard Brabec v rozhovoru pro DENÍK. Na otázku, kdy by takové kontroly lokálního topení mohly dostat oporu v zákoně ministra odpovědě, že tato možnost bude součástí novely zákona o ochraně ovzduší, která by měla vstoupit v platnost v průběhu příštího roku. Ministr dále hovořil o dotačním programu Nová zelená úsporám a kotlíkových dotací.

Zanedlouho oslavíte rok ve funkci. Už jste si zvykl na to, že nejste ředitelem chemičky, ale musíte hájit i ten nejposlednější strom v lese? Nelitujete toho, že jste opustil byznys?

Byl to hodně rušný rok a strašně rychle utekl. Naivně jsem si myslel, že už nemohu mít větší fofr, než když jsem kdysi pracoval pro Andreje Babiše, který je hodně náročný šéf. Tohle je ale ještě náročnější, časově i psychicky. Zjistil jsem několik věcí. Především jsem přesvědčen, že ministerstvo opravdu lze řídit jako firmu. Dokonce si myslím, že už jsme to prokázali, čehož příkladem je, že se nám podařilo krizovým řízením zachránit spoustu evropských miliard, které mohly být investovány do stovek užitečných projektů pro zlepšení životního prostředí.

Kolik peněz jste zachránili?

Z pozice nejhoršího operačního programu, kde hrozila ztráta 13 miliard korun loni a pěti miliard letos a kde každý další den nečinnosti nás stál 60 milionů korun, se to podařilo stáhnout na nulu a peníze vyčerpáme. Jsem na to pyšný a vděčný všem lidem, kteří se na tom podíleli. Podařilo se to proto, že stejně jako ve firmě vyberete ty správné lidi a vytvoříte jim podmínky, aby mohli pracovat a aby si vybrali další lidi. Pak si stanovíte priority, zavelíte a jedete. Je to vlastně docela jednoduché, když takové lidi najdete. V tom se to od firmy neliší.

V čem je naopak rozdíl?

S čím nelze tak moc dělat, jsou zákonné lhůty všech legislativních procesů. Ty moc nezkrátíte, než se ta kolečka takříkajíc rozjedou, je to hrozně pomalé. Jsou tady různá připomínková řízení, každý se k věcem vyjadřuje. To je to, s čím manažeři z běžných firem mají problémy. Ne že by to bylo špatně, často dostanete zajímavou zpětnou vazbu, ale ve fabrice byste to vyřešil za pár dní. Samozřejmě ale nelituji, že jsem do toho šel. Je to hrozně zajímavá práce a snad nebudu moc nafoukaný, když řeknu, že se nám už pár věcí povedlo.

Takže se to dlouho táhne i při aplikaci hesla „řídím stát jako firmu“?

I přes manažerský přístup jsem stále nespokojen, jak všechno dlouho trvá, a to při vší úctě k celému aparátu, protože je řada věcí, které nezáleží na vás. Navíc mnozí lidé mají z minulosti tendenci si vše nechat podepisovat od deseti dalších lidí, aby měli alibi, kdyby nastal průšvih... Známe přece řadu případů, kdy jsou nakonec stíháni úředníci, kteří něco podepsali, přestože jim to pravděpodobně přišlo rozkazem jako politické zadání. Toho já se na základě zkušenosti z firem nebojím – vzít odpovědnost na sebe, včetně toho, že pak ty následky jdou za vámi. Musím ale říci, že jsem na ministerstvu i v resortních organizacích našel spoustu schopných lidí, hlavně na úrovni středního managementu. Jenom je potřeba je polít živou vodou, dát jim kompetenci, vzít je do debaty, ale také naučit je převzít odpovědnost, tak jak je to normální ve firmě. A to platí již od úrovně referentů, kteří se musejí naučit ručit za svou práci a nepočítat s tím, že nad nimi je deset lidí, kteří na případnou chybu přijdou. Když mi dají třeba na stůl návrh dopisu ministra a jsou v něm pravopisné chyby, což se bohužel pořád občas stává, tak si mě nepřejte vidět a slyšet...

V poslední době lidé vnímají MŽP jako ministerstvo, přes které proudí miliardy dotací na úspory energií v domácnostech, nejčastěji přes program Nová zelená úsporám. Už víte, jak bude vypadat v letošním roce?

Především musím říci, že program NZÚ je zdařilý, přebrali jsme ho od předchozích vlád a chceme ho dál rozvíjet. Nechceme ale skákat ode zdi ke zdi, jak se to dělo v minulosti. Žadatelé chtějí právem předem vědět, jaké budou dlouhodobé podmínky, a nesmí to být každý rok úplně jinak. Na minulý rok jsme měli alokaci pro NZÚ 1,9 miliardy korun, vyčerpalo se zhruba 1,4 miliardy korun. Zbytek, řádově 500 milionů korun, by se měl přelít do letošního roku a celková alokace na letošní rok bude přibližně miliarda a sto milionů, tedy menší než loni. Důvod je takový, že do Nové zelené úsporám plynou peníze z výnosů aukcí emisních povolenek. Minulý rok byla cena povolenek nízká, nyní ale roste, momentálně je asi na sedmi eurech a pro další roky doufáme, že se nám podaří částku v NZÚ navýšit. Pro rok 2016 zatím počítáme s částkou 1,5 miliardy korun, a v roce 2017 dokonce až 2,8 miliardy korun. To by nám mělo umožnit uspokojit větší počet žádostí.

Změní se nějak systém žádání o dotace pro majitele rodinných domů?

Především chceme výrazně zjednodušit a zkrátit administraci projektu, kterým lidé o dotaci žádají. Nově umožníme, aby lidé mohli žádat peníze jen na dílčí opatření, například jen na zateplení fasády, výměnu oken nebo třeba výměnu kotle. Už nebude podmínkou pro dotaci, aby se dělala kombinace několika úsporných opatření. To by mělo oslovit i lidi, kteří neměli finanční prostředky na nějaké komplexní přestavby, a proto nepožádali o dotaci. Nyní mohou dělat i menší investice, pokud splní kritéria energetických úspor. Od letoška by se měl snížit počet papírů, které se přikládají, a zkrátí se i lhůty. Žadatel se do tří týdnů po podání elektronické žádosti dozví, zda byla žádost schválena, nebo je třeba něco doplnit. Další zásadní změna je, že pokud žadatel zrealizuje projekt a zašle všechny dokumenty, do tří týdnů budou vyplaceny peníze. To dříve trvalo i několik měsíců.

Zavádíte tedy jakési „pravidlo tří týdnů“?

Ano, budou to tři plus tři týdny. Jde o zásadní zkrácení. Vedle toho přijde i další změna. Přestane být závazný seznam dodavatelských firem, ze kterého až dosud museli lidé žádající o dotaci povinně vybírat. Stejně jako v případě seznamu doporučených materiálů a výrobků. Oba tyto seznamy budou nově pouze inspirativní, nikoliv povinné. Jsme přesvědčeni, že takový krok omezí byrokracii, která tu byla.

Jak to bude s projektanty? Lidé si stěžovali, že energetických auditorů, kteří museli žádost podat, je málo. Jde zhruba o čtyři stovky auditorů na celou republiku.

Ten systém byl skutečně kritizován, auditorů je málo a byli zahlceni. Nyní se připravuje legislativní novela, která by měla seznam projektantů doplnit o další oprávněné osoby, takzvané energetické specialisty, kterých je více než auditorů a kteří budou moci žádosti rovněž zpracovávat. Když to shrnu, program Nová zelená úsporám by měl být daleko přívětivější k zájemcům o dotace a také rychlejší.

Dnes můžete v rámci Nové zelené úsporám získat dotace od 20 až do 600 tisíc. Budou se nějak měnit cifry konkrétních dotací? Kdy vyhlásíte první výzvu?

Nepředpokládáme žádné zásadnější změny proti situaci, která byla v loňském roce. Pokud jde o termín, vše směřuje k tomu, že bychom NZÚ pro rok 2015 měli vyhlásit 1. dubna. Tento termín by měl platit pro rodinné domy, pokud jde o bytové domy, jejichž úspory by se letos v rámci NZÚ měly také financovat, tam bude situace o něco složitější. Musíme celou věc koordinovat s ministerstvem pro místní rozvoj, protože oni jsou správci dalších programů pro bytové domy. Navíc z „naší“ Zelené úsporám půjde dle stávající legislativy financovat jen opravy bytových domů v Praze, zbytek ČR bude realizován z programů MMR, jako jsou program Panel či Jessica. Děláme vše pro to, abychom v rámci NZÚ rozjeli financování bytových domů rovněž od 1. dubna, ale může to být i později. Sám bych to odhadl na měsíční skluz proti rodinným domům.

Sourozencem Nové zelené úsporám jsou takzvané kotlíkové dotace, které platí stát a polovinu peněz k nim musejí doplnit kraje. Kolik krajů se letos připojí?

V této chvíli ještě nové žádosti krajů nemáme, dobíhají kotlíkové dotace z minulého roku. Těch výzev bylo zatím dohromady 12, přičemž nejaktivnější byl logicky Moravskoslezský kraj. Pro nás je ale téma kvality ovzduší zásadní problém a chceme udělat maximum, aby lidé dýchali čistší vzduch, což se týká především nejvíc zatížených regionů (Moravskoslezský a Ústecký kraj), ale obecně i mnoha větších měst. Za opravdu revoluční plán považuji, že jsme si v rámci Operačního programu Životní prostředí pro roky 2014 až 2020 vyjednali samostatných devět miliard korun, které by měly sloužit jako dotace na výměnu nevyhovujících kotlů, ta částka by zhruba mohla pokrýt asi sto tisíc nových kotlů. To je řádově víc, než se podařilo dosud pomocí kotlíkových dotací. Ty zajistily při investici asi 500 milionů korun výměnu šesti až sedmi tisíc nových lokálních topenišť.

Jaké budou nároky na peníze z evropské kasy?

Chceme ten systém nastavit tak, aby dotace pro domácnost byla minimálně v takové výši, jakou dnes nabízejí naše národní kotlíkové dotace. Možná bude o něco vyšší, ovšem to momentálně ještě počítáme. Protože jde o program Evropské komise, tak si nastavuje vlastní a tvrdší pravidla, než máme my. Zatímco u nás jsme akceptovali výměny kotlů za lepší, s emisní třídou 4 nebo 5, tak zatím to podle jednání s EK to vypadá, že Brusel bude ochoten poskytnout peníze jen na kotle nejvyšší, tedy 5. třídy.

Ty jsou samozřejmě nejvíce ekologické, ale také nejdražší.

Zatím je vše ještě v jednání. Evropská komise zpočátku vůbec neslyšela na to, že chceme dát dotace na uhelné kotle a platit lidem výměnu starých uhelných kotlů za nové uhelné, byť nesrovnatelně modernější a hlavně ekologičtější. Preferovali pouze kotle na biomasu či plynové kotle. Argumentujeme tím, že uhelné kotle 5. třídy naprosto dramaticky sníží obsah prachových částic, které nám dnes starými kotli unikají do ovzduší a jsou velkými zdroji rakovinotvorných látek. Evropská komise navíc v posledních týdnech navrhla, aby podmínkou pro dotaci na výměnu kotle bylo i nějaké doplňující opatření na snížení energetické náročnosti budovy. S tím nesouhlasíme a momentálně probíhá intenzivní jednání.

V tu chvíli by se kotlíková dotace z evropských peněz podobala spíše Nové zelené úsporám, kde také člověk musel udělat více kroků, aby na peníze dostal.

Přesně tak. Snažíme se přesvědčit Evropskou komisi, že naší absolutní prioritou je zlepšení kvality ovzduší a staré kotle jsou pro nás enormní zátěž. Ty energetické úspory, které žádají, jsou jiná část operačního programu a ona kombinace výměna kotle plus nutnost další investice je prostě pro určitou skupinu lidí příliš velká finanční zátěž. Čím více to lidem zkomplikujeme, tím méně starých kotlů vyměníme, protože mnoho lidí prostě na další investice finančně nedosáhne. Naší ambicí je výměna více než sto tisíc kotlů, což by znamenalo skokové zlepšení kvality ovzduší, především v zimě a v nejvíce zatížených regionech.

Ty úplně nejstarší kotle na pevná paliva by měly domácnosti podle platného zákona vyměnit do roku 2022. Už v roce 2017 přitom budou muset na požádání předložit zástupcům obecních úřadů revizi stávajícího kotle. Jak by se podle vás mělo do budoucna topení kontrolovat?

Poslední novela zákona o ovzduší byla přijata v roce 2012 a lidé dostali na výměnu nevyhovujících kotlů deset let, což si myslím je dostatečně dlouhá lhůta na přípravu. Do konce roku 2016 by skutečně měly proběhnout revize kotlů s platností na dva roky. Ovšem tyto revize řeší jen technickou stránku kotle, popř. spalinových cest, zákon vůbec neřeší možnost kontroly při opakovaném podezření, že někdo topí zakázaným palivem. Bohužel lidé především v některých oblastech topí odpady, přestože je to zakázáno. Dneska stačí tři až čtyři domy se špatným palivem a zamořená je celá obec, a to i karcinogenními látkami, které pak musíme dýchat my i naše děti. Přichází stovky stížností jak na obecní úřady, tak i k nám, ale dle dnešní legislativy je téměř nemožné s tím něco dělat.

Zpřísníte tedy kontroly, polezou úředníci lidem do kamen, jak se to s oblibou píše v novinách?

Kontrolu toho, čím topíme, připravovaly už minulé vlády. My jsme tu myšlenku vrátili do hry, ale s úpravou. Chceme i po debatě s ústavními právníky nastavit systém jasných podmínek, kdy by při opakovaném porušování kontrola mohla přijít. Muselo by ale jít o opakované porušování, které by bylo zdokumentováno, třeba videem, fotografiemi či svědky. Takového člověka by úřad musel nejprve opakovaně upozornit a teprve v případě, že by vůbec nereagoval, by byla možnost, aby zástupce obce, např. s autorizovanou osobou, přišel na kontrolu. Měli by právo zkontrolovat, čím topíte, a mohli by vzít stěr ze spalinových cest a zjistit, zda netopíte třeba odpady. Kdybyste je tam nepustil, tak by se vám určitě s beranidlem nevpáčili do domu, ale hrozila by vám citelná pokuta. Sankce by měla být taková, aby to lidi donutilo zakázané palivo změnit. Jak ovšem říkám, kontrola by mohla nastat až po opakovaných problémech, nesmí jít o neodůvodněnou šikanu úřadů, ale např. ani ze strany sousedů, ke které také někdy může docházet. Dobře víme, že se jedná o citlivou záležitost, ale tato možnost v některých evropských zemích již řadu let funguje.

Kdy by takové kontroly lokálního topení mohly dostat oporu v zákoně?

Tato možnost bude součástí novely zákona o ochraně ovzduší, která by měla vstoupit v platnost v průběhu příštího roku. Záleží na rychlosti legislativního procesu a na množství připomínek, které k němu přijdou. Zákon musí být konformní s Ústavou České republiky a ještě jednou zdůrazňuji, bude připraven tak, aby se nemohl stát předmětem zneužívání nebo šikany.

Zdroj: DENÍK (Dotace na zateplení či kotle? Peníze přijdou do tří týdnů, 19.1.2015)