Rekapitulace dění v EU z pohledu životního prostředí - květen

Komise představila konkrétní kroky k zajištění financování udržitelného růstu ekonomiky, navrhla omezit či úplně zakázat užívání plastů na jedno použití a přijala nová pravidla pro nakládání s odpady a recyklaci.

Členské státy ve složení Rady 22. 5. 2018 schválily jako součást širší politiky EU v oblasti oběhového hospodářství soubor opatření s cílem přizpůsobit právní předpisy EU o odpadech budoucímu vývoji. Nová pravidla by měla přispět k předcházení vzniku odpadů, a pokud to není možné, k podstatnému zvýšení recyklace komunálního odpadu a obalových odpadů. Členské státy budou povinny zvýšit opětovné použití a recyklaci komunálního odpadu a splnit přitom tyto cíle: do 2025 55 %, do 2030 60 % a do 2035 65 %. Právní předpisy vymezují také konkrétní cíle pro recyklaci jednotlivých obalů. Postupně se bude ustupovat od skládkování a bude se podporovat využívání ekonomických nástrojů, např. systém rozšířené odpovědnosti výrobce. Nové právní předpisy mají posílit „hierarchii způsobů nakládání s odpady“, tj. vyžadují, aby členské státy přijaly zvláštní opatření, která místo ukládání odpadu na skládku a jeho spalování upřednostňují předcházení vzniku odpadů, opětovné použití a recyklaci, čímž se oběhové hospodářství má stát skutečností. Komise přijala balík týkající se oběhového hospodářství v prosinci 2015. Coreper schválil finální dohodu s EP v únoru 2018. Tímto je legislativní proces u konce, nová pravidla vstoupí v platnost 20 dní po vyhlášení v Úředním věstníku EU.

Jednorázové plasty

Komise 28. 5. 2018 navrhla nová unijní pravidla pro 10 druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení.

Obecně jestliže existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, má být prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. U produktů, které nelze snadno nahradit, se návrh zaměřuje na jejich omezení prostřednictvím snižování spotřeby v jednotlivých státech, požadavků na design a označování a povinností výrobců ohledně nakládání s odpady / odklízení odpadků.

Zákaz by se měl vztahovat na plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka a tyčky k balonkům, které by měly být vyrobeny výlučně z udržitelnějších materiálů. Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty mají na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě. Členské státy by měly omezit používání plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků. Mohly by například stanovit vnitrostátní cíle pro snižování spotřeby, poskytovat v místě prodeje alternativní produkty nebo zajistit, aby plastové výrobky na jedno použití nebyly nabízeny bezplatně.

Výrobci plastových produktů by se měli podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními, pokud jde o nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek), nápojové obaly a kelímky, tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky), vlhčené ubrousky, balonky a lehké plastové tašky. Měli by také obdržet pobídky k vývoji méně znečišťujících alternativ k těmto produktům.

Některé produkty by měly mít jasné a standardizované označení, které obsahuje informace o tom, jak se má odpad odstraňovat, o negativním dopadu výrobků na životní prostředí a o přítomnosti plastů v nich. Jedná se o hygienické vložky, vlhčené ubrousky a balonky.

Členské státy by měly být povinny do roku 2025 zajistit sběr 90 % jednorázových plastových lahví od nápojů, a to např. prostřednictvím systémů vratných záloh. Členské státy by také měly zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití a rybolovných zařízení a také o dostupných systémech pro opětovné použití a možnostech nakládání s odpady ze všech těchto výrobků.

Pokud jde o lovná zařízení, která tvoří 27 % všech odpadků na plážích, hodlá Komise doplnit stávající rámec politiky zavedením systémů odpovědnosti pro výrobce lovných zařízení, která obsahují plasty. Výrobci těchto zařízení by měli být povinni hradit náklady na sběr odpadu z přístavních zařízení pro příjem odpadu, jeho přepravu a zpracování. Měli by rovněž nést náklady na osvětová opatření.

Financování udržitelného růstu

Komise 24. 5. 2018 představila první konkrétní opatření, která znásobují roli finančního sektoru EU ve snaze o ekologičtější a čistší ekonomiku, jež je zároveň udržitelná a konkurenceschopná.

EU se při schvalování Pařížské dohody o změně klimatu a Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 zavázala k plnění cíle v podobě udržitelnější ekonomiky a společnosti, k nimž patří mimo jiné snížení emisí skleníkových plynů o 40 %. EU už v tomto směru se blíží dosažení výsledků, a to díky rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, energetické unii, akčnímu plánu pro oběhové hospodářství a provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030.

Avšak stávající úroveň investic není dostatečná pro podporu environmentálně udržitelného hospodářského systému. Pro zajištění chybějících investic ve výši přibližně 180 mld. € ročně, jež by měli vést k dosažení cílů EU schválených v Pařížské dohodě, je zapotřebí do udržitelných investic přesměrovat také soukromý kapitál. Prvním krokem Komise byl akční plán o financování udržitelného růstu z března 2018, který vycházel ze závěrečné zprávy z ledna 2018, kterou vypracovala skupina odborníků na vysoké úrovni pro udržitelné finance zřízená Komisí v roce 2016. Poté Komise uspořádala konferenci na vysoké úrovni, na níž se diskutovalo o tom, jak nejlépe strategii pro udržitelné financování uvést do praxe.

V rámci nových pravidel by měla být definována kritéria určující, zda je určitá ekonomická činnost z environmentálního hlediska udržitelná, díky čemuž bude moci do udržitelných aktivit proudit více investic. Tento harmonizovaný celounijní klasifikační systém - taxonomie - by měl pomoci investorům, kteří mnohdy postrádají dostatek informací o tom, co je ekologické a co nikoliv. Všechny finanční subjekty spravující investice jménem svých klientů či příjemců je budou muset informovat o tom, jaký vliv mají jejich aktivity na životní prostředí.

Díky navrhovanému nařízení by měl být způsob, jakým institucionální investoři (správci aktiv, pojišťovny, penzijní fondy či finanční poradci) začleňují do svých investičních rozhodovacích procesů environmentální, sociální a správní kritéria, jasný a konzistentní. Přesné požadavky stanoví akty v přenesené pravomoci, které Komise chce přijmout v pozdější fázi. Kromě toho správci aktiv a institucionální investoři by měly muset prokázat, že jsou jejich investice v souladu s cíli v oblasti environmentální, sociální a správní, a doložit, jak své povinnosti plní.

Komise již zahájila konzultace, aby zjistila, jak co nejlépe zahrnout environmentální, sociální a správní kritéria do poradenských služeb, jež investiční podniky a distributoři pojištění nabízí svým klientům. Účelem je změnit akty v přenesené pravomoci týkající se směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID II) a směrnici o distribuci pojištění. Při posuzování investičního produktu a toho, zda splňuje požadavky jejich klienta, by podniky podle navrhovaných pravidel také měli zvažovat preference klienta ohledně udržitelnosti. Udržitelné investice by se tak měly otevřít širší škále investorů.