Reakce Ministerstva životního prostředí a faktické informace k problematice vodohospodářské infrastruktury

1. O co jde v případě vodohospodářské infrastruktury?

Celkem 44 českých obcí a měst připravuje výstavbu a intenzifikaci čistíren odpadních vod a výstavbu a rekonstrukci kanalizací sloužících veřejné potřebě (dále vodohospodářská infrastruktura nebo VHI). Objem prostředků alokovaných na tyto projekty v části Operačního programu životní prostředí dosahuje částky necelých 10 mld. korun.

2. Kde je zárodek problému? V čem spočívá nesoulad s Evropskou komisí?

Evropská komise se staví skepticky k proplácení. Komise tyto prostředky odmítá aktuálně schválit a proplácet, neboť podle ní Česká republika u těchto projektů nepostupuje podle Metodiky pro žadatele vycházejících z tzv. podmínek přijatelnosti, ke kterým se Česká republika (tehdejší vedení MŽP) v roce 2007 zavázala uzavřenou dohodou s Evropskou komisí. V roce 2008 Ministerstvo životního prostředí jako Řídící orgán OPŽP na základě závazku rozpracovalo podmínky do tzv. Metodiky pro žadatele. Až do tohoto okamžiku bylo vše v souladu s uzavřenou dohodou s Evropskou komisí. Podle komise problém nastal v roce 2009, kdy Ministerstvo životního prostředí Metodiku pro žadatele změnilo.

3. Co konkrétně bylo tehdy příčinou problému?

V říjnu 2009 zavedlo Ministerstvo životního prostředí do Metodiky pro žadatele princip oddělitelnosti a vyjímání vodohospodářské infrastruktury. Základní změnou oproti původní verzi Metodiky pro žadatele z roku 2008 byla možnost efektivní technické i ekonomické oddělitelnosti části infrastruktury, která má být provozována samostatně. Evropská komise totiž v původních podmínkách, ke kterým přistoupila ČR v roce 2008, potvrzuje možnost využití prostředků na projekty vodohospodářského provozu, nicméně zde uvádí, že je tak možné jen u projektů, u kterých:

1. Dojde k úpravě stávající provozní smlouvy, pokud touto úpravou nedojde k porušení práva veřejných zakázek

2. Dojde k ukončení stávající provozní smlouvy a vyhlášení nového zadávacího řízení.

De facto tím Evropská komise říká, že rekonstrukce a další projekty VHI, na které jsou prostředky vyčleněné, nelze realizovat s partnerem (provozovatel), který do vodohospodářského systému vstoupil do roku 2004 (členství ČR v Evropské unii), některé ještě později. Obce a města by dle stanoviska Evropské komise musela stávající smlouvy vypovědět a vyhlásit na tyto nová výběrová řízení nebo jednostranně přimět své partnery ke zkrácení uzavřených provozních smluv. Ministerstvo životního prostředí se proto snažilo v roce 2009 nalézt řešení, jak obcím a městům pomoci realizovat zakázky na rekonstrukce VHI z peněz OPŽP a současně přitom zachovat stávající smluvní vztahy. Tehdejší vedení ministerstva tedy aktualizovalo Metodiku pro žadatele (respektive vydalo novou) do podoby, která by vycházela vstříc smluvním vztahům mezi městy a jejich stávajícími soukromými partnery. Komise však tento postup neodsouhlasila.

4. Problém tedy způsobila špatná komunikace mezi MŽP a Evropskou komisí, respektive žadateli?

Evropská komise poprvé vyslovila výhrady v roce 2009 a týkaly se výše popsaného nesouladu.

5. Jak bude problém řešen? Existuje tedy ještě nějaká šance?

Ministr Tomáš Chalupa zřídil speciální tým odborníků (krizový tým VODA). Do čela krizového týmu jmenoval bývalou starostku města Tábora Hanu Randovou (byla jmenována ředitelkou příslušného odboru). Ministr jmenoval tuto osobu, protože jako starostka realizovala projekt podobného charakteru. Členem týmu je také předseda Svazu měst a obcí Dan Jiránek. Jen v letošním roce k tomuto tématu proběhly desítky jednání v ČR i v Bruselu. Tým se snaží každý ze 44 projektů důkladně analyzovat a hledat cesty, jak dotace na projekty získat. Rozdělili jsme žadatele do třech částí podle úrovně závažnosti jejich problému. Nejproblematičtější situace je u 29 žadatelů, kde jsou smluvní vztahy s partnery (provozovateli) vázány na dlouhou dobu.

6. Jaké vidíte šance?

Pravdou je, že Evropská komise se dosud staví k celé věci velice negativně. Naší strategií je jednat o každém projektu individuálně a vysvětlovat, co lze a co z objektivních důvodů naopak obce udělat nemohou.

7. O peníze tedy Česká republika přijde?

Peníze jsou alokované až do roku 2015. Tedy o tyto prostředky nepřijdeme. Budeme muset ovšem s Evropskou komisí jednat a v případě, že tyto projekty neprojdou, jsme připraveni postoupit ke schválení další projekty, které jsou v přípravě. Současné vedení ministerstva aktualizuje zásobník další projektů tak, aby tyto projekty mohlo operativně zařazeny.

8. Mají tedy města a obce šanci, že se k penězům nakonec dostanou? Bude možné čerpat na projekty ve vodohospodářské infrastruktuře?

Ministerstvo životního prostředí se nyní snaží, aby se tyto prostředky podařilo vyjednat. Bude se snažit zachránit, co se dá a vyjednat podmínky alespoň pro obce a města, kde jim smluvní vztahy s komerčními partnery končí. Budeme jednat o všech variantách a o každém projektu zvlášť. Nicméně musíme zopakovat, že v řadě projektů nejsou obce při sebelepší vůli schopny podmínky naplnit.

9. Proč se mluví o tom, že se zvýší vodné a stočné?

Existuje reálné riziko, že města a obce budou projekty realizovat vlastní cestou nebo ve spolupráci se stávajícím soukromým partnerem. Může jít o formu půjčky nebo vlastní dotace. Potom však cenu za projekt přenesou na drobné spotřebitele. Tomu samozřejmě chceme zabránit. V případě dotace z Evropské unie by tyto prostředky nebyly na spotřebitele přenášeny. V určitých případech dokonce může dojít k paradoxní situaci, kdy na celé věci vydělají nadnárodní společnosti, které jsou ve smluvních vztazích s obcemi a městy, ještě více. Přitom právě tyto smluvní vztahy jsou pro Evropskou komisi nepřijatelné.

10. Jaký případ je v této skupině projektů nejsložitější?

Máme identifikovanou skupinu projektů, která je nejsložitější, mezi něž patří mimo jiné největší a nejnáročnější projekt, a to je ÚČOV Praha.

Zdroj: MŽP