Rada si není jista přísnou směrnicí o energetické účinnosti

Rada 14. 2. 2012 jednala o návrhu směrnice o energetické účinnosti. Členské státy podporují cíl zvýšení energetické účinnosti (v EU jako celku) o 20 % do roku 2020, diametrálně se ale rozcházejí v tom, jak to provést.

Pozadí

Komise návrh předložila v červnu 2011 s tím, že dosavadní 9% výsledek EU v otázce zvyšování energetické účinnosti je tristní, předpokládajíc, že samotné přijetí směrnice má potenciál změnit reálný stav v jednotlivých členských státech. Výsledná norma by měla být snáze vymahatelná než její „předchůdkyně", směrnice č. 2004/8 a č. 2006/32, a současně by měla být v souladu jak s obecnou strategií EU Evropa 2020, tak i s novým akčním plánem pro energetickou účinnost. Spotřeba energie v EU by se měla oproti referenčnímu roku 1990 snížit o 368 Mtoe (do roku 2020, čímž by měl být naplněn dlouhodobý záměr EU snížit spotřebu energie v Unii jako celku o 20 %).

Výbor ENVI Komisi v jejím záměru bezvýhradně podporuje, resp. v mnoha ohledech požaduje ještě přísnější normu, než Komise původně navrhla.

Klíčové a sporné body

Rada se pře zejm. o způsob, jakým dosahovat energetické účinnosti (čl. 3 návrhu) - zda vycházet z energetického potenciálu použitých zdrojů (což podporuje Komise), z dosavadní finální spotřeby energií (dle směrnice č. 2006/32), popř. zda uvedené nerelativizovat faktory typu (změny) růstu HDP či zohledněním skutečnosti, že různé sektory ekonomiky mají různé energetické nároky (což podporují zejm. zaměstnavatelé napříč sektory - BusinessEurope, Eurochambres). Členské státy se obávají, že nová směrnice bude pro ně (a subjekty, které na jejich území působí) znamenat nezanedbatelné náklady. Proto uvažují i o změně referenčního roku (namísto roku 1990 by se pro výpočet 20% úspor energií použil rok jiný).

Předmětem sporů je také čl. 6 návrhu, resp. otázka, zda mezi úspory podle nové směrnice nezapočítávat také ty, jež byly zrealizovány 2 roky před vstupem normy v platnost, a čl. 10 týkající se kombinované výroby tepla a elektřiny a dálkového vytápění (např. Francie, Španělsko a Portugalsko z něj údajně požadují výjimku).

Na druhou stranu je Rada (byť s výjimkou řady nových členských států) nakloněna požadavku, aby veřejné orgány byly povinny renovovat každý rok alespoň 3 % plochy budov, jež využívají (čl. 4 návrhu), a tím snižovat spotřebu energie, pakliže půjde o prostory ve vlastnictví centrálních vlád (tuto variantu navrhlo v prosinci 2011 již polské předsednictví).

Nové členské státy jsou s to na uvedené přistoupit pouze za předpokladu, že budou mít na požadované akce dostatek prostředků. Proto požadují adekvátní reinterpretaci, popř. úpravu rozhodnutí č. 406/2009 „o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020".

Pozice ČR

Za ČR se k návrhu již před časem vyjádřil Svaz průmyslu a dopravy, který je k němu spíše skeptický. Obává se snížení konkurenceschopnosti podniků, zvýšení transakčních nákladů a zbytečné byrokracie.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o návrhu hlasovat v červnu 2012 (původně se hovořilo již o dubnu 2012), pakliže mezitím bude s Radou neformálně dojednán kompromis. Výbor ITRE zprávu Clauda Turmese, k níž bylo předloženo 1 810 pozměňovacích návrhů, přijal 28. 2. 2012 poměrem 51:6:3.

Text podporuje přijetí závazných národních cílů nejen do roku 2020, ale do roku i 2030 (do června 2014) výměnou za některé ústupky v jiných, podle ITRE patrně méně významných otázkách (např. původní požadavek Komise renovovat s ohledem na úspory energií každý rok alespoň 3 % plochy veřejných budov s výměrou nad 250 m² by se měl podle ITRE počínaje lednem 2014 snížit na 2,5 %; v současnosti, podle platné směrnice č. 2006/32 dosahuje 1,5 %). Na druhou stranu energetické společnosti by měly dosahovat „kumulativních ročních úspor v konečné energetické spotřebě (svých zákazníků - pozn. aut.) ve výši nejméně 1,5 %" (sic!). Dané úspory by se měly počítat z prodejů těchto společností za poslední 3 roky. Nadto by měly všechny velké podniky (tj. ne malé a střední) počínaje rokem 2014 každé 4 roky podstupovat energetické audity. Spotřebitelé by pak měli mít možnost konzultovat své energetické potřeby prostřednictvím jednotného kontaktního místa (zřízeného členskými státy). Účty za elektřinu by měly být v celé EU zasílány každý měsíc, za plyn každé 2 měsíce. Na financování energetických úspor by se krom členských států měla podílet i EU, mj. skrze tzv. strukturální fondy, EIB ap. a pokuty vybrané za neimplementaci/nesprávnou implementaci nové směrnice. V případě potřeby by měla být Komise údajně také oprávněna ad hoc zasahovat do systému obchodování s emisními povolenkami (např. stahováním jejich části z trhu, aby tak uměle navýšila jejich cenu, a tedy motivovala dotčené k větším úsporám; srov. čl. 19 návrhu).

Nejpozoruhodnější posun zaznamenali lidovci v EP - původně přísnou normu spíše odmítali, nyní (za podpory zelených) tvrdí opak.

Pokud bude nová směrnice Radou a EP přijata, měla by se uplatnit od roku 2014.

Zdroj: Odbor informování o evropských záležitostech, Úřad vlády České republiky