Provozovatelé tepláren investovali do snižování emisí již 25 miliard Kč

V loňském roce investovali provozovatelé tepláren do ekologizace provozů snižující emise další 1,5 miliardy korun. Od roku 2013 si modernizační investice v teplárenství vyžádaly již přes 25 miliard korun. Emise oxidu siřičitého a prachu z tepláren díky tomu klesly mezi lety 2013 a 2019 téměř o dvě třetiny a emise oxidů dusíku pak o více než dvě pětiny.

„Celkové investice teplárenských společností do snížení emisí od roku 2013 již přesáhly 25 miliard korun a výrazně se projevily na snížení emisí znečišťujících látek,“ komentuje aktuální statistická data z tepláren, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR, předseda výkonné rady Tomáš Drápela a pokračuje: „Naplnil se náš odhad před šesti lety, že teplárny budou potřebovat přes 20 miliard na splnění přísných ekologických limitů podle směrnice o průmyslových emisích.“ 

Ty začaly platit v polovině minulého roku. Letos dojde k dalšímu zpřísnění emisních limitů a provozovatelé tepláren budou muset od srpna používat nejlepší dostupné technologie. Pro střední a menší teplárenské zdroje s tepelným příkonem do 200 MW platí přechodné období do konce roku 2022.

Výsledkem miliardových investic tepláren je zásadní snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší. V případě oxidů dusíku klesly emise v roce 2019 oproti roku 2013 o 43 %, v případě prachu o 62 % a u oxidu siřičitého dokonce o více než 64 %.

„Modernizace tepláren bude pokračovat až do konce příštího roku, kdy končí přechodné období pro některé střední a menší teplárny. Rozhodujícím zdrojem znečištění prachem jsou v České republice ale dávno lokální topeniště. Jejich provozovatelé na rozdíl od tepláren neplatí ani za emise znečišťujících látek ani za emise oxidu uhličitého,“ upozornil Tomáš Drápela.

Podíl tepláren na celkových emisích prachu je dnes již minimální, podobný podíl jako celá energetika má i zemědělství s lesnictvím. Emisím prachu jasně dominují lokální topeniště, jejichž emise navíc rostou. Podle ČHMÚ v roce 2014 lokální topeniště vypustily do ovzduší 29,48 tisíc tun prachu a v roce 2018 to bylo stále ještě 29,07 tun prachu, tedy skoro 55 krát více než teplárny, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR. Ty přitom zásobují teplem 1,3 milionu bytů. To je dvakrát více než domácností, které využívají lokální topeniště na pevná paliva, těch je odhadem 630 000. Emise prachu na jednu vytápěnou domácnost jsou u lokálních topenišť na pevná paliva až 100 krát větší než v případě domácností připojených na uhelné teplárny.

Paradoxně mnohem čistší teplárenské zdroje musí platit emisní poplatky, zatímco lokálních topenišť se tato povinnost netýká. Stát tak ekonomicky podporuje ekologicky méně vhodné způsoby vytápění.

„Naprosto dominantním původcem jemných prachových částic PM2,5 jsou u nás stále lokální topeniště, tedy domovní kotle, kamna a jiné zdroje spalující pevná paliva (uhlí nebo dřevo). V roce 2018  vypustily domácnosti z lokálních topenišť téměř 74 % emisí jemného prachu, to je dvacetkrát více než celý sektor veřejné energetiky a výroby tepla, který se na nich podílel 3,7 %. Podíl domácích topenišť na emisích rakovinotvorného benzo(a)pyrénu činil dokonce 98,8 %,“ upozorňuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.

Byt v bytovém domě připojeném na uhelnou teplárnu s BAT technologií „vypustí“ za rok do ovzduší 0,1 kg prachu. Při vytápění ekologicky nejméně vhodným prohořívacím kotlem na pevná paliva vypustí rodinný domek (a je jedno, zda se v něm topí uhlím nebo dřevem) za rok do ovzduší i při provozování v optimálním topném režimu minimálně 65 kg prachu. Při nedokonalém spalování a použití „nevhodných“ paliv to však podle Energetického výzkumného centra v Ostravě může být i přes 300 kg ročně. To je ekvivalent množství prachu z 3000 domácností napojených na uhelnou ekologizovanou teplárnu, tedy více než osmitisícové město, například Třeboň, Příbor nebo Semily.