Ombudsman: lepší ochrana práv vlastníků studní před ztrátou vody a nárok provozovatelů malých FVE na podporu v nezaměstnanosti

Jedno z deseti legislativních doporučení, která veřejná ochránkyně práv předložila Poslanecké sněmovně, se týká i provozovatelů malých fotovoltaických elektráren. Drobní výrobci elektřiny  jsou totiž podle zákona o důchodovém pojištění považováni za osoby samostatně výdělečně činné. Do neřešitelné situace se však provozovatelé dostávají v okamžiku, kdy zaměstnání ztratí. Výroba elektřiny se v tu chvíli stává jejich hlavním příjmem. Veřejná ochránkyně práv chce také lépe chránit práva vlastníků již existujících studní před ztrátou vody v důsledku provedení průzkumného vrtu v sousedství. Stěžovatelé často totiž uvádí, že v důsledku provedení průzkumného vrtu v blízkosti jejich studny, aniž by o tom byli předem informováni, došlo ke ztrátě vody v jejich studni. Na veřejného ochránce práv se opakovaně obracejí i občané se stížnostmi na hluk z technologických zdrojů hluku - nejčastěji z venkovních jednotek tepelných čerpadel.

Fotovoltaickou elektrárnu provozují na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem a současně s ní jim bylo přiděleno IČ. Příjmy z výroby elektřiny jsou pak považovány za příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti. Jedná se však řádově o několik tisíc korun za rok, tedy částku, která nepokryje životní potřeby. Provozovatelé těchto elektráren proto mají obvykle jiné zaměstnání, ze kterého žijí.

Do neřešitelné situace se však provozovatelé dostávají v okamžiku, kdy zaměstnání ztratí. Výroba elektřiny se v tu chvíli stává jejich hlavním příjmem, tj. tato samostatná výdělečná činnost je chápána jako hlavní, proto nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti (OSVČ nemůže být uchazečem o zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti, může být pouze zájemcem o zprostředkování zaměstnání, tj. bez podpory). Drobní výrobci elektřiny navíc nemohou využít ani postupu standardního pro živnostníky – přerušení provozování živnosti. Určitým řešením je sice možnost požádat Energetický regulační úřad o zrušení licence, ale to svými důsledky není totéž, jako když živnost přeruší jiné osoby samostatně výdělečně činné.

Provozovatelé sebemenších fotovoltaických elektráren (a to ani nezaměstnaní) navíc obecně nemají nárok ani na dávky pomoci v hmotné nouzi. Jako „podnikatelům“ se jim totiž započítává fiktivní příjem v částce odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy za předchozí rok (tedy cca 12 500 Kč), takže na dávky pomoci v hmotné nouzi nedosáhnou.

Veřejná ochránkyně práv proto doporučuje, aby se nějakým způsobem řešila situace, kterou zákonodárce původně jistě nezamýšlel a která tak nepříznivě dopadá na drobné výrobce elektřiny.

Pro ilustraci – typicky se jedná o případy, kdy si lidé na střechu domu namontují solární panely s výkonem cca 0,004 MW. Většinu elektřiny spotřebují sami na provoz domu, zisk z přebytků pouštěných do sítě je v lepších případech 2-3 tisíce korun měsíčně, v zimě jen pár stovek. Pokud přijdou o zaměstnání, je toto jejich jediným příjmem, nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti a sami si musí platit zdravotní a sociální pojištění. Zákon totiž nerozlišuje, o jak velkou elektrárnu se jedná, jaký (a jestli vůbec) z ní má provozovatel příjem.

Veřejná ochránkyně práv dne 17. 4. 2014 na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně informovala o nejzávažnějších zjištěních uplynulého roku a problémech, které je třeba řešit změnou zákona. Mezi zjištění patří zmiňované postavení osob provozujících malé fotovoltaické elektrárny a také problematika průzkumných hydrogeologických vrtů. Smyslem je chránit práva vlastníků již existujících studní před ztrátou vody v důsledku provedení průzkumného vrtu v sousedství.

Problematika průzkumných hydrogeologických vrtů

Ochránce se opakovaně setkává s problémy souvisejícími s prováděním průzkumných hydrogeologických vrtů v režimu zákona o geologických pracích (zákon č. 62/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Stěžovatelé často uvádí, že v důsledku provedení průzkumného vrtu v blízkosti jejich studny (aniž by o tom byli předem informováni) došlo ke ztrátě vody v jejich studni (případně k poklesu její hladiny). Uspokojivé řešení případných sporů se v praxi hledá jen obtížně. Ani následné provedení nákladného hydrogeologického průzkumu nemusí spolehlivě určit příčinnou souvislost mezi provedeným vrtem a ztrátou vody v blízké studni. Ochránce se tématu věnuje již od roku 2010. K dané problematice byla sestavena pracovní skupina tvořená zástupci Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství a Ministerstva pro místní rozvoj. Činnost této skupiny však byla na počátku roku 2012 přerušena, aniž by ochránce zaznamenal výraznější posun v této otázce. Navrhované legislativní doporučení by mělo napomoci chránit práva vlastníků existujících studní, a to skrze několikero preventivních opatření.

Ochránce doporučuje Poslanecké sněmovně, aby požádala vládu o úpravu zákona o geologických pracích (případně jeho prováděcích vyhlášek), který by stanovil:
- povinnost obcí informovat vhodnou formou (například vyvěšením na úřední desce) vlastníky o záměru průzkumných geologických prací, které je obcím oznamováno dle platné právní úpravy;
- povinnost objednavatele zajistit vypracování projektu u průzkumných geologických prací spojených se zásahem do pozemku vždy, nejen pokud cena úkolu převyšuje 50 000 Kč;
- povinnost zpracovatele projektu zajistit vyjádření vodoprávního úřadu podle § 18 vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a územně plánovací informace podle § 21 stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) před provedením průzkumných geologických prací spojených se zásahem do pozemku.

Souhrnná zpráva Ombudsmana za rok 2011 uvádí:

V roce 2011 ochránce dále monitoroval jednání ústředních orgánů státní správy ve věci hydrogeologických vrtů a staveb studní, s cílem zlepšit právní postavení a zvýšit ochranu vlastníků stávajících studní při provádění nových vrtných prací na okolních pozemcích. Ochránce podporuje zavedení informační povinnosti spočívající v povinnosti obcí zajistit vhodnou formou (např. vyvěšením na úřední desce) informování občanů o záměru provádět geologické práce, což by občanům, kteří již mají v okolí zbudované studny, umožnilo činit aktivně kroky k zajištění potřebných důkazů o původním stavu (např. v podobě objednání vlastního měření hladiny vod ve své studni apod.) To by přispělo k jejich lepšímu postavení v případě domáhání se náhrady škody v důsledku ztráty či poškození vody ve studni.

 

Souhrnná zpráva Ombudsmana za rok 2009 uvádí:

Rozlišování mezi vrtem a studnou V oblasti ochrany vod ochránce zaznamenal několik případů nezákonného provádění hydrogeologických průzkumů a vrtání studní. Ochránce zjistil, že k provádění hydrogeologických průzkumů nejsou opatřovány podklady dle zákona o geologických pracích (zákon č. 62/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a činnost není řádně ohlášena ani dokumentována. Ze zkušeností ochránce dále vyplývá, že v praxi úřadů není rozlišováno mezi hydrogeologickým průzkumem a budováním vrtané studny. Ochránce má za to, že pokud je při provádění vrtu vyhledáván zdroj podzemní vody nebo je ověřována jeho vydatnost, jedná se o hydrogeologický průzkum. Teprve výsledek tohoto průzkumu (vrt) je v určitých případech následně možné po vydání patřičného povolení upravit jako studnu Ochránce se dále setkal s tím, že při provádění hydrogeologických průzkumů, které předcházejí povolení studny, dochází ke ztrátám vody v okolních studních. Jejich vlastníci však nejsou o provádění průzkumných prací informováni a úbytek vody ve vlastní studni zjistí až s určitým zpožděním. Podle ochránce by situaci vlastníků studní, v jejichž okolí se provádějí hydrogeologické vrty, zlepšilo zavedení povinnosti ověřit hladinu v okolních studních, které by mohly být vrtem ovlivněny. Ochránce proto v tomto směru podpořil poslaneckou novelu zákona o geologických pracích. Častým prohřeškem souvisejícím s budováním vrtaných studní je rovněž nezákonný odběr podzemní vody.

Ochrana před hlukem - tepelná čerpadla
Na veřejného ochránce práv se opakovaně obracejí občané se stížnostmi na hluk z technologických zdrojů hluku - nejčastěji z venkovních jednotek tepelných čerpadel vzduch – voda, určených k vytápění a ohřevu teplé užitkové vody. Z šetření ochránce vyplynulo, že postupy orgánů ochrany veřejného zdraví nejsou při řešení stížností na hluk z těchto nových specifických zdrojů hluku jednotné. Ochránce proto vede komunikaci s Ministerstvem zdravotnictví v zájmu usměrnění praxe krajských hygienických stanic. Problém technologických zdrojů hluku souvisí také s umisťováním a povolováním daných zařízení do staveb a na pozemky s nimi souvisejícími. Podle názoru ochránce hrají v těchto procesech významnou roli hygienické stanice jako orgány ochrany veřejného zdraví a dotčené orgány státní správy, neboť v procesech umisťování a povolování těchto zařízení by měly vydávat svá stanoviska a hodnotit tak možné dopady těchto zdrojů hluku na okolí již před jejich uvedením do provozu.

Přehled nejzávažnějších zjištěních uplynulého roku a problémů, které chce ombudsmanka řešit změnou zákona:

• Ochrana soukromí zaměstnanců: je třeba novelizovat zákon o inspekci práce tak, aby byl doplněn nový správní delikt a přestupek na úseku ochrany soukromí zaměstnanců v případě neoprávněného monitoringu zaměstnanců.
• Postavení osob provozujících malé fotovoltaické elektrárny: je třeba upravit zákony tak, aby provozovatelé malých výroben elektřiny měli nárok na podporu v nezaměstnanosti a aby se pro účely dávek posuzoval jejich skutečný příjem z provozu výrobny. Dnes nemají provozovatelé sebemenších fotovoltaických elektráren, ani když jsou nezaměstnaní, nárok na podporu ani na dávky.
• Průzkumné hydrogeologické vrty: smyslem je chránit práva vlastníků již existujících studní před ztrátou vody v důsledku provedení průzkumného vrtu v sousedství.
• Vydávání rozhodnutí v případě částečného vyhovění žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi: zákon o pomoci v hmotné nouzi by měl být novelizován tak, aby měl Úřad práce ČR povinnost vydávat rozhodnutí nejen v případě nepřiznání dávky, ale i tehdy, kdy žádosti vyhoví pouze částečně. Žadatel v tuto chvíli nemá možnost zjistit, jak úřad jeho žádost posuzoval, co bylo důvodem pouze částečného vyhovění.
• Nahlížení kolizního opatrovníka do správního spisu: kolizní opatrovníci ustanovení soudem v řízeních o věcech nezletilých, mají dítěti zajistit kvalifikovanou a efektivní ochranu jeho práv. Orgány sociálně-právní ochrany dětí jim však s ohledem na stávající právní úpravu neumožňují nahlížet do spisové dokumentace. Kolizní opatrovník je pak u soudu v nerovném postavení oproti dalším účastníkům řízení.
• Nedostatky právní úpravy výkonu rozhodnutí (exekuce): ochránce usiluje o zařazení výluhových příspěvků mezi příjmy postihované srážkami, o postižení jednorázově vyplaceného odstupného srážkami za příslušný počet měsíců, o úpravu postižení jiných příjmů osob ve výkonu trestu odnětí svobody a rovněž o ochranu nepostižitelných příjmů, kdy v praxi stále přetrvává plné postižení příjmů, u nichž zákon exekuci vylučuje nebo připouští pouze srážky, jestliže jsou tyto prostředky zaslány na bankovní účet.
• Doplnění zdravotního postižení jako diskriminačního důvodu do zákona o služebním poměru a zákona o vojácích z povolání: stát jako zaměstnavatel může v současné době ukončit služební poměr se zaměstnancem z důvodu zdravotní nezpůsobilosti, aniž by prokazoval, zda jde o skutečnou překážku výkonu dané profese.
• Přesun důkazního břemene ve sporech o diskriminaci: oběti diskriminace v současné době nemají před soudem stejná procesní práva. Ne u všech zákonem jmenovaných diskriminačních důvodů totiž dochází k přesunu důkazního břemene. Oběti diskriminace např. z důvodu věku, zdravotního postižení či sexuální orientace tak mají složitější důkazní situaci a odrazuje je to od domáhání se svých práv u soudu.
• Veřejná žaloba (actio popularis) v antidiskriminačním zákoně:  antidiskriminační zákon by měl umožňovat podání veřejné žaloby v případě, kdy diskriminace není pouze individuální, ale jde o celospolečenský problém. Právo podat takovou žalobu by měly mít některé nevládní organizace a veřejný ochránce práv.
• Přeřazování odsouzených: procesní postup při zařazování a přeřazování odsouzených do jednotlivých typů věznic by měl být upraven zákonem, stejně jako možnost opravného prostředku, kterým by bylo možné takové zařazení napadnout.

Dokument ke stažení:

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv 2013 (životní prostředí str. 51)

Zdroj: Veřejný ochránce práv