Proces ověřování byl náročný

Fermentor EWA získal jako první v České republice Ověřené prohlášení v programu EU ETV. Jak byl obtížný proces ověřování nebo jaké druhy odpadů dokáže fermentor zpracovat, nám prozradil Miroslav Hůrka ze společnosti AGRO – EKO.

Od kdy fermentor EWA vyvíjíte a z jakých prostředků?

Fermentor se začal vyvíjet v roce 2003, prototyp byl vyroben v roce 2006 a první stroj byl uveden do komerčního provozu 1. 7. 2007, a to na kompostárně TS Zlín.

Vývoj byl financován z vlastních prostředků společnosti A-E s přispěním dotace MPO a později i MŽP.

Z internetových stránek vyplývá, že jste vlastníky řady ocenění a vlastníky patentu k ověřené technologii a že úspěšně vyvážíte produkt do zahraničí, můžete to upřesnit a co si v tomto případě od nezávislého ověření ETV ještě slibujete?

Ověřovaný model aerobního fermentoru je chráněn patentem a několika průmyslovými vzory. Dosavadní zahraniční instalace považujeme za první vlaštovky, které provozují podobní fandové jako duchovní otcové myšlenky a konceptu uplatnění v praxi.

Nezávislého hodnocení vlastností fermentoru není nikdy dost. Dozorující orgány v každé zemi vyžadovaly jiné důkazy (často i velmi specifické) o průběhu a účinnosti zpracování kompostárenské zakládky ve fermentoru. Dokládali jsme tedy pokaždé jiné dokumenty – protokoly o laboratorní analýze, grafy a čestná prohlášení o měření teplot v různých místech pracovního prostoru. Jako by nestačil rozbor produktu zpracování a jeho vyhodnocení na účinnost hygienizace (zdravotní nezávadnost) v souladu s platnou legislativou. To platilo i pro členské země EU, přestože zařízení mělo evropskou certifikaci CE a laboratorní analýzy prováděly výhradně nezávislé laboratoře, akreditované pro oblast půdních chemie a zpracování odpadů.

Od certifikátu EU ETV, který dokládá ověření deklarované účinnosti a dalších provozně - ekonomických parametrů očekáváme zjednodušení procesu uvádění stroje do provozu v různých zemích. To platí jak pro země EU, tak i pro země mimo EU, případně v jiných částech světa.

Jak náročný byl proces ověřování dle ETV? Jaká vidíte možná úskalí?

Proces ověřování byl věcně náročný, protože bylo potřeba vypořádat se s celou řadou věcných i administrativních podmínek, za kterých ověřování probíhalo.  Je třeba přiznat, že jsme se v procesu mnohému přiučili, neboť ověřování jakož i interpretaci dosažených výsledků posuzovali odborníci z několika oborů, čím se omezil možný vliv naší „provozní slepoty“.

Jak dlouhá a náročná byla cesta k získání tohoto ověření?

První schůzka, na základě které jsme se rozhodli pro ověřování EU ETV, se uskutečnila v Praze dne 27. srpna 2013…

Vedle odborné náročnosti, kterou jsme si dokázali představit, jsme se museli vypořádat s tím, že odborníci na metodologiii, certifikaci, metrologii, měření, statistiku, bezpečnost práce, ochranu životního prostředí a kompostování z různých zemí a s jinými zvyklostmi, museli spolupracovat na jednom úkolu.

Jste první firma v ČR, která získala evropské ověření ETV. Můžete čtenářům přiblížit, v čem spočívá inovace fermentoru EWA 2014 a jaké druhy odpadů oproti jiným technologiím dokáže hygienizovat a zpracovat do využitelné formy?

Model fermentoru 2014, který byl předmětem ověřování, byl proveden tak, aby se zdůraznila schopnost zařízení zpracovávat odpady podmíněně patogenní. V pracovním prostoru byly použity materiály a díly se zvýšenou odolností agresivním plynům (NH3, CO2, H2S), kolísavé teplotě v pracovním prostoru fermentoru v rozmezí teploty vnějšího prostředí – 10° C, až po běžně dosahované teploty v pracovním prostoru, což je 70 - 80° C. Tento model je osazen nerezovým NA/VY dopravníkem. Inovace se dočkal systém pohybu materiálu uvnitř fermentoru. Bylo uplatněno nové napínání tažných řetězů a jejich pohonu. Protokol o zpracování v grafické podobě byl doplněn informacemi o vzdušnění zakládky, jakož i o nástupu a intenzitě překopávání zakládky uvnitř pracovního prostoru.

Ověřovaná byla kapacita zařízení v tunách vstupního materiálu a doba zdržení zakládky ve fermentoru s prokázanou hygienizací po ukončení zpracovatelského cyklu.  Pro zákazníky je zajímavý je také údaj o měrné spotřebě elektrické energie na 1 tunu zakládky.

Schopnost fermentoru účinně hygienizovat patogenní odpady byla prokázána na odpadech, pro které se vžilo označení vedlejší produkty živočišného původu. Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1069/2009 je stanovena pro tyto odpady minimální hygienizační teplota 70° C. Této teploty se dosahuje samozáhřevem zakládky v tepelně izolovaném prostoru fermentoru.  V procesu ověřování byly zpracovány zakládky s odpady z veřejného stravování, s vybranými materiály 2. a 3. kategorie (jatečné odpady) a to v různých kombinacích s drůbežím trusem nebo podestýlkou, případně obsahem žaludků a trávicí soustavy porážených zvířat.

Úspěšné zakončení procesu ověřování potvrdilo způsobilost zařízení zpracovávat patogenní odpady v souladu s legislativními požadavky.

Jaká je obvyklá praxe při zpracování těchto druhů odpadů?      

Praxe je různá, často docela problematická. Dokumentovat to mohu na tzv. gastroodpadu, což je provozní označení pro odpady z veřejného stravování.  Nejčastější praxí, je, že se tyto odpady u původců nevykazují, tedy deklaruje se, že nevznikají. Stejně problematická je i varianta, kdy provozy veřejného stravování tyto odpady drtí a vypouštějí do kanalizace. Tento způsob odstraňování odpadu odporuje zákonu o kanalizacích.  Jeho důsledkem je pak množení potkanů v kanalizačních stokách a nelichotivá statistika v počtu hlodavců na obyvatele (v tomto případě Ostrava srovnala skóre s Prahou -  na 5 potkanů na obyvatele).

Nenechte si ujít!

Autor: Jana Drábková, šéfredaktorka časopisu Odpadové fórum

Zdroj: Odpadové fórum č. 9/2016