Více času na podstatné
Proces autorizace podle nařízení REACH
V září tohoto roku se strhla velká vlna obav, o tom jak to bude s dichromanem? Bude se smět ještě používat a pro jaké účely použití? Proč to tak je?
To jakým způsobem se regulují nebezpečné chemické látky na území Evropské unie, nám ukládá nařízení REACH, které platí od roku 2007. Jedním z nástrojů jak regulovat zvlášť nebezpečné látky v Evropě je proces autorizace. Jedná se o tzv. SVHC látky neboli látky vzbuzující mimořádné obavy uvedené v příloze XIV tohoto nařízení. Pokud je látka označena jako SVHC, splňuje jednu z následujících nebezpečných vlastností: CMR vlastnosti (karcinogenita kategorie 1A či 1B, mutagenita v zárodečných buňkách kategorie 1A či 1B, toxicita pro reprodukci kategorie 1A či 1B), PBT vlastnost (persistentní, bioakumulativní a toxická), vPvB vlastnost (vysoce persistentní a vysoce bioakumulativní), vlastnosti vzbuzující obdobné obavy jako CMR, PBT či vPvB látky (např. látky narušující endokrinní činnost).
Cílem procesu autorizace je ujistit se, že je riziko vyplývající z používání SVHC látky adekvátně kontrolováno a že dojde k postupnému nahrazení této látky jinou, pokud existují komerčně dostupné alternativy. K tomu, aby se látka ocitla v příloze XIV nařízení REACH, předchází celá řada kroků, z nichž některé je možné ovlivnit.
Na začátku členský stát či Evropská agentura pro chemické látky ECHA oznámí na webu svůj záměr připravit dokumentaci podle přílohy XV nařízení REACH k identifikaci látky jako SVHC. Následuje veřejná konzultace na stránkách agentury týkající se hlavně klasifikace dané látky trvající 45 dnů. Členský stát či ECHA odpoví na jakékoliv připomínky a podstoupí je Výboru členských států, který rozhodne, zda bude látku identifikovat jako SVHC. Výbor předá své stanovisko Evropské komisi, která ho zohlední a podle toho látku zařadí či nezařadí na tzv. Kandidátský seznam dostupný na webu ECHA.
Dalším krokem je prioritizace „kandidátských“ látek k zařazení do přílohy XIV nařízení REACH. Prioritu mají při tom látky PBT, vPvB, látky s širokým spektrem použití či velkotonážní látky. Seznam prioritních látek je zveřejněn na webu ECHA s následnou tříměsíční veřejnou konzultací. V této fázi se rozhoduje o zařazení látky do přílohy XIV nařízení REACH, a to včetně výjimek a datu zániku. Výbor opět předá své stanovisko komisi, která ho zohlední a rozhodne o tom, zda látku do přílohy XIV zařadí či nikoliv. Každá látka uvedená v příloze XIV až na uvedené výjimky podléhá povolení a po dni zániku již nesmí být nadále bez povolení uváděna na trh pro dané použití či používána ani jedním článkem v dodavatelsko-odběratelském řetězci. Příloha XIV obsahuje u každé látky 2 důležitá data – datum nejzazšího podání žádosti o povolení a datum zániku. V případě, kdy je žádost o povolení podána do data nejzazšího podání žádosti, je možné látku uvádět na trh/používat i po datu zániku, dokud Evropská komise nerozhodne o povolení.
Žádat o povolení může nejen výrobce či dovozce, ale i následný uživatel. Žádost zahrnuje celou řadu dokumentů např. zprávu o chemické bezpečnosti, analýzu alternativ, příp. také plán náhrad a socioekonomickou analýzu a další dokumenty. Vždy se žádá o povolení konkrétního použití dané látky a je udělené jen na omezenou dobu v řádu let. Pokud chce žadatel dál počítat s možností používání této látky, musí minimálně 18 měsíců před koncem povolené lhůty zažádat o přezkum. K přezkumu může ale dojít také i v případě, kdy se objeví nové zásadní informace mající vliv na udělené povolení.
Příloha XIV nařízení REACH v současné chvíli obsahuje 43 položek, mezi nimiž figurují také hodně diskutované šestimocné sloučeniny chromu. Tyto látky jsou široce používané v různých průmyslových odvětvích, např. v chemickém, leteckém či automobilovém průmyslu, v elektronice, litografii atd. U některých z těchto látek lze pro některá použití uplatnit výjimku z autorizace, jako je např. dichroman sodný a jeho použití jako laboratorní činidlo (stanovení CHSK), což spadá pod vědu a výzkum v případě tonážního limitu menším než 1 t/rok a kontrolovaných podmínek. Když má však dichroman jiné použití, na které výjimku uplatnit nelze, je nutné o povolení žádat. Nejzazší datum podání žádosti u této látky bylo 21. března 2016 a datum zániku 21. září 2017. To tedy znamená, že již není možné tuto látku používat bez povolení daného použití nebo bez podané žádosti o povolení před 21. březnem loňského roku, pokud tedy Evropská komise zatím nevydala rozhodnutí.
Zatím zde bylo zažádáno o povolení některých použití různými společnostmi, kde již v některých případech bylo povolení uděleno, např. použití dichromanu draselného v optoelektronických komponentech, kde bylo povolení uděleno na cca 7 let. U několika dalších se zatím stále čeká na rozhodnutí Evropské komise.
Závěrem je nutno zmínit, že proces autorizace má vést k používání bezpečnějších látek a tudíž snížit jejich dopad na zdraví lidí, ale na druhou stranu je někdy těžké hledat adekvátní náhrady za tyto látky, jak z hlediska ekonomického, tak i technologického. A právě v případě šestimocných sloučenin chromu, které mají bránit korozi např. v letectví, můžou být dopady špatně zvolené alternativní látky fatální.
Čtěte také v Odpadovém fórum:
Autor: Ing. Zuzana Asresahegnová, Ph.D., MEDISTYL spol. s r.o.
Zdroj: Odpadové fórum 11/2017