Připravované legislativní změny ve zpětném odběru elektrozařízení

Evropská unie soustavně upravuje legislativu v oblasti zpětného odběru odpadů. V posledních letech je toto úsilí věnováno i směrnici o odpadních elektrozařízeních. Ta se nyní nachází ve stadiu připomínkování. Co nového přinese?

Zpětný odběr elektrozařízení v EU určuje směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Do českého právního řádu byla transponována 13. srpna 2005. V průběhu času vyvstaly na povrch některé technické, právní a administrativní nedostatky této směrnice, které mají za následek neúmyslné prodražování zpětného odběru, pokračující poškozování životního prostředí, nízkou úroveň inovace při sběru a zpracování odpadů a nerovné podmínky pro zúčastněné strany či dokonce narušení hospodářské soutěže a zbytečnou administrativní zátěž. Proto nyní v orgánech Evropské unie probíhá její aktualizace.

V rámci předsednictví České republiky EU se květnová konference Zpětný odběr 2009 stala reprezentativní platformou pro diskusi nad návrhem úprav. Se svými připomínkami ke směrnici vystoupily jednotlivé zájmové skupiny, reprezentované celoevropskými profesními asociacemi. Jednalo se o výrobce elektrozařízení (zastoupené asociacemi CECED, DIGITALEUROPE a ELC), obce (zastoupené asociací ACR+), kolektivní systémy (zastoupené asociací WEEE forum) a zpracovatele (zastoupené asociací EERA).

Po České republice převzalo iniciativu v projednávání novelizace směrnice na evropské úrovni švédské Ministerstvo životního prostředí. Jak uvedla jeho zástupkyně Theresa Kjell ve svém příspěvku na konferenci Zpětný odběr 2009 v Praze, pro Švédsko je příprava této směrnice velkou prioritou a její schválení očekává v roce 2010.

Hlavní cíle připravované směrnice

1. Nižší správní náklady, jichž se dosáhne tím, že bude odstraněna veškerá zbytečná administrativní zátěž, aniž by se snížila úroveň ochrany životního prostředí.
2. Lepší efektivnost a provádění směrnice dané tím, že budou více dodržovány předpisy a sníží se parazitování.
3. Omezené dopady sběru, zpracování a využívání elektroodpadu na životní prostředí, a to na úrovni, z níž pro společnost plyne nejvyšší čistý přínos.

Hlavní navrhovaná opatření

1)      Cíle týkající se množství sběru

Dosud platí, že každý stát EU by měl za rok zpětně odebrat 4 kg elektroodpadu na hlavu. Protože podle zákonodárců tato hranice neodráží skutečný stav a možnosti v jednotlivých státech, je nově navrhována 65% úroveň sběru elektroodpadu v poměru k průměrné hmotnosti elektrozařízení uvedených na trh výrobci a dovozci v předchozích dvou letech, a to včetně zařízení B2B. Úroveň by byla stanovena z hlediska průměrného množství elektrozařízení uvedených na trh v předchozích dvou letech. Navrhované úrovně sběru by mělo být, počínaje rokem 2016, dosaženo každoročně. Pokud mají členské státy v důsledku zvláštních vnitrostátních okolností potíže se splněním uvedené úrovně sběru, může se na ně vztahovat přechodné opatření udělené postupem projednávání ve výborech.

Aktuální stav v Evropě: Poměr sběru elektroodpadu k elektrozařízením uvedeným na trh je ve většině zemích Evropy daleko nižší než požadovaných 65 %. Paradoxem je, že požadavek EU v současnosti splňuje pouze Norsko, které není členem EU.

Aktuální stav v ČR: Každý občan ČR loni odevzdal v průměru 4,3 kg elektroodpadu, což zaručilo splnění stávající normy. V roce 2008 se podařilo sebrat zhruba 25 % hmotnosti elektrozařízení uvedených na trh v roce 2007. K proklamovaným 65 % má ze všech českých kolektivních systémů nejblíže ASEKOL. Jeho klienti uvedli v roce 2008 na trh 37 433 tun elektrozařízení, z nichž ASEKOL loni dokázal sebrat téměř 35 %. Průměr v ČR je přitom o deset procent nižší, a to i přesto, že z výzkumů vyplývá, že lidé obvykle při nákupu nového spotřebiče vyřadí jeho předchůdce.

Závěry z konference Zpětný odběr 2009: Jednotlivé zájmové skupiny mají na návrh směrnice značně rozdílné názory. Většina účastníků se však shodla, že cíl sběru ve výši 65 % z hmotnosti uvedené na trh je nereálný, pokud bude docházet k únikům elektrozařízení z autorizovaných systémů zpětného odběru provozovaných výrobci elektrozařízení.

2)      Cíle týkající se využití:

Navýšení o 5 % nad stávajícími normami. Do zvýšeného cíle v oblasti recyklace je navrženo zařadit opětovné použití za účelem jeho podnícení a naplnění hierarchie nakládání s odpady, která je deklarována rámcovou směrnicí o odpadech. Jinými slovy, více dbát na opětovné použití elektrozařízení místo jeho okamžité recyklace.

Stav v ČR: Kolektivní systémy v současnosti splňují požadované využití elektroodpadu podle platných norem.

3)      Registrace výrobců:

Snížení administrativní zátěže v souvislosti s registrací a předkládáním zpráv v případě výrobců, kteří své výrobky uvádějí na trh ve více než jednom členském státě.

Současný stav: Výrobci a dovozci se pro plnění svých zákonných povinností registrují v jednotlivých státech do místních kolektivních systémů. V případě ČR dokonce do několika kolektivních systémů podle šíře vlastní nabídky.

Závěry z konference Zpětný odběr 2009: Zástupci výrobců o centrálním registru velmi živě diskutovali, většinou jej však nepovažovali za přínosný. Tato diskuse i nadále probíhá.

4)      Financování:

Je-li to zapotřebí, členské státy by měly vybízet výrobce k tomu, aby financovali veškeré náklady, které vzniknou sběrným zařízením u elektroodpadu z domácností.

Stav v ČR: Kolektivní systémy v ČR oprávněné k financování zpětného odběru historických EEZ již nyní finančně podporují své partnery ve sběrné síti. Povinnost platby za recyklaci je nyní přenesena na spotřebitele prostřednictvím recyklačního příspěvku (PHE), který každý zaplatí při nákupu nového spotřebiče. V budoucnu tento viditelný příspěvek zmizí a bude zohledněn v konečné ceně výrobku. Stav tedy bude de facto stejný jako dnes s tím rozdílem, že spotřebitel nebude vědět, kolik recyklace elektrozařízení stojí.

Závěry z konference Zpětný odběr 2009: Zástupci výrobců se na evropské úrovni brání závazkům nést veškeré náklady na sběr, které vzniknou sběrným zařízením.

5)      Nakládání s elektroodpadem:

Za účelem překlenutí rozdílů při provádění směrnice se navrhuje pro členské státy stanovit minimální požadavky na inspekce, aby se tím posílilo prosazování dané směrnice. Jsou navrhovány minimální požadavky na kontrolu přepravy elektroodpadu.  

Stav v Evropě: Podle důvodové zprávy komise je 85 % elektroodpadu zpětně odebráno, z toho je však pouze 33 % množství vykázáno v rámci autorizovaných systémů. Zbývající množství je zřejmě zpracováno v rozporu s normami, nebo je protiprávně vyváženo do třetích zemí, a to včetně států, jež nejsou členy OECD. Dochází tak ke ztrátám hodnotných druhotných surovin a zvyšuje se nebezpečí uvolňování nebezpečných látek do životního prostředí, včetně látek s vysokým potenciálem poškozování ozonu a potenciálem globálního oteplování.

Stav v ČR: ASEKOL jako první zavedl tzv. vzorkování elektrozařízení, jehož prostřednictvím má dokonalý přehled o cestě spotřebiče ze sběrného dvora až ke zpracovateli. Díky tomu je téměř vyloučeno, aby se nějaký elektroodpad ztratil, pokud se na sběrné místo dostane.

Závěry z konference Zpětný odběr 2009: Účastníci diskuse vyjádřili očekávání, že úprava směrnice o nakládání s odpadními EEZ zajistí garanci, že veškerá odpadní EEZ budou napříště procházet kolektivními systémy. To proto, aby nedocházelo ke zpracování v rozporu s normami, ani k protiprávnímu vyvážení do třetích zemí, které nejsou členy OECD. Kolektivní systémy i jejich zakladatelé – výrobci a dovozci elektrozařízení – mají zájem, aby nedocházelo ke ztrátám druhotných surovin, stejně tak jako na minimalizaci nebezpečí uvolňování nebezpečných látek do životního prostředí.

Hana Ansorgová

Asekol, s. r. o.

E-mail: ansorgova@asekol.cz