Prezident vetoval horní zákon

Prezident republiky Václav Klaus využil v pondělí dne 19. listopadu 2012 své pravomoci dané mu článkem 50 Ústavy České republiky a vrátil Poslanecké sněmovně zákon, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, přijatý dne 25. října 2012.

Odůvodnění prezidenta republiky:

Zákon ruší institut vyvlastnění. Nastoluje se tím – na rozdíl od současného znění horního zákona – velmi riskantní a problematický konflikt vlastníků pozemků a vlastníka toho nerostného bohatství, kterým je stát.

Horní právo, jehož tradice na území našeho státu sahá až do poloviny 13. století, bylo vždy normou, která podporovala těžbu nerostných surovin. Zrušení institutu vyvlastnění představuje mimořádný zásah do samotné podstaty horního zákona, který jako jediný stanoví, že tzv. vyhrazené nerostné bohatství je vlastnictvím státu, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem pozemku nad dotyčným ložiskem.

I když rozsahem jde jen o tzv. „malou novelu“, může vyvolat řadu komplikací.

Dá se očekávat, že pozemky, pod nimiž se nacházejí tato státu vyhrazená ložiska a jež nebude v mimořádných případech možné vyvlastnit, budou vykupovány ze spekulativních důvodů s perspektivou vymáhání vysokých náhrad od státu. Na změnu horního zákona mají zájem především tito potenciální spekulanti.

Řada jiných zákonů vyvlastnění umožňuje, například zákon stavební, zákon vodní a zákon energetický. Dosavadní horní zákon tedy využívá nástrojů standardních a v jiných oborech běžných.

Proti této novele zákona protestuje řada profesních organizací a institucí, jako např. Hospodářská komora, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, Svaz průmyslu a dopravy či Ústecký kraj. Nejde jen o tolik diskutovanou těžbu hnědého uhlí, ale i o těžbu dalších, dosud vyhrazených nerostných surovin.

Vyvlastnění není v demokratických právních státech neznámým a nezákonným institutem. Možnost vyvlastnit pozemky mají v EU např. Rakousko, Německo a Slovensko pro případ, kdy by vlastník pozemku bránil využití významných energetických surovin.

Vyjmutím institutu veřejného zájmu a vyvlastnění z horního zákona se stát zbavuje legálního nástroje pro přístup ke svému vlastnictví. Vyhlášení veřejného zájmu v případě těžby dosud náleží vládě, která je odpovědna za energetickou politiku. Touto změnou by nástroj k uplatňování své energetické politiky ztratila. 

Ze všech  těchto důvodů zákon Poslanecké sněmovně vracím k novému projednání.