Více času na podstatné
Právní úprava v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady
Pod pojmem nebezpečný odpad si každý představí ledacos. Všichni si ale pravděpodobně uvědomujeme, že pro nakládání s takovým odpadem je, s ohledem na míru, jakým může ohrožovat životní prostředí, potřeba zvláštního přístupu. Cílem tohoto článku je vysvětlit, jak vnímá pojem nebezpečného odpadu právo, a dále také přiblížit pravidla stanovená právními předpisy, která se týkají toho, jak s nebezpečným odpadem nakládat.
Prameny právní úpravy
Na úvod je třeba nastínit základní rámec právní úpravy, která se nebezpečným odpadem zabývá. Všeobecně lze říci, že předpisy, které nakládání s nebezpečným odpadem upravují, nalezneme na všech úrovních právního řádu.
Na jeho vrcholu stojí mezinárodní právní úprava. Ta je pro oblast nebezpečných odpadů důležitá především z hlediska jejich přepravy. Mezinárodní úmluva, která řeší přepravu nebezpečných odpadů, je dokonce nejvýznamnějším mezinárodním předpisem v oblasti nakládání s odpady vůbec.
Také Evropská unie věnuje nebezpečným odpadům pozornost, a to v rámci odpadového hospodářství, které představuje důležitou součást unijní politiky a legislativy od samotného počátku1. Unijní předpisy jsou jako takové pak promítnuty v národní právní regulaci.
Stěžejním vnitrostátním předpisem, který upravuje oblast nebezpečných odpadů, je zákon o odpadech2 (dále jen „ZO“). Podpůrná úprava je pak obsažena v podzákonných předpisech, jako jsou například vyhlášky. Některé z nich zde také rozebereme.
Nebezpečný odpad
Definici nebezpečného odpadu najdeme v ZO, který říká, že nebezpečným odpadem je odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 3 směrnice o odpadech3 (dále jen „Směrnice“), kterými jsou např. výbušnost, hořlavost, dráždivost, toxicita, žíravost a infekčnost.
Pro nakládání s nebezpečným odpadem, resp. s odpadem jako takovým je ale nejdříve nutné odpad zařadit podle tzv. katalogu odpadů.
Katalog odpadů a zařazování odpadů
Katalog odpadů je ve své podstatě vyhláškou Ministerstva životního prostředí4 (dále jen „Katalog“). V Katalogu jsou odpady rozděleny do dvou základních kategorií a to na odpady ostatní a nebezpečné, přičemž do kategorie „nebezpečný“ je zařazen odpad, který:
a) vykazuje alespoň jednu z nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 3 Směrnice,
b) je uveden v Katalogu jako nebezpečný odpad, nebo
c) je smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Katalogu jako nebezpečný.
Katalog jako takový je prakticky seznamem odpadů, které jsou rozděleny do 20 skupin podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká. Každý druh neboli podskupina má pak své katalogové číslo. V rámci katalogu jsou nebezpečné odpady označeny symbolem „*“.
V praxi se však může stát, že odpad zařazený mezi nebezpečné odpady v Katalogu podle písmena b) a c), nevykazuje nebezpečné vlastnosti. Pokud tedy původce nebo oprávněná osoba prokáží, že takový odpad (nebo nebezpečný odpad po úpravě) nemá žádné nebezpečné vlastnosti, mohou s ním nakládat mimo režim nebezpečných odpadů.
Nakládání s nebezpečným odpadem
ZO obsahuje také definici nakládání s odpady, a stanoví, že se jím myslí obchodování s odpadem, dále jeho shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a také odstraňování. V případě nebezpečného odpadu jsou pak pro takové nakládání vyžadovány přísnější podmínky. Celý článek čtěte v rubrice Odpadové fórum ZDE.
