Popis problému s novelou nařízení vlády č. 615/2006 Sb. která je ve vnějším připomínkovém řízení

V roce 2006 bylo velmi obšírně vytvořeno Nařízení vlády č. 353/2002 Sb. Toto nařízení vlády se zabývá emisními limity do ovzduší z průmyslových a zemědělských zdrojů. Na rozdíl od jednodušších technologií spalovacích procesů představuje tento předpis emisní limity pro 90% ČS průmyslu a zahrnuje tedy limity pro zhruba 100 různých základních průmyslových technologií a několika set jejich technologických specifik. Zle říci, že jde o velmi významné nařízení vlády, které na jedné straně svými nařízeními omezuje emise škodlivin, ale na straně druhé také některými neadekvátními nařízeními ovlivňuje ekonomiku podniků.

Vznik některých nových moderních technologií a praxe na stávajících technologiích poukázala na některé nepřesnosti zmiňovaného nařízení vlády č. 353/2002Sb. Proto byly potřebné odborné úpravy tohoto předpisu. Úpravy se týkaly především upřesnění, resp. zpřísnění emisních limitů a úprava kategorií zdrojů, včetně odborné terminologie. Revizí výše uvedeného předpisu vznikla novela - nařízení vlády č. 615/2006 Sb.  Ale i v tomto předpisu zůstalo stále mnoho odborných chyb. Dokonce některé dobře míněné úpravy vedly k rozporuplnému výkladu některých textů. Např. technologie tryskání byla zařazena pod kategorii, která je charakterizována procesními vanami, přičemž při tryskání nejou žádné vany využívány.  V  příloze 1 je bod 6.12 Sanační zařízení (odstraňování ropných uhlovodíků z kontaminovaných zemin)  prakticky totéž, co bod 5.2 …zařízení na biologickou úpravu odpadů, protože kontaminované zeminy jsou ze zákona o odpadech zařazeny jako nebezpečné odpady. Sanační zařízení (odstraňování ropných a chlorovaných uhlovodíků z kontaminovaných zemin) není charakteriováno projektovaným ročním výkonem. Pokud jde o odstraňování ropných látek z kontaminovaných zemin metodou "on situ", tedy metodou biologického odbourávání VOC z půdy na povrchu nějakého plata (nikoliv odčerpáváním) nelze o žádném výkonu vůbec hovořit. Copak lze biologické odbourávání nazvat projektovaným ročním výkonem? Lze hovořit pouze o hmotnostní kontaminaci půdy.

Texty tohoto předpisu také ne zcela souhlasily s jinou platnou legislativou v oblasti ochrany ovzduší. Jako příklad lze uvézt zákon o ovzduší č.86/2002 Sb. Kde povolení zdroje je závislé na stavebním povolení (§17), avšak v nařízení vlády 615/2002 Sb. jsou uvedeny zdroje, které stavebnímu zákonu nepodléhají a dochází ke sporu, jak tyto zdroje povolovat. Příkladem jsou obalovny živičných směsí a mísírny živic, recyklace živičných povrchů, kamenolomy a zpracování kamene, ušlechtilá kamenická výroba, těžba, úprava a zpracování kameniva - přírodního i umělého, příprava stavebních hmot a betonu, recyklační linky stavebních hmot apod.  Nepřesná terminologie je patrná i v dalších procesech. např. odst. 6.2 předúpravy nebo barvení vláken a textilií. Je zde uvedena „technologická linka, jejíž zpracovatelská kapacita je…“ a nikoliv  „závody na předúpravu o kapacitě…“ jak je např. v zákoně o integrované prevenci. Firma má 2 Bruknery  (jednotka, která pere, suší, fixuje textilii o délce 50m = technologická linka), každý  o kapacitě 8,5 t/denně. Z hlediska zákona o ovzduší to jsou 2 střední zdroje, z hlediska zákona o integrované. prevenci  1 zařízení o zprac. kapacitě 17 t/denně. Naproti tomu jiná firma která pere a barví textil v 10 zastaralých „tancích“  o stejné zpracovatelské kapacitě, je velký zdroj. Takto nestejně posuzované zdroje opět vedou uměle k narušení tržního prostředí a konkurenceschopnosti.

Dalším rozporem je vyhláška č. 362/2006 Sb. o pachových látkách, která by měla být s tímto předpisem (nařízení vlády č. 615/2002 Sb.) provázána. Zde jsou uvedeny zdroje, které se v ČR vůbec nevyskytují (kategorie pekáren - v ČR nebyla ani jedna technologie, která by svým technologickým výkonem spadala do středního zdroje), přesto se jimi nařízení vlády č.615/2002 Sb. zabývá. Jsou zde i další technologie, které se v ČR nevyskytují, ale chybí zde technologie, které jsou v ČR prokazatelně problémem.

Velmi významným a nezanedbatelným rozporem byla již v nařízení vlády č. 353/2002 Sb. a dále pokračovala i v předpisu č.615/2002 Sb. kategorizace tzv. nevyjmenovaných zdrojů. U nevyjmenovaných zdrojů vede zařazení do kategorií principem současné metodiky zařazení zdroje k nepřímé úměře a vede k opačnému efektu než je žádoucí z hlediska ochrany životního prostředí. Zdroje například s emisemi karcinogenů a jiných významných jedů jsou malými zdroji na rozdíl od zdrojů, které mají emise těkavých organických látek zcela nevýznamné, ale na základě výkonu vzduchotechniky jsou zařazeny jako zdroje velké. Důvodem je, že zařazení vychází z obecných emisních limitů, které jsou pro toxické a jedovaté látky nízké na rozdíl od méně jedovatých látek, a velikost zdroje je zařazována víceméně podle výkonu vzduchotechniky, přičemž není zohledněna reálná emise a škodlivost emitovaných látek. Toto je lépe patrné z tabulky 1, kde je zřejmé, jak vysoký musí být průtok odpadního plynu pro jednotlivé škodliviny, aby se zdroj mohl zařadit do kategorie střední nebo velký.

Nařízení vlády č.615/2002 Sb. obsahuje přílohu s emisními limity. V příloze část  II. jsou uvedeny zpřísněné emisní limity platné od 1.10.2010.  Bohužel zpřísněné limity jsou vzhledem k charakteru specifik některých technologií mnohdy neodborně nastaveny. Některé významné technologie nemají stanoveny emisní limity pro významné škodliviny (výroba výbušnin - nitrolátky, Výroby základních prostředků na ochranu rostlin a biocidů apod.), naopak jiné nevýznamné technologie jsou rozpracovány do velkých detailů, podle toho, jak byl tvůrce předpisů zdatný v jednotlivých oborech. Některé technologie mají nastaveny limity pro škodliviny, které neprodukují (např. fosfátová hnojiva mají stanoven amoniak, který se v procesu nevyskytuje). Neznalostí některých výrobních procesů se do tohoto předpisu dostaly i další fatální chyby, které se projevily při zpřísňování emisních limitů. Zpřísňování  některých emisních limitů vycházelo z pravidel pro spalovací procesy, aniž by byly zohledněny jiné fyzikální a chemické zákonitosti. Tak změnou písmenka pro tzv. vztažné podmínky, nebo stanovení přepočtu kyslíku na spalovací procesy dochází při vlastním přepočtu až k absurdním zpřísněním emisních limitů. (tab. 2) Tento princip má jiný význam pro spalovací procesy, avšak pro procesy sušení extrémně horkého a vlhkého vzduchu vede až k několikanásobnému zpřísnění limitů. Podobně je tomu u procesů, které pracují jako odlučovače jedovatých škodlivin (dopalování sirovodíku), nebo pracují s nadbytkem kyslíku (např. výroba skla).

V roce 2007 se začalo pracovat na tzv. malé novele nařízení vlády č. 615/2002 Sb. tak, aby se opravily výše uvedené chyby. V roce 2008 byl tento předpis opraven i s odůvodněním. Jednotlivé úpravy byly projednány jak s odborníky, tak se státní správou. Za tak krátkou dobu však nebylo reálné odborně zpracovat a napravit všechny chyby původního předpisu. Přesto byla snaha opravit maximum možných nepřesností. V té době se také aktualizovala vyhláška č. 356/2002 Sb., kde byly zpřísněny "obecné emisní limity" (limity pro zdroje, které nejsou vyjmenované v nařízení vlády 615/2002 Sb.) Některé takto zpřísněné limity byly pro určité podniky neakceptovatelné, protože charakter výroby neumožňoval jejich okamžité plnění. Vybraným podnikům, aniž by byla do hloubky studována jejich technologie, bylo vyhověno a požadované limity byly ve prospěch těchto podniků upraveny právě v připravované novele nařízení vlády č. 615/2002 Sb.

Po určité době byla však tato "malá novela" nařízení vlády č. 615/2002 Sb. opět upravena do připomínkového řízení (neboť obsahovala více změn, než bylo možné pro tzv. malou novelu akceptovat) a byly provedeny pouze drobné úpravy textu. Nebylo však, i přes veškerá opodstatněná odborná zdůvodnění a jednání odborníků a zástupců některých výrobních závodů na MŽP OOO, vyhověno některým dalším úpravám. Podniky, jichž se tyto nevhodně zvolené emisní limity týkají budou poškozeny ať již neúměrnými investicemi, uzavřením výrob, nebo k převedení ekologické výroby na neekologické ale legislativně správné, spalování procesních plynů (s významně vyššími emisemi do ovzduší), přičemž by bylo možné tyto plyny dále využívat.  Otázka zní, proč byly některé podniky upřednostněny a byly zohledněny jejich požadavky na rozdíl od jiných, neméně významných podniků, které poskytly odborné technické vysvětlení procesů a současně jejich stav odpovídá nejlepším dostupným technikám. V případě zájmu MŽP řešit problematiku, která bude nyní zdlouhavě řešena v připomínkovém řízení, se mohlo MŽP těmito technologiemi zabývat podobně jako u jiných podniků, již v době osobních jednání zástupců těchto podniků na MŽP a ne čekat až na zkrácené připomínkové řízení. Řešení tak významných problémů v rámci připomínkového řízení se celý proces komplikuje a připomínkové řízení se bude neúměrně protahovat. To podniky staví do časové krize. Může dojít i k situaci, kdy připomínkové řízení přesáhne do období po 1.1.2010 a tím se dostanou některé výroby do neřešitelné situace. Pro zpřísnění emisních limitů do technicky nesplnitelných poloh z MŽP nepřišly žádné odborné  ani  žádné jiné reálné důvody, proč došlo k tak laickým zpřísněním limitů?. Současně nebyly zohledněny zcela nové technologie, které patří mnohdy i k nejlepším v Evropě. 

V současné době krize, kdy by měly být podniky podporovány, jsou na tyto podniky často kladeny neopodstatněné a zbytečné požadavky, které povedou k uzavírání, nebo omezování výrob a propouštění zaměstnanců. Nikdo nežádá zmírnění emisních limitů, nebo úlevy pro znečišťování ovzduší.  Požadavek je pouze na emisní limity respektující technická specifika jednotlivých procesů vycházející z BAT technologií (nejlepších dostupných technik), tak aby byly naše podniky konkurenceschopné. Jaký cíl sleduje MŽP? Je potřeba požadovat emisní limity, které budou pro celý průmysl vyvážené, budou odpovídat BAT technologiím a nebudou poškozovat konkurenceschopnost našich podniků v rámci Evropy. Limity pro některá specifika lze zpřísnit u těchto podniků v rámci IPPC, proč tedy jít do nesplnitelných extrémů?

Jak již bylo uvedeno je v současné době  velké riziko časově náročného vypořádání vnějšího připomínkového řízení, neboť k dnešnímu dni je zásadních připomínek našich průmyslových gigantů velké množství. To znamená, že bude-li platit současný předpis  je jeho nastavení pro mnoho podniků téměř likvidační.

Novele lze ale vytknout i jiné nedostatky. Iniciací k novelizaci nařízení vlády č. 615/2006 Sb. bylo zejména zapracování směrnice  Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15.března 2006 o nakládání s odpady z těžebního průmyslu. Těžební průmysl je v uvedeném předpisu zohledněn pouze těžbou kamene, nezahrnuje však těžbu dalších nerostných surovin, které jsou daleko významnější z hlediska emisí TZL (např. hnědouhelné doly apod.) Implementací směrnice se nikde nepromítlo zohlednění těžby ostatních nerostných surovin, jako např. uhlí a nebyly nastaveny ani emisní limity pro TZL, ani provozní podmínky nakládání s prašnými odpady, jak směrnice požaduje.

Novela nařízení vlády č. 615/2006 Sb. je i nadále nevyvážená vzhledem k charakteru a závažnosti jednotlivých technologií. Jako příklad lze uvést kategorie bioplynových stanic a kafilérií, kdy kafilérie jsou mnohem větším problémem z hlediska emisí, než zemědělské bioplynové stanice a přitom je kategorie opačná. Výroba bioplynu není zařazena mezi biotechnologiemi, kam bezpochyby patří, ale v kategorii výroby syntézních plynů. Lze namítnout, že se nevyrábí bioplyn pro samotný plyn, ale jako součást technologie pro výrobu energie.  Dalším příkladem je stále rozpor mezi emisními limity pro některé méně významné technologie, jako jsou krematoria, nebo udírny na rozdíl, jak již bylo uvedeno, od výroby např. insekticidů, kde jsou uvedeny pouze emise TZL, ale nejsou zohledněny škodliviny jedovatých VOC které insekticidy obsahují.

Text obsahuje stále mnoho technických nepřesností a špatnou terminologii, která vede k problematickým výkladům, jak technologie kategorizovat. Mezi takové příklady lze uvést  původní terminologii pro manipulaci s pohonnými hmotami, kde se udává objem výtoče jako "roční obrat", což je spíše ekonomický výraz než technický. Pro zařazení technologie je často špatný pojem matoucí. Další nepřesností, která vede k nejasnému legislativnímu výkladu kategorií je definice projektovaného výkonu, přičemž mnoho výrob má definovoanou projektovanou kapacitu a ne výkon. Nepřesně jsou definovány i podmínky provozu některých problematických technologií. Při výrobě bioplynu se například uvádí: "Zapáchající látky vznikající při jednotlivých činnostech v uzavřených prostorách musí být odsávány a odváděny do zařízení k omezování emisí", ale nikdo nezohlednil látky zapáchající z otevřené plochy. Budou tedy provozovatele raději zpracovávat zapáchající materiál na otevřené ploše, aby nemuseli provozovat odlučovač? Z výše uvedeného se zdá, že tvůrce předpisu snad uvedenou technologii ani nezná.

Do novely nebyly zapracovány dodnes sporné technologie, které jsou již známy a často velmi nepřesně zařazovány podle výkonu vzduchotechniky - na základě uvážení inspektora -do malého, nebo naopak do velkého zdroje, nezávisle na skutečné emisi škodlivin do prostředí. Mezi tyto technologie lze uvést např.  tepelnou úpravu plastů (plastifikace). Ačkoliv se obecně ví o jak problematické technologie se jedná, jsou často sporné dohady do jaké kategorie zdroje budou zařazeny. Vzhledem k tomu, že je potřebné tyto zdroje regulovat minimálně provozním řádem, resp. provozními podmínkami, je nutné tyto zdroje jednoznačně zařadit jako střední zdroj znečišťování. Na malých zdrojích nelze nařídit ani měření, přitom ale o významnosti těchto zdrojů hovoří i zařazení do kategorie posuzování z hlediska EIA. (7.1 Výroba nebo zpracování polymerů a syntetických kaučuků, výroba a zpracování výrobků na bázi elastomerů s kapacitou nad 100 tun/rok.) Dalším zdrojem, který je nutno regulovat, jak ukázala praxe, je výroba biolihu - velmi problematického zdroje z hlediska pachových látek, snad srovnatelného s bioplynovou stanicí.

U zdrojů, u kterých jsou dnes již známy problémy s pachovými látkami se často nesmyslně opisuje již zastaralý BREFF, místo, aby se vycházelo z praktických zkušeností. Při výrobě jader ve sklévárnách, ale i ve sklárnách vznikají emise pachových látek, které jsou vždy předmětem stížností. Míra pachových látek není úměrná emisím VOC, protože se uvolňují sekundárně i z prachu. Zde je nutná podmínka provozu pro eliminaci pachových látek v souvislosti s odloučením prachu a nejen VOC.

V "odůvodnění" k novele se uvádí, že dojde k "Upřesnění a zjednodušení kategorizace zemědělských zdrojů (chovů)." Avšak často nesmyslný a nepřesný popis chovů v novele přetrvává beze změn.

Jako příklad lze uvézt některé z opakujících se rozporů a opakujících se dotazů z minulých let:

• Co když jsou dojnice chovány na roštech a ne na podestýlce, jaký je emisní faktor a proč je toto uvedeno jen pro býky? Praxe je často jiná.

• Naopak, jsou-li prasata chována na podestýlce, jaký je emisní limit? 

• Do jaké váhy jsou selata a od kdy je výkrm?

• Jak počítat emisní faktory pro drůbež, která je po 40 dnech vyskladněna a týden se čistí stáje před naskladněním - přičítat tento týden, či nikoliv?

• Proč musí počítat provozovatel zdroj amoniaku ze svých polí, ale nemusí ho nikdo počítat pokud ho prodá (amoniak se zřejmě ztratí bez kontroly)

V předpise nejsou zásadně zohledněny emise pachových látek způsobené často pracovní nekázní podniků jak ukazuje velké množství stížností na pachové obtěžování.

Podobných nejasností se vyskytuje mnoho a není možně je zde všechny vystihnout. Proč jsou uvedeny technologie na snížení amoniaku, které jsou dnes již dávno překonány a nové nejsou uvedeny? Proč není jen odkaz na BREFF (který je v této oblasti často aktualizován) a nebo jiný katalog moderních technologií?

Jak bylo již uvedeno, jedná se o předpis, který je rozmanitostí a složitostí výrob velmi komplikovaný a jeho tvorba by si vyžadovala spolupráci expertů v jednotlivých výrobních oblastech za spolupráce orgánů státní správy, které se podílí na kontrole těchto technologií.  Není v moci několika úředníků, byť fundovaných, podchytit všechna specifika složitých výrob. O to děsivější je představa, že se o dnešní špatný předpis bude opírat budoucí zákon o ovzduší!

Zdroj: Partner rubriky Ochrana ovzduší