POLEMIKA: Zákaz importu odpadů do Číny

EXKLUZIVNĚ Čína hodlá v rámci kampaně proti zahraničnímu odpadu a znečišťování prostředí zakázat dovoz několika druhů pevného odpadu. Omezení importu by se mělo týkat celkem 24 druhů odpadů v rámci 4 tříd – plasty, kovy, papír a kovy. V souvislosti se snahou o přechod zemí Evropské unie na oběhové hospodářství se redakce Odpadového fóra ptá: Nemůže chystaná čínská omezení importu odpadů Evropské Unii pomoci k přechodu na oběhové hospodářství? Anotaci listopadového čísla Odpadové fórum čtěte ZDE.

Pavel Telička: Může dojít k nezákonnému nakládání s odpadem

Čína je v současné době vůbec největším “obchodníkem” na světě. Každoročně vyváží a především dováží řadu surovin, mezi nimiž nechybí ani odpad. Minulý rok importovala 7,3 milionů tun plastu, což tvoří 56 procent celkového světového obchodu v této oblasti, a 27 milionů tun papíru. Většina přitom pocházela z Evropy, Japonska a Spojených států.

To, že se Čína rozhodla zakázat v rámci kampaně proti zahraničnímu odpadu a znečišťování prostření dovoz několika druhů pevného odpadu, může samozřejmě pomoci Evropské unii v přechodu k oběhovému hospodářství. Za nešťastné však považuji především načasování, kdy má k zákazu importu dojít již do konce tohoto roku. Čína tak přichází s tímto oznámením v podstatě na poslední chvíli, což bude značně limitovat naše možnosti, jak s přebytečným odpadem dál nakládat. A dojít může i k těm nejhorším možným scénářům.

Opatření Číny má ve vztahu k EU totiž hned několik rovin. Snížení vývozu EU bude samozřejmě znamenat vyšší nároky na naše vlastní zařízení. V současné době na to však Unie nemá dostatečné kapacity. Pro evropské firmy to pak bude znamenat náklady navíc. Těm se budou snažit pochopitelně vyhnout, odpad poputuje do spaloven a na skládky v mnohem větší míře něž dosud. Hrozí také, že bude docházet k nezákonnému nakládání s odpady, mohou vznikat černé skládky nebo odpad skončí v moři. Členské státy tak budou muset vynaložit značné úsilí, aby tomuto nelegálnímu jednání zabránily. Náklady porostou také recyklačním společnostem, jelikož suroviny recyklované v Evropě jsou často mnohem kvalitnější, než ty, které putují do Číny. Další variantou je pak orientace vývozu odpadu do jiné země.

V dlouhodobém horizontu se může stát zákaz Číny ale výborným impulzem. EU bude mít konečně důvod začít se otázkou odpadů seriózně zabývat a nastavit si ambiciózní rámec. Je totiž potřeba začít od základů - od designu výrobku, přes recyklaci až po materiál, v němž by měly být všechny jednotlivé složky snadno oddělitelné. Nutné je rovněž přemýšlet o možnostech dalšího nakládání s odpadem v souladu s hierarchií nakládání s odpady. Zároveň je nezbytné podpořit trh s druhotnými surovinami, nákup druhotných surovin se dnes z finančního hlediska nevyplatí. Je také nutné zajistit, aby byly i druhotné suroviny bezpečné a kvalitativně na stejné úrovni jako ty původní. Kvalita tříděných surovin je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro efektivní fungování celého systému oběhové ekonomiky.

To vše je běh na dlouhou trať, jenž vyžaduje politický impuls a především správnou legislativu na evropské i národní úrovni a její vynucování. Legislativní rámec se alespoň na evropské úrovni již připravuje, ale jeho dokončení a implementace potrvá řadu let. Pro firmy to bude zpočátku sice znamenat řadu investic, které však v dlouhodobém horizontu mohou vést ke skutečné změně evropského trhu.

Pavel Telička, europoslanec

Pavel Poc: Vývozem přicházíme o cennou surovinu

Oběhové hospodářství je koncept, který bude ještě dlouho narážet na různé překážky. Jednou z nich, možná dokonce největší, je samozřejmě i obchod s odpadem. Vývozem odpadu my přicházíme o cennou surovinu a někdo jiný ji získává. Je to v podstatě strategická otázka. Využití druhotných zdrojů a energie ve výrobním a spotřebním cyklu může evropské ekonomice a surovinové bezpečnosti jedině prospět. Podle prvního čínského návrhu se měl omezit všechen dovoz odpadu z plastu a papíru, což by mohl být pro mnohé překupníky  odpadu smutný scénář. Nakonec došlo ke zmírnění a omezení na dovoz vlnitého papíru, lepenky a buničiny. Každopádně to skutečně může Evropě pomoci nastartovat mechanismy k rychlejšímu přechodu na oběhovou ekonomiku. Zatím nám chybí zpracovatelská kapacita v recyklačním průmyslu. Pokud bude Čína dovoz odpadu omezovat, vznikne  potřebný impulz k vybudování vlastních zpracovatelských kapacit, a to koneckonců také vytvoří nová pracovní místa. Všechno sebou ale nese kromě legislativních kroků i nutnou změnu spotřebitelských návyků a tím spojenou osvětu. Transformace chování u velkých podniků nastane změnou legislativy. Návyky obyvatel se ale změní až tehdy, kdy většina lidí pochopí, že je to pro ně výhodné.

Pavel Poc, europoslanec

Zdeněk Horsák: Druhotné suroviny devalvují. Je to konečně impuls?

Tento „čínský“ zákaz vnímám jako velmi důležitý podnět a také pochopitelný krok ze strany Číny. V ČR nepředpokládám tak velký primární dopad, v tomto ohledu jsme na tom totiž lépe než západoevropské státy, kde byl podíl vývozu do Číny vyšší. Pro nás je to jasný signál, že musíme hledat řešení pro méně kvalitní plastový odpad. V otázce prevence se zaměřit na ecodesign – tedy nevyrábět komposity, ale pokud možno výrobky z jednoho druhu plastu. Dále musíme podpořit výrobu produktů ze směsných odpadních plastů. A rozhodně se do třetice zaměřit na zvýšení efektivity třídění komunálního odpadu, kde musí sehrát hlavní roli systém EKO-KOM. Je možné, že v mezidobí, než se zlepší čistota tříděných odpadů a výrobků z plastu a obalů, bude na přechodnou dobu nezbytné zaměřit se na energetické využití těchto materiálově nevyužitelných odpadů a přetvořit je na alternativní palivo v podobě certifikovaných výrobků. Hovoříme zde o čistě alternativním palivu, nikoli o kvazi úpravě odpadů prostřednictvím mechanicko-biologické úpravy.  Zároveň je třeba počítat se snížením cen za výkup druhotných surovin na přechodnou dobu.

Zdeněk Horsák, generální ředitel SUEZ Využití zdrojů a.s. a lídr ČAObH

Poznámka: Odpověď pana Horsáka byla převzata z rohovoru "ČAObH na konferenci Předcházení vzniku odpadů 2017"

Jarmila Šťastná: Máme zoufalý nedostatek zpracovatelských kapacit

Zatímco se stále zvyšuje třídění komunálních odpadů – a tato činnost je dotována a centrálně podporována – stát věnuje minimální pozornost rozvoji a podpoře zpracovatelských kapacit, které by zvýšené množství vytříděných odpadů zpracovaly. V republice je zoufalý nedostatek zpracovatelských kapacit zejména v oblasti plastů (například na zpracování směsného plastu je jen jeden zpracovatel s naplněnou kapacitou) a pokud jsou, mají problémy s odbytem svých výrobků. Řešením by byly například úlevy na DPH, které by podpořily odbyt výrobků z recyklátů, důsledný green-procurement a podobně. Nic z toho s nedělá.

Vyseparované komodity se proto exportují, velmi často do zemí třetího světa.  Je to v naprostém rozporu s principy oběhového hospodářství, které žádá, aby odpady byly přeměněny na výrobky co nejblíže místa vzniku.

Plánovaný zákaz dovozů do Číny, která je jedním z hlavních odběratelů vytříděných komodit, by teoreticky mohl podpořit snahu o vybudování zpracovatelských/recyklačních kapacit na našem území, nebo v jeho nejbližším okolí (národní hranice by měly být v rámci EU irrelevantní). Problém je, že již dnes zaznamenávají dotřiďovací linky a odpadářské společnosti výrazné snížení poptávky zejména po vytříděných plastech.  Vážné problémy s odbytem plastů proto přijdou pravděpodobně mnohem dříve, než na ně vůbec budeme schopni zareagovat.  Vybudování technologií nějakou dobu trvá, změna legislativy na podporu místního zpracování je na roky.  Do té doby se budou neuplatnitelné plasty hromadit na dotřiďovacích linkách (jako při krizi zhruba přes desíti lety)  a navíc se tato skutečnost bude muset tajit před občany, aby vůbec dále třídili i když už vlastně nebude proč.

Řešením by bylo nerecyklovatelné plasty (jichž je vlastně většina) alespoň energeticky využít. Ani na to nemáme v ČR dostatečné kapacity, nehledě na kampaně proti „spalování“ odpadů, které nemají vůbec žádné racionální jádro. Za těchto okolností je nutné si klást otázku,  jaký má smysl masivní podpora personalizovaných třídicích systémů s detailní evidencí (door-to-door, PAYT, čipy), když neexistuje cesta, jak separované odpady na dostatečné technické a ekonomické úrovni využít a zpracovat.

Jarmila Šťastná, šéfredaktorka časopisu Odpady

Petr Havelka: Legislativa činí recyklaci obtížnou a drahou

Nejprve stručně odpovím na položenou otázku. Ano může, pokud EU svou strategii oběhového hospodářství chytne za správný konec a bude ji myslet SKUTEČNĚ vážně. A nyní stručný komentář. Krok Číny je některými vnímán jako hrozba a možnost silného omezení recyklačních snah v Evropě. Ano, může to tak být. Podívejme se např. na již současnou situaci s nezájmem trhu o tříděný plast. Čínský impuls ale může být i pozitivní příležitostí budovat v Evropě stabilnější a životaschopné recyklační kapacity.

Jak zaznívá na řadě konferencí, v reálném využívání zdrojů z druhotných surovin je možná Čína dál než Evropa. A je jedno, jestli Evropa západní, střední, či východní. Důvodů je větší množství. Mezi ty hlavní patří komplikované a stále více se komplikující legislativa EU. Evropa chce na jedné straně znovu co nejvíce využívat suroviny z odpadů, na druhé straně však klade jinde nevídané povinnosti. Ty ve finále činí recyklaci poměrně obtížnou a drahou. Faktem potom je, že firem, které by se ve větším měřítku zabývaly recyklací, je stále málo. Tím nechci říci, že environmentální zákony nemají být přísné. Ale myslím, že v některých případech je to již „na hranici“. Jsme svědky toho, že na národní úrovni jsou zákony stále delší, složitější a už jim skoro nikdo nerozumí. Je to škoda. Podřezáváme si vlastní větev. Věřím, že evropský balíček může být pozitivním impulzem ke zlepšení stavu.

Dalším klíčovým a možná ještě podstatnějším důvodem je ekonomická smysluplnost recyklace. Ta jednoznačně existuje v Číně. V Evropě není stav dostatečný, což konstatuje i samotný balíček. Pokud by to tak bylo, nemuseli bychom si dávat recyklační cíle do zákonů. Pokud to tedy Evropa a členské státy, včetně ČR, myslí s recyklací vážně, pak je třeba místo stále opakovaných námětů na zdražení toho, či onoho poplatku, který bude jako trest vybírat stát od občanů, vytvořit motivaci pro zúčastněné subjekty.

V případě recyklace dlouhodobě jako ČAOH doporučujeme jako vhodné nástroje např. daňové zvýhodnění pro recyklované výrobky, druhotné suroviny, recykláty, apod. A to např. formou snížené či nulové DPH. Dále to může být výrazné zvýhodnění zdanění práce v recyklačním průmyslu. Tato opatření by byla platná plošně pro všechny, kteří by se chtěli na recyklaci podílet. Co naopak nedoporučujeme, jsou dotace. Ty vždy dostane jen někdo a ten je pak zvýhodněný oproti ostatním a dochází k nesmyslným deformacím tržního prostředí. To rozhodně není systémové řešení. V neposlední řadě by měl jít příkladem zejména stát, který zatím předkládal hlavně represivní opatření, zákazy a příkazy. Stát by měl ve svých veřejných zakázkách (např. liniové stavby, hromadné nákupy) preferovat druhotné suroviny, recykláty a recyklované výrobky. Pokud by tato opatření začala fungovat, věřím, že to skutečně vytvoří životaschopné podnikatelské prostředí pro recyklační průmysl. Pak nemusíme být závislí na vývozu tříděných komodit do Číny a můžeme konečně naplňovat myšlenky oběhového hospodářství.

Petr Havelka, Výkonný ředitel ČAOH

Jaroslav Tymich: Čína se bez odpadu dlouhodobě neobejde

Jedna z myšlenek oběhového hospodářství je více využít, recyklovat odpady prioritně v zemích EU. Týká se to i odpadů - druhotných surovin. Na druhé straně je aktuálně těchto druhotných surovin v EU přebytek a tak Čína a ostatní trhy byly, jsou a budou důležitým prvkem pro určování nabídky a poptávky v Evropě. Čína importovala v roce 2016 z Evropy 8,8 mil tun sběrového papíru z toho 1,8 mil tun smíšeného papíru, kterého se zákaz výslovně týká. Tento zákaz vychází ze zájmu Číny zlepšit své životní prostředí a bude mít dlouhodobý dopad i na import druhotných surovin.

Na počátku roku to začalo důkladnou kontrolou kvality importovaných odpadů v rámci státního programu „NATIONAL SWORD 2017“ a pokračuje to výrazným snížením licencí na import a tedy silným omezením importu všech druhů kvalit sběrového papíru, zejména smíšeného sběrového papíru. Přestože zákaz importu teprve přijde, de facto se tak již stalo. V září došlo k výraznému poklesu importu s dopadem na všechny světové trhy, zejména USA a Evropu. Aktuálně se plní sklady, ale brzy dojde i na jiná řešení, zejména tam, kde export byl dominantní nebo výrazný prvkem na trhu jako je např. Anglie, Itálie a země Beneluxu. Exportní společnosti částečně přesunují materiál do Indie, Malajsie a dalších asijských států, ale to v žádném případě nemůže nahradit výpadek Číny. V USA již dochází ke skládkování v lepším případě k energetickému využití nejméně kvalitních druhů sběrového papíru.

V současné době probíhá zasedání komunistické strany Číny a silným tématem bude zlepšování životního prostředí. Lze tedy očekávat dlouhodobou podstatnou změnu v přístupu Číny a to i v případě importu odpadů - druhotných surovin min. zpřísněním limitů nečistot a kontroly kvality. U sběrového papíru se hovoří o limitu nepapírových příměsí 0,3%, což je daleko přísnější než současné limity stanovené v technické normě pro EU 1,5%. Je třeba si přiznat, že kvalita sběrového papíru z Evropy i USA byla nesrovnatelně horší než na domácích trzích těchto státních celků. Do Číny se posílal netříděný smíšený papír z kontejnerového sběru, který obsahoval i 10tky procent nepapírových příměsí.

Česká papírenská asociace (ACPP), která je součástí Evropské konfederace papírenského průmyslu (CEPI) hodnotí positivně záměr Číny zlepšovat kvalitu životního prostředí obecně. Dlouhodobě je podporována i snaha Číny normalizovat a kontrolovat kvalitu importovaného sběrového papíru. Tím se podpoří i přirozený zájem papírenského průmyslu na zvýšení kvality sběrového papíru na evropském trhu a zvyšování jeho recyklace.

Je jisté, že Čína se bez importu druhotných surovin dlouhodobě neobejde, ale kdy a jak se vrátí na globální trh je v současné době těžko odhadnutelné. Evropský i americký trh sběrového papíru se musí s tímto vyrovnat. Nebude to jednoduché.

Lze očekávat, že se tento stav významně dotkne i České republiky, protože jsme silně závislý na exportu sběrového papíru. Čistý obchod je téměř 800 tisíc tun a lze očekávat, že okolní státy budou v této situaci upřednostňovat domácí dodávky. Čeká nás perný konec roku.

Jaroslav Tymich, president Asociace českého papírenského průmyslu

Petr Šulc: Regulace nezajistí přechod na oběhové hospodářství

Postup Číny není bleskem z čistého nebe. Signály o saturaci čínského trhu vlastními odpady jsme v SPDS zaznamenali před 2-3 roky a tuto informaci předávali vrcholným úřadům veřejné správy (MŽP a MPO) a prezentovali ji na odborných konferencích. Od července, kdy Čínská vláda oznámila svůj záměr WTO, se situace postupně upřesňuje, ale je zřejmé, že Čína bude svůj trh chránit před dovozem odpadů (tedy i odpadů z levných výrobků „Made in China“).

Země EU (ale nejen ty) jsou proto postaveny před problém, jak zajistit materiálové využití pro stále rostoucí produkci plastů, papíru, kovů a textilu, jejíž významná část byla realizována zejména v Číně. Pro ilustraci v roce 2016 dle údajů EK (pro EU 28) tvořil oddělený sběr papíru cca 46 mil. t. Z tohoto množství se cca 12 mil. t obchoduje uvnitř EU, cca 20 % je vyváženo. Dovoz a vývoz papíru je ale vyrovnaný v úrovni cca 10 – 11 mil. t (2015). Měsíčně se obchoduje množství 3,1 mil. t (tedy 37 mil. t /rok- 2016). U plastů je situace složitější. Mezi roky 2004 – 2014 došlo k nárůstu odděleného sběru v EU o 0,5 mil t/rok na celkových 17 mil. tun. Dovoz plastů (s nízkou kvalitou) do EU činil v roce 2015 pouze 400 tis. t. Na vnitřním trhu EU bylo obchodováno 2,3 mil. tun nejkvalitnějších plastů (2015). Vývoz plastů také prudce rostl a v roce 2010 činil již 3,4 mil. t. Pro  porovnání - Čína v roce 2016 dovezla 7,3 mil. t plastového odpadu (56 % světového obchodu této  komodity). Kovový šrot byl v Číně zpracován na ingoty a tyto (Čínskou vládou dotované polotovary) byly dováženy zejména do Turecka a Itálie a způsobovaly tak destrukci evropského ocelářského průmyslu. Čínské omezení dovozu odpadů bude mít i další dopady na ekonomiku. Odpady vytěžovaly lodě při zpátečních plavbách. To zdraží lodní dopravu pro čínské zboží atd.

Na vznik oběhového hospodářství v EU nebude mít čínská regulace dovozu vybraných odpadů zásadní vliv, ale může pomoci při přechodu na něj. Kapacity k převzetí globálních toků papíru, plastů, kovů a textilu nejsou. Na řešení se proto, podle zásady znečišťovatel platí, budou podílet (finančně) především původci odpadů (firmy, občané). Vzniknou tak podmínky pro postupné rozšiřování či realizaci nových úpravárenských a zpracovatelských kapacit.

Zásadní změna se ale musí odehrát při materiálově-ekonomickém „zrovnoprávnění“ primárních a druhotných surovin. Primární suroviny mají pro jejich uživatele zatím řadu výhod (jasný vývoj cen a jejich indexace, dostupnost v čase, homogennost, doprava). Výrobce není motivován k přechodu na druhotné suroviny, které kromě negativní konotace, že pochází z odpadů, nemají jasný cenový vývoj, jejich zdroje nejsou stabilní, jejich složení není tak homogenní jako u primárních surovin. Druhotné suroviny bude proto nutné zvýhodnit na úkor primárních (např.: zatížením primárních surovin ekologickou daní), aby společenská objednávka po jejich využívání mohla být naplňována.

Petr Šulc, výkonný ředitel SPDS ČR

Soňa Jonášová: Klíčem je ekodesign a prevence vzniku odpadů

Čína o uzavření hranic a recyklačních kapacit zejména pro plasty mluvila už asi tři roky, tak nemůžeme být překvapení, že svůj slib dodržela. Dlouhodobě Evropu zbavuje plastů, o které nemáme kvůli jejich neidentifikovatelnému původu, nízké hodnotě a obsahu dalších toxických látek zájem. A tak není divu, že stejné nebezpečné látky nacházíme ve hračkách a plastových výrobcích, které z Číny dovážíme a následně hbitě zakazujeme. Klíčem je nastavení pravidel již na začátku – u ekodesignu produktů, kde mluvíme o využívání látek, které se recyklovat dají a „neotráví“ nám recyklační cyklus tak, jak se tomu děje nyní. Čínská kauza je proto, doufám, dalším stimulem pro rozvoj recyklačního průmyslu v Evropě. Všichni o něm mluvíme, ale dokud nepřijde víc takovýchto „odpadových krizí“, tak nás jen tak něco z pohodlí (ne)fungování současného lineárního systému nedostane.

V tomto konkrétním případě týkajícím se plastů je však nutné zvážit, zda-li současně produkované problémové materiály skutečně recyklovat chceme. Jejich recyklace je enormně technologicky náročná a často nedává ekonomický smysl. Můžeme je využít k jinému účelu tam, kde nebudou škodit zdraví obyvatel ani životnímu prostředí nebo je alespoň energeticky využít. Budoucnost skutečné recyklace, u které zachováváme co nejvyšší kvalitu materiálů je totiž v legislativní úpravě zaměřené na striktní pravidla ekodesignu a prevence vzniku odpadů.

Soňa Jonášová, ředitelka Institut Cirkulární Ekonomiky, z. ú.

Zdroj: Odpadové fórum 11/2017

Autor: Jiří Študent ml.