Otevření cesty energetickému využití čistírenských kalů je nutností

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR již dlouhou dobu apeluje na Ministerstvo životního prostředí, aby definovalo a zveřejnilo jasnou koncepci ve způsobech nakládání s kaly, a to z několika důvodů. Čistírenských kalů vzniká v ČR řádově cca 176 tis. tun sušiny (zdroj Český statistický úřad), což v hmotnosti při odvozu od zdroje představuje přibližně 750 tis. tun. Z hlediska celkové produkce odpadů se jedná o významné množství.

Produkci čistírenských kalů nelze žádným způsobem zabránit, lze jen maximálně volbou vhodných technologií určitým způsobem omezit jeho množství. Na druhou stranu s rostoucím počtem připojených oblastí a s rostoucími požadavky na kvalitu vyčištěné vody je spíše pravděpodobné, že množství těchto odpadů v ČR poroste.
Cena za nakládání s kaly se významným způsobem promítá do nákladů provozu čistíren odpadních vod a jako taková nezanedbatelným způsobem ovlivňuje ceny stočného.
Dosud nejrozšířenějším způsobem nakládání s kaly v ČR je výroba rekultivačních kompostů a využívání takto upravených kalů k rekultivacím skládek a k rekultivacím po důlních činnostech. Tento způsob nakládání s kaly není ovšem dlouhodobě udržitelný vzhledem ke snižování rozsahu rekultivací. Proto je logické, že se původci těchto odpadů snaží nalézt náhradní řešení, které by bylo koncepční, legislativně čisté a ekonomicky únosné.
Jednoznačná koncepce MŽP v oblasti nakládání s kaly je pro hledání tohoto řešení zcela nezbytná. Jak se již ukázalo při prosazování některých alternativních metod nakládání s kaly formou energetického využití, tak i to, co se v rámci našich právních předpisů (vyhláška č. 453/2008 Sb., kterou se mění vyhláška č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy, ve znění vyhlášky č. 5/2007 Sb.) zdálo jako schůdné řešení, nebylo nakonec možné realizovat. Tímto přetrvávajícím legislativním vakuem se provozovatelé vodovodů a kanalizací dostávají do slepé uličky, kdy přestože se snaží situaci řešit a vynakládají nemalé prostředky na přípravu projektů využití kalů, bez jasně definované koncepce MŽP nevědí, kterým směrem se vydat.
V závěru minulého roku MŽP předložilo do vlády „Teze rozvoje odpadového hospodářství v ČR“, které mají být základem pro vypracování nového zákona o odpadech. V rámci přípravy tohoto dokumentu Sdružení vodovodů a kanalizací prosazuje zakotvení principu energetického využití čistírenských kalů jako alternativu k současným způsobům nakládání s kaly. Konkrétně se jedná o způsob úpravy kalu sušením, popř. biologickým sušením či míšením s dalšími energeticky bohatšími surovinami a následné spálení či spoluspálení v režimu spalování biomasy.
Současné právní předpisy (vyhláška č. 453/2008 Sb.) určuje kal a energetický kompost s obsahem čistírenských kalů za biomasu a současně je kal zařazen (vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady) mezi bioodpady využitelné na zařízeních zpracovávající bioodpady.
Má-li být novými právními předpisy o odpadech zavedeno vyjmutí některých BRO z režimu odpadů, pak byl měl být zde zahrnut i čistírenský kal splňující kvalitativní předpoklady s ohledem na ochranu ovzduší a životního prostředí. Tuto tezi podporuje i fakt, že odpad za určitých podmínek přestává být odpadem, pokud je látka použita ke konkrétním účelům, existuje pro ni trh, splňuje technické požadavky a nepovede k celkovým nepříznivým vlivům na životní prostředí. Důvody k prosazení této varianty jsou především ekonomické a sociální při zachování požadavků na zabránění nepříznivých dopadů na životní prostředí.
Lze konstatovat, že z hlediska kvalitativního jsou si BRKO i čistírenské kaly velice podobné. Čistírenské kaly mají výhodu větší homogenity a především stálé kvality, na rozdíl od BRKO, u kterých třídění nebude nikdy dokonalé.
Čistírenské kaly jsou nezpochybnitelnou biomasou. Jsou však zároveň i odpadem. Umožnění spalování jasně definované části kalů jako biomasy je jediný způsob, jak udržet náklady na nakládání s kaly v rozumné míře a bez významnějšího vlivu na běžného občana. Tento způsob je z hlediska provozních nákladů samotného procesu samoudržitelný. Případnému nepříznivému vlivu na životní prostředí lze zabránit definováním jasných a striktních pravidel pro kvalitu spalovaného kalu jakožto vstupní suroviny pro výrobu spalované biomasy. Tato pravidla mohou být stanovena například formou limitních koncentračních ukazatelů a spalovacích zkoušek.
Současný špatný stav legislativního prostředí v oblasti nakládání s čistírenskými kaly se negativně promítá do oblasti podpory využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) a vede k nevyužívání celého potenciálu OZE na území České republiky. Ta se na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES zavázala k cílové hodnotě podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě v roce 2020 ve výši 13 %. Pokud ČR nebude dostatečně využívat dostupného potencionálu OZE, mohou jí za nesplnění závazků v této oblasti za strany Evropské unie hrozit sankce.

Autor:

Ing. Ota Melcher
člen představenstva SOVAK ČR,
ředitel VEOLIA OZE, s. r. o.
E-mail: melcher@smv.cz

OF 2/2010