Opětovné použití elektrospotřebičů

Opětovné použití jako způsob nakládání s odpady stojí v hierarchii hned na druhém místě za předcházením, přesto chybí v legislativě jasné definovaní tohoto způsobu nakládání, resp. definování vztahu výrobek – odpad – výrobek. Pro osvěžení paměti uvádím všech 5 základních způsobů nakládání s odpady dle § 9 zákona o odpadech, od „nejlepšího po nejhorší“: předcházení vzniku odpadů, příprava k opětovnému použití, recyklace odpadů, jiné využití odpadů, například energetické využití a odstranění odpadů.

Co se týká definic ve vztahu k opětovnému použití, současný zákon o odpadech působí trochu zmateně. Za opětovné použití jsou považovány postupy, kterými jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny. Přičemž přípravou k opětovnému použití se myslí způsob využití odpadů zahrnující čištění nebo opravu použitých výrobků nebo jejich částí.

Zde je vidět, že si zákon o odpadech odporuje, protože jednou definicí vylučuje opětovné použití odpadů, kdežto hned v druhé ji povoluje. Ohledně definice opětovného použití elektrického nebo elektronického zařízení (EEZ) je zákon podobně v rozporu, jelikož z definice povoluje opětovně používat jak zpětně odebrané, tak odděleně sebrané výrobky (tedy odpady).

Dle současných právních předpisů neexistuje kvantifikovaný cíl opětovného použití EEZ, což by se mělo změnit s novou Směrnicí o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), jejíž návrh je připraven již pro druhé čtení v Evropském parlamentu (EP). Z tohoto návrhu vyplývá, že bude muset být k opětovnému použití připraveno 5 % sebraných OEEZ všech skupin kromě svítidel. 

Aby se maximalizovalo opětovné použití celých zařízení, bude muset Česká republika dle směrnice zajistit, aby systémy sběru ještě před přepravou OEEZ ke zpracovateli zajistily vytřídění opětovně použitelných elektrospotřebičů – tedy na sběrných místech nebo v třídicích centrech. Dle návrhu EP totiž pouze v případě, že budou opětovně použitelná zařízení v co nejranější fázi povinně vytříděna od ostatních OEEZ, bude možné i smysluplné opětovné použití.  Přičemž onen 5% cíl sběru nebudou nést na bedrech pouze kolektivní systémy. Jakýkoliv subjekt, který bude připravovat elektrospotřebiče pro opětovné použití, bude povinen poskytnout data o množství takto využitých výrobků. Nejčastěji opětovně používané EEZ bez jakékoliv evidence, tedy prodávané do bazarů, jsou digitální fotoaparáty, videokamery, mobilní telefony nebo notebooky.

Jak již bylo řečeno, v současné době bohužel neexistuje konzistentní definice pro opětovné použití výrobku. Existují různé termíny, které v sobě zahrnují různé stupně úpravy před znovu uvedením výrobku na trh. Reuse tedy opětovné použití je často bráno jen jako „prodej z druhé ruky“. Refurbishment čili renovace je v podstatě takové „oprášení“ výrobku, zahrnující mírné a nenáročné zásahy. Remanufacturing čili „znovuvýroba“ naopak v sobě zahrnuje značnou a masivní úpravu výrobku, kde jsou například již použité komponenty zapracovány do výrobního procesu nového produktu.

Opětovné použití a životní prostředí

Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit, pokud se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné. Některé výzkumy právě v oblasti posuzování životního cyklu ukazují, že ne vždy je opětovné použití „environmentálně“ příznivější než recyklace, resp. že pouhé prodloužení životnosti výrobku je méně efektivní než zvýšení účinnosti recyklace.  Například při opětovném použití praček má na úsporu přírodních zdrojů stejný vliv 34% prodloužení průměrné životnosti jako 5% zvýšení efektivity recyklace.

Je vcelku překvapivé, že návrh nové směrnice obsahuje cíl opětovného použití pro všechny typy spotřebičů (kromě svítidel), ačkoli ne všechny EEZ jsou vhodné pro opětovné použití. Obecně je známo, že opětovné použití většiny elektrospotřebičů nemá environmentální „oprávnění“, často může být z pohledu ochrany životního prostředí i kontraproduktivní, což může být způsobeno například nižší spotřebou energie ve fázi užívání nových EEZ. Například u opětovného použití osobních počítačů existuje celá řada překážek, které nejsou ani tak environmentální, jako technicko-ekonomické. Hlavní omezení opětovného použití osobních počítačů lze shrnout do následujících bodů:

• Vysoké náklady na kvalifikované pracovní síly

• Důvěra nakupujícího v již použitý výrobek
• Kompatibilita nového softwaru a staršího hardwaru
• Nekompletnost použitých osobních počítačů, komponenty často chybí a jsou opětovně používány mimo jakoukoliv kontrolu
• Skladování vyřazených počítačů v domácnostech po několik let vede k nemožnosti opětovného použití

I přes tyto překážky lze v současné době poměrně úspěšně opětovně používat osobní počítače. V případě kolektivního systému REMA končí nejčastěji tyto počítače v charitativních projektech, jako je Fond ohrožených dětí nebo Nadace Charty 77. 

Graf 1, který vychází z analýzy životnosti vybraných EEZ provedené v roce 2010 v České republice, potvrzuje, že opětovně použitelnými produkty jsou ty, které mají dlouhou životnost a zároveň se vrací do zpětného odběru nejdříve – tedy LCD monitory, mobilní telefony, případně notebooky. Těžko lze v ČR opětovně používat například lednice, které se průměrně vrací do zpětného odběru po 20 letech.

Opětovné použití mobilních telefonů

U nejčastěji opětovně používaných EEZ, mobilních telefonů, je odhadováno, že jsou spotřebiteli v Evropě obměňovány asi každé 2 roky, zatímco jejich technický život je okolo 10 let. Z tohoto důvodu je mobilní telefon velmi vhodný pro opětovné použití. Důležitým faktem pro častou obměnu mobilních telefonů jsou masivní slevy a nabídky mobilních operátorů a také překotná inovace ve výrobě.

Opětovné použití mobilního telefonu začíná tříděním na výrobky, které jsou určené pro recyklaci a na opětovně použitelné. Míra opětovného použití závisí na funkčním stavu i vzhledu a zejména na existenci trhu pro daný typ či model. Firmy, které se zabývají opětovným použitím mobilních telefonů, často užívají speciální software pro zvýšení efektivity třídění. Většina opětovně použitelných mobilních telefonů z Evropy je prodávána do nově se formujících ekonomik v Africe, Asii a východní Evropě. Společnosti zabývající se vývozem opětovně použitelných EEZ do zemí třetího světa jsou obecně v mediální nelibosti díky několika kauzám ilegálního vývozu odpadů, které byly deklarovány jako použitelné výrobky (viz např. článek Přeshraniční toky starých elektrozařízení v Německu, Odpadové fórum 7-8/2011, str. 24 – 25 – poznámka redakce). Nicméně pokud je výrobek opravdu funkční, může plnit svoji funkci ještě několik let, avšak pouze tam, kde existuje poptávka po takovém produktu.

Jak již bylo řečeno, hlavním předpokladem pro možnost opětovného použití mobilních telefonů je jejich krátká doba používání. Nicméně většina vyřazených mobilních telefonů je svými vlastníky skladována a tím ztrácí atraktivitu pro opětovné použití. Tento fakt se jeví jako největší překážka zvýšení sběru a opětovného použití vyřazených mobilních telefonů. Největší výzvou je tedy zkrácení této hibernační periody.

Konkrétní situace ohledně hibernace mobilních telefonů v českých domácnostech ukazuje graf 2. Z něho je možné vyčíst, že průměrná doba užívání mobilního telefonu v ČR je 3,63 roků, kdežto do systému zpětného odběru se tyto telefony dostávají v průměrném stáří 7,99 let. Tedy průměrná doba skladování či hibernace je téměř 4 a půl roku. Tato skutečnost značně komplikuje úspěšné opětovné použití mobilních telefonů v ČR.

Závěr

Ze zkušenosti REMA Systému a jeho partnerů, kteří jsou zainteresovaní v opětovném použití elektrospotřebičů, vyplývá, že ne všechny EEZ jsou opětovně použitelné, přičemž hlavní překážkou je vysoká celková životnost EEZ, tedy doba mezi výrobou a odevzdáním na místě zpětného odběru, která zahrnuje i skladování. Na celkové životnosti se skladování (hibernace) vyřazených EEZ v domácnostech může podílet i více než 50 %, jak je v článku ukázáno na příkladu vyřazených mobilních telefonů. Avšak ani míra opětovného použití u nejvhodnějších EEZ, jako jsou LCD monitory nebo mobilní telefony, není nijak vysoká a pohybuje se okolo 7 %. Pokud stát správně nenastaví podmínky evidence opětovně používaných EEZ, tedy např. prodávaných do bazarů, kolektivní systémy nebudou mít šanci stanovený navrhovaný cíl opětovného použití EEZ splnit.

Zdroj: Odpadové fórum 11/2011

Autor: Mgr. Miloš Polák (REMA Systém, a. s., mpolak@remasystem.cz)

Klíčová slova: Opětovné použití, mobilní telefony, elektrospotřebiče, životnost