Více času na podstatné
Odpůrci zálohování cíleně šíří nepravdivé informace o zálohovém systému na PET lahve a plechovky. Jaká je skutečnost?
Zavedení systému záloh na nápojové obaly podporuje 76 % české populace, jak potvrdil doposud největší průzkum na toto téma, který v červnu na vzorku 4 247 Čechů realizovala agentura Ipsos . I podle evropské legislativy ČR potřebuje zavést systém nakládání s nápojovými obaly, který zajistí jejich opakovanou recyklaci zpátky do nových obalů. Návrh zákona, který zajistí zavedení zálohového systému v Česku, bude v následujících týdnech projednávat vláda. To se nelíbí zástupcům především odpadového byznysu, který v současném nepříliš funkčním systému třídění dobře prosperuje. Cíleně proto šíří nepravdivé informace o systému záloh. Ty přitom dobře fungují už v 16 evropských státech. 10 nejčastějších mýtů kolem zálohování. Jaká je realita?
Mýtus: Češi třídí svědomitě i bez povinného zálohování, jsme v třídění nejlepší.
Skutečnost: Češi ve velké míře třídí plasty zodpovědně, u plastových lahví v ČR byla v roce 2023 míra sběru na úrovni 75 %, nicméně dlouhodobě stagnuje. U plechovek je navíc i míra sběru žalostně nízká a třídění zde vesměs nefunguje. Česká republika sesbírá pouze 30 % nápojových plechovek, zbytek končí v komunálním odpadu. Pro sběr plechovek si musela u Evropské komise vyjednat výjimku, protože cíle sběru 50 % v roce 2025 stanoveného pro všechny členské země EU nemá šanci dosáhnout. Ve veřejném prostoru se objevily informace o sběru 67 % kovových obalů, nicméně hliník, z něhož jsou nápojové plechovky vyráběny, se eviduje samostatně a u něj je míra sběru pouhých 30 %.
Ani sběr tří čtvrtin plastových lahví přitom ještě neznamená, že byly zrecyklované. Třídění totiž není to samé, co recyklace. Z toho, co se vytřídí, se recykluje pouze část a běžnou praxí dnes je, že vysbíraný materiál včetně nápojových obalů končí ve velké míře ve spalovnách nebo na skládkách. Žádná tuzemská plechovka u nás neskoční v nové plechovce, z lahví pouze velmi malá část, podle odhadů MŽP je to zhruba 17 %. Pro sběr plechovek nyní ve velké části země neexistuje infrastruktura a plasty ze žlutých kontejnerů v drtivé většině skončí na ručních třídičkách, které jsou málo efektivní a materiál je pro další využití často kontaminován.
Mýtus: Systém záloh ničemu nepomůže, má negativní dopad na životní prostředí.
Skutečnost: Systémy záloh jsou jednoznačně jedinou cestou, jak vybírat 90 % obalů k recyklaci, a především jak uzavřít materiálovou smyčku. Dobře nastavený zálohový systém je klíčem k tomu, aby z lahve vznikla lahev a z plechovky nová plechovka. Opětovným využíváním materiálů do nových PET lahví a plechovek zabráníme plýtvání přírodními zdroji, až o 95 % snížíme spotřebu energie a až o 80 % uhlíkovou stopu těchto obalů. Již 16 evropských zemí díky zálohovému systému dosahuje u nápojových obalů míry sběru v průměru kolem 90 % a díky čistotě vysbíraného materiálu také vysokou míru jejich následné recyklace.
Záloha pomáhá v boji s litteringem. Víme to například ze zkušenosti na Slovensku, kde už po roce fungováni zálohového systému pohozené plechovky a PET lahve z přírody a veřejného prostranství téměř zmizely. Vnímají to i samotní Slováci. Více než 92 % Slováků potvrdilo, že systém záloh pomohl snížit počet PET lahví a plechovek pohozených v přírodě. Jasně to ukazují také data společnosti ENVI-PAK – zatímco před zavedením záloh tvořily ve vysbíraném odpadu plechovky 20,5 % a PET lahve 15 %, do roka se toto procento snížilo na pouhých 2,2 % u plechovek a 3,2 % u PET lahví.
Také další zahraniční zkušenosti potvrzují, že zálohy pomáhají zatočit s odpadem pohozeným ve volné přírodě. V Německu před zavedením plošného zálohového systému tvořili v roce 1998 nápojové obaly zhruba jednu pětinu z celkového objemu pohozených odpadků v okolí. V roce 2002 bylo v přírodě odhozeno 1 až 2 miliardy nápojových obalů. Po zavedení záloh se littering nápojových obalů snížil téměř na nulu. S tím, jak zálohový systém pomohl snížit pohozené nápojové obaly v přírodě, jsou spokojeni také v Litvě. V průzkumu z roku 2018 tuto pozitivní zkušenost potvrdilo 95 % respondentů. Pozitivní dopady zavedení záloh na littering potvrzuje i zkušenost z Estonska, které na systém přešlo v roce 2005. Estonci v roce 2003 analyzovali složení odhozených odpadků podél silnic. Nápojové obaly tvořily až 80 % sesbíraného odpadu, přičemž PET lahve a plechovky z nich tvořily největší část. Po zavedení záloh podíl nápojových obalů v odhozeném odpadu podél silnic klesl pod 10 %.
Mýtus: Vzniknou paralelní systémy a třídění přestane fungovat, bude jezdit dvakrát více aut.
Skutečnost: Současný systém sběru bude fungovat dál. Zmizí pouze PET láhve ze žlutých kontejnerů, jiný plast se do nich bude vyhazovat dál. Objem plastů ve žlutých kontejnerech tak poklesne až o třetinu, což povede ke snížení množství svozů. Zálohy budou motivovat odpadáře k lepšímu třídění a recyklaci plastu, který se nyní netřídí a končí ve spalovnách a na skládkách. Stačí se podívat do evropských zálohujících systémů. Nikde po zavedení záloh nedošlo k narušení třídění či jeho zdražení. Naopak zvýšil se sběr a recyklace i jiných plastových materiálů. Na Slovensku se například dnes již využívají a dále recyklují plastové kelímky od jogurtu, které u nás stále končí na skládce nebo ve spalovně, a to navzdory tomu, že je Češi poctivě třídí a řada z nich dokonce doma, zcela zbytečně, i oplachuje.
Logistika v zálohovém systému nebude duplicitní, spíše se sem přesune část svozů ze stávajícího systému třídění. Zálohový systém bude navíc mnohem efektivnější – svážet obaly z předpokládaných 11 tisíc sběrných míst znamená mnohem méně naježděných kilometrů než svoz ze stávajících více než 100 tisíc žlutých kontejnerů.
Mýtus: Zálohový systém je 7x dražší než sběr a třídění PET lahví.
Skutečnost: Zálohový systém na rozdíl od toho stávajícího nebude z veřejných rozpočtů požadovat ani korunu. Systém spolufinancují výrobci nápojů, výtěžek z prodeje vysbíraného materiálu na jeho další recyklaci do nových lahví a plechovek a nevrácené zálohy. Prvotní investici realizují obchodníci, kterým tuto investici i provozní náklady kompenzuje správce prostřednictvím manipulačního poplatku. Oproti tomu stávající systém třídění a sběru je do velké míry financován z veřejných zdrojů, ať už v podobě investičních dotací ze státního rozpočtu či evropských fondů nebo v podobě dotací na jeho provoz z rozpočtů obcí a měst. Zálohový systém nikde v Evropě nevedl ke zdražení nápojů, a i poplatky pro výrobce jsou srovnatelné s předchozím stavem. Zálohy plně využívají hodnoty vysbíraného materiálu, jehož prodej pomáhá financovat provoz.
V situaci, kdy nyní systém třídění představuje reálnou zátěž pro veřejné rozpočty a zálohový systém je zcela samofinancovatelný bez veřejné podpory, je diskuze o nákladech na svoz jedné lahve zcela irelevantní. Například Slovensku Správce zálohového systému nedostal od státu ani od obcí jediné Euro, ani občané neplatí za nápoje kvůli zálohám více než předtím.
Mýtus: Lidem by zálohování vzalo peníze z peněženek. Dopad je spočítán na cca 250–300 Kč na člena rodiny za rok.
Skutečnost: Tohle je jedna z mnoha lží, která odpůrci nikdy nedoložili žádnou studií. Ani společnost CETA (Centrum ekonomických a tržních analýz), ani společnost Eko-kom nikdy takto vysoké dopady na občana nespočítaly. Zavedení povinného zálohování nebude mít na spotřebitele jiný dopad než zaplacení zálohy a nutnost vrátit obal v prodejně, aby zálohu dostal zpět. Výrobci nápojů nechtějí přenášet náklady za vznik a fungování zálohového systému na spotřebitele. Ke zvýšení spotřebitelských cen v souvislosti se zavedením zálohování doposud nedošlo v žádné ze 16 zálohujících evropských zemích.
Systém je zcela samofinancovatelný, plně využívá hodnoty vysbíraného materiálu, jehož prodej pomáhá financovat provoz, a nevyžaduje ani nikdy nevyžadoval žádné příspěvky ani dotace z veřejných zdrojů. To už nelze říct o stávajícím systému třídění, na nějž obce v Česku ve velkém doplácí.
Mýtus: Systém je nepohodlný pro spotřebitele – místo současným cca 180 tisíců kontejnerových sběrných míst budou vracet do pouhých 11 sběrných míst v obchodech.
Skutečnost: Na rozdíl od žlutých kontejnerů se u zálohového systému nepředpokládá, že lidé budou jezdit do obchodu pouze pro vrácení lahví. Jednoduše nápojové obaly vrátí během svého nákupu. Pro spotřebitele to nebude velká změna, protože jsou zvyklí na systém vratných skleněných lahví, v kterém nyní vrací až 98 % skleněných lahví. Pouze začnou navíc vracet také PET lahve a plechovky. Za každý nápoj zaplatí zálohu a když se jim doma nashromáždí více vypitých nápojů, obaly vrátí v obchodě a dostanou za ně zálohu zpět. Podle aktuálního návrhu systém nabídne lidem širokou a dobře dostupnou sběrnou síť s více než 11 000 místy pro vrácení zálohovaných obalů. Jako správně řešení to vnímají sami spotřebitelé. Obchod či benzínová pumpa je přirozeným místem vracení a jako logické řešení to v průzkumu potvrdili i Češi, kteří zavedení záloh dlouhodobě podporují. 76 procent Čechů je pro zavedení systému záloh, vysokou podporu má zálohování ve všech krajích České republiky.
Mýtus: Zálohový systém je výhodný pouze pro nápojáře, kteří se dostanou zdarma k materiálu a budou vydělávat na nevrácených zálohách.
Skutečnost: Výrobci se díky zálohovému systému nedostanou k materiálu zadarmo, naopak budou si jej odkupovat za tržní ceny v takovém objemu, jaký uvedli na trh a s ohledem na míru vysbíraného materiálu. Navíc v rámci cirkularity takto odkoupený materiál budou mít povinnost používat zpět v obalech uváděných na trh. Zbylý materiál bude operátor prodávat volně na trhu, opět s cílem zajistit recyklaci do nových obalů. Rozumíme, že odpadový byznys hájí status quo, protože v současném nepříliš funkčním systému dobře prosperuje a využívá z celého odpadu jen některé materiály – PET, které jsou pro odpadový byznys snáze zpracovatelné než jiný odpad. O zbytek se nezajímá a navzdory skvělému třídění a investované námaze ze strany Čechů jej klidně nechává posílat na skládku nebo do spalovny. Navíc prodává materiál, který jak sám tvrdí, patří obcím, přičemž obce z výnosů vidí maximálně drobnou slevu na svoz a třídění a veškeré příjmy si rozdělí třídící linky.
Peníze z nevrácených záloh či prodeje materiálu nebudou ziskem nápojového průmyslu. Nevrácené zálohy slouží k investicím na rozvoj systému a zlepšení komfortu pro spotřebitele, navíc si zálohy mohou spotřebitelé kdykoli vybrat oproti vrácenému obalu. Producenti budou mít podle dostupných informací právo na odkup takového množství materiálu, které uvedli na trh. Ale odkoupí si ho za tržní ceny s povinností využít je pro výrobu nových lahví a plechovek.
Mýtus: Venkovské prodejny přijdou o zákazníky.
Skutečnost: Zálohový systém může být výhodou i pro malé obchodníky. Spotřebitelům nabídnou službu navíc, což může vést k podpoře prodeje a stabilizovat jejich návštěvnost. Pokud spotřebitel přijde do prodejny vrátit lahve, většinou tam také nakoupí. Potvrzuje to zkušenost ze Slovenska i dalších zemí. Především v malých obcích spotřebitelé budou chtít vracet nápojové obaly ve svém blízkém obchodě, a ne jezdit do vzdálených míst. Zapojení co nejvíce malých provozů je důležité pro spotřebitele i samotné obchodníky. A protože zálohový systém bude kombinovat ruční a automatickou formu sběru PET lahví a plechovek, právě malí obchodníci mohou využít možnosti ručního sběru nápojových obalů s pomocí čtečky. Také pro skladování zálohovaných obalů existují řešení o velikosti do 1 m2, stačí se podívat na zahraniční zkušenost, kde bez problémy fungují i malé prodejny.
Mýtus: Města a obce, které jsou vlastníky PET, přijdou o příjmy z prodeje tohoto materiálu.
Skutečnost: Jak to, že když vysbírané lahve patří obcím, obchodují s nimi třídící linky? Obce přeci odpadovým firmám vysbíraný materiál neprodávají, právě naopak, ještě za něj platí. A přinejlepším dostanou za vytříděné PET lahve malou slevu na poplatku.
Obce za svoz a třídění PET lahví platí navzdory tomu, že hodnota vysbíraných PET lahví by tyto náklady hravě pokryla. Podle studie CETA jsou příjmy z prodeje druhotných surovin pro rozpočty obcí zanedbatelné, pokryjí pouhých 21 Kč na občana z celkových nákladů 1064 Kč na občana, které obce vynakládají za odpadové hospodářství. Podle analýzy veškeré poplatky obcí a Ekokomu třídícím linkám spojené s tříděním PET lahví představují pro třídící linky čistý zisk. Hodnota materiálu pokryje náklady spojené s tříděním lahví, i kdyby obce nic neplatily. Nicméně ty stejně platí. Pro rozpočty obcí stávající systém není vůbec nastavený férově.
Výrobci mají ze zákona odpovědnost za nápojové obaly po celou dobu jejich životního cyklu a v současnosti platí společnosti Eko-kom za to, jak je s obaly nakládáno po jejich použití spotřebitelem. Jedná se o rozšířenou zodpovědnost výrobce, kdy vzniká povinnost udavateli obalu na trh postarat se o obaly i po spotřebě. Nyní sice nápojáři do systému platí, ale mají minimální šanci ovlivnit jeho podobu či celkovou efektivitu. A i když Češi plasty třídí dobře, tak recyklace bohužel nefunguje. Pokud mají nápojáři povinnost systém financovat, měli by mít prostor i ovlivnit jeho podobu a možnost hlídat si jeho efektivitu.
Provozovatelé třídících linek jsou vesměs soukromé firmy, které u svých investic nesou byznysové riziko, stejně jako jej nesou výrobci nápojů v jiných oblastech. Plastové lahve tvoří zhruba jedno procento celkového odpadu, proto by na třídící linky tato změna neměla mít zásadní dopad – zejména v situaci, kdy u všech obalů mají subjekty, kteří jej uvádějí na trh, povinnost financovat i jejich následný sběr a recyklaci. Pokud je tedy český systém nastaven v souladu s evropskými směrnicemi a nedochází zde ke křížovému financování, neměla by mít tato změna na ostatní hráče žádný finanční dopad. Na třídících linkách zůstane stále dostatek materiálu, který má potenciál pro prodej a další využití a nyní končí na skládce nebo ve spalovně.
Mýtus: Provozovatelé slovenského zálohového systému příliš vydělávají na nevyplacených zálohách, a proto ministr životního prostředí Tomáš Taraba (za Slovenskou národní stranu) hodlá zákon o zálohování PET lahví a plechovek významně novelizovat.
Skutečnost: Návrh slovenského ministra životního prostředí, navíc podaný netransparentně ve zkráceném připomínkovém řízení uprostřed léta, vnímáme jako pokus o nepřiměřený zásah státu do dobře fungujícího systému, který už v druhém roce svého fungování splnil, a dokonce převýšil evropské cíle pro rok 2030. Veškeré informace o financování systému jsou zcela transparentně k dispozici na webu slovenského operátora . Slovensko je nyní pozitivním příkladem pro jiné země, které zálohové systémy zavádí. Není tedy důvod takto zásadně systém měnit. Místní odborníci návrh novely zákona považuji za pokus o znárodnění, který je v rozporu se slovenskou ústavou i evropským právem. Slovensko tak místo toho, aby napravovalo to, co nefunguje, zasahuje do systému, který naopak funguje zcela transparentně a vysoce efektivně.
Proti návrhu ministerstva životního prostředí vznesly připomínky i jiné vládní resorty – například ministerstvo financí, zemědělství nebo průmyslu. Protestují proti němu zásadním způsobem všechny průmyslové a zaměstnavatelské svazy i Združenie miest a obcí Slovenska.
Zdroje:
VS_2023_elektronicke.pdf (ekokom.cz), str. 7
https://www.reloopplatform.org/wp-content/uploads/2021/06/DRS-Factsheet-Litter-long-14June2021.pdf
Autor: Iniciativa pro zálohování (Iniciativu pro zálohování založili významní výrobci nápojů Coca-Cola HBC Česko a Slovensko, Heineken Česká republika, Kofola ČeskoSlovensko, Mattoni 1873 a Plzeňský Prazdroj. Jejím cílem je zavedení plošného zálohového systému všech nápojových PET lahví a plechovek v České republice jako cestu k opravdové recyklaci těchto obalových materiálů.)