ODPOJENÍ OD KANALIZACE

Otázka: Naše společnost je největším producentem průmyslových odpadních vod ve městě. Pro vypouštění vod máme v závodě nainstalováno předčisticí zařízení, ale pro jeho zastaralost překračujeme v některých ukazatelích koncentrační hodnoty stanovené kanalizačním řádem. Za toto porušování kanalizačního řádu platíme podle smlouvy uzavřené s provozovatelem veřejné kanalizace náhrady. Se způsobem výpočtu těchto náhrad však dlouhodobě nesouhlasíme (v současné době je věc u soudu) a proto je v poslední době  odmítáme platit. Stočné dle smlouvy platíme v termínech. Provozovatel nám oznámil, že smlouvu o odvádění odpadních vod nám hodlá za několik měsíců pro neplacení náhrad vypovědět. Je takový postup možný?

Po prostudování dostupných dokumentů jsem zjistil, že „výpověď“ smlouvy sepsal provozovatel kanalizace podle Občanského zákoníku. Důvod neznám a nejsem právník, takže se k oprávněnosti takového postupu nemohu vyjádřit. A v rozboru pro odpověď se soustředím pouze na to, zda je takový postup možný podle předpisů na ochranu životního prostředí, speciálně vod. V tomto případě je-li tedy možný podle zákona o vodovodech a kanalizacích.

Předem je třeba uvést, že z dokumentace je jednoznačně patrné, že důvodem pro pokus o vypovězení smlouvy není poškozování kanalizace nebo koncové ČOV nadměrným znečištěním odpadních vod, ale pouze to, že tazatel odmítá platit náhrady, jež jsou stanoveny (vypočteny) způsobem, se kterým nesouhlasí.

 O možnosti postupu provozovatele kanalizace při porušování kanalizačního řádu – překračování koncentračních limitů, hovoří zákon 274/2001 Sb. v ustanovení §§ 9 a 10. A to ne zcela jednoznačně, protože poněkud dvoukolejně.

V ustanovení § 10 odst.2 definuje neoprávněné vypouštění odpadních vod ve třech písmenech, z nichž našeho případu se týká písmeno b), které hovoří o vypouštění odpadních vod „v rozporu s podmínkami stanovenými kanalizačním řádem“. A jako sankci za takové chování stanoví zákon v odstavci (3) přestupníkovi povinnost „nahradit ztráty vzniklé vlastníkovi … kanalizace“ případně provozovateli kanalizace (náš případ). Způsob výpočtu této ztráty je stanoven prováděcím právním předpisem, kterým je v našem případě Vyhláška č.428/2001 Sb., v platném znění.

V ustanovení § 9 odst.6 zákona jsou uvedeny důvody, pro které je provozovatel oprávněn omezit nebo zcela přerušit službu odvádění odpadních vod. Našeho případu se týkají písmenka f) a g). V prvním případě musí jít o „neoprávněné vypouštění odpadních vod“ (viz výše § 10) což je naplněno, ve druhém případě je podmínkou takového kroku „prodlení odběratele s placením podle sjednaného způsobu úhrady stočného po dobu delší než 30 dnů“.  

Pokud se zamyslíme nad tím, jaké dává zákon provozovateli možnosti, potom se zdá, že si může v případě překračování limitů kanalizačního řádu vybrat. Buď bude postupovat podle § 10 odstavec (3) a bude od přestupníka inkasovat peníze, neboť má s větším znečištěním logicky větší náklady (jež se v zákoně nazývají „ztráta“), nebo se rozhodne pro cestu podle § 9 odstavec (6) písmeno f) případně g) a službu přeruší. Protože vypovězení smlouvy není, jak uvedeno výše, provedeno v našem případě podle zákona o vodovodech a kanalizacích a ani se o něm v textu „výpovědi“ provozovatel kanalizace nijak nezmiňuje, nemohu posoudit, podle kterého „písmena“ se chová.

Zdá se, že provozovatel postupoval zpočátku podle § 10, tedy požadoval náhrady, ale v okamžiku, kdy zjistil, že náhrady jsou, třeba jen do rozhodnutí soudu, nedobytné, přešel na § 9. Naskýtá se však otázka, zda si v tomto ustanovení § 9 mohl „písmenko“ skutečně vybrat, konkrétně, zda naše situace je skutečně „neplacením stočného…“ Potažmo otázka, je-li náhrada za ztráty, vzniklé provozovateli kanalizace neoprávněným vypouštěním vod, stočným ve smyslu zákona.

O stočném mluví ustanovení § 20 zákona, které se věnuje různým možnostem placení (jednosložkově, dvousložkově), srážkovým vodám a dalším věcem, které nejsou pro náš případ příliš důležité. Ale není zde nikde uvedeno, zda stočné v sobě zahrnuje také případnou náhradu ztráty podle ustanovení § 10 odstavec (3). Z celkové konstrukce předpisu a také proto, že se zde o „náhradě ztrát“ vůbec nemluví, dovozuji s vysokou pravděpodobností, že náhrada ztráty je samostatným institutem a proto není součástí stočného ve smyslu ustanovení § 9, odst. (6) písmeno g). A pokud tomu tak je, pak je rozhodné, zda není náš tazatel v prodlení s platbou stočného více než 30 dní – což není. A proto si dovolím vyjádřit názor, že písmeno g), jako důvod pro odpojení od kanalizace, použít v našem případě nelze.

Je nepochybné, že překračování kanalizačního řádu je porušením zákona (přesněji porušením rozhodnutí vydaného podle zákona, tedy porušením kanalizačního řádu) a potažmo i porušením smlouvy mezi producentem odpadních vod a provozovatelem kanalizace. A za každé porušení obecně závazných předpisů nebo smluvních vztahů by měla následovat sankce. Pochopitelně sankce přiměřená, vedoucí k naplnění smyslu této veřejné služby – odvádění odpadních vod a jejich řádného čištění. Jak jsem uvedl výše, z dostupných podkladů je zjevné, že zvýšené množství znečištění žádným způsobem nenarušuje systém odvádění a čištění odpadních vod ve městě. Doplním, že koncová ČOV je po rekonstrukci a má ještě volnou kapacitu, takže provozovatel nezápasí například vinou chování tazatele s příliš vysokým zatížením ČOV nebo s plněním povolených limitů pro vypouštění vyčištěných vod do recipientu. Takže snahu provozovatele po odpojení kanalizace a tedy ukončení služby je třeba hodnotit především jako tlak na producenta, aby zaplatil dosud neuhrazené náhrady.

Snahu celkem chápu (smlouvy se mají plnit), ale pokud existuje zásadní spor, který v současné době rozhoduje soud, považoval bych za korektní, aby provozovatel vyčkal do vydání pravomocného rozsudku a teprve potom jednal. Odvádění odpadních vod není obchodem jako každý jiný – například s nábytkem nebo s ponožkami. Je to veřejná služba a na její specifiku je třeba brát přiměřený ohled.

Navíc si neumím představit, jakým způsobem by odpojení kanalizace prakticky proběhlo a pokud by se zdařilo, jaké by mělo následky. Především pro závod a jeho zaměstnance (největší podnik ve městě), ale i pro provozovatele kanalizace, pro kterého je vodné a stočné, která tazatel řádně platí, zásadním příspěvkem pro celou ekonomiku.   

Odpověď: Ano, podle zákona o vodovodech a kanalizacích takový postup, s ohledem na (minimálně) ustanovení § 9 odstavec (6) písmeno f), možný je. Je to ovšem řešení krajní, pro které v našem případě není podle mého přesvědčení důvod.

Poznámka. Věcný rozpor při způsobu stanovení náhrad za překračování kanalizačního řádu, který vyústil v soudní spor a nyní v pokus o vypovězení smlouvy, není úplně jednoduchý a bude předmětem dalšího příspěvku.

Autor: Ing. Michael Barchánek