Odpady z těžby a úpravy černého uhlí

V 90. letech minulého století prošlo české hornictví restrukturalizací, která ve svých důsledcích předznamenala redukci těžby. V oblasti dobývání černého uhlí došlo k poklesu těžby cca o 60 % proti konci 80. let minulého století. Veškerá těžba černého uhlí v naší republice pochází z české části Hornoslezské pánve, jejíž větší část leží v Polsku. Těžební organizace OKD, a. s., je u nás jediným producentem černého uhlí. Společnost těží uhlí ve třech hlubinných dolech v karvinské části revíru (Důl Karviná, Důl Darkov a Důl ČSM), v jednom dole v jižní části revíru (Důl Paskov), celkem v devíti dobývacích prostorech. Činná část revíru se rozprostírá na ploše 133,65 km2. Těžba uhlí se ustálila na cca 12 mil. tun ročně.

Více než stoletá těžba uhlí ovlivnila nejen vzhled krajiny, ale způsobila zásadní změny v celém regionu. Vlivy na krajinu a životní prostředí v oblastech s hlubinnou těžbou se projevují zejména poklesy na povrchu terénu, tělesy odvalů, usazovacími nádržemi jemnozrnných odpadů, vypouštěním důlních vod do vodotečí či produkcí emisí.

Právní úprava v oblasti těžebního průmyslu prošla a stále prochází poměrně velkými změnami, které jsou prováděny zejména s ohledem na ochranu životního prostředí i na vztahy mezi těžebním průmyslem a veřejnou správou. Jednou z posledních úprav je přijetí zákona č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů (více v samostatném článku – pozn. redakce).

K zákonu byly vydány prováděcí vyhlášky č. 428/2009 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o nakládání s těžebním odpadem a č. 429/2009 Sb., o stanovení náležitosti plánu pro nakládání s těžebním odpadem včetně hodnocení jeho vlastností a některých dalších podrobností k provedení zákona o nakládání s těžebním odpadem.

Odpady z těžby a úpravy uhlí

Odpady z těžby a úpravy uhlí lze charakterizovat z různých hledisek, např. s ohledem na technologické místo jejich vzniku, na způsob jejich využívání či z pohledu odpadového hospodářství.

Následující rozdělení odpadů z těžby černého uhlí na základě technologického místa jejich vzniku je poměrně časté, z pohledu odpadového hospodářství se však tato terminologie neužívá:

· důlní kámen – průvodní horniny vytěžené na povrch, které nemají definovanou zrnitost. Můžeme je přirovnat k netříděnému lomovému kameni, resp. netříděnému drcenému kamenivu. Tyto hlušiny pocházejí z otvírek, příprav nebo údržby důlních děl;

· hlušiny separované úpravnickým procesem

    a) výpěrky z hrubého systému rozdružování (10 – 200 mm),

    b) výpěrky z jemného systému rozdružování (0,5 – 10 mm),

    c) flotační hlušiny – nepěnový produkt flotačního rozdružování (0 – 0,5 mm);

· odvalové hlušiny – důlní kámen či úpravárenské hlušiny uložené na odvalu, popř. z odvalu těžené.

Z hlediska odpadového hospodářství podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů mají odpady z hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem ukládané v odvalech a odkalištích výjimku a spadají do působnosti horního zákona (zákon č. 44/1988 Sb., zákon o ochraně a využití nerostného bohatství ve znění pozdějších předpisů).

Podle Katalogu odpadů (vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů) náleží odpady z hornické činnosti do skupiny 01, kam patří celkově odpady z geologického průzkumu, těžby, úpravy a dalšího zpracování nerostů a kamene.

V oblasti Karvinska, kde je těžba černého uhlí nejintenzivnější, se dlouhodobě hlušiny neukládají na odvaly, ale jsou v souladu Plánem sanací a rekultivací využívány jako výplňový materiál pro rekultivační stavby a terénní úpravy, popřípadě jako technologický materiál pro využití v dole. V těchto případech by to znamenalo, že odpady po těžbě a úpravě černého uhlí by měly spadat bez výjimky do působnosti zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.

V roce 2001 se tento legislativní problém řešil, byla diskutována celá řada argumentů jak ze strany státní správy, tak i ze strany těžebních organizací. Již tehdy byla kladena základní otázka, zda považovat hlušiny z hornické činnosti za odpad. Řešení nakonec vyústilo do transformace hlušiny na výrobek sloužící jako výplňový materiál pro rekultivační stavby v obecném pojetí (využití pro hlušinové zásypy, násypy, výstavbu komunikací) ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů.

Tak došlo k vynětí hlušin z režimu odpadů a ty jsou využívány pouze na základě certifikátu a prohlášení o shodě. Certifikáty jsou v pravidelných intervalech obnovovány akreditovanými laboratořemi. Také jednotlivé doly provádí pravidelné odběry vzorků hlušin, které podrobují analýzám a ty porovnávají s parametry uvedenými v certifikátu pro jednotlivý výrobek.

Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem se váže k několika právním předpisům, které se již těžebních odpadů týkají, zejména zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně využití nerostného bohatství (horní zákon), zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě i zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (všechny zákony ve znění pozdějších předpisů). Nutno podotknout, že nová právní úprava se netýká hmot, které byly získány při těžbě a úpravě nerostů, při vyhledávání nebo skladování nerostů nebo při těžbě, úpravě a skladování rašeliny a jsou podle plánu otvírky, přípravy a dobývání (POPD) nebo plánu využití ložiska určeny pro sanační a rekultivační práce (nebo jsou jejich součástí) nebo pro zajištění nebo likvidaci důlních děl.

Z výše uvedeného je patrné, že systém využívání odpadů z těžby a úpravy černého uhlí pro sanace a rekultivace prostřednictvím certifikátu či podle jiných aktualizovaných dokumentů (POPD), plánu sanačních a rekultivačních je v ostravsko-karvinském revíru zavedený a je v souladu s právními předpisy.

Literatura

Hlavatá M., Viestová Z., Čablík V.: Utilization of waste for land reclamation purposes. In XIth International conference of research institute of building materials, Ecology and new building materials and products, VUSTAH Brno, Telč, 2007, p. 80-83, ISBN 978-80-239-9347-9.

Hlavatá M.: Refuse from hard coal mining and its utilisation in the Ostrava-Karviná District. In BIALECKA, Barbara (ed.) Environmental protection in industrial agglomerations. Central Mining Institute, Katowice 2007, p. 27-39. ISBN 978-83-61126-003.

Bubák D. a kol.: Příručka k nakládání s těžebním odpadem. Těžební unie, Brno, 2010, p. 66, ISBN 978-80-254-5840-2.

Miluše Hlavatá, Stanislav Bartusek, Vladimír Čablík

VŠB-TU Ostrava

E-mail: miluse.hlavata@vsb.cz

Zdroj: OF 5/2010