Odpady a Integrovaný registr znečištění

Povinnost každoročně nahlašovat do Integrovaného registru znečištění (dále IRZ) množství produkovaných znečišťujících látek v odpadních vodách a v emisích je záležitostí celkem zažitou a naprostá většina provozovatelů zdrojů znečištění se s tímto úkolem, vyplývajícím ze zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí, a z nařízení vlády č. 145/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot…, bez větších problémů vyrovnává. Skutečnost, že zmíněná povinnost ohlašovat do IRZ množství vznikajících znečišťujících látek se vztahuje také na odpady, však v řadě případů zůstává z různých důvodů opomíjena. Následující příspěvek si proto blíže všímá vztahu mezi zmíněným Integrovaným registrem znečištění a odpadovou problematikou.

Znečišťující látky v odpadech z pohledu IRZ
Aktuální seznam znečišťujících látek v odpadech, jež mají být ve smyslu uvedeného zákona do IRZ každoročně nahlašovány, definuje zmíněné nařízení vlády č. 145/2008 Sb. V příloze č. 2 tohoto legislativního opatření figuruje celkem 72 znečišťujících látek, jež by mohly být obsaženy v odpadech vznikajících v souvislosti s činností konkrétního původce odpadů a které je nutné v případě překročení jejich tzv. prahových hodnot (tj. při celkové hmotnosti znečišťující látky, obsažené ve všech odpadech původcem produkovaných za jednoleté období, vyšší než její definovaná prahová hodnota) předepsaným způsobem ohlásit do registru.
Na základě věcné analýzy uvedeného seznamu znečišťujících látek je možné konstatovat, že seznam představuje, co do charakteristiky jednotlivých jeho položek, velmi pestrou množinu, v níž lze jen velmi obtížně hledat jakýkoliv jednotící moment.
Z hlediska chemické podstaty a charakteru tak jsou v seznamu zastoupeny diametrálně odlišné skupiny znečišťujících látek:
- chemické látky jako chemická individua s jednoznačně definovanými vlastnostmi (fyzikálními, chemickými, toxikologickými), např. aldrin, benzen, naftalen, formaldehyd, a další;
- skupiny chemických látek obdobné struktury a vlastností, lišící se počtem a orientací některých atomů (chlor, brom) v molekule, např. polychlorované bifenyly, polybromované difenylethery, aj.;
- skupiny chemických látek odlišného složení, ale víceméně obdobných vlastností, např. halony, polycyklické aromatické uhlovodíky, aj.;
- skupiny chemických látek zcela odlišného složení i výrazně odlišných vlastností, integrované pod společným atomem, iontem či skupinou, např. těžké kovy, celkový fosfor, celkový dusík, chloridy, kyanidy, aj.
- zcela specifickou znečišťující látku v seznamu pak jsou halogenované organické sloučeniny, definované jako AOX, tj. parametr, který v tuhých a ve velké části kapalných odpadů nelze z principiálních důvodů laboratorně stanovit.
Rovněž z hlediska původu a výskytu v odpadech je zastoupení znečišťujících látek v seznamu velmi pestré – viz následující skupiny látek:
- znečišťující látky, které mohou tvořit (a běžně tvoří) látkovou podstatu či dominantní složku odpadu, např. tetrachlorethylen, chlorofluorouhlovodíky, aj.;
- znečišťující látky, které vstupují do odpadu v procesu jeho vzniku jako nečistoty z používaných surovin nebo ze zařízení, např. těžké a toxické kovy, benzen, aj.;
- znečišťující látky, které vznikají během technologického procesu jako vedlejší reakční produkty, např. tzv. dioxiny, polycyklické aromatické uhlovodíky, aj.;
- znečišťující látky, které jsou majoritní nebo minoritní složkou odpadních koncentrátů nečistot z výrobních procesů (odpady z mycích a čistících operací, destilačních zbytky, kaly z čištění technologických vod, tuhé záchyty z tepelných procesů, záchyty těkavých složek na sorbentech, aj.), atd.
Podstatnou část v seznamu ohlašovaných látek – celou jednu třetinu – při tom představují chemické látky a přípravky historicky či současně používané v zemědělství, tzn. pesticidy, herbicidy, insekticidy, z nichž mnohé se již desítky let v ČR nevyrábějí a jejichž výroba a použití bylo celosvětově zakázáno.
Vysoká variabilita v seznamu uvedených povinně ohlašovaných znečišťujících látek pochopitelně přináší pro praktické naplňování legislativou definovaných povinností řadu problémů (technických, ekonomických, administrativních), a to jak pro ze zákona povinné subjekty – tedy původce odpadů, tak i pro subjekty generující informace o obsahu znečišťujících látek v odpadech – zejména pro analytické laboratoře zabývající se stanovením obsahu znečišťujících látek v odpadech. Je proto účelné položit si otázku, nakolik jsou seznamem uváděné látky relevantní pro reálné typy odpadů a jakým způsobem se s ohlašováním těchto látek do IRZ efektivně vyrovnat.

Reálný výskyt znečišťujících látek v odpadech
Provedeme-li kritickou analýzu možné přítomnosti legislativou definovaných znečišťujících látek v reálných typech odpadů, založenou na posouzení možností teoretického výskytu jednotlivých látek v konkrétních odpadech a podloženou rozsáhlou databází o chemickém složení většiny reálných typů odpadů vznikajících v ČR při současných průmyslových, energetických, zemědělských a servisních aktivitách, můžeme konstatovat následující:
- Řada znečišťujících látek, uváděných nařízením vlády č. 145/2008 Sb., se v reálných tuhých a kapalných odpadech nevyskytuje a ani vyskytovat nemůže již z principiálních důvodů (např. vinylchlorid).
- Mnohé z uvedených znečišťujících látek jsou již desítky let „na indexu“, tzn. že jejich výroba a využití bylo a je v ČR zakázáno. Výskyt takovýchto látek (např. většiny chlorovaných pesticidů, PCB, apod.) v reálných typech odpadů za předpokladu používání definovaných surovin, materiálů a technologií je proto – s výjimkou odpadů ze starých ekologických zátěží nebo již jen ojedinělých případů jednorázového výskytu neznámých odpadů – prakticky vyloučen.
- Pro naprostou většinu reálných typů odpadů platí, že jednotlivé typy odpadů jsou či mohou být nositelem (zdrojem) zcela specifických typů znečišťujících látek, vždy charakteristických pro původ odpadu. Nepřipadá proto v úvahu reálný odpad, který by byl nositelem všech či většiny povinně nahlašovaných znečišťujících látek.
Shora uvedené tvrzení je mj. podloženo výsledky laboratorních analýz a expertiz desítek tisíc nejrůznějších odpadů, provedených na bývalém pracovišti autora příspěvku (Analytické laboratoře Plzeň, a. s.) v uplynulých téměř dvaceti letech.

Jak postupovat v praxi
Ve smyslu provedené analýzy seznamu znečišťujících látek v odpadech, povinně ohlašovaných do IRZ, lze konstatovat, že daný seznam vedle látek s frekventovaným výskytem v reálných odpadech obsahuje i řadu látek, pro v současnosti vznikající odpady nerelevantních. S ohledem na charakteristický výskyt znečišťujících látek v jednotlivých typech odpadů je zároveň bezpředmětné (a technicky v mnoha případech jen těžko proveditelné) analyticky sledovat v každém odpadu všechny deklarované nečistoty, například v popílku ze spalování uhlí hledat obsah DDT a heptachloru, v odpadech z potravinářského průmyslu stanovovat obsah organických sloučenin cínu či v odpadech z povrchových úprav kovů složitě a nákladně analyzovat obsah látek typu PCDD/F.
Na základě dosavadních praktických zkušeností, získaných v uplynulých letech při řešení dané problematiky pro potřeby některých významných původců odpadů (např. Škoda Auto Mladá Boleslav, ČEZ – JE Temelín, aj.), lze proto pro naplňování povinnosti ohlašovat znečišťující látky v odpadech do IRZ doporučit původcům odpadů následující postup:
- provést jednorázové komplexní posouzení všech subjektem produkovaných odpadů z hlediska výskytu a obsahu jednotlivých znečišťujících látek (včetně provedení komplexních laboratorních analýz odpadů) odborným pracovištěm;
- poté každoročně sledovat a ohlašovat pouze ty znečišťující látky, které jsou prokazatelně relevantní pro produkované odpady.
Předností zmiňovaného postupu je významná úspora finančních nákladů za provádění nerelevantních laboratorních analýz odpadů, dostatečně vysoká informační hodnota podkladů a dat dodávaných do IRZ a současně i eliminace jisté „noční můry“ pro analytické laboratoře, plynoucí z faktu, že pro řadu kombinací „sledovaná znečišťující látka vs. matrice odpadu“ prakticky neexistují spolehlivé (natož pak akreditované) analytické metody a postupy.
Pro technickou praxi se rovněž jeví jako účelné zvážit případné vyřazení nerelevantních znečišťujících látek ze stávajícího seznamu. Pokud provedení tohoto kroku znemožňuje platná evropská legislativa, lze pro naplňování shora uvedeného legislativního opatření v praxi doporučit sledování výskytu a obsahu nerelevantních látek v odpadech pouze ve zcela odůvodněných případech.

Zdeněk Čížek
E-mail: cizek.z@tiscali.cz
 

Zdroj: OF 9/2010